Rád bych se vyjádřil k naší rodinné insolvenci, která se stala předmětem mediálního zájmu posledních dní a zveřejnil souvislosti i zde. Uznávám, že de-jure se jedná o závazky mé ženy.

De-facto šlo o závazky její matky, pro kterou si Nikola peníze půjčila a která se zavázala je splácet. Měl jsem se od začátku vyjádřit jasněji. Jak to všechno začalo? V roce 2008 si má žena Nikola (tehdy přítelkyně) vzala hypoteční úvěr pro svou matku na nákup domu. Protože mezi nimi panovala naprostá důvěra, převedla Nikola veškerá disponenční práva na svou matku, což mohu doložit plnou mocí (VELKÁ CHYBA, TO NIKDY NEDĚLEJTE). Po několika letech bohužel přestala být hypotéka splácena, o čemž jsme neměli ponětí, jelikož veškerá korespondence ohledně této záležitosti byla adresována matce mé ženy. Tím dluh značně narostl.

Když jsme se to dozvěděli, začali jsme vzniklou situaci řešit, a protože jsme v té době byli ve špatné finanční situaci, jediná cesta, jak dluhy zaplatit, bylo vyhlášení insolvence. Přesto jsem se rozhodl se za dluhy své ženy (způsobené její matkou) postavit v plné výši. Abychom na oddlužení dosáhli, museli jsme o pomoc požádat i přátele, čímž vznikla smlouva o důchodu se slečnou Hanzlovou.

Díky podnikatelským nezdarům té doby jsme si udělali i nemalý dluh u mého otce, který svou pohledávku do insolventního řízení nepřihlásil. Po vyhlášení insolvence v dubnu roku 2016 jsme dělali vše pro to, abychom na plnění dosáhli. Jako drobný živnostník v nejistých oborech a se dvěma dětmi to nebylo jednoduché a psychicky velmi náročné a riskantní. Bezpečnější (z pohledu pravidelného příjmu) bylo se nechat zaměstnat. I proto jsem v roce 2016 přijal práci v kavárně na sídlišti kde žiji, která mi umožňovala platit řádně splátky insolvetního řízení a zároveň se věnovat rodině a přemýšlet, jakým směrem vydám na životní křižovatce, na které jsem se ocitl.

Od jara 2018 jsem se vrátil k živnostenské činnosti a přijal dlouhodobou zakázku od Pirátské strany (pro kterou jsem do té doby 8 let pracoval dobrovolně). V této činnosti pokračuji dodnes a na splátkách odevzdávám měsíčně kolem 12ti tisíc korun. Na začátku byl dluh něco málo přes milion. Po zabavení veškerého majetku, který jsme měli a řádném měsíčním finančním plnění je ke dnešnímu dni dlužná částka 570 tisíc. Do ukončení pětiletého období insolvence zbývá 30 měsíců. Při současných splátkách bych tak dosáhl plnění ve výši zhruba 75%. Pokud bych své příjmy zvýšil a byl schopen splácet 20 tisíc měsíčně, dosáhl bych 100% plnění svého závazku.

Není tedy pravdou, že se snažím zaplatit co nejméně. Pokud bych se stal neuvolněným místostarostou, umožnilo by mi to splatit plnou výši dokonce před dovršením pětiletého období pro oddlužení. To však není motivací, proč jsem do politiky šel. Do zastupitelstva Chrudimi kandiduji už od roku 2010, a to vždy za stejnou stranu a se stejnými cíli. Má motivace je prosazovat pirátskou politiku a jediný, kdo mou případnou funkcí finančně získá jsou mí věřitelé. Já na sebe naopak beru zodpovědnost a před veřejností se „svlékám do naha“.

Rád bych dementoval domněnky, že jsem ve své pozici snadno korumpovatelný. Korupční potenciál totiž nevytváří finanční situace, ale charakter člověka. Mám pocit, že budu naopak tou nejhlídanější osobou na městě a můj morální kredit mi samozřejmě nedovolí o korupci ani uvažovat. Boj s korupcí, střetem zájmu a klientelismem je vlastně mou hlavní motivací pro vstup do politiky.

Splácím několika set tisícové dluhy, které jsem nezpůsobil. Slova, že se nedokážu postarat o svou rodinou mě sice mrzí, ale nezlomí. Sám před sebou mám páteř rovnou. Jsem připraven na to, že budou lidé, kteří tomu neporozumí. Budou lidé, kteří budou celou situaci účelově používat proti Pirátům. Budou lidé, kteří ať řeknu cokoli, obrátí to opět proti mně. Pro mě je však podstatné, že za mnou stojí má rodina, mí přátelé i straničtí kolegové. O tom, zda bych měl ve své situaci být místostarostou Chrudimi, či nikoliv, jsem ochoten s potenciálními koaličními partnery vést diskusi. Na funkcích ani platovém ohodnocení nelpím. Insolvenční správce mi totiž vždy nechá pouze 14 tisíc, ze kterých musím svou rodinu živit. Závěrem bych chtěl poděkovat všem, kteří mi vyjadřují podporu a přejí, abych neustupoval a vydržel.

Těm, kteří se mě díky mé situaci snaží ponížit a znevěrohodnit (ať už jsou jejich motivace jakékoliv) přeji, aby se v podobné situaci nikdy neocitli. Děkuji všem, kteří dočetli až sem.

Doplním, že dluhy u Providentu vznikli v době, kdy jsme žili prokazatelně v zahraničí a jednalo se pravděpodobně o podvod a zneužití našich osobních údajů. Tato pohledávka byla soudem zamítnuta. Domněnky zde účelově vytvářené se dají rozptýlit, pokud se zeptáte přímo mě.

Pana Valentu bych poprosil, aby na příště také zkusil požádat o mé vyjádření, celý článek mohl působit o něco profesionálnějším dojmem. Kontakt na mě je veřejný, pro jistotu zopakuji pavel.stepanek@pirati.cz nebo 770113647. Nevyhýbám se zodpovědnosti ani odpovědím, mluvím pravdu a proto se do toho nemůžu zamotat.

Soudy zdejších morálně nadřazených bytostí o tom, že jsem měl dřít ve dvou pracích na stavbách se mě nedotýkají, zvláště, když se pod svůj názor ani nepodepíší. Nezlobte se, ale nenechám si nic diktovat od anonymních pisálků na bulvárních webech.

Své závazky řádně platím a to v mnohem vyšší míře, než stanovuje zákon. Další diskuzi zde odmítám. Pokud chce někdo doplňující odpovědi, mé kontakty znáte.

Pavel Štěpánek, lídr Pirátů v Chrudimi