Doba přináší paradoxy - dokáže proměnit nelegální majetek v legální
Doba občas přináší paradoxy. V dobách budovatelského nadšení vzniklo za Muzeem letní kino a někomu se tehdy zdál zdejší prostor příliš prázdný, až řekl: "Něco by to ještě chtělo, třeba sochy." A tak se pro ně hned jelo traktorem, tu k Wiesnerům, tu na zámeček do Pardubic.
Socialismus to zkrátka umožňoval - krást v zájmu veřejného blaha. Bohatým brát a chudým dávat. Tehdy se to považovalo za naprosto samozřejmou a správnou věc a od myšlenky ke skutku vedla krátká cesta.
Mezitím však uběhla celá desetiletí. Prodělečný areál zeje prázdnotou, lidé už ho nevyhledávají tak jako dřív a dozvuk budovatelského nadšení připomněly snad jen nedávno úsměvné happeningy několika málo nadšenců, kteří se tu z nostalgie pokoušeli s hrabičkami v ruce vzkřísit mrtvolu kina.
Siroty tu ale zůstaly a úřední šiml zařechtal. Komu vlastně sochy patří? Komu je máme vrátit? A přichází další paradox doby - "snaha" současných úředníků jejich dřívější majitele "vyhledat" nebo vlastnictví soch zlegalizovat.
Víte, jak se to dělá? Prostě se najednou po padesáti letech vyvěsí na nějaký čas výzva na úřední desku, aby se majitel o svůj majetek přihlásil. Jenže jak se to má chudák dozvědět? Nikdo ho nehledá. A tak se učiní právu za dost, aby se vlk nažral a koza zůstala celá. Majitel se nepřihlásí a sochy tak připadnou legálně městu.
Reklama
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.