Na závěr jarního předplatného předvedl soubor Divadla verze hru Úča musí pryč. Nevím, zdali to byl záměr nebo náhoda, přeložit divadlo na tento termín. Poslední školní týden je už vše hotovo a čeká se na vysvědčení. Na uvolnění diváků to bylo znát.

Školství naplnilo více než polovinu divadla. Ještě před zahájením představení jsem zaslechl rozhovor dvou vedle mne sedících učitelek. Několika větami zhodnotily současné školství. Jak učitele, tak žáky, ale i rodiče. Celá hra jejich slova jen potvrdila a škoda, že nejsem schopen dát dohromady těch jejich několik vět.

Na scéně bylo několik lavic a školní tabule. Chvíli mi trvalo, než jsem pochopil, že ty artefakty zastrčené do stolů jsou moderní židle a ne nějaké abstraktní doplňky architekta. Je vidět, že jsem nebyl ve škole dlouhá léta. Hru napsal Luc Hübner , přeložil Michal Kotrouš a režie se ujal Thomas Zielinski. Celé představení se odehrávalo ve třídě před vysvědčením. Rodiče některých žáků se sešli aby třídní učitelku odvolali.

Většina divaček šla na Davida Prachaře. Ten se své role ustrašeného manžela zhostil znamenitě. Celý soubor jakoby vtrhl na jeviště a během několika minut vtáhl obecenstvo do hry. Protože toto prostředí většina divaček důvěrně zná, byl ohlas v hledišti stále častější a mohutnější. Igor Chmela v roli Ostravaka Bořivoje zaujal hned při prvním vstupu. Nebylo to dryáčnictví, jaké známe od Rudy z Ostravy, o to více ale bylo vtipnější. Zvláště když se později vyklubal jeho milenecký vztah s Kateřinou, kterou hrála Kateřina Winterová. Při scéně, kdy vrací klíč, se divadlo upřímně bavilo. Nakonec se Bořivojovi podařilo sbalit Moniku, elegantní blondýnu, kterou výborně ztvárnila Linda Rybová, která vlastně celé odvolání učitelky vedla. V druhé polovině se rozehrála Markéta, tu hrála Jana Janečková ml. Chvílemi jakoby ji bylo jeviště plné. Manželka Pavla jasně ukázala, kdo rodinu vede. Nesmím také zapomenout na úču Marii, která byla na jevišti nejméně. Petra Špalková se svým zarputilým výrazem ve tváři mě přesvědčila, že učitelkou opravdu je. Když se podívala do hlediště, málem jsem dával ruce za záda.

Celá hra byla svižná a svěží. Prospělo jí, že se hrálo bez přestávky. Při dlouhém děkování to malinko uspěchala děvčata, která rozdala květiny celému souboru. Diváci též ocenili, že se vrací móda minisukní. Co však mírně rozhodilo celý soubor, bylo vysvědčení, které herci dostali spolu s květinami. Skvělý nápad. Celému představení prospělo i posunutí začátku o hodinu. Po představení spolu několik skupinek diváků diskutovalo ještě chvíli před divadlem, a to se tak často nestává. Možná, že k tomu přispěl i vlahý večer. Myslím, že to byla hezká tečka za jarní sezonou.