Chrudim – Město Chrudim vypsalo v říjnu soutěž na realizaci exteriérových plastik, což znamenalo v překladu zakázku na loutky různě rozmístěné ve veřejném prostoru města. Město na naše dotazy odpovědělo, že detailní informace zveřejní až v pondělí. Oslovili jsme proto přímo Kurta Gebauera, který v porotě zasedl. Co si myslí nejen o šibeničním termínu, ale i o pojetí celé soutěže? Přestože probíhalo hodnocení soutěže v přátelském duchu, vše bylo objektivní a diskuse byla velmi podrobná s maximální snahou, aby výsledek byl co nejlepší, dopadlo to, jak to dopadlo. Z šesti obdržených návrhů porota ohodnotila dvě věci 2. místem, a s výhradami. V čem je tedy háček?

Zapojit by se mělo více sochařů

Podle jeho názoru by celá řada plastik měla mít různé autorství. „Princip tkvěl v tom, že se podle jednoho vítězného geniálního návrhu vyrobí v podstatě celá řada sošek, loutek, ale to se jevilo porotcům dost nereálné na základě těch návrhů, které přišly,“ uvedl Kurt Gebauer. „Veškeré sochy ve veřejném prostoru vždycky vzbuzují emoce, což je velmi dobře, od toho tam jsou, aby si lidé tříbili vkus a názor.“

Jak uvedl Kurt Gebauer, bylo by zajímavé, kdyby se do soutěže zapojilo více sochařů, ale to si přímo odporuje se způsobem zadávání těchto soutěží. Představa města o umělcích sedících za počítačem, lačně čekajících, až někdo vypíše se šibeniční měsíční lhůtou soutěž na exteriérové plastiky, se totiž jasně ukázala jako lichá.

Zamotané zadání umělce odrazuje

Právě způsob zadávání podobných soutěží je podle sochaře formálně nešťastný, většinou se o nich dozví spíše známý  někoho z úřadu. „Dá se to na webovky a skoro nikdo to neví. Kdo se dívá na webovky úřadu? Většinou nezaměstnaní architekti, že, kteří jsou v tom trénovaní. Pokud taková sochařská soutěž probíhá, tak by měla mít jiná pravidla než architektonické soutěže,“ vyjádřil se Kurt Gebauer a přidal svoji vlastní zkušenost.

Kurt Gebauer podotknul, že podobných soutěží se právě kvůli krkolomnému zadání účastní čím dál méně jeho absolventů, protože nemají čas řešit elektronické podpisy ani zamotaná úřednická zadání. „A je to ještě nehonorované, takže jsme tady opravdu přiklepli jakési skicovné, protože těch autorů není hodně. Dělají to zadarmo a přitom je s tím hodně práce," vysvětlil.

Sochař Kurt Gebauer.  Zdroj: Archiv Kurta Gebauera

Autory musí vybrat ten, kdo se v oboru vyzná

„Třeba když se konala po Velvet Revolution první sochařská soutěž v Brně na Mozarta, kde jsem to tenkrát kupodivu vyhrál, tak to oni mě vyzvali,“ poukázal na cestu, kudy by se další postup města Chrudim měl ubírat. Do soutěže se zároveň mohla zapojit i širší veřejnost. „Vyzvali autory, o kterých si mysleli, že by na to byli dobří a to musí dělat někdo, kdo se v tom oboru vyzná,“ zdůraznil sochař a zároveň vyjádřil nepochopení: „Pokusy o absolutní anonymitu, to je zkrátka šílenost. Pokud je porotce skutečně člověk, který má všech pět pohromadě a ten obor zná, tak třeba i podle stylu nebo řešení dost často pozná, který je to autor a musí být zkrátka nezaujatý a to je nejlepší.“

Chce to trošku více zamakat a nestřílet do luftu

Sám Kurt Gebauer prozradil, že kdyby nebyl časově zaneprázdněný, účastnit se další podobné soutěže by ho bavilo. „Je to zajímavý, poměrně složitý úkol. Není to jednoduchá věc. Propojení zviditelnění města s Loutkářskou Chrudimí touto formou. Je to cenné přijít s takovým nápadem, akorát to chce změnit způsob toho zadávání, trošku více na tom zamakat, protože to téma je dosti obtížné. Vytvořit sochu, aby měla správné měřítko, správné umístění, je komplikovaná věc, to vám můžu jako sochař říci,“ rozesmál se Kurt Gebauer. „To jde trošku proti sobě, loutka a socha, takže je to rafinované. Každý z návrhů se o splnění těchto principů nějakým způsobem pokoušel,“ uvedl. „Ale je potřeba udělat více koncepční práce při tom dalším zadávání, než to jen tak vystřelit do luftu,“ vystihl podstatu celého problému.