Chrudimské noviny Pavel Šmíd: Špitál Pardubice aneb Arogance Moci

Dnes: -2°C
Zítra: 5°C
Pozítří: 4°C

Pavel Šmíd: Špitál Pardubice aneb Arogance Moci

Pardubice - Přijdete-li na pardubický zámek, přivítají vás, kromě rozkošných pávů, i nabídky dvou po desítky let zde sídlících kulturních institucí - Východočeského muzea (VČM) a Východočeské galerie (VČG).

Zavedou vás do svých expozic a pokud dáte přednost odpočinku nebo procházce, jsou pro vás otevřeny brány na zámecké valy a jeho rondely. Oaza klidu, pohody, zábavy a poučení, zpestřena několikrát do roka společenskými akcemi. Místo, které se v Čechách pyšní nadprůměrnou návštěvností, podpořené i masivní rekonstrukcí samotných zámeckých prostor včetně nádvoří, parku, střech objektů a renezanční fasády.

K dokonalosti tu chybí hodně (co třeba dát si někde kafe?), ale vyváženost provozu prostoru a jeho kultivace je v součinnosti obou institucí (VČM a VČG) našlápnutá skvěle. Takže v tomhle textu nejde o naše zdravotnictví a zdraví, i když…

Sociálně-demokratické vedení Pardubického kraje (s vlajkonošem, bývalým cenzorem Miloslavem Kučerou, dnes poradcem (!) radní pro kulturu, paní učitelky Jany Pernicové) přichází s nápadem obě instituce spojit v jednu novou marketingovou značku Zámek Pardubice. Potichu se dali do práce a nebýt „úniku informací“ a nastalého odporu odborné i laické veřejnosti a obou dotčených institucí, bylo by už hotovo.

Nemilé zdržení tedy vystlali zdánlivou ochotou k dialogu skrze jmenovanou expertní komisi:
Cílem by mělo být vytvoření pojmu (sic!), (zámek Pardubice), který bude mít zvuk i v Pekingu nebo New Yorku. Zdůraznil ve svém závěru vývozce plyšáků pan Okamura, jeden z expertů, které si pardubičtí krajští radní pozvali a kteří se měli k případnému sloučení VČM a VČG vyjádřit.

Skuteční odborníci v komisi (http://www.pardubickykraj.cz/article.asp?thema=4167&item=67543) však onu variantu nedoporučili (až na zmíněného „experta na vše“ Tomia Okamuru a pana Petra Kučeru, sociálně-demokratického podnikatele a majitele zámku Nové Hrady). Tak tohle nedopadlo. Leč: nejde-li to s párem koní, zapřáhneme voly.

Kraj si objednal (a z našich peněz dobře zaplatil) auditorskou firmu Scott & Hagget, která se specializuje a podniká v oblasti zcela mimo kulturní sféru, a zároveň s ní i výsledek jejího auditu. O tom nemůže být po jeho přečtení pochyb:

Při tvorbě projektu má cenu jednat s tím, kdo má rozhodovací pravomoci. Ostatní hlasy, byť odborné, mohou být jen poradní. Tolik Věra Šlancarová, zástupkyně Scott & Hagget na otázku MFDnes byli-li přizváni k diskuzi při tvorbě auditu i odpůrci sloučení. Cynické a praktické konstatování v soukromém a komerčním sektoru, ale v rozhodování o veřejně-právních institucích, sloužících nám všem?

Z internetových stránek firmy Scott & Hagget se navíc dozvídáme, že, cituji: Uplatňujeme metodu přímého vyhledávání a výběru kandidátů. Umíme nalézt a motivovat ke změně i jinak obtížně oslovitelné manažery a specialisty. Hlavní oblasti působnosti: IT, Utilities, Farmacie, Automotive Industry, Průmysl, Právní kanceláře, Finanční instituce a další…

Naší specialitou je budování týmu na zelené louce nebo motivace celých funkčních týmů ke změně.

Jednoznačně tedy specialisté na posouzení sloučení dvou historicky a profesně významných kulturních institucí České republiky (nejen Pardubického kraje!!!) – ne sice na zelené louce, ale na pardubickém zámku, o motivacích celých funkčních týmů ke změně ani nemluvě. Podle toho to taky dopadlo. Jak? Stejně jako v roce 1957 (na dva roky bolševici obě instituce sloučili, aby je v roce 1959 zase osamostatnili). Rozzoráme meze a zcelíme lány kukuřice s jetelem:

Z uvedeného vyplývá, že rozdíl mezi institucemi spočívá ve vyšším počtu procesů u muzea, a to v oblasti hlavních procesů: „Restaurátorství a konzervátorství“ a „Archeologické výzkumy“. Ostatní procesy jsou u obou organizací shodné (tolik závěrečná zpráva Scott & Hagget, kapitola Výstup projektu).

Takhle „vyargumentovány“ se sdružují tak maximálně provozy autodopravy nebo stáje na statku. Ale galerie s muzeem? Bohužel tento „jejich závěr“ předznamenává i rezimé auditu ve variantách a) a b), které obě předpokládají sloučení, přičemž ta první i likvidaci samostatnosti subjektů.

Bizarnost toho kroku velmi hezky a moudře vyjádřil šéf odboru kultury Pardubického kraje pan Ladislav Forman: Neznamená to, že by značka Galerie a Muzeum zcela zmizely. Mohou zůstat zachovány, ale prázdné. Lidé i majetek by byli v nové společnosti (MFDnes).

Stejně jako mozky, ve kterých se nápad zrodil: zůstávají zachovány, ale prázdné.

Moji krajští spoluobčané, s ohledem na výše uvedené, i když ve stínu výkřiku managera cestovního ruchu pana Okamury, si dovoluji navrhnout novou značku: Špitál Pardubice.

Spojením krajské nemocnice a krematoria – jenom poznamenávám, že v oblasti vyššího počtu hlavních procesů je mezi nimi rozdíl pouze v řadách žijících – vznikne subjekt, který jako nový „pojem“! bude mít v Pekingu nebo New Yorku takový zvuk, že náš všechny bohužel proslaví mnohem významněji, než v budoucnu nic neříkající world-famous brand Zámek Pardubice.

Jenomže ten se stává, díky aroganci moci v rukou průměrných a nes(t)oudných politiků Pardubického kraje, smutnou kauzou s nevratnými následky. Poslední instancí v rozhodnutí je zastupitelstvo kraje. Jiskřička naděje zdravého rozumu, že ve svém hlasování o možném sloučení, nepodlehne scestné vizi partičky kolem poradce cenzora Míly Kučery, radní pro kulturu Jany Pernicové a dalších protagonistu nechutného divadla, po kterých, a v to doufám a to si ze srdce přeju, po volbách v roce 2012 neštěkne pes. Jak by řekli lidé v nové společnosti Špitál Pardubice: Vraťte se do hrobu!

World-famous brand je v překladu světově proslulá obchodní značka – pozn. autora.

Pavel Šmíd 

Autor je nakladatel, fotograf a vydavatel Heart of Europe

 

Reklama