Chrudim - Parčík před Mateřskou školou v ulici Svatopluka Čecha je prostorem, s nímž si současné vedení města neví úplně rady. V minulosti se zde objevila třeba prapodivná lehátka, která však po kritice místních opět zmizela. V současnosti jsou zde ale například nevzhledné kontejnery, které ruší koncepci odpočinkového místa.

Parčík před městským kinem, kde si děti z blízké mateřské školky rozhodně hrát nemohou, nedá spát ani Tomáši Velendorfovi. „Z toho, jak v současnosti vypadá parčík před kinem, musí totiž člověk zákonitě vyvodit to, že je určen pouze pro ty občany, kteří buď žiji sami, nebo sice žijí ve dvojici, ale jejich vztah se zrovna ocitá v nějaké životní krizi a pokud si chtějí v tomto parčíku na chvíli odpočinout a posadit se tam spolu, tak jedině odděleně a hodně velký kus od sebe. A protože jsou u tohoto parčíku velice prakticky a esteticky velmi vkusně přistavěny i barevné kontejnery na tříděný odpad, tak je tento parčík určen asi i pro ty občany, kteří sem z daleka přivláčí těžký odpad, a pak si tam mohou, hned vedle těchto kontejnerů, na lehátku, v klidu a míru, zaslouženě na chvíli odpočinout. V klidu samozřejmě jen do té chvíle, než tam dorazí nějaký další třídič odpadu a nezačne tam vrhat skleněné láhve do toho správného kontejneru. Rád bych uvěřil tomu, že se mýlím a že je to vše jinak,“ popisuje své dojmy z parčíku, který byl dříve vybaven i fontánkou, Tomáš Velendorf.

Chrudimské noviny se tomuto prostoru věnovaly v sérii článků, které upozorňovaly na nekoncepčnost a celkově problematický vkus daného parčíku. V nedávné minulosti se také proslýchalo, že odmítavý postoj k současné koncepci byl i jedním z důvodů, proč musela ze svého postu odejít oblíbená ředitelka MŠ Svatopluka Čecha Iva Malinová. Za současnou podobou parčíku měl totiž stát údajně sám současný starosta Petr Řezníček (SNK-ED), který nedaleko bydlí.

Parčík očekává budoucnost zakonzervovaného projektu, který se ne zcela povedl.  Foto: Chrudimské noviny

Kateřina Jánská, která je technikem Úseku údržby zeleně MěÚ Chrudim, jen krčí rameny. Parčík zdaleka nebyl dotvořen tak, jak měl být a se zmiňovanými kontejnery se také nic moc dělat nedá. „Celková koncepce tohoto prostoru byla tvořena ve spolupráci s obyvateli města a blízké mateřské školy. Ze záměru se, vinou omezených finančních prostředků, podařilo zrealizovat pouze část. Plocha obsahovala víc mobiliáře, nicméně na základě připomínek veřejnosti byl záhy po instalaci některý přemístěn. Pro kontejnery na tříděný odpad se nám, bohužel, nepodařilo najít vhodnější místo, které by svou dostupnou vzdáleností občanům vyhovovalo, proto byly v rámci projektu ponechány na místě, ale bylo pro ně navrženo odclonění od ostatní plochy,“ říká Jánská.

Radnice je tedy z prostoru bezradná a jeho další osud je nejistý. Samotné kontejnery na tříděný odpad se tak třeba pod zem nedostanou, přitom jde o běžnou praxi v historických centrech měst. Příkladem může být Praha, která nevzhledné nádoby na tříděný odpad umísťuje pod povrch běžně. Na takovou akci však město postrádá peníze.