Athény východních Čech, to zní hrdě. Pod tímto pojmem si lze představit zejména vzdělanost a kulturnost našeho města s nebývale bohatou historií. A jelikož navštěvuji v posledních letech kulturní akce spíše za hranicemi Chrudimě, chtěl jsem si vše o víkendu vynahradit. A tak jsme si tedy "přebukovali" s manželkou zamluvené lístky z jednoho pardubických multiplexů do Městského kina v Chrudimi a vyrazili na zdejší kasovní trhák Příběh kmotra, který ztvárňuje uměleckým způsobem život jednoho z největších českých mafiánů Františka Mrázka a prorůstání korupce do nejvyšších pater české politiky po roce 1989.

Zprvu to vypadalo, že se do kina ani nedostaneme, protože bylo v pátek večer beznadějně vyprodáno. Naštěstí ale pořadatelská Chrudimská beseda bleskurychle zareagovala a promítalo se ještě jednou od 21 hodin. I napodruhé bylo takřka plno, což koresponduje se zájmem lidí o tohle téma, čehož důkazem byla i přítomnost nejmenované chrudimské státní zástupkyně v promítacím sále. Atmosféra kina byla příjemná stejně jako personál. To bylo první pozitivní zjištění stejně jako, že bylo uvnitř teplo a šatna zdarma. Snad jen nabídka bufetu by mohla být pestřejší, ale spokojujeme se nakonec s bílým vínem a kávou, k níž se tatranka v kulturním zařízení přeci jen moc nehodí. Také popelníky pro kuřáky před kinem chyběly. Ale budiž, napoprvé bychom toho chtěli asi příliš.

Důležité bylo, že si můžeme vzít občerstvení s sebou do promítacího sálu a usadit se v pohodlné měkké sedačce se stolkem a že nás dovnitř vpouští milá biletářka. Jen co jsme dosedli, začali promítat Chrudimský filmový týdeník, který je spojován s mnoha očekáváními. A musím uznat, že si jeho scénárista a režisér v jedné osobě nevedl nijak zle. Sice se hned na začátku stříhala na promítacím plátně páska v tzv. Jehličkách vedle parku Střelnice a vzápětí k nám promlouval pan starosta, ale to bylo ze strany komunálních politiků naštěstí všechno a ke slovu se dostali i jiní na slovo vzatí odborníci. Když poté následovaly i vtipně zrychlené prostřihy z usazování vánočního stromu na Resselově náměstí, nešlo než vcelku vyváženému týdeníku zatleskat. Potom už plátno patřilo jen vekslákům, mafiánům a zkorumpovaným politikům, kteří mimo jiné "pomáhali" položit základy současného českého státu a kteří nám ještě v současnosti stále otravují život tím, že parazitují na státním rozpočtu.

Příběh kmotra je samozřejmě na delší debatu, ale svůj účel film splnil a chrudimský divák má teď o čem přemýšlet, protože volby byly nedávno... V sobotu jsem si dal pauzu, ale už v neděli jsem žil adventem a těšil se na podvečerní rozsvícení vánočního stromu na Resselově náměstí. Už cestou tam jsem si připadal, jako když mířím na koncert nějaké rockové hvězdy. Za prvné - v blízkosti centra nebylo takřka kde zaparkovat, a za druhé - davy valící se ulicemi na náměstí nešlo přehlédnout. Svým dílem tomu nahrálo i poměrně vlídné počasí a tak bylo v centru zaplněno do posledního místečka. Hned po příchodu nás navnadilo velké pódium s promítacím plátnem za zády, což samo o sobě slibovalo velký kulturní zážitek a nevšední podívanou. Také rozmístění prodejních stánků bylo tentokrát koncipováno pro větší dav lidí než loni, takže nevznikala "jatka", která dříve svírala diváky mezi stánky na poměrně malém prostoru před pódiem.

Letos tak mohlo být všechno jen lepší, bohužel ale nebylo... Mnohé už dopředu signalizovala chudá zvuková aparatura, která, jak se později ukázalo, po celý večer jen šeptala, než aby zřetelně ozvučila celý prostor náměstí a diváci tak mohli slyšet, co k nim starosta Řezníček vlastně promlouvá. Než se ale ujal slova, probíhala na pódiu ještě pár desítek minut předtím generálka vystoupení dětí z chrudimské mateřinky Svatopluka Čecha, což se snažila jedna z učitelek či vychovatelek, chcete-li, omlouvat dost nešťastným způsobem - jakousi stadionovou halekačkou ve stylu: "Chrudim, jste tady? Neslyším vás," kterou jsme zvyklí vídat právě při koncertech rockových hvězd než před slavnostním adventním večerem, a která přítomné moc nebrala, protože přišli přeci jen trochu jinak naladěni.

Už tento rozpačitý začátek poznamenal i následující program, který postupně vyšuměl v pozvolný rozchod všech návštěvníků do okolních kaváren, restaurací anebo rovnou do jejich domovů, protože bylo slyšet jen každé druhé slovo a v jednom ze tří prodejních stánků s horkým alkoholem došel dokonce hned po 17. hodině svařák. Při samotném rozsvěcení vánočního stromu se pak zcela vytratil kýžený moment překvapení a následné vystoupení mateřinky vyznělo jako úzký debatní kroužek pro pár zasvěcených. A to bylo po programové stránce naprosto všechno, což je nepředstavitelná škoda už vzhledem k tomu, že se málokdy podaří dostat tolik lidí na jediné kulturní vystoupení ve městě.

Co dodat - scházela kvalitnější aparatura a především lepší dramaturgie večera, která by se neměla omezovat pouze na jediné zpívané pásmo dětí a proslov starosty, ale měla by nabídnout vícero překvapení, kterými by rozsvěcení vánočního stromu vygradovalo. Takhle si budeme tento slavnostní adventní večer pamatovat pouze jako večer promarněných šancí, z kterého zbyla pachuť okoukaného stereotypu zabaleného do jedné nesrozumitelné zvukové koule. Je to třikrát škoda už kvůli dospělým divákům, jejich dětem i účinkujícím. Nebylo jim nabídnuto nic, co by je přimělo zůstat. A když se pak po půlhodině ozval ohňostroj z nedalekého Starého Máteřova, který ohlašoval po předchozím bohatém programu jejich rozsvícený vánoční strom, musely hrdé Athény východních Čech jen tiše závidět. Tolik tedy moje krátká víkendová zkušenost ze dvou akcí, na kterých bylo sice "narváno", ale každá skončila s jiným výsledkem.