Chrudim – Radek Kalhous je sice Pardubák každým coulem, ale s východočeskými Athénami ho přece jen něco spojuje. Pravidelně se zde pohybuje jako fotograf Mladé Fronty Dnes a v současné době také vystavuje v místní Galerii ART své fotky z cyklu „Lovci duchů“.

V „Lovcích duchů“ jen potvrdil svou výjimečnost, v níž zachycuje okolní svět pohledem, jenž běžným „kolemjdoucím“ možná uniká. Několikanásobný držitel Czech Press Photo neusíná na vavřínech. Stále hledá nová témata a do „Lovců duchů“ zapojil i svého syna. Šel tak „na dřeň“ a odhalil něco ze svého nitra, nebo zkrátka jen zachytil život současné mladé generace? „Potkával jsem ty bizarní situace každý den, stejně jako vy. Jen jsem je nevnímal, stejně jako většina z vás. Byly totiž všude kolem. Chvíle jako ta, kdy rodina sedí v restauraci u jednoho stolu a každý kouká do svého smartphonu a nemluví spolu. Nemohl jsem od nich odtrhnout oči. Kdyby mi někdo tvrdil, že je to harmonická rodina, nevěřil bych mu, vypadali tak podivně,“ říká fotograf Radek Kalhous k výběru tématu, jež mnohým vrtá hlavou, ale nedokáží ho přesně uchopit. Přes hledáček fotoaparátu to jde relativně snadno. Událost jakoby zamrzne v čase a kratičký okamžik překlene do nekonečně dlouhé chvíle.

„Dlouho promýšlím, než se do některého z témat skutečně pustím. Jsem náturou introvert a dříve jsme měl problémy s klasickým focením událostí, momentek. Ale právě práce v novinách mě naučila se do jisté míry předělat,“ popisuje svou práci muž za přístrojem, jenž prý krade duše. První foťák dostal od svého tatínka ve dvanácti letech, naučil se sám vyvolávat fotky a nacházet odpovědi na otázky, jež nosí uvnitř. „Každou svou fotkou chci přivést druhé k zamyšlení. Nemělo by jít o banality, ale třeba běžné věci, které nabízím z odlišného úhlu pohledu. Nechci intelektuální cvičení, ale obrázky i pro obyčejné lidi.“

Nemá právě v oblibě focení politiků, voleb, bulváru a také dopravních nehod. I to však jeho práce přináší a rukopis, který svým fotkám vtiskuje, je nezaměnitelný. Proslavil se portréty vrahů a také osamělých, znuděných zvířat v ZOO. „Najít téma je skutečně obtížné. Ne snad proto, že vše již bylo nafoceno – vždy je možné podívat se na danou věc z jiného úhlu, ale často i proto, že sociální sítě, internet je zaplaven fotkami. Ne všechny jsou samozřejmě dobré a nezřídka řemeslo degradují. Na druhou stranu i nepovedená fotka může být inspirací,“ zamýšlí se fotograf.

Své umělecké fotky fotí Radek Kalhous prý primárně pro sebe. Jeho témata jsou však natolik zajímavá, že toto zdánlivé umělecké zahledění se do vlastní práce, imponuje i druhým. Líbí se. „Občas mi píšou fanoušci, pro něž jsem vzorem v přístupu k focení. Když vybrané téma funguje a lidem se líbí, je to pro mne největší ocenění. Czech Press Photo mne samozřejmě také nesmírně těší a lichotí mi. Jde tak o motor pro mou další práci, dostávám motivaci.“

Ve zmiňovaných „Lovcích duchů“ zachytil svého syna a jeho kamarády v okamžicích, kdy se věnují nejrozšířenějšímu trendu moderní doby – virtuální zábavě. Mnozí své děti nechávají bez dozoru řádit na sítích, jiní jim čas určený k provozování počítačových her striktně kontrolují. „Začal jsem o tomto tématu mluvit se svými přáteli a ti mě ujistili, že jejich děti jsou na tom podobně. Mluvili jsme o tom, jak velký problém to je, ale zároveň jak je to praktické a pohodlné. Dítě je doma v bezpečí a pořádku, jen o něm nevíte. V podstatě jako když ho vypnete. Všiml jsem si taky toho, že ačkoliv má syn pokoj plný hraček, v podstatě už si nehraje. Buď je venku anebo hraje na tabletu. Pokud byl doma, toužil se stát youtuberem s alespoň miliónem sledujících, pokud byl venku, chtěl být basketbalistou. Druhé přání chápu, ale snažil jsem se pochopit i to první. Nevyhnulo se mi výrazném pokušení, porovnávat jeho dětství s tím svým a vysvětlovat mu, o kolik lepší bylo to mé,“ vypráví Radek Kalhous. „Nezbylo mi však než přijmout, že jeho dětství nebude o tom, umět zapálit táborák první sirkou nebo chytit pstruha na pytlačku. Jeho dětské hodnoty a sny budou úplně jiné.“

Téma je to navýsost osobní, proč tedy došlo na jeho veřejnou prezentaci? „Samozřejmě mám nutkavý pocit okomentovat tuto sérii fotografií, i když to většinou nedělám. Fotky mohou působit možná až příliš smutně. Studené světlo obrazovky spojené s křehkostí dětského těla a potemnělou atmosférou. Za tím vším se ale skrývá spokojený Šimon a jeho rituály. V parných letních měsících je nejlepší místo ložnice, nejchladnější místnost v bytě, navíc s tím nejlepším dosahem wifirouteru. Když si nevědomky, při sledování tabletu nalepí do vlasů žvýkačku, tahání za vlasy při pokusu ji vyndat ho rozbrečí. Smutný pohled do objektivu je pouze zachycení konkrétního okamžiku. Jde jen o část jeho dětství, při které je uzavřen ve svém světe, do kterého my nevstupujeme. Ten v kterém žijeme společně, je vizuálně mnohem veselejší. Já jsem chtěl pouze prostřednictvím svého syna vytvořit obraz všudypřítomného virtuálného světa - Lovců duchů,“ uzavírá Radek Kalhous.

Samotná výstava je k vidění v chrudimské Galerii ART až do 25. listopadu.