Praha/Chrudim - Než jsem šel na schůzku se zpěvákem Pavlem Bohatým, byl jsem varován, že Pavel je velký introvert a dostat z něho nějakou odpověď nebude jednoduché. Při rozhovoru se ale rozpovídal o svém muzikantském životě, takže veškeré předchozí obavy náhle zmizely.

Navíc jako překvapení si k nám po chvilce přisedl kytarista z Pavlových Eastpark - Tomáš Filka, takže jsem měl možnost položit několik otázek i jemu. A protože Pavel netrpí žádnými "hvězdnými" manýry, setrvali jsme v přátelském hovoru ještě dlouho po vypnutí diktafonu.

Na úvod začnu obligátní otázkou, co právě děláš, na čem momentálně pracuješ?

Mám se dobře. Dělám toho docela hodně, v současné době jsme stále na turné s Etc..., se kterým jezdíme turné ke čtyřicátému výročí Etc... Občas máme nějaký koncert s Annou K., kterých teď ke konci roku už ale není tolik jako na jaře a v létě, kdy jsme jeli akustické turné. Ve studiu jsme dodělali desku Bratrů Ebenů, která se myslím moc povedla. Na té desce jsem dělal sound engineering a míchal ji Phil Braun, který pracoval například s Jimim Hendrixem nebo s Led Zeppelin či Dido. Mastering desky jsme dělali v Londýně ve studiích Metropolis, takže jsem i ochutnal spolupráci s ‘velkým‘ hudebním světem. Do toho točím spoustu dalších věcí, teď jsem například roztočil desku se skupinou UDG. Máme natočeny první dvě písničky a v únoru budeme pokračovat. Do toho si chci udělat svoji sólovou desku. Takže se nenudím. (smích)

Nedávno jsem tě viděl na koncertě ke 40. výročí Etc..., mimochodem gratuluji ke skvělému výkonu. Jaký je to pocit zpívat legendární pecky, ještě ke všemu za přítomnosti jejich autorů?

Hele, je to senzační, já s nima zpívám strašně rád. Dostal jsem se k tomu před dost lety, zhruba kolem roku 2000, kdy jsem se potkal s Radimem Hladíkem a začal jezdit s Blue Effect, se kterýma jsem vydržel několik let. Když jsem pak od Blue Effectu odešel a začal hrát s Annou K., volali mi kluci z Etc..., jestli bych s nima nejel turné. Od té doby s Etc... jezdím jako host a hrozně mě to baví.

Právě na ty začátky se tě chci zeptat. Osobně pro mě bylo velkým překvapením, když ses poprvé objevil na pódiu v sestavě obnoveného Blue Effectu. Jak se tedy ‘obyčejný‘ kluk z malého města, jako je Chrudim, dostane ke spolupráci s legendami, jako jsou Mišík, Hladík, Kulhánek a další?

To já vlastně ani sám nevím. (smích) Ne, vážně, vždycky je to o štěstí a taky tomu musí jít člověk trošku naproti. Byl jsem kdysi členem Ready Kirken, v té době už byla napsaná píseň Zejtra mám, ale ještě to nebyl hit. Tu písničku produkoval právě Radim Hladík, který mi řekl, že kdyby někdy zakládal kapelu, tak by mě v ní chtěl. A za nějakou dobu mi volal, že zakládá kapelu a že by tam chtěl mě a Honzu Křížka, takže jsme se takhle ve třech sešli, doplnili jsme partu, a tak vznikl nový Blue Effect.

Vnímal jsi nebo stále vnímáš vystupování s legendárními muzikanty jako splněný sen?

Jasně, já jsem vždycky chtěl dělat muziku a to se mi povedlo. Navíc mám štěstí, že se mi pracovně docela daří. Ale mám i další sny, třeba s autorskýma věcma.

Ta otázka spíš byla směřovaná na ty legendární muzikanty, snil jsi o tom, že s nimi budeš někdy hrát?

To mě ani ve snu nenapadlo. (smích)

A jak bereš vystoupení s těmito legendami po letech, je to něco výjimečného, nebo jde o ‘rutinu‘ a ‘obyčejný‘ koncert?

Pořád jde o něco mimořádného, každý koncert je jiný. Mě strašně baví jezdit a koncertovat. Taky rád cestuju, takže to beru tak, že jsem jako na výletě a tam hraju koncerty. To je přece senzační, já si bez toho neumím představit své bytí, prostě nevím, co bych měl dělat jinýho.

Prý jsi také odzpíval s Etc... celé koncerty, když byl Vláďa Mišík nemocný.

No jo, bál jsem se, abych nedostal rajčetem nebo něčím jiným. Ale lidi to vzali naštěstí v pohodě. Takže to dobře dopadlo.

Myslím, že zrovna ty ses bát vůbec nemusel...

No, vem si, že jdeš na Mišíka a místo něho tam vyleze nějaký Bohatý. Fakt jsem měl docela strach. (úsměv)

Ještě se zastavím u Flamenga, se kterým jsi také jezdil výroční turné. Neuvažovali jste, že by se udělala třeba i nová deska Flamenga?

O tom jsme se nebavili. My jsme odjeli turné ke čtyřicátému výročí desky Kuře v hodinkách. Vtipné je, že než tehdejší Supraphon desku vydal, Flamengo se rozpadlo. Docela zajímavé je, že na tý desce je jedna písnička, kterou původní Flamengo živě nikdy nehrálo, takže my jsme byli první.

Která to je?

Počkej, já si vzpomenu... (po chvilce) Pár století.

Je strašná škoda, že Flamengo nepokračovalo...

Tak pokračovalo to, ale trošku jinak. To víš, my jsme se bavili, že bychom zase jako Flamengo jezdili, máme do toho docela chuť, ale všechno záleží na Vláďovi, jak se bude cítit zdravotně. Ty písničky jsou posazený trošku vejš, tak aby to odzpíval.

Jací muzikanti ovlivňovali tvůj hudební vývoj?

Já jsem samozřejmě vyrostl hodně na Beatles a na Stounech. Hodně brzy jsem si objevil Petera Gabriela a Stinga, a do toho se mi míchá třeba i moderní muzika typu jako třeba Radiohead, Nine Inch Nails. Takže je to taková směska.

Ptám se proto, že tvoje kapela Eastpark byla od Blue Effectu a Etc... docela vzdálena.

Jak jsem říkal, mám to hodně rozmanitý. Jednu dobu jsem hodně ujížděl na Claptonovi. Mám rád spoustu muzikantů.

Kam se vůbec Eastpark poděli? Na internetu o nich moc zmínek není.

To je vlastně kvůli mně, protože teď, jak jsem v Praze, točím ve studiu a jezdím hodně koncertů, nebyl moc čas na to, dělat nějaký nový věci. V podstatě jsme teď dva roky nekoncertovali. Právě ale plánujeme nějaký koncerty na příští rok – budeme hrát na Jam Rocku. A uvidíme, co bude dál.

V této chvíli si k našemu stolu přisedl kytarista Eeastpark Tomáš Filka, který měl k právě probíranému tématu také co říct, čehož jsem samozřejmě využil.

My jsme se tady s Pavlem bavili o tom, co se stalo s Eastparkem, řekni mi k tomu taky něco.

Tomáš: No hele, ono vlastně není moc o čem mluvit. To je v takovým spánku, my jsme se s Pavlem v podstatě tři roky neviděli. Ale není to tak, že bychom si řekli, že končíme, akorát prostě nebyl čas.

Neuvažovali jste tedy, že by Eastpark chvilku jezdil dál bez Pavla?

Tomáš: Ne, to by nemělo smysl, protože Eastpark je hlavně o Pavlovi. My jsme se nepohádali, nerozpadli, nic takového, jen ‘spíme‘, protože Pavlovy projekty se slavnějšími muzikanty měly přednost, to je vše. Navíc Pavlův hlas je natolik specifický, že ani nelze nahradit, takže by to ani nešlo. Nadto je to v podstatě celý autorsky jeho, takže hrát bez něj je nesmysl. Příští rok v květnu se zase chystáme zkoušet a hrát. (Pavel souhlasně přikyvuje)

Takže půjde o jednorázovou akci, nebo o trvalejší návrat?

Pavel: No, o tom jsme se zatím ještě nebavili, takže uvidíme, jak to bude. Pokud to lidi budou chtít... Tomáš: Přesně tak, my jsme o tom nemluvili, ale myslím, že když už se to nazkouší a chytne nás to a pokud o nás bude zájem, samozřejmě rádi zahrajeme.

Vystupuješ s Annou K., jezdíš s Etc…, natáčíš desky – co tvoje autorské ambice?

Pavel: Pořád autorské ambice mám, jednak se chceme vrátit s Eastparkem a jednak chci točit sólovku, o které jsem mluvil na začátku.

Jaká ta deska tedy bude?

Pavel: Budou to písničky. (smích)

Počkej, přece se teď nemůžu zeptat jaké písničky, to bych vypadal... (všeobecný smích)

Pavel: Já nevím, k čemu bych to připodobnil. Člověk už má nějaký autorský rukopis, takže tam asi bude nějaká podobnost s Eastparkem. No, doufám, že nebudou moc smutný, protože já jiné snad ani neumím, tak uvidíme, co ze mě vypadne tentokrát.

Na mě působíš hrozně pozitivně, tak proč ta melancholie?

Pavel: Taky se tomu občas divím, ale někde ve mně sedí a má potřebu vylézt ven a dát o sobě vědět. A to se v písničkách, co píšu, potom objevuje taková, řekl bych, ‘zadumanost‘. (úsměv)

Znám tě jako zpěváka a multiinstrumentalistu, který skvěle hraje na kytaru, klávesy a neztratí se ani za jinými nástroji. Budeš desku dělat úplně sám, nebo jsi někoho oslovil?

Pavel: Tady máš skvělýho kytaristu. (ukazuje na Tomáše) Zatím to dělám v podstatě sám, ale oslovil jsem kamaráda Adama Jánošíka, který mi do těch demáčů, co zatím mám, dělal bicí. Ale protože v tom nechci být úplně sám, chystám se pozvat nějaký další muzikanty a kamarády. Už jsem třeba oslovil Martina Gašpara, což je strašně šikovnej baskytarista a producent, který hrál třeba s Janou Kirchner, Richardem Müllerem nebo Peterem Lipou a teď hraje s Vlastou Redlem. Takže jeho jsem oslovil, jestli by mi tu desku pomohl spoluprodukovat.

Kdy by asi deska mohla být hotová?

Pavel: No, to je další věc, to já zatím ještě nevím. Budeme tedy říkat příští rok a uvidíme, jak to dopadne. (smích) Plánoval jsem to na březen, ale když se teď dívám do kalendáře, tak to asi moc reálné není...

Díky za rozhovor.

Po vypnutí diktafonu se Pavlovi rozzářily oči a se smíchem pronesl: „Tak, a teď si můžeme říkat pravdu.“ V přátelském rozhovoru nejen o muzice jsme pak strávili ještě další asi dvě hodiny. Zkrátka, celý tenhle rozhovor byl moc příjemným zážitkem.

Text: Luboš Hnát, foto: archiv Pavla Bohatého