Chrudim – Chrudim má od roku 2024 po několika letech nového městského architekta. Je jím Martin Nedvěd (40), který na pozici externího konzultanta města nastoupil v lednu. Ještě než se to stalo, učil dva roky odborné předměty na Střední průmyslové škole stavební v Pardubicích. Také je členem spolku Palučiny. I když se narodil v Poličce, cítí se jako „Chrudimák“. Jak se za těch několik měsíců s novou rolí městského architekta sžil, co by rád prosadil a co jiného ještě jeho práce obnáší?

Externí městský architekt Martin Nedvěd.  Foto: Chrudimské noviny

Jak časově náročná je vaše práce?

Snažím se s prací pro město vejít do smluvně vymezených padesáti hodin měsíčně. Ale jako Chrudimák se jí v duchu věnuji prakticky pokaždé, když vyjdu ze dveří a rozhlížím se kolem sebe.

Vnímáte v poslední době ve městě nějaké architektonické detaily pozitivně, nebo negativně?

Jako pozitivní vnímám například snahu o regeneraci městské památkové zóny, která se myslím ubírá dobrým směrem. Toto úsilí naopak podkopávají (byť zřejmě neúmyslně) některé provozovny svou ukřičenou reklamní grafikou a jinými nevhodnými „výpady“ do veřejného prostoru.

Chtěl byste něčím navázat na konkrétní práci vašich předchůdců?

Kolegové Thér i Janatka odvedli pro město spoustu dobré práce – za architekta Janatky vznikl například Manuál tvorby veřejných prostranství, který bych rád uplatňoval jako minimální standard pro veškerou výstavbu, které se ho týká.

Co můžete z pozice pouhého externího konzultanta v Chrudimi ovlivnit k lepšímu a které naopak ovlivnit nemůžete?

Mohu ovlivnit projekty (městské i soukromé), které jsou se mnou konzultovány od prvních koncepcí a návrhů. Protože si můžeme s autorem vyjasnit, co je pro konkrétní místo podstatné a co naopak nežádoucí. Nedokážu ovlivnit řadu projektů, které jsou již dotažené do prováděcí dokumentace a mají například vydané stavební povolení.

Architekt Martin Nedvěd.  Foto: Chrudimské noviny

Konzultujete také každých čtrnáct dnů s lidmi, je o vaše rady zájem?

Na konzultace většinou lidé chodí (zatím jenom dvakrát nepřišel nikdo). Pokouším se vždy vyhovět i těm, kterým určený čas nesedí nebo kteří se chtějí sejít přímo v zájmové lokalitě, a po dohodě mailem si sjednávám schůzky i jindy a jinde. 

A jaké konkrétní dotazy už jste pomohl vyřešit?

Většinu příchozích lze rozdělit asi do tří skupin: První se přichází poradit o konkrétním záměru, který by chtěli ve městě realizovat. V ideálním případě přijdou ještě před zadáním návrhu, představí mi svůj záměr a bavíme se o nějakých požadavcích a limitech ze strany města. V horším případě jdou konzultovat již hotový projekt a hledáme nějaké kompromisy, aby to dopadlo pro obraz města co nejlépe.

Druhá skupina přichází s konkrétními náměty na zlepšení či opravu prostorů nebo staveb v majetku města. Tady nejsem schopný vyhovět hned, ale všechny podněty si píšu a kreslím do mapy pro pozdější projednání s investičními techniky nebo pro případ, že se bude dané místo v budoucnu předělávat v rámci jiné stavební činnosti (třeba kvůli výměně inženýrských sítí).

Poslední okruh jsou rezidenti nespokojení s nějakým stavebním záměrem v jejich okolí a chtějí poradit, jak zabránit jeho realizaci.

Martin Nedvěd.  Foto: Chrudimské noviny

Vaše slovo má velkou váhu v rozhodování, jakou výslednou podobu budou mít chystané projekty? Co byste považoval za ideální stav?

V zastupitelské demokracii mají mít vždy poslední slovo politici a političky, které si lidé zvolili, aby za ně  spravovali město, jak nejlépe dovedou. Za ideální stav považuji, když oni naslouchají tomu, co jim radí experti, které si k řízení města přizvali a důvěřují jim. Ale už starosta New Yorku Bloomberg říkal: „V Boha věřím. Všichni ostatní mi musí předložit data.“

Doporučil už jste městu konkrétní změny, které by mělo v rámci svého rozvoje podniknout?

Během prvního roku jsem se zatím spíše rozkoukával a seznamoval s běžícími plány, investicemi a zavedenými procesy. Bylo potřeba pomoci dotáhnout některé projekty u kterých jsem nebyl od začátku a už byly nějak nastavené.

Přijali vaše návrhy snadno, nebo jste je před nimi musel těžce obhajovat?

Koncepce, na kterých teď pracuji, konzultujeme průběžně jak s vedením, tak s jednotlivými odbory města, takže si spíš vzájemně vyjasňujeme odborné a politické náhledy na věc, než že by šlo o nějakou tvrdou obhajobu.

Vznesl jste už vedení města nějaké konkrétní výhrady k současnému územnímu plánu a regulačnímu plánu městské památkové zóny, pokud nějaké máte?

Aktualizace územně plánovací dokumentace probíhá stále a případné úpravy řešíme zatím interně.

Architekt Martin Nedvěd.  Foto: Chrudimské noviny

Líbí se vám jako městskému architektovi nápad Za loutkami do Chrudimě?
Budete nějak zasahovat do rozmísťování sošek?

Podle předběžné dohody se mnou bude umístění loutek do budoucna konzultováno. Obecně – umění do veřejného prostoru určitě patří, posouzení jeho kvality je na širší diskusi, ve které se cítím být spíš poučeným amatérem než kompetentním odborníkem.

Jak byste okomentoval například nedokončenou studii centra města po Tyršovo náměstí, úpravy Husovy ulice, nedořešené nábřeží Karla Čapka, Masarykovo náměstí nebo parkovací dům pod Moravovou zahradou?

Všechny tyto lokality, a řada dalších, dál od centra, si zasluhují pozornost a bude potřeba se jim dále věnovat.

Tyršovo náměstí se momentálně řeší v souvislosti s dalšími etapami úprav sportovní haly, ohledně zlepšení nábřeží Chrudimky teď vše diskutujeme v rámci plánu protipovodňových úprav.

Masarykovo náměstí je bohužel utilitární dopravní prostor, u kterého se nám v blízké době asi žádné velké zlepšení nepovede.

A parkovací dům na Moravově zahradě by zřejmě usnadnil situaci rezidentům v okolí, posílil možnosti parkování při akcích na náměstí, v hale či Klášterních zahradách a pomohl odblokovat některé projekty, které dnes nejsou schopné naplnit požadavky na parkovací místa (např. bytové půdní vestavby v centru).

A co parkování v Chrudimi, má podle vás nějaké rychlé řešení?

Nemyslím. Jako architekt mohu navrhovat rozšiřování parkovišť, parkovací domy a přemlouvat soukromé investory, aby v rámci svých projektů alokovali co nejvíce parkovacích míst a volné kapacity třeba pronajímali. Nicméně zkušenosti z celého světa říkají, že více parkovacích míst problém neřeší – jenom přitahuje stále více aut.

Respektovaný urbanista Jan Gehl tvrdí, že jediným řešením, které v některých městech už začíná fungovat, je dobrovolné omezení používání automobilů ve prospěch pěší chůze, veřejné dopravy a cyklodopravy.

Co byste navrhoval vy?

Osobně si myslím, že pro zdravého člověka, který neveze velký nákup nebo jiný náklad, je chůze nejlepší, nejdravější a někdy i nejrychlejší způsob pohybu po městě. Ale vnímám, že je to u nás stále třaskavé téma a hodně lidí má nějakým kuriózním způsobem spojenou jízdu autem s osobní svobodou.

Proto nechci nikoho přesvědčovat, ale snažím se jít příkladem. Po Chrudimi chodím většinou pěšky, do školy do Rybitví jezdím na kole nebo autobusem a v domácnosti máme pouze jeden automobil parkující v podzemní garáži.

Chtěl byste ještě něco dodat?

Že mě práce městského architekta po prvním roce zatím baví a vidím v ní smysl.