Našel jsem před několika týdny psa. Stane se to snadno. Projíždíte po hrázi sečské přehrady a za ní zastavíte - chcete totiž s přáteli a slečnou, vlastními čtvernožci, vyrazit na Oheb. Co se však nestane. K vašemu vozu přiběhne psík, ne nepodobný kříženci Českého fouska s čímsi. Smutně kouká a rozhodně se nechystá své místo před autem opustit. Když se tedy smilujete a psa důkladněji prohlédnete, všimnete si, že je plný klíšťat, zapáchá a evidentně dlouho nežral.

Naložíte ho do auta, což on ochotně podstoupí. První útulek, který vás napadne, je ten v Podlíšťanech. O chrudimském totiž víte, že od běžných občanů psy nepřijímá.

Cestujete do Podlíšťan, kde je pochopitelně zavřeno. Máme totiž sobotu a manželka slatiňanského starosty, která se ozve v telefonu, pošle vás i se psem ... do Heřmanova Městce. Seč totiž není její rajón!

Vsednete do auta a možná chvilku proklínáte vlastní dobré srdce. Stačí však pohled do unavených oček psíka a je rozhodnuto. Znovu jedete přes Seč, kde nakupujete trochu granulí, které chlupáč spořádá raz dva.

V Heřmanově Městci také nikdo není, ale paní na telefonu slibuje, že se zastaví. Do pěti minut je na místě a malý cestovatel dostává svůj kotec. Přesto i ona říká, že Seč nepatří do jejího rajónu. Někdo má tedy špatné informace. Slibuje domluvit se se starostou města slavného a velikého, nad přehradou ležícího.

S klidným svědomím a pocitem vykonaného dobrého skutku odjíždíme.

Střih - dnešek, 29. dubna. Paní z „Heřmaňáku“ mne informuje o nejnovějším vývoji. Z městského úřadu v Seči se jí dostalo informací od Milana Cypriána, který má na starosti technické služby. Ten, mimo jiné, řekl, že jsem psa mohl ukrást (!) a následně strčit(!!) do útulku, který ta dobrá žena spravuje. Chápete, drazí čtenáři, logiku, kterou se řídí Cypriánův život? Já tedy ne.

Přes přístup, který předvedl jeden ze zaměstnanců technických služeb sečských, pracovnice útulku neváhala a atakovala úřad mailem. Chcete znát odpověď? Je v příloze pod textem.

Možná se ptáte, mám-li tohle zapotřebí. Máme-li to my všichni zapotřebí. Platit ze svých daní „příjemné“ a „ochotné“ úředníky, kteří pomohou, s úsměvem poradí. Vzpomenu-li na oči ztraceného pejska a oči mých přátel, kteří jsou svědky toho, co se stalo, říkám: „Ano, udělal bych to znovu.“

Dnes jsem si přečetl, že chrudimský útulek poslal 30 tisíc svým kolegům do Heřmanova Městce a dalších třicet do Podlíšťan. Ti městečtí si své peníze zaslouží. 

Příloha: 

sec.pdf