Slatiňany – Karel Sluka sedí za přednáškovým stolem. Každého, kdo přichází do sálu, srdečně zdraví. Tváří se mile. Dobrosrdečnost mu kouká z očí. Když přichází chvíle, kdy se má ujmout slova, je vidět, že z toho má velkou radost, a plynule přechází do role přednášejícího, jako kdyby měl dar oslovovat zástupy snad odjakživa. Nepřeháním. Člověk by ho mohl klidně nazvat slatiňanským Forrestem Gumpem.

První zkušební přednášku, nejen o obdivuhodných zakladatelkách kláštera pro sirotky od badatelky Zdenky Řehořové, ale přímo i o zajímavých životních okamžicích si mohli zájemci od Karla Sluky, který tu žije od roku 1963, vyslechnout už v říjnu minulého roku. 

Z přednášky. Na první fotce uprostřed Karel Sluka jako sedmiletý. Na druhém snímku v bílé košili jako třicetiletý.  Poslední je fotografie z tanenčího vystoupení.  Foto: Chrudimské noviny 

Za vše může jedno staré fotoalbum, které jednou Káju Sluku napadlo vzít s sebou na návštěvu ukázat Šárce Pavlovičové. A když začal popisovat svoje vzpomínky, byly tak zajímavé! Pamatuje si jména všech pracovníků DSS z doby, kdy se ještě striktně nosily bílé pláště a chodit se modlit do kaple bylo zakázáno, a tak někteří poslouchali alespoň v kotelně. Kája všechny okamžiky zaznamenával na starý fotoaparát a fotky si poctivě lepil do fotoalba. O všem navíc dokáže poutavě vyprávět. Člověka by snad ani nenapadlo, že prožil svůj život v zařízení, kterému se dříve říkalo ústav. Chvílemi mám pocit, že do něj vůbec nepatří. Proto je tak důležité, že proběhla transformace sociálních služeb a z ústavů se staly domovy. Klienti, pro které je to žádoucí, dokonce mohou žít v samostatných domácnostech, kde potřebují jen minimum dohledu.

Terezie, matka představená slatiňanského kláštera, s badatelkou Zdenkou Řehořovou, která se s ní dělí po přednášce o květiny.  Na třetí fotografii je Šárka Pavlovičová, kterou napadlo, že by se měl Kája o svoje vzpomínky podělit veřejně. Foto: Chrudimské noviny

Do Slatiňan přijel Karel Sluka jako sedmiletý chlapec krátce po smrti své maminky v roce 1963. Od té doby ho vychovávaly především řádové sestry z kláštera, františkánky, které mu předaly spoustu dobrých rad do života. Ve volném čase vše zaznamenával na svůj fotoaparát. Jednu dobu i tancoval a pletl ponožky, upletl i šálu nebo svetr a také sbíral staré věci. Má dokonce cennou sbírku známek. Jak říká, na věcech nelpí, ale je mu líto je vyhodit. Rád poslouchá hudbu a taky zpívá v souboru Klíčenky. Raduje se i z maličkostí. Škola ho bavila, sice moc zlobil, ale postupně se to zlepšilo. Chtěl se učit dál, prý něco těžšího, ale v té době už bohužel víc studovat nemohl. Vzdělání si proto doplnil až po revoluci, ve speciální škole v Běstvině.  I když to někdy vypadalo, že něco nepůjde, nenechal se odradit a přišel na způsob, jak by to šlo. Vždy si dokázal poradit. Tak jako se sběrem papíru nebo jablek. Má totiž podnikavého ducha!

Karel Sluka při rozhovoru pro noviny v únoru 2024.  Foto: Chrudimské noviny

O velice zajímavé historii Domova sociálních služeb Slatiňany se můžete stále dozvědět přímo na přednášce a možná budete mít štěstí, že bude zrovna přednášet i Karel Sluka. O toto zařízení, které vzniklo vedle kláštera, se zasloužily sestry Zahálkovy a hraběnka Ludvika ze Stadionu. Kongregace školských sester svatého Františka nechala na vlastní náklady postavit i dívčí pedagogium, kde sídlí dnešní chrudimské gymnázium. Odkaz, který po sobě tyto ženy zanechaly, je nevyčerpatelnou studnicí inspirace i v dnešní době. Ukazuje, že všechno snažení těchto dobrodějek dává stále smysl. A usmívající se přednášející Karel Sluka, s mikrofonem předávající svoje vzpomínky ostatním, je toho důkazem.