Že se nevyplácí opouštět původní koncept, usoudila nyní radnice po poradě se svými úředníky a strážníky. Řeč je o Bronxu, kde se už několik let masivně investují ve velkém miliony do vzhledu této kdysi reprezentativní bytové čtvrti v sousedství chrudimského nádraží, která se v 90. letech proměnila v ghetto méně přizpůsobivých a romských občanů.

Jen investovat nestačí...
Peníze nejsou totiž samospasitelem. Jestliže je nasypete někam, kde je hned někdo znehodnotí, nemá taková investice vůbec žádný smysl. Pokud je však investujete s úmyslem proměnit nevábné ghetto v idylickou obytnou čtvrť s patinou první republiky, pak si musíte takovou investici, zvláště, je-li vůbec největší v historii tohoto města, dobře pohlídat.

Město začalo v této oblasti velmi dobře. Dokonce se o něm tehdy psalo s velkým uznáním. Ještě než totiž investovalo, zmapovalo si ty nejproblémovější případy - neplatiče, vandaly, zloděje, ignoranty a další, kteří proměnili tohle místo pod nádražím v onen pověstný Bronx, kde bylo chvílemi životu opravdu nebezpečno.

Trpělivá práce v terénu
Následovala trpělivá práce v terénu, která nesla zakrátko svoje ovoce. Zmizeli odsud takřka všichni, kteří nebyli schopni platit městu nájemné, demolovali městské zařízení a pletli si obytné domy s hromadnými ubytovnami, nálevnami kradeného alkoholu, místy pro drogové dýchánky a sexuální služby či skládkou komunálního odpadu. Až natolik byla situace vážná.

Díky neúnavnému a soustavnému tlaku v mezích zákona začalo město těmto lidem znepříjemňovat život, dokud se odsud neodstěhovali buď do azylového domu, okolních ubytoven a objektů či úplně za hranice města, někteří dokonce až na Slovensko, odkud přijeli do Chrudimě ke svým známým, kamarádům a příbuzným na dlouhodobou návštěvu, kterou jim město sponzorovalo bezplatným ubytováním.

Nutná je i "revitalizace" osazenstva
Povaha ghetta se tak začala pozvolna rozmělňovat a do Revoluční, Rooseveltovy a dalších ulic v okolí se začal navracet normální život. K tomu byla pochopitelně zapotřebí i přítomnost služebny městských strážníků, protože každý zavedený životní standard si žije ještě nějaký čas jistou setrvačností. A za této situace dorazily do Chrudimě nečekaně rychle slíbené miliony, které musely být takřka okamžitě po etapách investovány.

A jak šel čas, investice do Bronxu pokračovaly ruku v ruce s "revitalizací" osazenstva zdejších bytových domů, které se začaly měnit do krásy. Jenže pak přišly další komunální volby a spolu s nimi i nová radniční koalice, která se rozhodla především šetřit. Úspory se dotkly i Bronxu, odkud musela odejít služebna městských strážníků, a masivní investice tak zůstaly paradoxně bez dohledu.

Návrat křiku, nepořádku a pouliční kriminality
Nebylo proto divu, že se i přes postupující práce začal do zdejších ulic vracet křik, nepořádek a drobná pouliční kriminalita. Město jako by v tu chvíli rezignovalo na svoji funkci, neboť nechalo ty, kteří zde žijí, napospas těm, kteří vycítili, že se uvolňují šrouby, a bez ohledu na městský majetek začali zase oživovat skomírajícího ducha Bronxu.

Po sériích vandalismu se probudili i místní lidé, kteří začali proti nečinnosti radnice protestovat. Důkazem jsou jejich příspěvky do Chrudimských novin, v nichž vyjadřují marnost nad vynaloženými penězi a poukazují na jedné straně na slavnostní stříhání pásek po skončení nákladných oprav některých vnitrobloků a na druhé na soustavné ignorování těchto investic některými nepřizpůsobivými občany, kteří v Bronxu zůstali.

Chrudimský Chánov za čtvrt miliardy?
Jsem proto rád, že se ze "zimního spánku" probarala i chrudimská radnice a svolala na tohle téma "velkou" poradu. Jsem rád, že deklaruje návrat k původnímu konceptu a vrátí sem nejen služebnu strážníků, ale bude se věnovat i zdejšímu životu celkově. Čemu nejsem rád, že tak učinila až po sérii kritických článků a upozornění občanů. Pokud by totiž dělala dál mrtvého brouka, měli bychom namísto opravené čtvrti zanedlouho chrudimský Chánov, a to mi věřte, že takový výsledek práce za čtvrt miliardy opravdu nestojí.