Včera byla uvedena do kin premiéra filmu Fair Play. Režisérka Andrea Sedláčková, která žije trvale ve Francii, v něm popisuje zákulisní praktiky ve Středisku vrcholového sportu na počátku 80. let minulého století, tedy v době, kdy byli za tzv. normalizace dopováni anabolickými steroidy přední sportovci tehdejší Československé socialistické republiky. Leckdo nad tím může mávnout rukou, že se nás to netýká, ale není to tak docela pravda. Alespoň pokud jde o dřívější oddíl lehké atletiky Transporta Chrudim, který postupem času vygeneroval některé špičkové atlety, kteří Střediskem vrcholového sportu v Nymburce v uvedené době prošli. Někteří, kteří měli to štěstí, ještě stále žijí mezi námi, jiní, bohužel, obětovali ve jménu socialistického sportu svůj život právě v důsledku užívání zakázaných anabolik. Jiné cesty tehdy nebylo, protože odpovědní funkcionáři očekávali od svých svěřenců pouze nadprůměrné výsledky tak, jak jim bylo nařízeno ze shora.

Renata Žáková na snímku dole uprostřed v době své největší slávy v reprezentačním dresu tehdejší Československé socialistické republiky.  Reprofoto: Chrudimské noviny

Měl jsem v té době skvělou kamarádku a spolužačku Renatu Žákovou, která se mnou chodila do jedné třídy v Obchodní akademii Chrudim (dříve Střední ekonomická škola). Shodou okolností byla i juniorskou mistryní republiky ve vrhu koulí a hodu diskem a ještě doteď, jak jsem si ověřoval, je držitelkou několika rekordů. Dokonce o ní oslavně psal můj dřívější kolega Jaromír Doležal v tehdejším Budovateli, což se tehdy "poštěstilo" opravdu málo komu. Renata byla do sportu zapálená a v podstatě mu podřídila veškerý svůj soukromý život. Někdy ve "druháku" si jejího talentu všimli vrcholoví inženýři socialistického sportu a vytušili, že by se z ní mohl stát "stroj" na medaile. A tak za ní přišli s nabídkou, která se neodmítá. Zařadili ji do tréninkového programu Střediska vrcholového sportu s vyhlídkou, že se bude moci podívat jako reprezentantka ČSSR i na Západ. Když nám potom líčila, jaké dostala materiální vybavení - několikery nedostatkové adidasky, teplákovky, apod., tiše jsme jí ve třídě záviděli. Leč netušili jsme, čím to je a hlavně bude vykoupeno.

Na konci "třeťáku" jsme se všichni rozjeli někam na prázdniny včetně Renaty, kterou však čekala soustředění a závody. A když jsme se pak v září vrátili do školních lavic, čekal nás při pohledu na Renatu opravdový šok. Ztratila za dva měsíce takřka polovinu své váhy, bělmo v očích měla zalité krví a chodila jak tělo bez duše. Prostě už to nebyla ta dynamická veselá sportovkyně, která hrála s klukama fotbal, protože se jim vyrovnala silou, které už teď neměla najednou na rozdávání. Přirozeně jsme se o příčiny jejího radikálně zhoršeného zdravotního stavu zajímali a Renata až po čase přiznala, že za to mohou steroidy, které musela pod dohledem brát, pokud se chtěla ve Středisku vrcholového sportu udržet a pomýšlet na reprezentaci. Po maturitě jsme se pak dlouho neviděli, protože jsem nebydlel několik let v Chrudimi. A když už jsem ji potkal, byl to úplně jiný člověk s pozměněnou identitou, který evidentně nestál o setkání, protože mu anabolika převrátila život totálně naruby. O něco později v důsledku infarktu havarovala za volantem auta a byla na místě mrtvá - ta, která ještě do nedávna byla vychvalovanou reprezentantkou a držitelkou několika atletických rekordů, ta, o které se najednou nesmělo psát, ani mluvit. Natolik zrůdná a pokrytecká to byla doba, jež v zájmu co nejlepší reprezentace socialistické vlasti dokázala sebrat mladý život. Už proto je téma, které film Fair Play přináší, zapotřebí otevřít a uvědomit si, jakou daň si může vzít ideologie, která o sobě prohlašuje, že je tou jedinou správnou a rozhodující. V Chrudimi si vzala život Renaty Žákové, holky, která snila o vavřínech, ale svět se k ní najednou obrátil zády. Proto čest její památce!

P. S. Možná by stálo za to pojmenovat po Renatě Žákové v Chrudimi některé z místních sportovišť anebo některou z cen, o kterou budou mladí atleti bojovat - to proto, aby věděli, že brát steroidy se nevyplácí. Alespoň tak by nebyl život Renaty marný, co říkáte?