Chrudim - Není snad jediného Chrudimáka, který by alespoň nezahlédl, neminul nebo jinak nepřišel do kontaktu s některým místním bezdomovcem. Nejčastěji jsou k vidění u obchoďáků, na nádraží, v blízkosti restaurací, nebo v parcích, ale i na odlehlejších místech, jako je lesík vedle sídliště U Stadionu.

Setkání s nimi je mnohým z nás nepříjemné. Většinou jsou odsuzováni za to, že nic nedělají, flákají se, dělají nepořádek, jsou špinaví, polehávají a popíjejí laciné víno a pivo. Žijí si prostě ve svém světě.

Největší starost mají o přežití, jak získat peníze na jídlo, pití a když se zadaří, tak i na tabák, v lepším případě na cigarety. Mezi nimi samotnými převládá ale solidarita: „Nemáš-li dnes ty, budeš mít třeba zítra, dnes mám já, tak si vezmi.“ V zimě pak mají starost najít trochu místa na zahřátí.  

U kontejneru v sídlišti Na Šancích na sběru papíru.  Foto: Chrudimské noviny

Bezdomovci nejsou nikterak atraktivním tématem. Řada z nás je raději, když je nevidí, nebo když se o nich moc nemluví. Jsou to však lidské bytosti jako my a jsou součástí tohoto světa. Mnohé zahnala do jejich situace ztráta zaměstnání, nebo partnera, střechy nad hlavou, nedostatek peněz, dluhy, sklon k alkoholu či i jiným návykovým látkám. Na druhou stranu jsou mezi nimi i tací, kteří si život "pod mostem" zvolili sami, dobrovolně, a rozhodně nemají zájem svoji situaci nikterak měnit.

Když je nepotkáváme, klademe si otázku: „Kde jsou, když tu nejsou?“ Když se někde objeví, jsou nám na obtíž. Obloukem se jim raději vyhýbáme. S přibývajícím chladem je začínáme vnímat jako anonymní oběti mrazů. Je nám jich možná i líto a často přemýšlíme, zda se o ně někdo postará a jestli nadcházející, kvapem se blížící zimu vůbec přežijí.

Jsou však mezi námi i tací, kteří jsou ochotni jim poskytnout dobrovolně to, co jim přijde nejvíce vhod. Ať už jde o drobné peníze, jídlo, teplý čaj, polévku, nebo teplé oblečení. Je to dobře nebo špatně? Co o nich ve skutečnosti víme?

Položili jsme proto několik otázek manažerce prevence kriminality a vedoucí oddělení prevence chrudimského městského úřadu Radce Pochobradské, která se mimo jiné zabývá i problematikou bezdomovců v našem městě.

Radka Pochobradská, vedoucí oddělení prevence chrudimského městského úřadu.  Foto: Chrudimské noviny

Co byste nám řekla o situaci bezdomovců v Chrudimi v souvislosti s blížící se zimním obdobím? Zajímá se veřejnost o to, co dělá pro bezdomovce město?

Lidé našeho města, ale i návštěvníci odjinud, vídají celoročně sociálně nejslabší jedince - bezdomovce posedávat či polehávat na lavičkách na mnoha místech v Chrudimi. A nyní přichází období, kdy se většina lidí začíná obvykle o tyto lidi zajímat. V době mrazů mi denně volá několik tazatelů a ptá se, co s těmi lidmi na ulici, případně před supermarkety, bude, proč s nimi něco neuděláme.

Každoročně, vždy na podzim, jim každému zvlášť předáváme ve spolupráci s chrudimskou městskou policií dopis, v němž mají všechny potřebné informace, kam se schovat, kam se dostavit a na koho se případně obrátit, když potřebují pomoc. Tento dopis od nás dostává do ruky každý osobně. Komunikace s nimi nám nedělá žádný problém, protože s nimi udržujeme kontakt v průběhu celého roku. Naprostou většinu z nich navíc velmi dobře známe a oni zase znají nás.

Můžete nám sdělit, kolik v našem městě přežívá v současnosti lidí bez střechy nad hlavou?

Našich bezdomovců máme kolem deseti. To číslo se ale mění podle toho, kdy k nám kdo doputuje odjinud. Většinou jsou to Pardubičáci. Ty se v rámci možností snažíme přesvědčit, aby se vrátili zpátky.  Občas se k nám zatoulají i bezdomovci z okolních obcí. Naši jsou převážně už v důchodovém věku, i když dneska pracujeme už i se čtyřicetiletými a staršími. Pardubičtí jsou většinou mladší, hádala bych kolem třiceti let, což je tak trochu problém. Jsou vitálnější, silnější a tím pádem i agresivnější.

Polední siesta na autobusové zastávce v sídlišti U Stadionu.  Foto: Chrudimské noviny

Samozřejmě, že má. Každý bezdomovec má obvykle připravenou dojemnou historku, která mnohé kolemjdoucí přiměje šáhnout do své peněženky a dát jim nějakou tu dvacku na přilepšenou. Často si o peníze říkají i sami: „Hele, nemáš prosím tě dvacku na chleba,“ nebo „Dej mi prosím bůra na rohlík.“ Stejně si nakonec za takto získané peníze ve většině případů kupují něco úplně jiného, ať už laciný alkohol, nebo tabák či dokonce i cigarety.

Pro vaši představu - převážná většina z nich pobírá důchod či dávky. K nim si ještě dokážou denně vyžebrat dalších až 700 korun. To ale není všechno. Když si na takto velké kapesné zvyknou a vy jim pak řeknete, že už jim nic nedáte, zasypou vás nebo vaši rodinu hromadou neslušných slov.

A když jim nebudou lidé chtít dát peníze, ale něco jiného, třeba jídlo nebo ošacení, jak zareagují?

Stává se, že jsou i tací, kteří jim dají polévku, čaj, nebo nějaké jídlo. Ovšem i za takový dobrý skutek se vám může dostat odměna v podobě různých hanlivých výkřiků a výhrůžek, pokud pro ně nebudete chtít napříště realizovat takto navyklý servis.

V takovýchto případech nám mnoho lidí, kteří chtěli bezdomovcům pomoci jinak, než penězi, volá a stěžují si, jaké je to strašné, jak se k nim chovají a žádají, abychom to nějak napravili. Bohužel, náprava žádná neexistuje. Pokud si některý dobrosrdečný dobrotivec v uvozovkách svého bezdomovce rozmazlí, je to jenom a jenom jeho zodpovědnost, jaká se mu za to dostane odplata a vděk.

Obyvatelé chrudimské noclehárny v Tovární ulici.  Foto: Chrudimské noviny

Jaké konkrétní možnosti poskytuje město bezdomovcům? Projevují o poskytované služby sami zájem?

Pro naše sociálně slabé klienty máme připravenou noclehárnu, denní centrum, mají možnost se umýt zdarma a spoustu dalších možností, které by jim mohly pomoci stabilizovat jejich situaci. Někdy se nám s nimi ale jen obtížně vyjednává. To když mají silnou pozici, kterou u nich dokáží někteří z nás postupně vybudovat právě již zmiňovaným servisem. Ve chvíli, kdy vám vypráví, že mezi ostatní bezdomovce na noclehárnu nepůjdou, mohou jít do jiných, třeba i komerčních zařízení, která je ubytují. Samozřejmě že neexistuje lepší a horší bezdomovec, o čemž se vás snaží kolikrát sami přesvědčit.

V praxi to vypadá tak, že z deseti oslovených mají zájem o ubytování pouze dva. Ostatní, i přes naše naléhání, zůstávají stále venku. Je to proto, že mají takto nastaven svůj život, který si sami zvolili. Nechtějí a ani sami nemají naprosto žádný zájem ho měnit.

Osobám bez přístřeší poskytuje základní podporu a pomoc noclehárna v Tovární ulici. Poskytovatelem je obecně prospěšná společnost SOPRE CR. Noclehárna je otevřená denně od 18. do osmé hodiny ranní druhého dne. O službu mohou žádat jak muži tak ženy ve věku od 18 let a je poskytována za úhradu. Podrobnější informace o noclehárně je možné získat na telefonním čísle 461 100 749 případně na internetových stránkách poskytovatele www.soprecr.cz.

Noclehárna v Tovární ulici 1114, SOPRE CR o.p.s..  Foto: Chrudimské noviny

Budeme rádi, když se nám o těchto lidech budou dostávat potřebné informace. Například, kde se vyskytují, kde přespávají, ale i jak se chovají. V rámci terénní práce je pak budeme opět kontaktovat a nabízet jim služby, které mohou využít. Volat je možné zdarma na městskou policii prostřednictvím linky 156 nebo i přímo ke mně na telefonní číslo 737 230 767. Případně je možné sdělit nám informace písemně na mail: prevence@chrudim-city.cz.

Obyvatelé sídliště U Stadionu si často stěžují na nepořádek po bezdomovcích v nedalém lesíku.  Foto: Chrudimské noviny

Jaké máte zkušenosti se sdělovacími prostředky, pokud jde o problematiku chrudimských bezdomovců?

Nejchytřejší jsou zvláště reportéři televizních stanic. Volají, hledají problém, chtějí drama, když například natáčejí pořad, kde jsou stěžejním tématem právě bezdomovci. Mají stále stejné připomínky a dotazy. Například, že se nám někde povaluje bezdomovec a jak to, že ho nemáme v noclehárně, když venku mrzne! Ať už jde o redaktorku či redaktora, vždycky jim řeknu: „Tak pro něho dojeďte, přesvědčte ho a přivezte nám ho, budeme jenom rádi.“ Nakonec se žádné drama neděje, bezdomovec zůstává pod mostem a celý televizní štáb odjíždí do jiného města.

Chtěla byste veřejnosti závěrem něco vzkázat?

Určitě ano. Nerozmazlujte nám prosím bezdomovce. Ono je to totiž tak, že se do našeho města postupně začínají stahovat bezdomovci i odjinud, zvláště pak z Pardubic a okolních obcí. Proč tomu tak je? No, protože tady mají žně a mají se tu mnohem lépe než jinde.

Děkuji vám za rozhovor.