Chrudim – Dnes sice není 27. prosince a Den přípitků, ale je sváteční den a svátky začínají s podzimem i pro všechny vinaře. Patří mezi jejich nejoblíbenější roční období, kdy si mohou v klidu vychutnat skleničku a s příchodem listopadu se koná několik vinařských akcí i v Chrudimi. Třeba 11. listopadu v Chrudimské šatlavě a 27. listopadu na Kateřinském posvícení bude možnost si na Resselově náměstí dát také svařené víno. Že pořád nevíte, jak to spolu souvisí? Málokdo totiž ví, že Chrudim byla kdysi také městem s četnými vinicemi. Tradice ale začala upadat po Bílé hoře, kdy hodně vinařů emigrovalo, a časem se dokonce začalo říkat, že po chrudimském víně dětičky pláčou. Představte si, že by se to dalo zase všechno do pořádku. Přestala by epidemie a všichni bychom si dali slavnostní skleničku. Ale začněme hezky popořádku.

Co se o chrudimském vínu říkalo?

Dá se dohledat ve starých tiscích od 60. let 15. století, že v minulosti kvetly rozsáhlé vinice na "Horách Vlčnovských, Skřivánkách a Paumberkách.“ Samotná historie zdejšího pěstování vína bude pravděpodobně ještě o dvě staletí starší. Bohuslav Balbín psal, že Chrudim více než pro víno zasluhuje chválu pro pěstování svých hroznů. A o chrudimském vínu se zmínil Pietro Domenico Bartoloni ve svém spise Bacco in Boema, jak můžete vidět výše v posledním odstavci zobrazené stránky oné knihy (viz: "Chrudimer Wein macht Weynen die Kinderlein", nebo přímo v úsměvném doslovném překladu, jak si jej zapamatoval: "Chrudimskij vino dělá plakat děti"). Značné vinice podél řeky Chrudimky v Chrudimi založil také starosta Josef Klimeš v 19. století. O tom byla řeč právě i v oné přednášce, o které se dočtete dále. Důkazem chrudimské vinařské tradice je i několik zachovalých viničních sloupů, kterými se označovalo právo na výrobu vína.

Přepis závěru přednášky J. Šimáčka. Národní hospodář, 27. 7. 1872.  Zdroj: Kramerius

V 19. století se tradice začala obnovovat

Josef Šimáček, správce vinných sklepů a vinohradů knížete Josefa z Lobkovic, uvedl na své přednášce věnované důležitosti vinařství v Čechách a důvodech jeho úpadku 23. června 1872 několik zajímavých postřehů k pěstování vína.

Před rokem 1866 prý u nás z neznalosti všeobecně panoval názor, že se zdejší krajina pro pěstování vína nehodí, a zmínil tři okolnosti, proč tomu tak bylo. Neexistovaly totiž žádné privilegované lisy na víno s povinností, aby větší vinaři odebírali hrozny k lisování i od těch menších. A jindy zase chyběly sklepy a v poslední řadě lidé sbírali víno bez ohledu na jeho zralost, výhradně podle data v kalendáři. A proto podle toho potom bylo víno z různě zralých a nezralých hroznů trpké. Protože u sbírání vína je potřeba počítat spíše dobu po odkvětu, od které je ke sklizni nutno dodržet 120 dnů, aby víno bylo dobré. 

Kdo vzkřísil tradici v Čechách?

Objevil se znamenitý znalec a reformátor českého vinařství a doktor práv, Antonín Schmidt. Ten svoje znalosti nabyl u inspektora vinařství z Porýní a sám odzkoušel na svojí vlastní vinici. Roku 1866 se už jako důchodce dal do služeb hraběte a pomohl obnovit vinice v Čechách. Začal se používat moštoměr (v 19. století skleněná uzavřená trubice na měření cukernatosti hroznů, se spodním koncem naplněným broky a v horní části se stupnicí) a vinařská tradice v Čechách začala opět vzkvétat.

Pohled z parkoviště u nemocnice vedle supermarketu.  Foto: Chrudimské noviny

K založení dobré vinice není potřeba velký kapitál

„Jak klame se, kdo myslí, že k založení vinic nezbytně potřebí jest velkých kapitálů, lisů, sudů a sklepů a dlouhého času 8 – 10 let, než možno o výtěžku mluviti," pronesl Josef Šimáček na oné přednášce. „Vinice s užitkem možno zakládati i bez velkých kapitálův, jen jestli-v příznivá půda a poloha.“

Pohled od supermarketu vedle parkoviště u  nemocnice. Foto: Chrudimské noviny

A teď si představte, že Chrudim má doopravdy právoplatně zaregistrovanou viniční trať na jihovýchodním svahu v jihovýchodní části města a vůbec ji nevyužívá! Název U Záchrany odkazuje ke křížku, který upomíná na odvrácení morové rány roku 1680. Pozemek o rozloze 10 038 metrů čtverečních je ve vlastnictví města a už přes deset let od registrace leží ladem.

Jak se stalo, že má Chrudim svoji viniční trať?

„Společně s tehdejším starostou Janem Čechlovským jsme ještě stihli viniční trať v roce 2010 zaregistrovat, protože Evropská komise prohlásila, že končí s registrací vinic po celé Evropě, že už žádná nebude. Je to hektar, to znamená tři tisíce lahví, což zní dobře. Stačí malá vinice," vysvětlil Luboš Jelínek, který moc fandí tomu, aby po letech někoho napadlo začít v Chrudimi víno opět pěstovat, nahrává tomu i klima, které už se o stupeň opět zlepšilo. 

Křížek vedle parkoviště, upomínající na zažehnání moru.  Foto: Chrudimské noviny

Název souvisí se zažehnáním morové epidemie

„Je to zaregistrované na věky věků a o název jsem požádal Tomáše Pavlíka. Když byl totiž mor, tak farář Hostaša běhal s obrazem Salvátora v ulicích a zahnal mor, Slatiňáci se to dozvěděli a chtěli mor zahnat také, tak vzali vidle a šli si to k farářovi vyjednat," říká ve zkratce s trochou nadsázky a úsměvěm Luboš Jelínek. „Farář se prý s obrazem postavil na kopec, tam kde dnes stojí ten křížek, a Slatiňanští šli spodem od řeky tou strání nahoru na Chrudim, a když se vrátili domů, mor za čtyři dny skončil."

Krásná představa. Třeba se to splní a bude zase všechno jako dřív!