Jméno Lukáše Pleskota zná většina Chrudimáků díky firmě OMEGA plus, kde má na starosti internet. Nebo jako vedoucího internetových projektů. Málokdo už ale ví, že jeho koníčkem je už téměř 20 let let hraní počítačových her a s tím související postupné pořádání herních turnajů, a to dokonce už i na celorepublikové úrovni: mistrovství ČR v počítačových i mobilních hrách. Hraní počítačových her bylo jeho vášní a dnes se z toho stal velmi zajímavý byznys. V ČR je meziroční nárůst zájmu o esport 25 procent. Kromě samotného hraní her čím dál více fanoušci sledují turnaje zejména na platformě Twitch. Jubilejní ročník 10. mistrovství v počítačových a 5. ročník v mobilních hrách se konají letos v listopadu. Mistrovství ČR můžete sledovat dokonce už i na TV Prima COOL. Chcete vědět, co s tím má společného Lukáš?

Lukáš Pleskot. Zdroj: Archiv Lukáše Pleskota

Střední školu studoval v Chrudimi, na obchodní akademii ale, jak sám říká, ještě neměl vůbec tušení, čemu se bude v budoucnu věnovat. Časem ho začalo zajímat programování a marketing: „Původně jsem si ale myslel, že se vydám spíše ekonomickým směrem.“ Ve volném čase někdy hrál s přáteli na Soptíkově pařeništi, které pro tento účel sám naprogramoval, jak se ale základna hráčů rozšiřovala, postupně vznikl nápad, který se na konci května 2008 proměnil oficiálně v dnešní herní portál PLAYzone. Platformu, která nemá v ČR ani na Slovensku obdoby a o kterou o několik let později projevila zájem i TV Prima, která aktuálně vlastní poloviční podíl firmy.

 Platforma PLAYzone, která vznikla shodou okolností skoro ve stejnou dobu jako Mezinárodní esportová federace se sídlem v Jižní Koreji, je určena jak profesionálním hráčům, tak těm, kteří hrají pro zábavu, bez ambicí stát se mistry světa. Profesionálové jsou často zároveň streamery, od kterých se učí ostatní, údajně každý stráví průměrně 2,5 hodiny denně sledováním jiných hráčů a aktivním hraním 3 hodiny. Ti nejlepší musí trénovat i 8 až 12 hodin denně. O tom, jak si zároveň při takovém nasazení udržet zdravý životní styl, se bude konat online přístupná konference 3. listopadu a můžete ji sledovat i Vy. Odpůrci hraní počítačových her možná namítnou, že není zdravé sedět pořád doma a hrbit se za stolem, to už ale není realita dnešní doby. Koupit se dají speciální herní židle, brýle filtrující modré světlo nebo monitory s možností dokonalých úprav vyváženosti obrazu. A zahrát si díky LTE datům dnes můžete mobilní hru třeba klidně i na Sněžce!

Nejdřív bych se chtěla zeptat na vaše dětství, na dobu, kdy jste se poprvé dostal k počítači.

To je dobrá otázka. Myslím, že první počítač jsem měl někdy ve třinácti, čtrnácti letech. Začal jsem hrát hry, které v té době byly k dostání, to jsme ještě vůbec nevěděli o nějakém online hraní nebo soutěžení. Byla to doba ještě bez internetu, takzvané single player hry. To byl asi nějaký rok 1995. Soutěžnímu hraní jsem se věnoval až od roku 2002.

Na obchodní akademii v Chrudimi, kam jste chodil na střední, už jste věděl, čím se chcete v budoucnu zabývat?

Vůbec. Původně jsem měl ambici mít ekonomické vzdělání a pokračovat na Vysokou školu ekonomickou.

Kdy vás začalo bavit programování?

Souviselo to právě s rozvojem počítačů, internetu a webových stránek a dalších technologií.. Ponořoval jsem se do toho čím dál víc a začalo mě bavit na tom počítači sám něco tvořit. To byl možná třeťák, čtvrťák.

Soptíkovo pařeniště vzniklo asi v roce 2004, od roku 2002 jsem hrál Counter-Strike a to už mě začalo bavit všechno kolem esportu. Tenkrát to ještě nebyl esport, ale takzvaný progaming. Nejdřív jsem byl čistý hráč a konzument, ale pak mě začalo bavit organizovat to. Vytvořil jsem si vlastní herní server, na který se připojovali ostatní hráči, a pak, právě v roce 2004, jsem k tomu spustil i web.

Souviselo vaše rozhodnutí založit herní portál i s tím, že už jste byl takzvaně věkově za hranou, protože údajně rychlost reflexů důležitých pro přesnou hru po 26. roce významně klesá?

Nikdy jsem nehrál s ambicí, že budu nejlepší. Mě to prostě bavilo. A rozhodně jsem k tomu neměl předpoklady. Možná to byl důvod, proč jsem se dal na tu druhou stranu těch organizátorů. Ale nesnažil jsem se být jedním z nejlepších hráčů.

Jakou roli momentálně hrajete v PLAYzone, poté co poloviční podíl koupila televize Prima?

Jsem výkonný ředitel, to znamená, že fakticky tu společnost dál vedu, a příliš se toho pro mě nezměnilo, jen mám k sobě silného partnera.

PLAYzone je určena pro zábavu, nebo se tam registrují i profesionální týmy?

Vytváříme esportový obsah pro všechny. Organizujeme soutěže jako esportové médium, snažíme se komunitu informovat o tom, co se na scéně děje. Naše aktivity směřují jak k těm nejlepším, profesionálním hráčům, tak pro hráče, kteří je sledují a hrají jen pro zábavu. 

Patří esport na olympiádu?

Zatím na to nemám vyhraněný názor. Ano i ne. Z krátkodobého hlediska by to esportu pomohlo, protože by došlo k určité legitimizaci našeho odvětví a zvýšení jeho popularity u mainstreamového publika. Většina her je týmových, takže se dají hrát s přáteli. Snažíte se dostat do profesionálního týmu pod kterým hrajete a trénujete na výhru. Systém je úplně stejný jako ve sportu, má svoje pravidla a jestli budete nejlepší záleží na tom, kolik času tomu věnujete. Akorát místo vyvíjení fyzické aktivity využíváte u hraní hry tu psychickou. Z dlouhodobého hlediska si ale myslím, že to esport nepotřebuje, že ho čeká ještě větší zájem publika než je tomu u sportu.

Ovlivnila letošní sezónu celosvětová pandemie?

Tak je samozřejmě taky ovlivněna covidem. Na jednu stranu esport se dokáže velmi rychle transformovat do digitálního prostředí, takže nás to zase tak neovlivňuje, protože soutěže můžeme pořádat dál. Na druhou stranu esport je z velké části eventový byznys a to nás zasáhlo hodně, když lidi nemohou přijít na stadiony a výstaviště, kde ty soutěže pořádáme.

Věnuje se esport charitě?

V roce 2020 proběhlo několik charitativních aktivit, do kterých se zapojují hlavně streameři, populární osobnosti esportu nebo obecně gamingu, nebo podtextem soutěže je charitativní stream, ve kterém mohou fanoušci přispět nějakou částkou na správnou věc.

Zbohatl už nějaký Čech nebo Slovák výhrou v esportu, když si například každý vítěz ve hře DOTA 2 odnesl více peněz než hráč Wimbledonu?

To se děje ve světě, kde se opravdu hraje o desítky až stovky milionů korun, u nás v ČR jsou to deseti tisíce, maximálně sta tisíce.

Českou asociaci esportu jste založil v roce 2017 za účelem začlenění a reprezentace v mezinárodním prostředí a také boření mýtu a děláním osvěty. Jaké konkrétní předsudky o esportu kolují a jak se je snažíte vyvracet?

Obecně, že sezení u počítače a hraní her rovná se ztráta času, rodiče nebo širší veřejnost tomu úplně nerozumí, co se tam přesně děje a o co se ti hráči snaží. Vrcholové hraní se týká pouze malé skupinky hráčů, kteří jsou skutečně nejlepší, a všichni ostatní se je buď snaží dohnat, anebo hraním tráví čas, protože je to baví. Chceme esport zpřístupnit lidem a ukázat jim jeho pozitiva. Zároveň pracujeme i na projektu Zdravý hráč, který by se měl snažit vyvážit čas strávený u počítače pohybem. Je to boj s předsudky a vysvětlování, chceme ukázat, že i hráči počítačových her mohou žít aktivně a sportovat.

Ve které fázi se nachází projekt věnovaný zdravým návykům hráčů?

Projekt se jmenuje Zdravý hráč a online tisková konference se bude konat v úterý 3. listopadu v 10:00. Můžete se podávat na www.zdravyhrac.cz a skutečně jednoduše říkáme: dělejte to, co vás baví, ale zároveň nezapomeňte na pohyb na čerstvém vzduchu. Různými aktivitami a spolupracemi se budeme snažit rozhýbat hráčskou komunitu.

Panuje v esportu diskriminace, když je to z 89 procent mužská záležitost?

Myslím si, že to vychází z přirozenosti, že ženy hraní her obecně méně baví, asi stejně jako auta. Vidíme obrovský nárůst ženských hráček na asijském trhu, tam už je to opravdu pomalu padesát na padesát. V Evropě nebo Americe je to 9:1. Ale myslím si, že to číslo bude růst, a to hlavně v mobilním esportu, mobilním gamingu. Podíl žen v esportu bude určitě stoupat.

Jak si vysvětlujete, že jediný mužský hráč si vydělal v esportu více než 400 nejlepších ženských hráček?

To je možné, ale není to tím, že by byly nastavené nějaké diskriminační podmínky. Je to tím, že muži jsou momentálně v esportu lepší než ženy. Ale samozřejmě existují výjimky.

A dá se přes esport seznámit?

Určitě. Celé to prostředí soutěžního hraní probíhá online, hráči spolu komunikují na různých platformách, na sociálních sítích. Rozhodně to je určitá forma i socializace. Byť ne ta kontaktní, ale jste celý den online a s někým komunikujete, takže ano. Ale jestli se tam dá seznámit a navázat nějaký vztah i mezi mužem a ženou, to úplně nevím, i když samozřejmě asi taky.

Myslíte si, že v budoucnu bude běžné, že se lidé spolu domluví a půjdou si společně zahrát online hru, stejně jako když se třeba dřív domluvili, že zajdou třeba na bowling?

Ono už se to děje. Možná do budoucna se to bude odehrávat ve specializovaných hernách a barech, kde se budou moct sejít se společností a zároveň si tam zahrát, nebo se dívat a pobavit se. Tak jako jsou sportbary, myslím, že to je něco, co se může dál rozvíjet.

Zrovna mám v paměti jednu takovou počítačovou hernu v jiném okresním městě na severu Moravy, která zkrachovala, místo ní tam později otevřeli vinotéku…

Herny už dříve chvíli byly, jenže se to přežilo s rozvojem internetu. Ale dneska mám pocit, že to místo na trhu mají. Že ten zážitek ze hraní, když sedí vedle sebe, může být o to zajímavější.