Stát se vzduchoplavcem. Kolikrát po něčem takovém toužil každý, kdo někdy otevřel starými časy vonící knížku od Julese Verna a nechal se pět neděl unášet v balóně. Vznášet se nad neznámými krajinami, poznávat obyvatele naší modré planety.

Ale také sledovat, jak je ten náš lidský svět titěrný, malinký. Jak naše největší domy vypadají už z tříset metrů jako dětské hračky, vlaky jako modelářův sen.

Kolik našich spoluobčanů naříká nad krizí a přitom bazénů u domků je nespočet.

Klukovský sen jsem si díky pozvání chrudimských balonářů splnil. Neletěl jsem sice balonem plněným nějakým plynem lehčím než vzduch jako vzpomínaný Fergusson, ale balonem horkovzdušným, takže ticho občas přerušovaly plynové hořáky. Přesto se jednalo o zážitek, na nějž se nezapomíná.

Přes výjimečnost okamžiků nad naší krásnou zemí, někteří spolucestující nebyli schopni odložit své běžné starosti. Napětí starých šrámů a manželských hádek se občas dostalo na povrch. Ve stísněném prostoru balonového koše je situace o to dusivější.

Chrudim

Neumíme odpočívat, vypnout, bavit se. Je to ale jen naše vina? Není těch starostí se složenkami, platbami, pojištěním a virtuálními problémy, které nám přidává často televize přeci jen trochu moc? Možná ano. Možná opravdu šťastný ten, kdo televizi hodil z okna. 

Je nesmírně obtížné umět odfiltrovat to, co se nás opravdu týká a co můžeme ovlivnit od toho, co jen proplouvá a z nás dělá kolemstojícího pozorovatele.

Nakolik je důležité pro život maloměšťáka chrudimského, že se válčí v Sýrii? Není snad důležitější otázkou chrudimský Skřivánek, jehož kousanec byl z nebeských výšin k nepřehlédnutí? Sobeckost některých našich drahých spoluobčanů, v níž nechtějí povolit stavbu na poslední zelené ploše kousek od centra, je nepochopitelná. Ne, nemusí se mi líbit, jaké domy tam vzniknou. Ale měl bych chápat, že je dost lidí, kteří by možnost zakoupit domek, nebo byt uvítali. Jenže to bych musel odstranit klapky ze svých očí a přestat hledět jen na své jabloně. On totiž můj budoucí soused by je třeba pěstoval rád taky. Nebo choval včely, nebo prodával zmrzlinu...

Jen díky brzkému sobotnímu ránu - startovali jsme o půl sedmé – jsem neviděl hada, který se obvykle plazí našimi ulicemi. Obchvat chybí a všichni to víme. Plané sliby našich politiků, vykrucování a vyhýbání se přímé odpovědi nám ho ale nezíská.

Každému doporučuji podobný let. Ať už skutečným balonem, nebo jen tím imaginárním. Pomáhá to vidět  každodenní realitu z té správné perspektivy. 

Na Chrudim z výšky se můžete také podívat do rubriky DEN V OBRAZECH