Chrudim/Nairn - Devětadvacetiletý Matěj Valenta patří mezi desítky mladých Chrudimáků, kteří zjistili, že jim doma pšenka nepokvete a vydali se hledat štěstí do zahraničí, kde nakonec zakotvili. Matěj přitom vystudoval chrudimskou obchodní akademii a poté pedagogickou fakultu v Liberci. Později se živil jako správce jednoho z místních internetových obchodů, avšak poznal, že ho tato práce nenaplňuje a zamířil z Chrudimi jako řada jeho vrstevníků na západ.

Jeho první zastávkou byla stará dobrá Anglie, kde si vyzkoušel, jaké je to být au pair. Potom se dokonce vypracoval na komorníka a společníka významného skotského šlechtice, Lorda Mansfielda. Z deštivých britských ostrovů ho další osud zavál do klimaticky mnohem příznivějšího Španělska a odsud opět na sever, tentokrát do Švédska, než zjistil, že je zdejší pracovní trh takřka rozebrán Poláky. Nakonec se přemístil do Kanady a odsud se pak vrátil naposledy domů, do Chrudimi, kde se chtěl natrvalo usadit. Leč osud tomu znovu nebyl příznivě nakloněn.

Matěj chtěl totiž zvelebovat životní prostředí kolem svého bydliště tak, jak je to na západě obvyklé. Jenže narazil u městských úředníků, kteří neměli pro jeho záměr výsadby stromku pražádné pochopení, a tak ho nechali s odkazem na nejrůznější vyhlášky a směrnice odstranit. Jelikož zdejší pracovní nabídky byly z Matějova pohledu dost tristní, byl zásah pracovníků údržby městské zeleně poslední kapkou, který přetekl z jeho pomyslného poháru trpělivosti, a tak se rozhodl "emigrovat" z Chrudimi podruhé a naposledy. Za svůj domov si vybral Skotsko, kde teď pracuje na lososové farmě.

V současnosti žije Matěj Valenta na severu Skotska, poblíž městečka Nairn.  Foto: archiv Chrudimských novin 

"Skotsko jsem již dobře znal z ročního pobytu před několika lety, věděl jsem tedy, co mě čeká. Důvod, proč vyrazit zrovna do tohoto odlehlého kraje, byl jednoduchý - mezilidské vztahy, které se podle mých zkušeností liší v závislosti na hustotě osídlení krajiny (čím méně, tím lépe) a tudíž málo obydlený sever Skotska se zdál být dobrou volbou," říká zkušený světoběžník Matěj Valenta.

První postřehy po příletu do nového prostředí bývají prý podle Matěje nejvýraznější, časem je pak člověk vstřebá a nevnímá. "Zapsal jsem si proto několik poznámek do svého deníku hned začerstva: Výrazy ve tvářích obyvatelů Skotska jsou srovnatelné s výrazy obyvatel v České republice, pokud hodnotím velkoměsto Edinburgh. Časem jsem však zjistil, že jde často o skořápku, pod kterou se skrývá vlídnost a dobrota. V rurální oblasti, kde povětšinou nyní přebývám, jsou lidé přece jen trochu veselejší, úsměv a pozdrav při setkaní s neznámým člověkem je pravidlem, které mi v Čechách trochu chybí, ale člověk si zvykne," pokračuje Matěj.

Zajímavý je podle něj pohled do veřejného prostoru, který hodně napovídá o vztahu obyvatel ke své zemi. "Většina Skotů se o svůj dům (ti šťastnější i o zahradu) pečlivě starají, respektují jeho architektonický ráz a především dlouholeté tradice. Nová výstavba, kterou jsem měl to štěstí spatřit, se bohužel blíží známým českým satelitům, i když přece jen se zde stále staví i nové domy v tradičním stylu. Skoti velice pečují o veřejný prostor, milují zahrady a parky, ve kterých do psího hovínka šlápnete opravdu jen výjimečně. Tu a tam lze spatřit povalující se odpadky, ve srovnání s Českou republikou ovšem zanedbatelně," popisuje rodilý Chrudimák postřeh z tamního prostředí.

Skoti často ctí tradice.  Foto: archiv Chrudimských novin

Jak známo, Britové jsou velcí milovnici psů a Skoti prý nejsou v tomto ohledu žádnou výjimkou. "Láska k psům je zde povýšena, nebojím se říci, na náboženství. Pejsci mají své vlastní oplocené parčíky, pejsci se prohání po plážích, pejsci chodí do salonu krásy, prostě být psem ve Velké Británii je životni výhra. Myslím, že láska k tomuto věrnému příteli člověka u Skotů pramení ve vlastnostech, kterými pes obyčejně disponuje a které Skotům samotným někdy trochu chybí: otevřenost a spontánnost," pokračuje Matěj.

"Každý národ je ovšem jiný a originální, a tak je to dobře. Na Skotech velice obdivuji jejich pozitivní přístup k životu, upřímnost (na rozdíl od povrchních Angličanů), schopnost nebrat sám sebe vážně a obecně dobré naladění, přestože dnů, kdy teploměr překročí hranici 20 stupňů Celsia by se dalo na prstech jedné ruky spočítat. Nepřízeň počasí jim však nebrání v trávení volného času v přírodě, na kterou je každý Skot patřičně pyšný. Nejednou jsem při procházce po pláži, zahalen do několika vrstev oblečení, závistivě pohlížel na caparty, skotačící v ledovém moři... A je to právě příroda, která má silný vliv na mentalitu Skotů: je sice drsná, zpočátku nepřístupná, ale pokud snesete trochu deště a větru, budete odměněni neskutečnou krásou, čistotou a často i láskou na celý život," svěřuje se chrudimský emigrant.

Příroda je největší pýchou Skotů.  Foto: archiv Chrudimských novin

"Pohleďme ale také na věci, které mi zde chybí a kterých bychom si v Čechách měli více vážit. Na prvním místě je z mého pohledu veřejná doprava, která je ve Skotsku, kde každá rodina má nejméně dvě auta, lehce zaostalá. Železniční síť je dosti chudá a autobusová není o nic lepší. Pokud nemáte auto, možnosti dopravy po Skotsku jsou velice omezené. Chybí mi zde také, v České republice velice populární server pro spolujízdu, z čehož vyplývá, že Skoti tímto směrem příliš nepřemýšlejí. Je zcela normální, že kolegové dojíždějící do práce ze stejného místa jezdi každý svým autem. Jedná se o jakousi formu osobni svobody, na které si Britové celkově velice zakládají, což je v jistých ohledech samozřejmě skvělé, ale jak známo, každá mince má dvě strany," podotýká Matěj.

Co říci závěrem? "Nesnažím se zde porovnávat dva národy, každý má svou mentalitu, vycházející z přírodních podmínek a historického vývoje. Věřím, že výlet do Skotska je pro Čecha stejně obohacující jako výlet Skota do Čech. Myslím, že to nejdůležitější, co by si Čech mohl přivézt z takového výletu, je vztah Skotů k sobě navzájem a ke své zemi. Stačí tak málo a nic to nestojí: milovat svou zemi a lidi, kteří tam žijí. Tento vztah je podle mého názoru základním kamenem určujícím náladu ve společnosti a z tohoto vztahu vyplývají všechny další problémy společnosti, ať už politické, sociální, ekonomické či ekologické," sdílí mladý muž svoje poznatky, které nabyl během svého poměrně krátkého života.

Matěj na skotské Vrchovině.  Foto: z archivu Matěje Valenty

"Nehledejme tudíž řešení připadné nespokojenosti v nových volbách, ale v sobě a ve svém vztahu k okolí. Uvědomuji si však, ze Čechy jsou stejně skvělé místo pro život, kde žije spousta skvělých lidi, jen se o nich neví, nepíše, nemluví. Asi proto, že Češi mají bohužel takovou vlastnost - posměch hrdinům (ze závisti zřejmě) a ochablé vlastenectví, ale to nic nemění na tom, že skvělých a odvážných lidí je u nás spousta, jen se naučit je podporovat a oslavovat - trochu té skotské hrdosti," uzavírá Matěj Valenta.