Chrudim - Červená kaplička aneb správně Kaple čtrnácti pomocníků byla požehnána. Den, na který čekaly generace pumberských obyvatel, nastal v sobotu 2. června. Po téměř 130 letech od své poslední velké přestavby se dnes kaplička zaskvěla v celé kráse.

Svoji řeč přednesl pan starosta, pan farář rozjímal o věcech mezi nebem a zemí, hudebníci dotvářeli slavnostní atmosféru, až arciděkan Heblt kapličku nově vysvětil a popřál jí do života. Černá skvrna na chrudimské historii byla vymazána a krásný park Střelnice dostal další duchovní rozměr.

Není to dávno, kdy byla kaplička předána do užívání. Nejdříve ji ale čekala pořádná rekonstrukce, kterou stavba nezažila od roku 1883. V tomto roce ji totiž zrekonstruoval pumberský mlynář František Podhájský, který bohužel ne příliš šťastně šetřil na materiálu. Právě z tohoto důvodu dostala kaplička zcela novou vápennou omítku, aby skryla nesourodý zdící materiál, který byl použit zřejmě z úsporných důvodů koncem 19. století. A jakoby se toto stigma táhlo i do současnosti, i nejnovější rekonstrukce trpí několika problémy. I když se kapličce staletí říkalo červená, odstín jejího současného nátěru je slovy jednoho z účastníků slavnosti „trochu omylem“. Horkou jehlou jsou šity i další drobnosti, mezi nimiž nechtěně humorně působí lano od zvonu ve věžičce. Pouze náhodou v den slavnostního vysvěcení a před prvním vyzváněním zjistil chrudimský zvoník Tomáš Pavlík, že zmíněné lano nevede ke zvonu, ale je přivázáno k trámu a zvon tak bude i nadále smutně čekat na své znovurozeznění.

Tyto drobnosti ale nemohou pokazit slavnostní pocit z nově rekonstruované a vysvěcené kaple. O to víc budí rozpaky nová výzdoba vnitřního prostoru. Zcela prázdný prostor čekal na svoje znovuobjevení, o nějž se sám přihlásil přestavlcký malíř Ivan Baborák. Chvályhodně sehnal řadu sponzorů a za jejich finanční podpory namaloval pro kapličku 14 obrazů svatých pomocníků. V Čechách není nové instalování sakrálních prostor žádnou novinkou. Stačí připomenout excelentní realizace Medkovy a Koblasovy v moravské Jedovnici, či citlivou instalaci Křížové cesty Vladimíra Komárka v Konecchlumí. Chrudimský pokus bohužel svoji šanci nevyužil a malby umístěné v kapli působí svojí neobratností a kompoziční bezradností velmi rozpačitě. Až komicky vypadá instalace obrazů na oltáři, který dle slov jednoho z návštěvníků vypadá jako „odjíždějící maringotka kouzelníka Arnoštka z Rozmarného léta“.

Červená kaplička čekala dlouhé roky na svoje znovuzrození. Původní mobiliář kaple byl nenávratně rozkraden a kaplička tak po desetiletí zůstávala prázdná. Jediným světlým krokem za dlouhé roky byla instalace obrazu Panny Marie na štítu kaple, o kterou se postarala paní Věra Nevečeřalová.

Ta poslední léta také pravidelně upozorňovala Městský úřad na nutnost opravy a záchrany kapličky a prakticky projekt rekonstrukce kapličky iniciovala. Ve chvíli, kdy byla rekonstrukce schválena, se s návrhem zrekonstruovat kapličku přihlásil i spolek Chrudimští patrioti a s velkou energií se dal do díla. Netrvalo dlouho a kaplička byla zrekonstruována a slavnostně otevřena. Na paní Věru se v řadě oslav a udělování cen úplně zapomnělo. Ani na dnešním obřadu vysvěcení ji redakční fotoaparát nenašel.

Ten, kdo by očekával, že v kapličce nalezne zázračný pramen, bude trochu zklamán. Onen pramen, díky němuž se od 17. století udržovala na tomto místě kaplička a který proslavil Pumberka široko daleko, se do rekonstrukce nevešel. Útěchou budiž dnešní příslib vedení města, že po vyřešení pozemkového problému bude historický pramen zrekonstruován a pokud bude k pití, můžeme se na "zázračnou vodu“ opět těšit. Zatím se můžete zeptat místních, kde torzo studánky je, rádi vám jich několik ukáží.

Je příjemnější psát o znovuzrození věcí, než o jejich zmaru. Díky vztahu místních ke svému bezprostřednímu okolí a díky iniciativě mnoha chrudimských občanů příběh pumberské Červené kapličky může pokračovat dál.

 

Prohlédněte si další fotografie v rubrice Den v obrazech