Konce mohou přijít tehdy, když se staneme závislými a natahujeme ruce po dotacích jako domov pro seniory
Neštěstím každé společnosti je snaha o přerozdělování společných peněz, které nasypeme z vlastních kapes každoročně do systému. Neštěstím proto, že je rozdělují úředníci anebo politici, kteří zpravidla nemají s ekonomickými aktivitami takřka žádné praktické zkušenosti. Jediným vodítkem je pro ně spleť nepřehledné legislativy, která se dá vykládat a "ohýbat" na sto způsobů. Už proto se nemůžeme divit, že naše ekonomika nešlape tak, jak by měla, protože se ocitla v zajetí byrokracie, která ji dusí.
Natahovat ruce po dotacích se dnes stalo jakousi samozřejmostí. Dělají to města, obce, neziskové organizace a dokonce i podnikatelské subjekty. To znamená, že se naše společnost stále více propadá do závislosti na dobrodiní lidí, kteří jsou mnohdy odtrženi od každodenní reality a nechápou potřeby těch, kteří vytvářejí skutečné hodnoty. Tyto myšlenky mne napadly v souvislosti s poslední informací o domovu seniorů v areálu bývalého chrudimského pivovaru.
Ponechme teď stranou všechny porodní bolesti, kterými si objekt momentálně prochází, a zaměřme se na záměr úředníků, přidělujících evropské dotace, sebrat tomuto zařízení podstatnou část z původně přislíbených sedmapadesáti milionů. Co to znamená "podstatnou část"? Pět, deset, dvacet milionů? Nebo dokonce polovinu z celkové částky? Pro domov seniorů to může tak jako tak znamenat smrtící ránu. A to jen proto, že se snaží umořovat vložené investice zřízením prostor pro kadeřnictví a pedikúru, které bude nejspíš provozovatel pronajímat.
Copak si babička ubytovaná v domovu seniorů nemůže nechat udělat trvalou a vypadat krásně? To musí za těmito službami jinam, anebo si kadeřnici objednat a současně si za ni ze své malé penze připlatit? Copak nemohou být v těchto zařízeních služby, které zkvalitní život našich seniorů? Co třeba wellness, kavárna, a další místa, kam by si rádi ve svém omezeném pohybovém rádiu byli senioří schopni dojít? Přemýšlí takhle vůbec naši úředníci a politici? Anebo žijí jen v zajetí škatulek a hranic "ohybné" nekvalitní legislativy?
Všechny uvedené služby by podle výkladu úředníků byly stejně jako kadeřnictví a pedikúra odchylkou od původního projektu a za takové chyby je prý nutné tvrdě zaplatit. Anebo rovnou celý záměr zbourat, což se může v tomto případě klidně stát. Vždyť kdo je schopen vydělat miliony v tak krátkém čase, který je nutný k dokončení díla? Obávám se, že ani podnikatel, natož samotní úředníci.
Pod vlivem jejich rozhodnutí přišlo přitom celkem nedávno o miliony také město Chrudim v případě Muzea barokních soch. Tam jim zase vadilo několik přípojek pro WC navíc. A proč ne? Není žádným tajemstvím, že prostory slouží také jako obřadní síň a proč tu tedy nemít restauraci s občerstvením a větší počet záchodků? Proč se odsud hnát jinam, když by tu mohlo být všechno pohromadě a zařízení by vydělávalo městské kase nemalé peníze? Proč nepokrýt z těchto peněz v Chrudimi nevýdělečnou kulturu? Proč to jinde jde a v Chrudimi nikoli?
Tohle všechno jde tedy proti zdravému rozumu. Legislativa je sice zamotaná, ale všemocná. Úředníci a politici pak papežtější než papež. Ve svém důsledku jde o nestravitelný koktejl, který nám všem otravuje život a brzdí naši ekonomiku na všech úrovních. Až bude zase naše společnost v kondici, poznáme podle toho, že už nebude natahovat ruce po dotacích a zbaví se závislosti na těch, kteří jejímu chodu nerozumí, anebo jen zdánlivě. Proto se obávám, že právě závislost je to, co může pohřbít nejeden smysluplný projekt v našem okolí, ať už jde o Muzeum barokních soch nebo nově o chrudimský domov seniorů.
Reklama
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.