Chrudimské noviny Jaroslav Koreček: Tato země není pro staré a české dráhy už vůbec ne

Dnes: 2°C
Zítra: 4°C
Pozítří: 3°C

Jaroslav Koreček: Tato země není pro staré a české dráhy už vůbec ne

Část titulku jsem si vypůjčil ze známého filmu.  Na cestu vlakem se musí cestující řádně připravit, vybavit trpělivostí a mít dobrou fyzičku. Proto také je ve vlacích starých lidí vidět stále méně a méně. Zoufalci, kterým nic jiného nezbývá než cestovat vlakem, musí počítat s tím, že to bude dobrodružství.

Abych své přátelé nezdržoval a nemuseli se mnou zajíždět do Škrovádu, rozhodl jsem se, že vystoupím v Pečkách a zbytek cesty pojedu vlakem. Marně mě varovali.

Pečky, známý železniční uzel na trati Praha – Pardubice. V liduprázdné hale jsem požádal o jízdenku do Slatiňan.

Autobusem, ozvalo se za okénkem? To bylo druhé varování.

Ne jedu vlakem.

Spěšný vám jede v 18,15.

Bylo před pátou. Říkám si, to klidně stihnu přípoj v Pardubicích a v půl osmé jsem doma. Ještě jednou mi slečna marně nabídla autobus. Jistě si říkala, tak jeď dědku vlakem a užij si to. Co chvíli nádražím projížděly pomalý krokem vlaky. Některé měly zatemněná okna jak ve válce.

Kresba Jaroslava Korečka

„Spěšnému“ narůstaly minuty zpoždění. Nakonec přijel. Končil však v Kolíně, na prodloužené koleji regionálních vláčků. Než jsem došel k podchodu, vlak na Pardubice se rozjížděl. Nevadí, pojede další. Když jsem vycházel z podchodu na peron, nahoře na posledním schodu sedí slečna. Má podepřenou hlavu v dlaních. Sleduje malé vodopádky, které vytvořila na schodišti. Močila. V riflích. Na sundání zřejmě nebyl čas. Přijížděl vlak, a tak ji nějaký mladík pomohl na nohy. Stačila se ještě pozvracet. Tím si proběhli spěchající na vlak. Kteří ho nestihli si nevěřícně prohlíželi boty a tašky, které za sebou vlekli.

Měla však ta holka kam jít? Kolik je otevřených nádražních záchodů? Když nějaký najdete, tak jedině na velkých a připravte si dost peněz. Na malých raději plínky. Nový pan ministr, první co udělal, tak očesal slevy. Zprovoznit nádražní hajzlíky za půl roku nedokázal. Podařilo se mu však na pražském Hlavním nádraží vytvořit cikánské ležení. S obsluhou. Aby měli klid, jsou tam zábrany. Na šíření puchu jsou však krátké. Teď je dokonce učí stanovat. Někde se prý už začalo sázet, kdy několik stovek Romů na nádražích položí tuhle vládní partičku. Když budete hledat kurz, tak se mrkněte na jejich platy, odměny a odstupné. To bude adrenalin.

70 km mi trvalo čtyři hodiny. V roce 1999 trvala cesta z Prahy do Ostravy o půl hodiny déle. Kdysi dávno se říkalo: Podle záchodu poznáš národa kulturu.

 

 

 

Jaroslav Koreček

Reklama

Obrázek uživatele xyz
#10392 xyz 13. Červen 2022 - 12:31
Nevím, zda autor nedostal ve vlaku nějakou nemoc. Takový mišmaš. Tu dlouhá cesta, tu romové, tu močící dívka, tu ministr, tu povzdych nad tím jak bylo dříve lépe. Asi úpal nebo průjem.
Obrázek uživatele Bleeer
#10393 Bleeer 13. Červen 2022 - 21:05
To už je let, co tu tenhle Picasso ze Škrovádu píše své nesmysly. A to jen díky známosti s nejmenovaným místním galeristou. Takhle: v 18:15 z Peček žádný spěšný vlak na Kolín nejede. Ani ve všední den, ani o víkendu. Cesta vlakem z Peček až do Slatiňan trvá cca 1:30 hodiny, jsou na ní dva přestupy (Kolín a Pardubice). No a v neposlední řadě žst. Kolín prošla v roce 2019 rekonstrukcí a WC jsou tam dokonce bezbarierové.
Obrázek uživatele Tomáš Velendorf
#10394 Tomáš Velendorf 13. Červen 2022 - 22:42
Toto je opravdu už úlet Jardo. To snad musel psát někdo, z nějaké vzdálené planety Mahjong. Jistě, je divné, že po více jak 30 letech od pádu totality tu nemáme koridory alespoň jako alá Westbahn v Rakousku, na 200km/h. Ale i těch našich 160 km/h, nové vlaky, kompletně zrekonstruovaná nádraží, nové obchody, záchody, jsou vlastně i zázrak, když si člověk uvědomí, jak moc se u nás ještě jede v tom našem starém a nesmrtelném: "nemáme, nevedeme, ptejte se příští týden!". Máme to neuvěřitelně zažrané pod kůží a je to bohužel i dědičné. Stačí podívat na náves ve Škrovádě a na hlavní příjezdovou cestu do Škrovádu - kam jsme to dopracovali po 30 letech. Náves zprasená obrovským množstvím dopravních značek, množstvím kontejnerů na tříděný odpad. Lampy svítící až na Lunu. A paradoxně např. značka, kde končí a začíná Škrovád - nikde. A komu to vadí? Skoro nikomu, tak prosím, jaký údiv. Tvrdá realita.