Administrativnímu "harakiri" chrudimské radnice, která nic netušícímu podnikateli prodá stavební pozemek takřka za dva miliony a při podpisu smlouvy jej neupozorní na to, že se uvedená půda časem promění v bezcennou lokalitu, se nechce ani věřit. Všechna následná "moudra" či doporučení místních politiků a úředníků, že si měl milý pan podnikatel tohle vše ohlídat sám, vyznívají spíše jako tragikomická taškařice než seriózní přístup lidí, které jsme si zvolili proto, aby nám co nejlépe sloužili a vycházeli spravedlivě vstříc všem potřebám občanů našeho města, včetně místních podnikatelů.

Za druhé čouhá z tohoto případu jako sláma z bot zjištění, že na městském úřadu patrně neví pravá strana, co dělá levá, a že minimálně, jako v případě nešťastného prodeje pozemku ve Vlčnově, vázne komunikace mezi jednotlivými odbory MěÚ nebo některými úředníky a lidmi z vedení radnice. A když se taková nesouhra promítne do obchodní transakce, je na průšvih zaděláno. Potom je třeba, jako vždy, nalézt viníka, jenže se nemohu stále zbavit dojmu, že se ukazuje v tomto případě na toho nesprávného a že "šalamounské" řešení, jež vyústilo v tajné hlasování na veřejné schůzi zastupitelstva města a dopředu s nikým neprojednané navrácení statutu pozemků z ochranné zeleně zpět na stavební, není ničím jiným, než tancem slona v porcelánu, pokud podnikatel mluví pravdu, když tvrdí, že byla tato varianta hned na začátku vyjednávání starostou jako příliš zdlouhavá vyloučena.

Tak jako tak se dokážu vcítit do pozice podnikatele, který s jistým záměrem investuje do pozemků, které vinou radnice, nikoli jeho, ztratí na ceně a v podstatě ze dne na den přijde o naspořené miliony. Bylo proto logické, že se snažil zjednat nápravu a vyvolat s městem jednání, která však k jeho úžasu nabrala údajně zcela jiný spád, než na co si měli plácnout se starostou a dalšími lidmi z vedení města - tedy, že bezcenné pozemky městu vrátí a to mu na oplátku vrátí oněch sporných 1 862 000 Kč, za které podnikateli prodalo pomyslného trabanta namísto slibovaného rolls royce. Leč město z této další slibované transakce, jež měla opodstatněný základ, vycouvalo s odůvodněním, že ji prý nelze zákonnou cestou realizovat, přestože se mělo na začátku "reklamace" vyjadřovat při podání ruky naprosto jinak. Podle podnikatele to byla jednoznačně podpásovka. Všichni kupci na pozemek mu během zdlouhavého vyjednávání s městem utekli a on teď ze svých peněz, které v dobré víře investoval do stavebních pozemků, nedostane zpátky ani korunu. Byl tedy jasně poškozen.

Ale kým? Nedivím se proto rozhodnutí podnikatele Miloše Chudáčka, že chce znát pravdu a že chce využít všech dostupných prostředků k tomu, aby se jí dobral. A také, že chce vyčíslit vzniklou škodu a domáhat se jí. Už proto, jak prohlásil, že by se nemohl podívat lidem ve firmě, po kterých chce maximální pracovní nasazení, do očí, protože na částku, o kterou při transakci s městem přišel, musí ostatní pracovat několik let. Patrně by se tak zachoval asi každý, kdo ví, jak těžké je v současné době podnikat, natož vydělávat miliony.