Chrudim - Putování chrudimského cestovatele Pavla Blažka po zamrzlém sibiřském jezeře Bajkal skončilo předčasně. Už teď je jasné, že nepřekoná rekord kanadské výpravy, která zdolala ledovou plochu při cestě nazpět za 13 dní. Pavla totiž zradily jeho nohy a poraněný kyčel. 

"Dnes se konečně povedlo spojení. Hlavně proto, že se Pavel úmyslně začal posouvat blíž k pevnině Olchonu a lehce nazpět, protože se se mnou potřeboval spojit. V šest hodin ráno se dovolal hlavně proto, abychom probrali situaci. Měl za sebou půl dne pochodu a nebylo mu vůbec dobře," přibližuje situaci Chrudimským novinám přítelkyně Pavla Blažka.

"Bohužel zprávy nejsou pozitivní. Pavlovy nohy se za poslední dva dny kusé komunikace nejen nezlepšily, ale došlo k výraznému zhoršení, i když jim Pavel věnoval veškerou péči a zkracoval si čas pochodu.

Včera prý neušel ani 30 kilometrů, i když přesně neví, protože GPS nenašlo satelity. Jeho ´jsem ok´ tedy neznamenalo, že je vše v pořádku ale jen, že prostě je a jde," pokračuje naše dopisovatelka.

"Nohy má krvavé, rány se nehojí. Puchýře pokrývají celá chodidla, paty i prsty. Na patách už hnisají. Ponožky jsou po dni chůze nasáklé krví a hnisem. Nohy se lepí na ponožky, ponožky se přilepují na vnitřek bot, takže zouvání je šílené. Každý krok je bolestivý.

K tomu si v torosech, přes které se poslední dva dny prodírá, poranil kyčel a nemůže s ní moc hýbat. To prý ale nevidí jako hlavní problém, tím jsou rozdrbaná chodidla. Poslední dva dny si bral prášky na bolest, ale moc to nezabírá.

Když vám tohle někdo popíše, chcete křičet, ať všeho nechá a jde domů. Bohužel udělat takové rozhodnutí na expedici je nesmírně těžké a domů se jít jen tak nedá. Pavel má obavy jít v tomto stavu do severní části, kde nebude signál.

Ráno jsme se domluvili, že se bude dál posouvat zpět a k pevnině, aby byl jistý signál. Znovu volal, když měl v šest večer a byl již ve stanu. Moc prý kvůli silnému protivětru neurazil. Byl po celém dni vyčerpaný, což je normální, ale nohy jsou prý průser.

Domluvili jsme se, že se mi ozve hned, jak se probudí, abychom se rozhodli, co dál. Padlo i slovo konec. Nikdo ho nechce, prohra vždycky bolí, a bolí i to, že bychom zklamali nejen sami sebe ale i spoustu jiných lidí, kteří nám fandí.

Pavla problém v žádném případě neohrožuje na životě - má stan, jídlo i benzín - ale zároveň je to komplikace natolik vážná, že Pavel nemusí být schopen dalšího pochodu. Za pár hodin má Pavel ráno a padne rozhodnutí - to musí udělat především on, protože on je tam v tu chvíli a ví sám nejlíp, jak mu je," končí svoje zpravodajství přítelkyně Pavla Blažka.