Chrudim - Jan Zajíc bezesporu patří k sportovním osobnostem našeho regionu, jakožto organizátor sportovních běhů je hlavním strůjcem populárních závodů pořádaných Klubem rekreačních běžců Chrudim.

Známe Vás především jako organizátora běžeckých akcí na Chrudimsku a v jejím okolí. Jaký máte ale vztah k běhu? Jste i aktivním běžcem?

To je dlouhá historie. Jako rekreační běžec jsem začínal sportovat už někdy v osmdesátých letech minulého století. Mým cílem bylo postavit se na start tehdy velice populárního Běhu osvobození Pardubice-Chrudim-Pardubice, což se mi prvně zadařilo v roce 1986. Pak už jsem běhu „propadl“ úplně, docela se mi i dařilo, můj běžecký vrchol přišel brzy, už v roce 1989. Tehdy jsem ve svých 36 letech vytvořil většinu svých osobních rekordů a nesporně vrcholem byl pro mě 1. říjen 1989, kdy jsem v Košicích při 59. ročníku Mezinárodního maratónu mieru zaběhl čas 2:47:31.

Účastnil jsem se v té době prakticky všech běhů ve východočeském regionu a pochopitelně i Velké ceny Monaka organizované Klubem rekreačních běžců Chrudim. Tehdy jsem ovšem ještě netušil, že se jednou stanu jedním z jeho členů a že se budu podílet na organizaci jeho akcí. Do KRBu jsem pak vstoupil až někdy na začátku devadesátých let, kdy běžecké hnutí bylo v přechodné krizi, a brzy jsem se z běžce pomalu přeorientoval na rozhodčího a organizátora.

Ale až do dneška stále zůstávám i aktivním sportovcem, i když jsem v posledních letech postupně přešel z běhů na sportovní chůzi, k té mě přivedl můj syn Jakub, mimo jiné dvojnásobný mistr ČR v chůzi na 50 km. Jsem členem a hlavně pak funkcionářem atletického Klubu Hvězda Pardubice, za jehož B-tým mužů stále sbírám body v chodeckých závodech v atletické lize.

Nejvíce mě ale zaměstnává právě organizace atletických akcí jak ve Hvězdě Pardubice, tak i v KRBu Chrudim a pochopitelně rozhodcovská činnost, pro niž mám tu nejvyšší kvalifikaci Českého atletického svazu.

Kromě pořádání běžeckých závodů se Jan Zajíc věnuje běhu i aktivně

Asi nejznámějším a nejpopulárnějším během jsou tradiční Malé ceny na Monaku. Jejich počet se vyšplhal již na 327, což je nepředstavitelné číslo. Kdy a za jakým účelem vznikly?

Pardubičtí běžci pořádali v době, o níž hovořím jako o svých běžeckých začátcích v předchozí otázce, tzv. Kondiční a kontrolní běhy na Kuňku od pardubického koupaliště na tento majestátní vrchol Polabí a zpět do Pardubic. Tyto běhy se staly inspirací pro KRB, aby něco podobného pořádal pravidelně na trati, na níž se konávala Velká cena Monaka. Ta se běhala pravidelně v říjnu počínaje rokem 1980 na lesní trati na kopci Hůra, tehdy ještě ovšem se startem a cílem u restaurace Kometa a měla délku necelých 9,5 km. První Malá cena Monaka se odběhla v dubnu 1990, já sám jsem na startu MCM stanul hned při první repríze tohoto běhu 20. června 1990 a podařilo se mi tehdy dokonce zvítězit. Pak se mi to povedlo na původní trati ještě desetkrát, to byly časy! Od Komety se běhalo až do března roku 1997, od dubna tohoto roku jsme pak našli nové zázemí v lesní restauraci MONACO u Slatiňan a 23.4.1997 se pak poprvé vyběhlo na desetikilometrovou trať při 87. MCM odtud. Takže Malé ceny mají tradici trvající už 28 let, na současné trati se pak běhá už dvacátým rokem. Původně se Malé ceny konaly každý měsíc 13 x do roka (v prosinci totiž bývaly vždy dvě), postupem času se ale jejich počet mírně redukoval. Pořadatelský sbor spolu se závodem totiž neodvratně stárne a mladí nástupci se moc mezi naše řady nehrnou. Na tento rok jich má KRB v programu naplánováno devět. To tedy byla cesta, díky níž jsme se dostali až k onomu číslu 327 uspořádaných Malých cen Monaka.

Proč vlastně byly jako destinace závodu vybrány lesní okruhy na Monaku?

Odpověď na tuto otázku je vlastně obsažena už v předchozím odstavci. Malé ceny Monaka kopírují bezezbytku trať Velké ceny Monaka, která se jako hlavní KRBácká akce pořádá obvykle třetí říjnovou neděli. Na rozdíl od Velké ceny se (kromě květnové Janderovské MCM) ale nevyhlašuje pořadí, závodí se pouze o body do celkového ročního pořadí a také o co nejlepší osobní časy. Přitom traťové rekordy Malých cen a Velké ceny jsou vedeny odděleně.

Tradiční závod na Monaku se těší z velké popularity

Jak se daný závod během své existence vyvinul? Je vidět, že zájem o něj roste?

V prvních letech, kdy se ještě běhalo od Komety, byla účast skromná, většinou tak v rozmezí 10 – 20 závodníků, ale byly také Malé ceny, kdy startovali i jen 4 běžci. Přesun na MONACO znamenal zásadní obrat, účast mnohonásobně narostla, za což patří dík i majitelům restaurace, kteří nám nezištně po celou dobu poskytovali a i nadále poskytují zázemí, a to i při mnohých štědrovečerních Malých cenách. Počet startujících se pravidelně pohybuje mezi stovkou a dvěma sty závodníků. Na „Monako“ začali jezdit hlavně orientační běžci, kterým byla trať jakoby „ušita na míru“, ale i mnozí vrcholoví atleti, reprezentanti ČR a mistři republiky a dokonce i olympionici. Například traťový rekord Malých cen Monaka dnes drží česká jednička v bězích do vrchu, úspěšný reprezentant Jan Janů z pardubické Hvězdy časem 32:04. Ale běhají u nás i naprostí amatéři, kteří si obvykle napřed mohou vyzkoušet menší 3,6 km dlouhý okruh, a pak se později vydají i na náročnou „desítku“. A jsme moc rádi, že mezi naše příznivce a pravidelné účastníky patří i chrudimský Dětský domov se školou v Chrudimi.

Můžete nám nastínit, jak si závody na Monaku nebo Novoroční běh Josefa Poupěte vedou například na republikové úrovni? Dají se nazvat populárními závody?

Naším cílem v žádném případě není masovost za každou cenu, a ani nechceme konkurovat jiným běžeckým akcím, co se počtu účastníků týká. Chceme jen zůstat pořadateli „normálních“ běhů pro nejširší veřejnost, navíc za symbolické startovné, kdy každý běžec soupeří hlavně sám se svým nejlepším časem a se svými soupeři v příslušné věkové kategorii bez zbytečných „okras“ typických pro mnohé monstrózní akce, kterých se v poslední době vyrojilo víc než dost. Přesto si myslím, že máme poměrně široký okruh příznivců, kteří se k nám pravidelně vracejí, někteří každý měsíc, jiní jen občas, ale všichni určitě rádi.

Myslíte, že se dočkáme doby, kdy třeba na Monacký maraton zavítá někdo ze zahraničí, třeba ze známých maratonských, běžeckých bašt?

Monacký maratón, to je také zvláštní kapitola. Rozhodně to není trať, na níž by se daly zaběhnout úžasné časy, natož osobní rekordy. Je to spíš zkouška odolnosti každého, kdo se na jeho start vůbec odváží postavit. Prostě běh pro monacké tvrďáky. Pořádat tento extrémní běh napadlo bývalého vynikajícího běžce Vláďu Čumpelíka a organizace se ujal spolu s Marcelou Holinkovou. Stejně jako u ostatních akcí KRBu není ani u Monackého maratónu cílem přivést na start nějakou „hvězdu“, ale připravit něco skutečně neobvyklého pro milovníky našich běhů. Přesto i na Monackém maratónu jsme se potkali s takovými veličinami jako je reprezentant triatlet Petr Vabroušek, který startoval před čtyřmi lety, ale doběhl tehdy až jako druhý. To byla spíše výjimka, tento běh je skutečně pouze pro monacké „srdcaře“.

V Chrudimi je veden KRB, neboli Klub rekreačních běžců. Je o účast v tomto oddílu v Chrudimi zájem? Co přesně je jeho činností?

Činnost Klubu rekreačních běžců Chrudim, z.s. se zaměřuje zejména na pořádání běžeckých akcí pro širokou veřejnost, a to jak pro běžce výkonnostní a rekreační, tak i pro špičkové vrcholové sportovce, reprezentanty ČR. KRB organizuje každoročně pravidelně téměř víc jak desítku závodů počínaje hned Novým rokem a konče až prosincovou Malou cenou Monaka. Akce KRBu jsou trvale zařazeny do oficiální Termínovky běhů v České republice a některé z nich jsou i součástí celoročních běžeckých seriálů konaných v pardubickém regionu (Velká cena Východních Čech v bězích, ISCAREX pohár).

Máme víc jak třicítku členů, ale nejsme v žádném případě uzavřeným spolkem, naopak máme zájem o každého, kdo se chce podílet na naší činnosti, ať už bude pomáhat jakýmkoli způsobem při přípravě a organizaci našich akcí, nebo bude hájit naše barvy na nejrůznějších sportovních podnicích. Máte-li kdokoli zájem, neváhejte a přijďte mezi nás.

Foto: archiv Jana Zajíce