Chrudim – Gymnázium Josefa Ressela se po letech mění. Jednou z prvních vlaštovek je nepochybně nově vybudovaná studentská klubovna, tzv. "Občerstvovna". Ta byla slavnostně otevřena v pátek 30. března za zpěvu gospelů školního sboru.

 „Byla to dřina,“ říkají shodně dva studenti, jinak docela obyčejní, přehlédnutelní kluci. Jeden spíše uzavřený introvert, druhý viditelně povídavý extrovert.

A možná právě tato jejich rozdílnost v povahách vedla k perfektnímu doplňování se během příprav na akci, která nemá v novodobých dějinách školy obdoby.

Zcela sami dokázali do poslední koruny naplánovat úpravu zašlé a ne příliš přívětivé studovny do moderního studentského klubu s pohovkami, křesly a WiFi připojením. 

„Za bývalého vedení by se možná celá věc podařila, ale trvala by mnohem déle,“ nenechá se moc pobízet k odpovědi na naše otázky Petr Vladyka, student sexty E, jeden z hnacích motorů přestavby, který to celé vymyslel.

Jeho kamarád, Josef Jirout, souhlasně pokyvuje hlavou. On zase vymyslel návrh a do detailů pohlídal realizaci.

Je jasné, kdo bude mým partnerem v diskuzi.

„Paní ředitelka byla nadšená,“ pokračuje Petr. „Souhlasila s jedinou podmínkou - vše si uděláme sami. Takže jsme se do celé akce pustili. Jasně, pomáhali nám i spolužáci. Především ze začátku bylo opravdu hodně práce se stěhováním starého vybavení studovny.

Nosilo se na půdu, takže si dokážete představit, kolikrát jsme museli do schodů s lavicemi, tabulí, židličkami. Zdaleka to ale nebyla nejtěžší práce.“

„Kluci pracovali i o prázdninách,“ přidává se garant projektu, Mgr. Monika Křečanová. „Dvakrát týdně nastoupili vždy v 15 hodin a končili tak kolem jedenadvacáté, někdy i později.

Kluci byli opravdu úžasní, nejen že sami vymysleli celý projekt, který jsme částečně realizovali jako část výtvarné výchovy, ale sami sháněli vybavení po bazarech, na internetu, provedli výmalbu. Bylo úžasné pozorovat, jak profesionálně si při tom počínali.“

 

Mladí pánové se tváří tak, jak by se tvářil asi každý, kdo není zvyklý přijímat chválu za práci pro druhé, kterou považuje za naprostou samozřejmost.

Když se ptám po odměně, podívají se na mě skoro překvapeně: „Ne, žádnou odměnu, kromě poděkování od paní ředitelky a spolužáků jsme nedostali.“

Je jasné, že vidina odměny nebyla hnací myšlenkou nekonečné dřiny s čistěním parket, natíráním oken - s nímž pomáhala i třída a třídní učitelka Mgr. Zuzana Leksová.

Velké pomoci se jim dostalo i od školníka Martina Tisoně, který pomohl především radou a občas i vrtačkou.

„Prostě jsme viděli, že se nemáme kde scházet“, vysvětluje Petr. „Posedávat na studených chodbách, nebo snad přímo ve třídách, to nám nepřišlo zrovna ideální,“ dodává.

Ačkoli někteří pedagogové zastávali názor, že studenti mají o přestávce sedět ve třídě a připravovat se na hodinu, a že je studentský klub bude vést k lenosti a zanedbávání povinností, pravděpodobnější názor bude spíše ten, který vyslovila Mgr. Křečanová:

„Myslím, že místo, kde se studenti mohou setkávat, povídat, koupit kávu, čaj, bagetu z automatu, přečíst knížku, když mají hodinu volna, místo bloumání po chodbách, které pamatují 18. století, bylo velmi potřebné.

Určitě pozvedne náladu studentů a to ocení i učitelé. Naštvaný a znechucený student bude při hodině spolupracovat daleko hůře, než student veselý a plný dobré nálady.“

Procházím dlouhými, temnými chodbami, které na člověka působí různě, ale rozhodně ne optimisticky a tak, jak by prostory určené dětem a mladým lidem měly.

Rekonstrukce a modernizace je jistě nutná. Inspirací pro ředitelku Jelinkovou by možná mohlo být Gymnázium J. K. Tyla v Hradci Králové. To se dočká rozsáhlých oprav.

Možná ale spíš proto, že jde o poněkud originálnější stavbu. Budova Gymnázia J. K. Tyla v Hradci Králové, postavená architektem Gočárem, se začne v dubnu rekonstruovat díky bezmála 68milionové dotaci z ROP Severovýchod.

Přesouváme se tedy do ředitelny, k Mgr. Kláře Jelinkové. Do gymnázia přišla „teprve“ o prázdninách, v srpnu, ale za tu dobu už stačila provést nemálo změn.

„Mám velké štěstí na skvělé spolupracovníky,“ začíná náš krátký rozhovor energická ředitelka.

„Bývalý ředitel, Eduard Beránek, vybudoval z gymnázia školu, která má po celé republice skvělý zvuk, ale na druhou stranu se jí dostalo i určitého zakonzervování,“ pokračuje magistra Jelinková a usedá neformálně na stůl.

Ptám se tedy na to, co bylo podnětem k návštěvě - co si o akci „Občerstvovna“ myslela, když za ní Petr s Pepou koncem ledna přišli:

„Byla jsem opravdu nadšena, protože přesně takové místo naší škole chybělo. Navíc, kluci měli vše perfektně připravné - vizualizaci budoucí podoby, rozpočet, a byli nadšení. Důvěřovala jsem jim, že zvládnou to, co si předsevzali i proto, že garantem projektu byla Mgr. Křečanová.

Slíbila jsem jim 20 tisíc na realizaci. Nakonec se sice dostali o dva tisíce výše, ale to je v normě. Dokonce jsem jim ušila závěsy,“ směje se ředitelka a hned pokračuje:

„V občerstvovně budou centralizované automaty na kávu, čaj, bagety, slané pečivo. Jeden poslední, stojící na chodbě, je už ve výpovědní době, protože s firmou, která ho provozuje, nemáme dobré zkušenosti,“ uzavírá. 

 

Zajímá mě běžný život na gymplu. Jaké plány do budoucna ředitelka Jelinková chystá: „Změnili jsme třeba Dny otevřených dvěří. Za starého vedení to znamenalo prakticky jen otevřít dveře. My jsme zavedli průvodce, zájemci si mohli vyzkoušet staré přijímací testy, velký úspěch měly chemické pokusy,“ říká s úsměvem.

„Celkem jsme napočítali přes sto návštěvníků. V současné době také probíhá obměna zastaralého počítačového parku kantorů. Chceme, aby každý učitel v pátek zadával do tzv. elektronické třídní knihy studijní výsledky svých svěřenců a rodiče tak měli větší přehled, jak se jejich potomkovi daří. 

Již za minulého vedení se podařilo opravit hygienickým normám nevyhovující jídelnu, vybudovat nové toalety, my bychom rádi postavili plošiny, aby na naší škole mohli studovat i tělesně handicapovaní studenti.

Nápadů by bylo hodně. V nejbližší době tedy snad změníme naše webové stránky, protože ty staré jsou značně nepřehledné a zastaralé,“ končí ředitelka gymnázia náš rozhovor.

Při odchodu se ještě ohlížím po budově, která pamatuje řádové sestry, komunismus i sametový převrat. Pod upjatou slupkou architektury seminářů, gymnázií a vzdělávacích ústavů Rakouska - Uherska teď pulzuje nový život. Je jasné, že do budoucna ji čekají nemalé změny. Tak tedy, hodně štěstí!