Poslední informace o zrušení linky do Londýna společností Ryanair a rušení letů v rámci letního provozu do čtyř destinací společností SmartWings naznačuje, že pardubické letiště může s vysokou pravděpodobností klesnout ještě v letošním roce na úplné dno. Rok 2018 ukázal, že pouze shoda různých okolností, částečně způsobená vyjednávací strategií některých dopravců, kteří se Pardubicemi snažili nahradit nedohodu s letištěm v Praze, znamenala stabilitu pro civilní část letiště provozovanou společností EBA.

Připomínám, že od počátku chyběla ekonomická strategie a business plán pro období po dostavbě terminálu. Proto jsem upozorňoval, že rozhodnutí o investici musí obsahovat také informace o tom, co bude znamenat nejen provoz terminálu pro oba akcionáře, ale především také nakolik bude ze strany dopravců o investici zájem. Namísto toho, aby se podařilo vést pragmatickou diskusi a podpořit investici v hodnotě 300 milionů korun potřebnou strategií, došlo spíše k politickým útokům a osočování, že chci bránit pardubickému letišti v rozvoji a dokonale vykreslené růžové budoucnosti. Opak se však stává pravdou. Dopravci totiž nepotřebují pouze krásné zázemí, VIP salonky a výhodnou polohu, ale také další bonusy. V České republice je pouze jedno letiště, které trhá rekordy v počtu odbavených cestujících, a tím je Letiště Václava Havla v Praze s ideální polohou v centru republiky. Toto letiště má v letošním roce atakovat rekord 17 milionů odbavených cestujících, a proto letiště v Pardubicích může existovat pouze za předpokladu spolupráce s Letištěm Praha.

O této alternativě jsem s generálním ředitelem tehdy ještě samostatného Českého aeroholdingu Václavem Řehořem jednal na přelomu roku 2015 a 2016 v době před stavbou terminálu. Pan ředitel Řehoř mi v této době řekl, že z jeho odborného hlediska bude situace s provozem pardubického letiště velmi složitá, a bylo by dobré provoz zaměřit spíše na přepravu zboží a general aviaton, což jsou například soukromé a business lety. Bohužel politici se shlédli ve výstavbě terminálu, který citově zabarvenými argumenty prosazovali i přes nejasné vidění budoucnosti. V tomto případě si rozhodně nelze myslet, že by se letiště v Praze obávalo konkurence v podobě Pardubic. Neplatí tedy, že by se i velký obchodní řetězec bál malého pekaře. Nyní nastává doba, kdy si musíme nalít čistého vína, pokud nechceme nadále platit ztráty vycházející z nízkých tržeb a přitom narůstajících nákladů na provoz terminálu.

Po společnosti EBA budeme jako menšinový vlastník a samospráva Pardubického kraje požadovat krizový plán, ze kterého bude jasné, zda půjde provozovat civilní část letiště v současné podobě, tedy společností EBA vlastněnou dvěma akcionáři, nebo zda bude nutné hledat strategického partnera, kterým je pro mne jednoznačně státem vlastněná společnost Letiště Praha a.s., do které se v roce 2018 začlenil také Český aeroholding.

Času není nazbyt, proto v nejbližších dnech požádám generálního ředitele Letiště Praha o názor k situaci regionálních letišť v České republice a budu chtít otevřít myšlenku spolupráce s letištěm v Pardubicích. Ovšem pokud bude mít ještě zájem. Mrzí mne, že nastává scénář, na který jsem upozorňoval, tedy že hrozí krásný nový terminál bez cestujících. Je to něco podobného jako dálnice bez aut, škola bez žáků nebo nemocnice bez pacientů.