Rekonstrukce sportovní haly odhaluje skryté mouchy
Chrudim – Informace, že se obvodová zeď zbourala, protože se zjistilo, že v ní chybí kus izolace, vyvolala u některých čtenářů pozdvižení a pochybnosti, jestli vše probíhá tak, jak by mělo. Veřejnost se ozývá, protože chce slyšet ujištění, že se žádné nekontrolované bourání nekoná, a kdyby náhodou, že se něco podobného už nebude opakovat. Rozsáhlé informace navíc uvedl v komentáři pod článkem na druhý den úředník Zdeněk Karas, který má na starosti právě investice do kulturních budov. Jaké kroky následují, když nastanou změny oproti projektu, v našem případě demolice navíc, jsme měli dopředu ověřené u vedoucího investic Petra Peciny.
Jestli už mají předběžné informace, o kolik se navýší rozpočet výstavby a kolik budou odhadem stát bourací práce navíc, Petr Pecina neodpověděl, i když o nich už musela být, jak je patrné z jeho dalšího vyjádření, řeč. Změny ceny bude muset odsouhlasit v řádu několika týdnů Rada města Chrudim. Podle odhadů některých by to mohly být třeba 2 miliony. Co je to ale oproti celkové částce, když se rekonstrukce provede precizně.
Kontrolní den probíhá každou středu. Jak uvedl Zdeněk Karas, bylo na posledním kontrolním dnu vše už jen zrekapitulováno, protože bourání proběhlo o den dříve, když kvůli tomu proběhla na staveništi mimořádná schůzka. Zbývající obvodové zdivo a pilíře zbourali po ní.
„Při rekonstrukci se počítá, že po odkrytí konstrukcí bouráním může dojít ke změnám,“ vysvětlil vedoucí odboru investic Petr Pecina. „Změny se řeší podle důležitosti, rozsahu a ceny nejdříve na stavbě, mezi zhotovitelem, technickým dozorem investora a autorským dozorem a zástupcem investora, a dále na kontrolním dnu,“ vyjmenoval.
Zdeněk Karas dodal, že předchozí stavebně technický průzkum neodhalil vše, s ohledem na ekonomické hledisko, protože zkrátka proběhl jen tam, kde to projektant vyhodnotil jako potřebné. Že funkční izolace nevede pod všechny zdi, se tedy ukázalo až při postupném bourání. A co se tedy zjistilo, že to nešlo řešit jinak?
Hydroizolace podlah šaten byla původně po staru řešena litým asfaltem, který vedl až pod obvodové zdivo, a někde zůstal až do nynější rekonstrukce zachován. Věřte nevěřte, tímto způsobem se řešily v minulosti izolace v podlahách běžně a zapáchající asfalt byste našli pod podlahami mnoha úředních i soukromých budov ve městě, ať už pod parketami, nebo třeba pod deskami z dřevotřísky.
Šetřit právě na základech, na kterých by se měla následně stavět další dvě patra, by bylo v případě už tak nákladné rekonstrukce tristní. Místo podříznutí zbývajících zdí, jak by mohlo čtenáře napadnout, se nakonec dalo rovnou vše zbourat, protože i zbývající pilíře ve vnitřních stěnách byly, jak se ukázalo, „poslepované“ z různých materiálů.
„Část jejich tloušťky byla dokonce provedena z přizdívky z takzvaných dvouduťáků na štorc. Na takovouto konstrukci nebylo možné postavit plánovaná dvě podlaží, a proto bylo rozhodnuto o demolici i této části,“ vysvětlil Zdeněk Karas.
A proč je tedy okolo toho bourání tolik povyku, když to bylo paradoxně pro dobrou věc? Je to veřejná zakázka, z daní občanů, a veřejnost se ozývá, protože chce mít všechny informace předem a ne slyšet jen konečné rozhodnutí odborníků, bez patřičného vysvětlení, když už je po všem.
Reklama
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.