Dovolil jsem si uzmout trochu více prostoru na to, abych zareagoval na diskusi pod článkem "Málek přežil hlasování". Konkrétně tedy na strohou odpověď pana Lichtenberga na můj diskusní příspěvek pod zmiňovaným článkem.

Pane Lichtenbergu, jsem vážně velice rád, že mě moje intuice nezklamala a vaše odpověď se nesla přesně v tom duchu, v jakém se dala předem očekávat. Totiž v tom smyslu, že budete hájit zaběhnutá politická pravidla. Škoda ovšem, že jste na můj příspěvek nereagoval takříkajíc vlastní hlavou. Místo toho jste postnul pouhý odkaz na vyjádření jakéhosi bloggera. Patrně jste v předvánočním shonu přehlédl bloggerův úvodník, ve kterém on sám svůj blog charakterizuje jako "odborný blog s drtivou převahou neodborných článků". To asi nebude z vaší strany ta úplně nejšťastnější protiargumentace, co říkáte? Nenuťte mě, prosím, abych si myslel, že Jelínek měl tehdy s tím gelem pravdu... (No, přiznám se. Já si to myslím už delší dobu.)

Ve výše uvedeném článku je použita vaše citace, jakými slovy jste zhodnotil prosazení veřejného hlasování: "Je to hanebnost a facka demokracii." Ještě stále si to myslíte? Nač je vám tajné hlasování? Máte snad potřebu před voliči neustále něco skrývat? Pokud ano, tak bych vás rád o něco poprosil. Vylepte ne předvolební, ale povolební plakáty. A na nich se všem vašim voličům omluvte. Nebudu vám napovídat, co by tam mělo být. Však to víte sám nejlépe. Sice jste slibovali: "Jde to i jinak," ale ve skutečnosti jedete ve starých zaběhnutých kolejích... když se to bude hodit, budeme tajně hlasovat, aby nikdo nic nezjistil. Já jsem však toho názoru, že rovnej chlap nebo rovnej charakter (dosaďte si, co uznáte za vhodné) přece nemá žádnou potřebu něco skrývat v tajném hlasování.

A protože si hrajete na politika a je s vámi rozprava těžká (při vší úctě, záměrně píšu hrajete, pro mě politikem nejste), dovolím si uvést jeden modelový příklad. Úmyslně ho velmi, ale opravdu velmi zjednoduším. Tak mě laskavě nechytejte za každé slovo nebo slabiku. Začínáme teď. Řekněme, že se volí nový starosta Chrudimě a ve hře je šénePetr a (ať se taky zasmějeme) třeba nějaký Pilný. (Jmenovaní nechť mi prominou, je to jenom modelová situace.) O novém starostovi rozhodnou tři lidé (již jsem avizoval, že to hodně zjednoduším). A ať si taky něco užiju, tak jedním z těch tří jsem já. Jdeme dál. Já všude kolem prohlašuju, že dám hlas šénePetrovi, druhý říká to samé, ten třetí však bude volit Pilného. Takže vlastně už před oficiální/papírovou volbou známe budoucího starostu našeho města. Jenže to ani zdaleka není konec :-). Bude veřejná nebo tajná volba? Máme dvě možnosti, že? OK, jdeme na ně.

A) Jsem člověk s rovnejma zádama. Co si myslím, to taky říkám. Někomu se to možná nehodí do krámu, ale to je jeho problém. Přichází veřejné hlasování. Volím veřejně šénePetra. Koho jinýho bych taky měl volit, když už jsem to říkal před měsícem, že? Sice mě třeba oslovil někdo z opozice, jakože ví, že budu volit šénePetra, ale že oni by tam potřebovali dostat Pilného a když svůj názor přehodnotím, že mně nezůstanou nic dlužni... Na to jim odpovím, že nejsem žádná prodejná kurva a že budu volit toho, koho chci.

B) Jsem hajzl (já tomu říkám "duševní naháč"). Prostě sráč na n-tou. Už se nemůžu dočkat tajného hlasování. To je jedna z věcí, která mě na politice fascinuje... Při tajným hlasování se můžu krásně schovat. Nikdo nic nepozná. Nikdo nezjistí, jaká jsem svině. A co má bejt, že jsem předem říkal, že budu volit Petra? Seru na to. V tajným hlasování stejně nikdo nezjistí, že jsem volil Pilnýho. Navíc, když mi slíbili... A pak Péťovi řeknu: je to v prdeli, někdo tě musel zradit, volil jsem tě jenom já.

Stačí to takhle?

Komu v politice slouží tajné hlasování?

Pokud by přece jen někdo stále nenacházel odpověď, pak si dovolím nabídnout malou nápovědu z pera jednoho českého žurnalisty, který si ještě zachoval svůj rozum a napsal toto: "V České republice je situace taková, že nejpodezřelejší rozhodnutí parlamentu probíhají právě pod rouškou tajného hlasování."

Zbyněk Kotúč