Jaroslav Koreček: Schody zvané Slepičí
Slepičí schody nebo také Slepičáky jsou vlastně dvoje. Malé a velké. Začněme u těch prvních, kratších. Začínají u náhonu a končí na cestě, která spojuje Nové město s Kopanicí. Jsou na ní žulové kostky, což je docela příjemné. Opěrná zeď nad ní je zhotovena z pískovcových kvádrů s několika odpočívadly. Ty jsou v poslední době zdrojem konfliktů místních s partičkami, které si tato místa oblíbily.
Vraťme se ale ke schodům. Ty se mírně různě zatáčí. Dnes se to zdá nelogické. Nesmíme zapomínat, k čemu vlastně sloužily. Byla to jediná přístupová cesta k původním domkům, po kterých zde zbyly někde jen málo patrné zbytky základů. Tyto domky patřily k nejstarším, ale i nejchudším. Jejich konec vlastně urychlily nové materiály. Střechy, většinou šindelové, se překrývaly asfaltovou lepenkou, která samozřejmě zabránila zatékání, ale také přístupu vzduchu. Nastoupila dřevomorka, a tím i většinou konec celého domku. Dnes se podobná chyba dělá s plastovými okny. Pamatuji při své jedné z prvních cest k moři do Dánska, že v té době tam již vyměňovali plastová okna zpět za dřevěná. U nás to byla naprostá novinka.
Jaroslav Koreček, Slepičí schody, lavírovaná kresba. Repro: Chrudimské noviny
Některé dochované domky se v poslední době opravují s větším či menším citem. Z potomků původních obyvatel je málokdo. Měl jsem to štěstí, že jsem zde potkal Rudu Vařejku, který se vracel z fotoateliéru a nedaleko se narodil. Ruda zdědil po tátovi nejen jméno, ale i talent pro fotografování portrétů, které dělá znamenitě.
Nedávno měl Ruda velkou výstavu fotografií z přírody. Ti mladší ho znají jako vášnivého manšinfíru modeláře. Ruda je již také pamětník a vyprávěl mi, jak náhon býval místem jejich her s bráchou. Jak jednou brácha spadl z lanové houpačky do náhonu a celého od bahna ho Ruda vedl domů. Ale také jak ho táta kontroloval, zdali přinesl starouškům v jedné z chaloupek vodu od studny, která bývala pod schody. Dnes to možná zajišťuje nějaká dobře placená neziskovka.
Studna byla nahrazena pítkem a náhon prošel rekonstrukcí. Překvapila mě výška nových schodů. Po těchto bych nechtěl chodit pro vodu. Nedaleko je také stavidlo, které regulovalo vodu do dalšího náhonu.
Pískovcové schodnice malých "slepičáků" jsou zřejmě původní podle toho, jak jsou prošlapané. Na odpočívadlech jsou kostky. Na začátku schodů, a to je u většiny současných schodišť, je cedule, že se v zimě neudržují. O to více se snad udržují v létě. Kolem schodiště jsou již poměrně vzrostlé stromy a keře, které zde vytvářejí příjemné stinné místo. Doufám, že jsem jim tímto nevyřkl konečný ortel. Proto se chvilku zastavte a prohlédněte si Chrudim z těchto míst. Stojí to za to.
Reklama
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Pana Korečka by možná potěšilo, kdyby redakce novin jeho kresbu zveřejnila tak, jak má být. Tedy komínem nahoru :-). Ale je možné, že Valenta po svatbě ještě nevystřízlivěl a nějaký baráky vzhůru nohama neřeší :-)).
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Pan Valenta je v tom nevinně a zcela střízliv se toulá po bretaňském pobřeží. Chybu udělal dezorientovaný editor, zřejmě ovlivněn abstraktními obrazy v místní galerii:)
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
