Chrudim - Nad uplynulým rokem se zamýšlíme asi všichni. Většina z nás na své nezdary však pohlíží kukátkem materiálního prospěchu, a duševní a především duchovní nezdary se nás příliš nedotýkají. Jak se dívá do budoucna člověk, jehož první i poslední prioritou jsou věci duchovní? Odpovídá chrudimský arciděkan Jiří Heblt.

Jiří Heblt se narodil v roce 1961 v blízké Litomyšli. Dětství ale prožil ve Sloupnici. Po vystudování stavební fakulty pracoval čtyři roky jako projektant v podniku Silnice Hradec Králové a teprve až v roce 1990 začal studovat teologii. O pět let později byl vysvěcen na kněze a stal se farním vikářem (kaplanem) nejprve ve Vrchlabí (1995 - 1996) a poté v samotném srdci diecéze - v Hradci Králové (1996 - 1997). V letech 1997 až 1999 pokračoval ve studiích v Římě, kde získal licenciát teologie.

Jiří Heblt ve své pracovně.  Foto: Chrudimské noviny

Po návratu ze studií působil v Dolním Újezdě, a to nejprve jako farní vikář, od roku 2001 pak jako administrátor a od 1. února 2008 jako farář. Od 1. srpna 2009 byl ustanoven arciděkanem v Chrudimi a od podzimu téhož roku je také okrskovým vikářem chrudimského vikariátu. Heblt dále zastává funkci biskupského delegáta pro trvalé jáhny.

Jak tedy hodnotí člověk mnoha povolání a životních zkušeností míjející rok? „Ač se pravidelně zamýšlím nad svým životem, nechci přímo hodnotit své úspěchy a neúspěchy v uplynulém roce 2012. Spíš jsem vděčný za každé dobro, jehož jsem mohl být svědkem, případně mohl tomuto dobru napomoci. Zároveň doufám v odpuštění a smíření tam, kde jsem chyboval. Pokud jsem všechno nezvládl, mohu začít znovu. Věřím, že i neúspěchy a chyby nám pomáhají zrát,“ přiznává pokorně duchovní pastýř.

Arciděkan žehná nový křížek pro sanktusník.  Foto: Chrudimské noviny

Teprve čtvrtý rok života načíná Jiří Heblt v následujících dnech. Jelikož nemá možnost dívat se na události našeho maloměsta v dlouhodobých perspektivách, nechybí mu zdravý odstup těch, kterým není Chrudim rodnou hroudou. „Nežiji zde tak dlouho, abych mohl zasvěceně a konkrétně hodnotit změny v našem městě. Myslím, že se v Chrudimi žije všeobecně dobře. Z osobní zkušenosti soudím, že lidé zodpovědní za chod komunálních záležitostí města se snaží vést věci k lepšímu,“ chválí regionální politiky arciděkan.

„Samozřejmě při tom naráží na celou plejádu subjektivních i objektivních překážek. O dobré vůli však nepochybuji. V této souvislosti se mi líbí porovnání slov manko a rezerva. Manko je zaviněný nedostatek, toho se musíme varovat a nesmíme ho omlouvat. Rezerva znamená, že vše není tak, jak by mělo být, ale mohu a chci s tím něco udělat. Své rezervy musíme tolerovat,“ dodává Heblt.

Heblt s evangeliářem v rukách při půlnoční mši.  Foto: Chrudimské noviny

Událostí, které se dotkly srdce katolického kněze, muselo být mnoho. Vždyť jsou to jeho ruce, které žehnají manželům, křtí maličké Chrudimáčky a na poslední cestě doprovází ty, které si Bůh povolal na věčnost. Slyší stovky zpovědí, v nichž se lidé vyznávají ze svých nedokonalostí a poklesků. Navštěvuje nemocné v jejich utrpení. Přináší radostnou zvěst evangelia. Je proto nesmírně těžké vybírat konkrétní osoby, jež si zaslouží díky. „Děkuji zejména nejbližším spolupracovníkům a ochotným, vstřícným farníkům. Také děkuji všem lidem, u nichž jsem našel přijetí, ochotu, vstřícnost, či jen usměv a přátelské slovo. Zvlášť chci poděkovat všem, kteří připravili pietní akt na židovském hřbitově,“ skládá Heblt poklonu organizátorům a realizátorům vzpomínky na židovské oběti.

Mají kněží plány do budoucna, nebo se snaží spoléhat na vedení, které jim zaručuje a poskytuje jejich víra? „Nemám žádná velká očekávání v žádném směru. Hodnotit, rozvažovat i plánovat musíme a děláme to. Když se však dívám do nového roku, chci se v něm víc zaměřit na prožívání přítomnosti. Jaká ta přítomnost bude, o tom mohu rozhodnout jen omezeně. Mohu zaujmout postoj, až když ty věci přijdou. Věřím, že to společně zvládneme,“ neztrácí optimismus chrudimský arciděkan.

Děkuji za rozhovor.