V kavárně se postupně zvedá šramot a cinkání skleniček a šálků s kávou občas přeruší náš rozhovor. Nick přišel dříve, v saku a košili, a od prvních minut působí přirozeně a autenticky.

Je to nadějný chrudimský politik, student mezinárodních vztahů a politologie, který se už od základní školy nebojí vystoupit z řady, když jde o správnou věc. „Na demonstrace chodím, protože cítím potřebu se v dnešní době ozvat. A navíc když mě někdo pozve, abych tam promluvil jako řečník, vnímám to jako svou občanskou povinnost,“ říká vážně a bez patosu.

 

Původně si myslel, že nejlepší bude, když se stane právníkem, ale nakonec přišel na to, že by ho víc bavilo něco jiného. „Je mi jasné, že jako politolog nebo odborník na mezinárodní vztahy v institutu moc peněz mít nebudu, takže finančně oproti právníkovi jdu asi dolů, ale časem jsem si uvědomil, že peníze nejsou nejdůležitější,“ dodává.

 

 

 

Jeho cesta k politice začala už na gymnáziu. Předsedal studentské radě, působil v Krajském studentském sněmu Pardubického kraje i v Parlamentu dětí a mládeže ČR. Účastnil se i jednání vlády či akcí Evropského parlamentu. „Byl to podle mě takový přirozený vývoj. Ačkoliv jsou mládežnické parlamenty apolitické, přesto se tam najde skupina lidí, která jde za podobným cílem a jsou to právě ti decision makeři, kteří chtějí svět kolem sebe nějak změnit.“

Když mu bylo osmnáct, dostal nabídku od Erika Jahnického, jestli by chtěl kandidovat s koalicí STANu a TOP09 jako podpora ze zadních příček od mladých a neváhal. Kdyby ho prý oslovila jiná strana, hodně by o tom přemýšlel. Proč?

 

„Specifikum chrudimské politiky je, že Piráti působí už dvě volební období v koalici s ANO 2011 a se Svobodnými, tudíž kdybych dostal nabídku od nich, tak bych to odmítl. Stejně tak na republikové úrovni mi nejsou jiné strany natolik blízké, abych si dokázal představit reprezentovat svoje názory v jejich barvách i na městské úrovni,“ vysvětluje.

 

 

Nick se netají tím, že je mu blízká liberální demokracie a odmítá populismus i extremismus v jakékoliv podobě. „Líbí se mi, že STAN klade důraz na právní stát, tržní ekonomiku, nebo ochranu lidských práv. Je super, že nejde populistickou cestou a otevírá i společensky nepopulární témata jako je přijetí Eura, a má reálné výsledky,“ vysvětluje a hned připomíná loňský úspěch starostky Šimkové Filipové (STAN) za titul Vesnice roku, kterou získala obec Písečná.

 

Největší obavy má v současné české politice z toho, jak se vláda dle jeho vlastních slov snaží „osekat veřejnoprávní média a i celkově záruky svobody a demokracie, které se tu budovaly od sametové revoluce.“ To je záležitost, kterou možná překvapivě pro boomery řeší jeho vrstevníci z generace Z dost intenzivně. Naposledy třeba na semináři k volbám od šestnácti let, který se konal v Poslanecké sněmovně ČR.

 

„Byl prostor se o tom pobavit napříč politickými stranami. Čtu kolikrát v médiích, že mladí na televizi vůbec nekoukají, z čehož by se logicky dalo vyvodit, že je to nezajímá. Jenže právě ty hodnoty svobody a demokracie mají hluboko zakořeněné v sobě, prakticky bez ohledu na vzdělání. Za svobodnou a na politických tlacích nezávislou televizi, i když nejsou primární konzumenti, jsou ochotni se postavit,“ tvrdí odhodlaně.

 

 

 

Tyto pro jiné lidi možná překvapivé zájmy o politiku se u něj projevili poměrně brzy, už na základní škole. „Sedmá osmá třída. Když si vzpomenu, tak někdy ještě ve druhé nebo třetí třídě jsem říkal, že chci být právníkem. Ale nakonec ve třeťáku jsem začal více tíhnout k politologii a mezinárodním vztahům a zjistil jsem, že to by mě bavilo o něco víc než práva,“ vysvětluje.

 

Studoval na chrudimské vyhlášené Základní škole dr. Jana Malíka, která mu zajistila dobrý základ. Sám vyzdvihuje přímo: „Schopnost nebát se projevit svůj názor a otevřeně přemýšlet o věcech. Hodně jsem se těšil na hodiny s panem učitelem Romanem Anýžem, ať už to byl dějepis nebo výchova k občanství. Učil nás kriticky myslet, hledat souvislosti a koukat se na věci z více úhlů. A potom docela znatelnou roli u mě sehrála i paní učitelka Tereza Sommersová, která je taky docela aktivní občankou a její styl výuky nás nutil zapojovat logiku v řešení problémů.“

Při vystupování na veřejnosti už dávno nepociťuje trému. „Už od základní školy mi nedělá problém mluvit před lidmi a teď už ani před kamerami. Trému jsem měl jen, když jsem byl poprvé ve Fokusu Václava Moravce,“ přiznává otevřeně.

 

A co na jeho veřejné aktivity říkají doma? „Nepřekvapuje je to. A podporují mě v tom, co dělám, i když na začátku byli trochu skeptičtí,“ usměje se.

 

Jak rád tráví svůj volný čas, jak se nejlíp odreaguje? „Mám rád cestování a nejsympatičtější jsou mi státy jižní Evropy, ale teď jsem se vrátil z Irska, kde jsme byli na pět nocí s přítelkyní v Belfastu a Dublinu,“ prozrazuje a dodává: „A každý rok v srpnu jezdíme všechna vnoučata někam s babičkou, loni to bylo Slovinsko, letos jedeme do Švýcarska.“

 

Znovu kandidovat se rozhodl po krajských volbách, kdy vstoupil do STAN, aby měl, jak říká, možnost měnit věci zevnitř. Po pár schůzkách bylo jasno, že půjde z přednějších pozic i do komunálu. „Budeme se snažit změnit politické vedení našeho města v uskupení Chrudim společně, ve kterém je kromě STANu i KDU-ČSL a TOP 09. Před čtyřmi lety jsme šli jen s TOPKOU, ale Erik usiloval o to, aby se vytvořila větší koalice, která by mohla hnutí ANO 2011 konkurovat,“ dodává.

 

 

 

Jako člen komise pro partnerská města a cestovní ruch už má vhled do fungování radnice. „Dlouhodobě problematické mi přijde skomírající centrum. Není tak živé, jak by královské věnné město mělo být. Bohužel to neumíme prodat.“ Za zásadní problémy považuje také bezpečnost u nádraží, kolabující dopravu, slabé podnikatelské prostředí a nedostatečné zapojení mladých. „Mladí by měli mít možnost něco změnit — přes studentský parlament nebo pravidelná setkání s vedením města.“

 

Bonusové otázky z rozhovoru

 

„Přijde mi, že tady pro mladé lidi není vyžití. Když se chce něco podniknout, tak se většinou jezdí do Pardubic, kde to pulzuje. Je to sice částečně dané i velikostí, protože jsou asi čtyřikrát větší než Chrudim, ale v nějakém měřítku by to mělo jít i tady. Obecenstvo by na to stoprocentně slyšelo. Ztrátový Vibefest to nevyřeší a jiné větší akce tu mimo prázdniny moc nejsou. Aspoň že začal fungovat spolek Milion chvilek v Chrudimi a jeho debaty, které aktivní mladé lidi mohly přitáhnout, ať už tu byl Moravec, nebo expertka na Rusko z Deníku N Procházková.“

 

„Člověk který je starosta, má mnohem větší šanci, že bude starostou i po volbách, protože jede čtyřletou kontinuální kampaň. František Pilný má za mě perfektně zvládnuté PR. Na Facebooku komunikuje aktivně, odpovídá lidem, prodává všechno, co se v Chrudimi povede, jako svůj úspěch. Stírá se tu rozdíl mezi oficiálním městským Zpravodajem a Facebookem Františka Pilného, proti čemuž je těžké bojovat.“

 

„V sociálních sítích. Politici ANO naskočili na TikTok a Instagram už před čtyřmi lety a komunitu si tam soustavně budují, proto má Andrej Babiš hned třeba deset tisíc lajků. Ale politici současné opozice s tím začali až když už bylo pozdě. Takže jasně, kritizujeme například Alenu Schillerovou za to, že je hranolka, což je podle mě validní kritika, ale na sociálních sítích to prostě díky algoritmům funguje a mluví se o ní. A poukazovala tím na poměrně zásadní téma zdanění práce mladých lidí, takže za kostýmem byla i hlubší myšlenka.“

 

„Hledat nějaký ten střed asi. Přijde mi skvělé, ať už jsou to Starostové nebo TOPka, že jsou na sociálních sítích aktivní nejen skrze svoje politiky, ale i přes mládežnické organizace. Snaží se držet s trendy a představovat témata, co by mladé mohla zajímat. Vidím i naději u KDU-ČSL, kteří si zvolili nového předsedu Grolicha, protože jeho videa jsou skvělá a stand-up komik se v něm nezapře.“

 

„Třeba když Petr Fiala z ODS sdílel AI videa, jak se Petr Macinka s Otou Klempířem líbají na Strážnici. To už je snižování se na úroveň hnutí ANO. Člověk si řekne, že na to přece nemůže nikdo skočit, protože to je jasná AI, ale podle komentářů tomu někteří opravdu věří. Hlavně z té starší generace voličů.“

 

„Zajímám se o finance a od osmnácti pravidelně investuji. Investiční téma je u mladých na vzestupu. Hlavně se to projevilo za covidu. Finanční influenceři zaznamenali velký nárůst sledovanosti zejména mezi mladými, kteří si uvědomují, že důchod mít asi nebudou. Že je tady krize bydlení. A nějak se o sebe musí člověk postarat a nesmí spoléhat jen na stát.“

 

„Plošný zákaz mobilních telefonů na školách mi nepřijde jako řešení. Spíš učit děti s mobilem efektivně pracovat. Vysvětlovat, že se dá používat i jinak než na sociální sítě a bezmyšlenkovité scrollování . Ale než k tomu školství dojde, tak to potrvá, protože tam se změny dělají pomalu a těžce.

 

Stejně tak efektivně používat AI – ne jako svého kamaráda nebo rádoby terapeuta. Je třeba děti vést k tomu, jak se s její pomocí efektivně učit a používat ji ve svůj prospěch, ne aby se jí ptaly na každou blbost, co si můžou vygooglit samy nebo najít jinde.

 

Sám AI používám aktivně během zkouškového. Třeba AI model NotebookLM, kam si člověk nahraje svoje materiály a ta umělá inteligence potom vychází jen z nich. Umí vytvořit i videa, prezentace, podcasty, kvízy, tabulky a neskutečně to pomáhá. Kdybych tohle měl při přípravě na maturitu, tak mi učení zabere půlku času. Když se bude cíleně probírat AI na školách, zabrání se tomu, aby ji žáci využívali špatným způsobem.“

 

„Starostové navrhovali možnost volit v komunálních volbách od 16 let. Od 16 se může volit v Rakousku a v některých spolkových zemích v Německu. Právě v Rakousku se tím zvedlo povědomí mezi mladými. Na školách probíhají předvolební debaty, klade se důraz na znalost rozhodovacích procesů na úrovni státu i EU, a nehrají si na absolutní apolitičnost jako u nás. Myslím si, že v případě komunálních a krajských voleb by bylo skvělé, kdyby se mohlo volit od 16. Přece jenom i šestnáctiletí vidí, že je někde špatný chodník nebo neudržovaná zeleň a že nemají vyžití, stejně tak jako to budou vidět i v osmnácti. Ale kdyby měli šanci o tom na komunální úrovni rozhodovat dříve, politici by to víc reflektovali a třeba vyšli mladým vstříc.“