Milion chvilek pro demokracii Petra Bajgara
Chrudim - Milion chvilek pro demokracii je po Sametové revoluci nepochybně nejhlasitější občanskou iniciativou, která vznikla. Jedná se o vymezení proti současnému politickému marasmu, jenž spolehlivě odrazuje všechny ty, kdo by snad měli zájem o vstup do veřejného života ve snaze ho kultivovat. Nejvýraznější postavou tohoto „hnutí“ je v Chrudimi Petr Bajgar.
Petr Bajgar sice nepochází z Chrudimi, ale za dlouhá léta, co v ní bydlí, mu přirostla k srdci. „Naše město absolutně nevyužívá potenciál, který má. Disponuje slavnou minulostí, ale v současné době si absolutně nevšímá lidí, kteří jsou čímkoliv jedineční,“ říká Petr Bajgar. Ten má za sebou bohatou zkušenost demonstranta proti bezpráví – výrazně se angažoval již před třiceti lety v souvislosti s pádem komunistického režimu. Kritikou však nešetří především na adresu bývalého prezidenta, premiéra a předsedy ODS Václava Klause.
„Václav Klaus zahnal lidi do sociálních pastí. Majetek, kterým stát disponoval, za pár korun získali pochybní vlastníci, kteří poté ty nejvíce zranitelné doslova dřeli z kůže. Klaus tomuto jen přihlížel. Pokud se chceme bavit o Andreji Babišovi, je třeba zmínit i ty, kdo jeho vzestup umožnili. A tady hraje, podle mého, jednoznačně prim bývalý ministr financí Václav Klaus,“ myslí si Bajgar. „O konzervativnosti dnešních mladých a nejen mladých by se dalo hovořit dlouho. Je výsledkem dlouholetého nenápadného profesionálního velice sofistikovaného odborně propracovaného manipulování ke spotřebě a zastrašování před čímkoliv jiným. Vychází to z rigidního ekonomizmu který Česku vnutil v devadesátých letech V áclav Klaus a jeho lobbisticko mocenská osa. Ta dnes viditelně vyčleňuje a ohrožuje i takové žraloky jako je Andrej Babiš.“
To bývalého prezidenta Václava Havla považuje Petr Bajgar za určitého „posledního Mohykána“. „Dal nám naději, ale bohužel byl převálcován zbytkem politické scény. Snažil se kultivovat politickou scénu, ale prospěcháři a kariéristé je zcela ovládli. Idealisty zcela znechutili tak, že tito následně raději opustili strany, které pomáhali budovat.“
Petr Bajgar přitom mluví z vlastní zkušenosti. Dá se říci, že stál u kolébky Pirátské strany na Chrudimsku a svého času se pokoušel získat též místo předsedy. To však nevyšlo a v dnešní době už nemá pro místní „buňku“ Pirátů slova uznání. „Několik málo jedinců, kteří ještě chápou, oč v pirátské politice jde, ve straně zůstalo. Současní nejviditelnější představitelé však mezi ně nepatří,“ naráží Petr Bajgar na nejužší vedení města. Ze strany nakonec odešel, protože jeho přístup, v němž aktivně vyrážel do ulic a oslovoval spoluobčany, u stranických kolegů narazil. „Pirátská strana v dnešním stavu je bohužel hlavně naprosto neužitečná. Jediné schopnosti, které její kariéristé, kteří ovládli předsednictvo strany po celostátním fóru v roce 2009. Sebeprezentace rádoby intelektuálů je bohužel základní motivací mnoha Pirátů a tím dělají z Pirátské strany jen své sebeprezentační pódium. Tedy v podstatě pro spoluobčany neužitečnou partičku samolibých a infantilně dětinský nedospělých exhibicionistů.“
Od volení Pirátů obecně spíše zrazuje. „Protože dnešní takzvaná Pirátská strana nenaplňuje ani ta nejmenší kriteria pro zvolení do parlamentu ČR. Ubohost se kterou dělá politiku je nebetyčná. Někteří její představitelé udělali z Pirátské strany jen mýdlovou mediální bublinu. Nereprezentuje žádnou voličskou skupinu. Ti, kteří je budou volit, tak učiní jen z čiré a naprosté naivity a neznalosti. Infantilita, se kterou Piráti přistupují k politické činnostní, je na jedné straně dokonale ubohá a na druhé straně samolibě tupá. Nejsou schopni reflexe, natož sebereflexe a ve skutečnou politickou stranu se možná promění až díky generační obměně nafoukaných mladíčků a seinlních dědečků za politicky zralé osobnosti schopné vnímat politiku jako vlastní přijatou zodpovědnost a ne jen žebříček k moci po zádech obelhaných spoluobčanů, kteří jim to tam naivně hodí,“ nebere si příliš servítky Petr Bajgar.
„Není demokracie bez demokratů, kteří demokracii používají a chtějí a umí tuto demokracii bránit,“ objasňuje Bajgar své „zlaté pravidlo“, jímž se snaží řídit. Od demonstrací „Milionu chvilek pro demokracii“ si proto slibuje větší zapojení doposud pasivních nebo znechucených lidí. „Jako velké pozitivum vnímám nadstranickost této aktivity. Protože dává vědomí, že člověk není v tomto smýšlení sám, možná se podaří zapojit i spoluobčany, které politika nezajímá. Právě nezájem o věci veřejné vnímám jako velký problém. Opět ale příčinu je nutné hledat hluboko v devadesátých letech, kdy úřadovaly pravicové vlády Václava Klause. Považuji přitom za nezbytné, nenechat se znechutit, být občany každý den a ne jen v okamžiku demonstrací. Kultivovat veřejný prostor přednáškami výrazných demokratických osobností, jít osobním příkladem,“ zamýšlí se Petr Bajgar. "Andrej Babiš je podobný rakovinný nádor české politiky, jako byly podnikatelské Veselé Veverky (Věci Veřejné) jen v mnohem větším. Nedělá politiku, ale podniká v politice, angažuje a najímá si lidi jako na divadlo. Což je jeho výhoda i nevýhoda. Výhoda ve snadném manipulování s těmito figurkami a nevýhoda, že tyto figurky nejsou samostatnými, natož zkušenými politiky.“
Co je tedy hlavní motivací k demonstracím pro Petra Bajgara? „Musel bych se stydět, pokud bych snad zůstal sedět doma a nezvedl prapor normálnosti, demokracie. Nesmíme si nechat líbit politické hrátky těch, kdo nám momentálně vládnou. Nebát se ozvat, říci jasné ne. Pokud naše aktivita jen trochu přispěje ke kultivaci občanské společnosti a posílí důvěru v demokracii, budu spokojený,“ uzavírá Petr Bajgar.
Reklama
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.