Nedávno jsme s kamarádem probírali, jak si často nevšímáme drobných věcí kolem sebe. Žijeme ve stále větším chvatu. Téměř všichni se vymlouvají na nedostatek času a nestíhají spousty věcí, které mají před sebou. Samozřejmě jsme to pořádně neprobrali. Není čas.

Shodujeme se ale na jedné věci. Chrudim má schodišť jako málokteré město. Kdo z nás denně nepřekročí několik schodů, aniž si to uvědomil? Všimneme si jich většinou až ve stáří, jak se teď říká - v seniorském věku. To se už většinou stoupá těžce.

Schody, samé schody. Kolik jich v Chrudimi asi je?  Foto: Chrudimské noviny

Schody nás provázejí životem od jeho začátku do jeho konce. Schody vedou nahoru, ale i dolů. Někdo po nich stoupá k Bohu, někdo sestupuje blíže ďáblu. Někdo stoupá stupínek po stupínku ve své kariéře, jiný je bere po dvou. O to rychleji se po nich padá zpět, což někdy dost bolí. Zvláště když je někdo někomu namydlí. Po schodech přinášeli dítka ke křtu. Po schodech se vynáší rakev nohama napřed. V současnosti je však církevní obřad spíše výjimkou. To platí i o dětech, které rodiče nechají pokřtít.

Schodiště jsou venkovní, ale i uvnitř budov. Jsou z různých materiálů. Ta kamenná patří k nejstarším a také většinou i nejhezčím. Nejstarší jsou často hodně prošlapaná, ale to jim neubírá na kráse. Spíše naopak. Nádherná jsou schodiště dřevěná, ale i hrubě opracované schody do podkroví mají své kouzlo. V poslední době nahrazuje kámen beton a dřevo kov. Jsou točitá industriální schodiště, ale i krásné točité shody, na kterých je vidět mistrovská kovářská práce. Dokonce jsou i schody pohyblivé, dříve vyráběné v chrudimské Transportě.

Zkusme se příště u některých schodů a schodišť v našem městě na chviličku zastavit ...