Viděl jsem včera nejnovější film režiséra Petera Jacksona - Hobita. Kniha, kterou mnozí jistě četli, je prvním z větších děl anglického profesora Johna Ronalda Reula Tolkiena. Jakkoli je knížka považována spíše za pohádku, Jackson dokázal, že s pomocí nejrůznějších dodatků a doplňků lze z jednoduchého příběhu vytvořit něco, co nadchne jak ty, kteří knihy pana profesora nikdy nečetli, tak konzumenty popkornových bijáků, kteří pravidelně zaplavují kina, multiplexy i minikina typu Biobaroko v Chrudimi.

Hobit si žije ve své noře, potká čaroděje Gandalfa, který ho pozve k účasti na dobrodružné výpravě. Hobit nechce, má rád svoje teplíčko, zahrádku, dýmku, pivo a pohodlíčko. Hlavně nic neměnit. Čaroděj přesto k hobitovi, ctěnému Bilbo Pytlíkovi tajně pozve skupinu třinácti trpaslíků, toužících najít a obydlet ztracený domov v daleké Osamělé hoře. Bohužel, jejich síně pod horou si za svoje hájenství vybral drak, který se pohodlné sluje se spoustou pokladů rozhodně nechce vzdát bez boje. Tolik děj.

Proč si Gandalf vybral jako čtrnáctého člena skupiny právě maličkého a zdánlivě nepoužitelného Bilba?

Protože opravdové hrdinství nespočívá v sekání hlav a zabíjení skřetů. Skutečným hrdinou je ten, kdo dokáže dělat malé, drobné kousky dobra každý den. Svou lásku ukazuje v pomoci přátelům třebas jen v maličkosti. A právě tato schopnost, vlastnost hobitova, kterou čaroděj vycítil, dodává odvahu a optimismus i samotnému Gandalfovi.

Nebojte se, na velké hrdinství taky dojde. Bilbo použije i mečík a odvážně se postaví skřetům. Pokud by ovšem podlehl mylnému pocitu bezpečí a spokojenosti se svým všedním a obyčejným životem, dál si naléval pinty piva a jedl své smažené pstruhy k druhé večeři, nikdy by nepochopil, jaký je svět. Protože skutečný svět leží za okny našich domovů. Je jen na nás, stejně, jako na hobitovi, jestli se ho pokusíme změnit a přidáme se třeba k těm nejšílenějším nápadům, nebo mávneme rukou a zapadneme zpět do lenošky.