Ještě se jednou vyspíme a bude poslední den roku. Nemám rád ty dny, kdy by měl každý slavit a radovat se. Nemám rád, když mi někdo určuje, kdy se mám veselit a kdy být šťastný. Nebo naopak truchlit a ronit slzy. Těch oslav 1. májů a Říjnových revolucí mám za sebou nepočítaně.

Poslední dobou se rozšířilo slavení konce roku různými petardami a ohňostroji. Čím větší, tím víc se můžeme předvést, že na to máme. Dokonce se přidávají i města. Někdy si říkám, zdali lidem neschází válka.

První petardy jsem na obloze zaznamenal již na Štědrý den. Nechci být za starého zapšklého dědka. Samozřejmě jsem také střílel. Ale čeho je moc, toho je příliš.

Včera večer mi volala kamarádka z jižních Čech, že její maminku pokousal pes. Nějací nedočkavci spustili ohňostroje již nyní. Vyděšený sousedův pes utekl ven, kde ho na cestě porazilo auto. Když se osmdesátiletá paní pokoušela kňučícímu a svíjejícímu zvířeti pomoci z louže krve, pejsek ji pokousal. Bohužel tak nešťastně, že ji málem ukousl palec. Pes putoval na veterinu a odvážná paní na pohotovost. Oba ztratili spousty krve. Když se operace  po dlouhých minutách chýlila ke zdárnému konci, již se připravovali se na další zákrok. Příváželi bouchálka, který střílel petardy. Tomu pro změnu zbyl na ruce jen malík, který ještě u pahýlu ruky držel. Ostatní prsty přivezli ve zkrvaveném rukávu.

Všechny tři čeká dlouhá doba léčení, snad se zdárným koncem. Pomyslný kruh se uzavřel. Není to pěkné čtení. Tolik zbytečného neštěstí. V tomto případě byl obětí i původce. Berte to jako varování před oslavami konce roku.