Týden mobility ovládl Chrudim: Ovládl? Že jste si ani nevšimli akce, která má přivést obyvatele našeho krásného, kopcovitého města k širšímu využívání kol a radosti z cyklistiky? Máte pravdu, ani redaktor Chrudimských novin by si nevšiml, pokud by nebyl napojen na nejrůznější informační kanály, jež pokrývají virtuální realitu.

Nemám nic proti cyklistům - pozornější už zbystřili, přijde kritika - líbí se mi jejich elán, mouchy mezi zuby, propocené „plíny“ v klíně a přiléhavé trikoty. Především na omšelých a povislých tělech sportujících důchodců dávají vyniknout křivkám mnohdy vpravdě barokním. A já mám baroko rád, přestože postavou jsem spíše lomený gotický oblouk.

Sám mám tajný sen, jímž je vysoké kolo, pumpky, tvídové sako a čepice. Bicykl, jejž pánové proháněli v dobách, kdy svět byl ještě relativně v pořádku. Je to však koníček nákladný a lehce snobský. Ke snobství se hlásím, k financím však nikoliv. Nevadí mi však, že je někdo schopen utratit desetitisíce za jízdní kolo a poté brázdit nádhernou krajinu u Horního Bradla nebo Českého Švýcarska. S cyklisty mám docela jiný problém, než jejich nadšení a sportovní zápal.

Jezdím denně, tedy v autě. Venčím totiž své psy v nedalekých lesích a nemohu tak nepotkat cyklisty. Mnozí brázdí okresní silnice na kolech, která by snad ani podle všech fyzikálních zákonů neměla držet pohromadě, natož na silnici. Kupodivu jedou, stařík nebo stařenka se čile opírají do pedálů. Jejich jízda je však mnohdy ve stylu „od pangejtu k pangejtu“, křižují silnici jako vojáci wehrmachtu na svém BMW, hledající ukryté partyzány. Připouštím, že bezpečné objetí takového cyklisty je mnohdy nadlidský výkon, ale prozatím jsem žádného, díky Bohu, nesrazil. Co třeba zavést technickou kontrolu jízdních kol? Proč musejí být státním aparátem šikanováni jen motoristé?

Druhým typem jsou právě „hi-tech“ cyklisté. Jejich vybavení je nejvyšší kvality, sviští si to krajinou rychlostí průměrně nadupané babety. Jsou to právě většinou tito pánové a dámy, kteří se mi v lese náhle vyřítí za zády, přičemž já s hrůzou pouštím „uloveného“ hřiba a sháním se po psech. Takový namakaný cyklista totiž nezná smilování a border teriéra s klidem přejede, fouska se spíš bojí. To pak nadává a kleje, protože ho prokousnuté stehno děsí. Přestože oba moji psi jsou krotcí a mírumilovní. To ale nemůže vědět. Existuje stále ještě něco jako zvonek, milí cyklisté?

Dodržování dopravních předpisů je samo o sobě na dlouhé povídání. Kolaři je mnohdy skutečně nedodržují. Odbočují bez patřičného gesta, jezdí po PŘECHODECH pro chodce, křižují chodníky. Řidič auta, aby měl schopnosti věštce. Divím se, že není vícero nehod, protože mnohdy jde skutečně o hazard.

Jaký je závěr? Je asi takový, že by nebylo úplně špatné cyklistům vysvětlovat, co jsou to dopravní předpisy a jakým způsobem se mají chovat na silnici. Pomohou tak sobě i jiným.