Jaroslav Koreček: Největší srocení značek ve střední Evropě
Tak jsem si přehrál reportáž o Škrovádu. V České TV si se skloňováním nedělají problémy. Protože jsem měl před vernisáží ve Svratce, odmítal jsem paní reportérce rozhovor, ale nakonec jsem po přeložení termínu svolil. Česká TV opět nezklamala. Z celého rozhovoru vám odvysílají jednu větu. Abych jim nekřivdil, tak mě dvě. Každopádně po reportáži člověk vypadá ještě větší hlupák než ve skutečnosti. Proto jsem si připravil několik bodů, které by mohly v reportáži zaznít.
Po dokončení současné úpravy návsi vyšel v novinách článek o největším srocení značek ve střední Evropě. Projekt byl dokonce vyhodnocen jako nejlepší v kraji. Projekty se vybírají podle nějakého zvláštního klíče. Většinou zvítězí ten nejblbější a nejdražší. Pokud vůbec nějaká soutěž je. Při slavnostním otevření se plácalo po ramenech a rozdávali desetitisícové odměny. Předpokládám, že odměny šly na charitu, jak je zvykem.
Autor tohoto veledíla pravděpodobně v životě ve Škrovádě nebyl, jinak by si musel všimnout, že je postaven na skále. První domy se zde stavěly bez základů přímo na skálu. Sklepy a studny se sekaly přes zimu, kdy nebylo tolik práce. Místo, aby autor rekonstrukce náměstí zdůraznil toto specifikum, zatáhl sem typicky městské prvky a třešinky živořící uprostřed návsí, jsou jen třešničkou na dortu.
Po letech se do své vesnice vrací člověk, který zde prožil mládí. Místo návsi je parkoviště. Náves, kde o posvícení stály houpačky a kde se lidé scházeli třeba na lampionovém průvodu, se zlikvidovala. Pan Velendorf nevěří svým očím a napíše článek, kterého si všimne paní reportérka z ČT. Najednou se po letech vracíme k nejlepšímu projektu v kraji. V době kdy se již část vozovky rozpadá. Pokud vám to připomíná pohádku o Císařových nových šatech, kde až dítě řeklo císař je nahý, tak se nemýlíte.
Pan Velendorf se diví. Lidé, to vám tahle necitlivost nevadí? Ale vadí, i když někomu se současná úprava líbí. Nesmíme zapomínat, že původní obyvatelé Škrovádu, pokud ještě žijí, se nechají spočítat na prstech. Těch si nikdo neváží a hlavně mají starost, jak vyjít se svým směšným důchodem, ze kterého mnohdy přispívají svým potomkům. Přicházejí noví lidé, většinou z měst. Ani ne z měst, jako spíš ze sídlišť. Tam se lidé neznají ani v domě. Kdo z nich vyrůstal někde na náměstí? Dnes se lidé ve Škrovádu ani všichni neznají, nezdraví se. Ráno sednou do aut a večer se vracejí k televizi. Vesnice je nezajímá. Neváží si toho, co zde zanechali předcházející generace.
Co asi zbude po nich? To opravdu chceme zanechat příštím generacím vesnice bez návsí, města bez náměstí bez veřejného prostoru, který je zde od středověku. A pokud nějaký zbude, tak ho zacpeme auty.
Že se dá udělat cesta bez betonových obrubníků, které se používají na dálnicích, se můžeme přesvědčit o několik stovek metrů po proudu Chrudimky. Na asfalt navazuje trávník, na něm podle potřeby zaparkuje auto. Všichni se sem vejdou. Jak maminy s kočárky, tak pejskaři s cyklisty. To vše bez pruhů a značek. A to v létě je zde provoz poměrně značný na plovárnu a stadion.
Docela mě mrzí, že naši zelení, kteří bědují nad každou zašlápnutou žabičkou, již dávno neprotestují nad zbytečným značením. Jakou ekologickou zátěž přinese pro naši planetu výroba každé z těchto značek? Samozřejmě, že celá záležitost za chvíli vyšumí a zjistí se, že je všechno dle norem a v naprostém pořádku. Byrokracie nabobtnala do obludných rozměrů, státní dluh roste a občané se zase dělí na my a oni.
Reklama
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.