Valentovy ohromné maličkosti: Eva Kolářová je spíše obětí, než viníkem
Nepřidám se k veřejnému lynči nešťastné dívky, která pod vlivem alkoholu otočila své auto na střechu u Vlčnova. Jde bez pochyby o čin zavrženíhodný, ale rád bych se na něj podíval spíše s odstupem a v souvislostech.
Všichni obyvatelé naší krásné Chrudimi dobře vědí, kdo se v této zatáčce vyboural před téměř třemi lety. Dobře také víme, že ředitel Technických služeb Chrudim Zdeněk Kolář, jemuž se podařilo na stejném místě otočit svůj vůz na střechu, podstoupil protialkoholní léčení. S jakým úspěchem? Těžko soudit, ale podle toho, jak inspiruje své potomky k požívání alkoholu, velký asi nebude.
Kde se v člověku, jenž by měl být spíše uctíván a měl se těšit všeobecné vážnosti, vezme sklon řešit své problémy „chlastem“? Pan Kolář byl vojákem. Dokonce vyšším důstojníkem, který velel místním červeným baretům a zúčastnil se mise v Afghánistánu. Jeho uniformu zdobí celá řada vyznamenání a podle všeho na něj mnoho bývalých podřízených s láskou vzpomíná. Ne, nebudu lynčovat ani armádu, která to v současné době také schytává ze všech stran. O zahraničních misích našich vojáků si sice myslím své, ale to zdaleka neznamená, že bych si nevážil jejich hrdinství. Ostatně, moji dva nejlepší přátelé jsou oba vojáci v záloze.
Musí to být těžké. Vrátit se z vojny, když jsem vycvičen k přijímání a rozdávání rozkazů, naučili mne zabíjet a řešit krizové situace. Najednou však řeším pouze odpadkové koše a pytlíky na psí hovínka. Přestože se tomu bráním, začnu si ulehčovat vzpomínky na válečné běsnění a nudu civilního světa skleničkou, dvěma. Časem se to přehoupne a hladinku si udržuji pořád, svět se zdá být snesitelnější. Jednou se však stuha přetrhne a sednu se svou hladinou do auta, nevyberu zatáčku na cestě z domova a neštěstí je na světě. Od této chvíle se měla společnost zachovat zcela jinak, než se zachovala. Zaměstnavatel mne podrží, soudce mne podrží a já se po několika měsících směji z „odmašťovny“, jak jsem se všemi vyběhl. To všechno však nesledují jen čtenáři bažící po senzaci, ale, a to především, mé vlastní děti.
Nejsem zatím ženatý a nemám ani děti. Přesto mám za sebou přípravy na manželství, což je kurs, který by měl absolvovat každý katolík, který se chce oženit/vdát. Co si myslíš, moudrý čtenáři a chytrá čtenářko, že je považováno ve výchově za nejdůležitější? Ano, příklad rodičů. A to jak dobrý, tak špatný. Tatínek, který je denně pod vlivem a následně bez ztráty květinky vyvázne i od soudu, jenž ho měl právě kvůli dětem exemplárně potrestat, je příkladem hodným následování. Když to prošlo jemu, projde to i mně, slečně na vdávání.
Systém naprosto a zcela selhal. Selhala justice, která nepochopila význam práva a trestu za špatný skutek. Selhala výchova v rodině pana Koláře, protože dát svému potomkovi příklad naprosté arogance k vině, trestu a pokání, je tou nejhorší investicí do jeho budoucnosti. Je dnes těžké hledat viníky. Svět se skládá ze spousty příčin a následků, k jejichž prapůvodu není snadné dohlédnout. A rychlé odsudky nebývají těmi nejsprávnějšími.
Reklama
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.