Chrudim - Žijí mezi námi, přehlížíme je a někdy je dokonce považujeme kvůli jejich vizáži a chování za podivíny. Přesto mnohdy ani netušíme, jak velmi bohatý a pestrý život vedou, a že jim za hranicemi naší země tleská svět. Jedním z nich je bezesporu hudební textař, skladatel, scénárista, spisovatel, herec a autor dětských pořadů Honza Petráš.

Pamatuji si Honzu ještě z 80. let jako vlasatou "máničku" oděnou v džínách z Tuzexu, která horovala pro bigbít a rockovou muziku. Tiše jsem mu tenkrát záviděl, že se pohybuje v prostředí hvězd tehdejší československé populární hudby a bigbítu. Honza měl to štěstí díky svému staršímu bratrovi, který ho na začátku 70. let tehdy jako ostřílený promotér do světa showbyznysu přivedl.

Duší je to stále mladý kluk
Ale kdeže loňské sněhy jsou. Z vlasatého výstředního playboye je usazený muž středního věku, který maskuje řídnoucí kštici nezbytnou kšiltofkou. Duší i svým vzezřením je to ale stále mladý kluk, který vyznává hodnoty doby, kterou prožil, jak se říká, na "plný pecky", a kterého ta současná, dravější doba poznamenala svou nemilosrdností. Po smrti své maminky přišel totiž o střechu nad hlavou v sídlišti na Rozhledně díky mazanosti jednoho nejmenovaného chrudimského správce bytů, který od na smrt nemocné ženy "vydyndal" bez vědomí Honzy i celé jeho rodiny jejich byt 2+1 za pouhých třicet tisíc korun! Honzovi tedy nezbylo, než z "vlastního" bydlení odejít do podnájmu, protože se neuměl této prohnanosti bránit.

[[img:chrn_fullwidth:3259:Hudební textař, skladatel, scénárista, spisovatel, herec a především Chrudimák, původem z Rozhledny - Honza Petráš.  Foto: Chrudimské noviny]]

Miloval Martu Kubišovou
Vraťme se ale do mnohem, z Honzova pohledu, veselejších 60. a 70. let, kdy měl dost času na své koníčky - krásné ženy a muziku. Platonicky miloval Martu Kubišovou, kterou poprvé zahlédl jako dvanáctiletý klučina na schodech bytového domu v pardubické Višňovce, kde tehdy v ulici S. K. Neumanna bydlela jeho babička, která byla shodou okolností sousedkou zakladatele věhlasných Golden Kids (Neckář, Vondráčková, Kubišová), skladatele a producenta Bobana Vondráčka. Marta Kubišová vyrazila Honzovi dech a okamžitě věděl, že se mu bude jednou mezi hvězdami showbyznysu líbit. Marta Kubišová se o několik let později stala jednou z nejvýraznějších tváří Pražského jara a obětí komunistické perzekuce, která jí zakázala takřka 20 let veřejně vystupovat, a Boban Ondráček, jako autor mnoha mezinárodních hitů, upadl v zapomnění. "Přesvědčoval jsem kvůli tomu dřívějšího pardubického radního Jiřího Razskazova, jehož jsem dobře znal z bigbítů, aby podpořil přejmenování ulice S. K. Neumanna na Ondráčkovu, ale nakonec to celé vyšumělo do ztracena. Přijde mi škoda, že Pardubice stále propagují ´rudého´ autora na úkor uznávaného skladatele, který v Pardubicích mimo jiné založil i jedno z místních divadel, s kterým se pak přestěhoval do Plzně," říká Honza Petráš.

[[img:chrn_fullwidth:3261:Honza Petráš se už jako malý školák nebál mikrofonu a jeviště.  Reprofoto: Chrudimské noviny]]

Tuhá normalizace
A pak přišla 70. léta - období nejtužšího normalismu, kdy byla spoustě hudebních skupin a zpěváků zakázána nebo omezena činnost, anebo se museli, pokud používali tehdy módní anglické názvosloví, přejmenovat. Svou činnost tehdy zahájily také pověstné kvalifikační komise, které nebyly ničím jiným než tvrdou cenzurou, neboť rozhodovaly o bytí či nebytí jednotlivých umělců. A právě na úplném začátku tohoto období dělal metodika na Okresním kulturním středisku (OKS) v Chrudimi Honzův starší bratr Rudolf, který to neměl s ohledem na svoji otevřenou povahu - co na srdci to na jazyku - v práci nijak jednoduché. Přesto si z bolševika nic nedělal a vyvíjel činnost po svém. Například přišel se scénářem na soutěž amatérských zpěváků na Chrudimsku, jež se jmenovala po vzoru tehdejšího televizního Intertalentu "Interštafeta". A přestože se nad ním pomalu stahovala mračna, přivedl do tohoto prostředí mladšího bráchu Honzu, který hltal vše, co jen trochu zavánělo dobrou muzikou.

Všechno začal brácha Ruda a jeho vyhazov z OKS Chrudim
"Jestliže mám začít vyprávěním o sobě, musím nejprve zmínit Rudu, který mě k hudbě přivedl. Je to především jeho zásluha," vysvětluje Honza Petráš. "Měl tehdy v bývalém okrese pod palcem vše od dechovky až po bigbíty a v té době ho požádal nějaký pan František Vršecký, což byl dirigent dechovky z jihočeské Soběslavi, aby pomohl začínající skupině Markýz John (pozn.: hraje dodnes), kde tehdy hrál na klávesy jeho syn Honza Vršecký. Ruda se tedy stal vůbec prvním manažerem této kapely a dá se říct, že tato nabídka přišla pro něj právě včas. Soudruzi totiž mezitím pracovali na tom, aby z OKS odešel, a tak mu nejprve vyčetli, že přivezl podnikovým autem z Podhořan u Ronova nad Doubravou do Chrudimi nějakou mladou tanečnici," vzpomíná Honza. I když byla škoda v tomto případě spočítána jen na 35 korun, dostal se kvůli tomu Ruda až před soud. Mezitím se ale stala další událost, která pod Rudolfem Petrášem nadobro podtrhla na OKS Chrudim židli. V již vzpomínané Interštafetě zazpívala jakýmsi nedopatřením hostující mladá zpěvačka z Kutné Hory písničku od tehdy zakázané Marty Kubišové a malér byl na světě. Soud mezitím ještě uznal Rudolfa vinným a musel proto nejen uhradit oněch pětatřicet korun, ale i soudní výlohy, a navrch opustit na pokyn "shora" i svoje zaměstnání. "To byl bráchův definitivní konec v Chrudimi, který mu paradoxně otevřel cestu do Prahy za tehdejší špičkou populární hudby. A samozřejmě i mně, protože jsem šel za ním," pokračuje Honza.

Emigrace z Chrudimi do Novodvorské
Jak Honza Petráš dodává, Ruda měl velmi dobrý čich na talenty a příležitosti, jak se jako manažer uplatnit. Přestěhoval se proto na Prahu 4 do Novodvorské, kde fungoval také stejnojmenný kulturní dům, který poskytoval azyl všem, tehdy progresivnějším umělcům. Ruda měl už pod křídly skupinu Markýz John, která pomalu ale jistě získávala v Čechách renomé kvality a nejvýmluvnějším argumentem byly zaplněné sály a taneční parkety. Ruda mezitím dostal také "lano" od Pražského kulturního střediska (PKS) a začal šéfovat Kulturnímu domu v Novodvorské. Honza Petráš si v tu chvíli připadal jako v "Jiříkově vidění" a zavětřil, že přichází i jeho chvíle. Jak by ne - Rudovým sousedem v bytovce v Novodvorské nebyl nikdo jiný, než věhlasný guru tehdejší buble gum kultury a pozdější rockový císař František Ringo Čech, který tou dobou "pásl" Jiřího Helekala, Viktora Sodomu a první ostruhy u něho získával pozdější kytarový bijec a motor legendárního Katapultu Olda Říha. Především byl ale F. R. Čech respektovaný textař, kterým nepohrdl ani Karel Gott, a to Honzovi Petrášovi učarovalo. Tady někde začal cítit, že se chce stát hudebním textařem.

[[img:chrn_fullwidth:3147:Honza před chrudimskou Agorou, kde před lety uspořádal vzpomínkový koncert na Jirku Schelingera s kapelou Projektil.  Foto: Chrudimské noviny]]

Druhá Honzova láska - hlas Jirky Schelingera
Věci nabíraly rychle spád. Ruda začal s Ringo Čechem chodit na pivo a tehdejší zlaté časy mu dodnes připomíná fajfka, kterou mu Ringo věnoval. Mezitím ale získal Ruda do své stáje skupinu Orient, zpěvačku Janu Robbovou a navázal kontakt s talentovaným kytaristou Ivanem Sekyrou, který pomáhal rozjíždět kariéru skupině Abraxas, ale zejména v 80. letech se proslavil svojí baladou Zahrada ticha. Honza v této době pendloval mezi Chrudimí, Pardubicemi a Prahou, aby mohl s bráchou a jeho ansáblem podnikat spanilé jízdy po celém Československu a skládat svoje první nesmělé pokusy. Definitivně se ale osmělil, až když uslyšel podmanivý hlas Jirky Schelingera, kterého si do skupiny přivedl F. R. Čech a dal kvůli tomu padáka uhlazenějšímu Sodomovi. Ty tam byly najednou časy Tygra z Indie, Parního stroje, Papouška kakadu a dalších kolovrátkových popěvků, které postupně nahrazoval rockovější repertoár říznutý Schelingerovým chraplákem. A to byla i Honzova parketa. Zvláště, když se mohl ke zpěvákovi přiblížit a poznat jeho skutečnou povahu. Ruda totiž začal Ringovi pomáhat prodávat koncerty jeho skupiny se začínajícím Schelingerem za mikrofonem.

Přednost měl Ringo
"Byl to povahou opravdu zlatý kluk. Jednou jsem mu půjčil kazetový magnetofon, který mi přijel vrátit k babičce do Pardubic, kde měl večer koncert v Galantě. Nemohl z babičky spustit oči a by l k ní velmi pozorný. Dokonce, když odcházel, pohladil ji po tváři. Celou dobu přitom vzpomínal na svoji babičku, u které vyrůstal v Bousově u Ronova nad Doubravou. Moje babička měla při tom vyprávění slzy v očích a pokaždé na Jirku i po jeho smrti vzpomínala jako na chlapce, který měl sice dlouhé vlasy, ale byl nesmírně hodný," líčí svoje zážitky Honza Petráš. Jirka byl podle něj hezký blonďák, který měl u děvčat pokaždé velký úspěch a jeho principál Ringo na něj pochopitelně žárlil. "Jak mohl, tak ho ztrapnil. Například o Jirkovi před holkama prohlašoval, že ho naučil jíst lžicí a podobně. Prostě nemohl přenést přes srdce, že byl u děvčat vždycky až ten druhý," přibližuje Honza atmosféru druhé poloviny 70. let, která se vyznačovala rčením - ženy, zpěv a víno, a na západě za železnou oponou pak "sex, drogy a rock´n´roll". Každopádně se Honza s Jirkou sblížili a Honza mu předložil k posouzení svoje první textařské pokusy. "Říkal, že se mu sice líbí, ale přiznal, že Ringo nedovolí, aby Jirkovu hudbu textoval někdo jiný než on," vzpomíná dnešní textař.

Hlas, který uplaval po Dunaji
Jejich přátelství ukončila v dubnu 1981 Jirkova náhlá smrt. Podle oficiálních zdrojů skočil po předchozí sázce z mostu do Dunaje a utopil se, podle dalších hlasů byl nepohodlný režimu, který ho nechal odstranit, protože tajně finančně podporoval disidenty a samizdat, a jeho popularita nabírala na síle. "Neměl to jednoduché. Měl například zákázáno vystupovat v Chrudimi, odkud na něho přišlo udání, že měl během koncertu na krku kříž a svým tancem údajně provokoval mládež k nepřístojnostem. Po sametové revoluci jsem se pak dostal k dokumentu, který mám u sebe a pod kterým je tento udavač podepsán. Pokud vím, je ještě naživu. Každopádně Jirka byl člověk, který zpíval srdcem a jeho smrt mne hluboce zasáhla. Doteď, když ho slyším zpívat, mám slzy v očích," neskrývá Honza dojetí. A tak zatímco se za Jirkou Schelingerem uzavřela hladina Dunaje, Honzovi se záhy paradoxně otevřela cesta do médií. A jak jinak - za vším opět stál Honzův věrný stín - bratr Ruda. Ten po Ringovi zdědil skupinu Projektil, s jejíž pomocí se Mistr snažil na chvíli zacelit díru po zahynuvším Jiřím Schelingerovi, ale záhy svůj úmysl vzdal a odešel k divadlu. Ruda se tedy kapely ujal a Honza Petráš v ní našel několik spřízněných duší - zejména již zmíněného kytaristu a skladatele Ivana Sekyru a zpěváka Jirku Hoppa.

[[img:chrn_fullwidth:3262:Skupina Projektil před koncertem v kulturním domě na Seči - zleva Honza Petráš, Milan Schelinger, Zdeněk Fák, Milan Hošek, Jirka Hopp a Ivan Sekyra.  Reprofoto: Chrudimské noviny]]

Turné s Meky Žbirkou po Československu
V kapele vedle Sekyry a Hoppa působil také Jirkův bratr Milan Schelinger, a vystřídalo se tu i několik výrazných zpěváků, například Pavel Roth, jehož hlas proslavil skladbu Zahrada ticha. Z Projektilu se postupně stávala dobře zavedená značka, která plnila koncertní sály a Honza se tu cítil jako ryba ve vodě. Konečně nastal čas zúročit vše, co měl nastřádáno v šuplíku. "Kapela měla sice za textaře renomovaného Eduarda Krečmara, ale ze mě se stal jakýsi externí textař, který textoval hudbu Ivana Sekyry a mladého kytaristy Marka Podskalského. Jedna z těchto věcí vyšla po sametové revoluci na dlouhohrající desce Projektilu a další zůstaly uchovány jen jako rozhlasové nahrávky. Bylo to v době, kdy začala popularita kapely narůstat a přišla proto série nejrůznějších zákazů včetně zákazu vydávání desek a singlů," říká Honza Petráš, jenž zažil i nejslavnější turné Projektilu, který tehdy předskakoval čerstvému Zlatému slavíkovi Miro Žbirkovi a jeho skupině Limit po celém Československu. "Měl jsem to štěstí, že jsem ho absolvoval takřka celé a mohl jsem osobně poznat Mekyho Žbirku, který se jako velký milovník a znalec Beatles choval opravdu jako anglický gentleman. Zajímavé bylo také během turné pozorovat, že jakmile jsme hráli na Slovensku, byla tu patrná převaha fanoušků Žbirky, na Moravě to bylo už vyrovnané a v Čechách měl výrazně navrch Projektil," popisuje Honza vyprodané turné.

Konec jedné etapy a začátek druhé
Postupem času přicházelo stále více zákazů a Projektil měl na kahánku. Nezbylo tedy, než ho úplně rozpustit, protože už nemohl takřka nikde vystupovat a všichni muzikanti se potřebovali nějak živit. Pro Honzu Petráše tak skončilo další šťastné období jeho života, naplněné mnoha zážitky z vyprodaných sálů a písničkami, na jejichž vzniku se mohl také podílet, nebo mu přirostly k srdci. Zůstaly mu nejen krásné vzpomínky, ale i přátelství, z nichž některá přetrvala do současnosti. Například s Jirkou Hoppem, který pořádal dětské tábory bez pionýrských šátků v duchu skautingu a na kterých Honza přičichl k práci s dětmi jako oddílový vedoucí. Odsud byl už jen krůček k pořádání nejrůznějších dětských pořadů, avšak na práci textaře Honza Petráš zdaleka nezanevřel. Jeho další úspěchy měly teprve přijít.

[[img:chrn_fullwidth:3263:Zpěvák Projektilu Jirka Hopp se stal jedním z nejlepších přátel Honzy Petráše.  Reprofoto: Chrudimské noviny]]

První úspěch v zahraničí - písnička pro německou zpěvačku Nenu
Po sametové revoluci přišel pro Honzu nečekaný úspěch, k němuž mu dopomohl v první polovině 90. let producent Roman Port, který mu domluvil spolupráci s jistou německou kapelou, pro kterou Jan Petráš složil kompletně písničku Holidays Boy, kterou do angličtiny přeložil již zmiňovaný producent. Skladba zde zabodovala dokonce natolik, že ji o něco později nazpívala a natočila i věhlasná německá zpěvačka Nena. To bylo pro Honzu opravdové zadostiučinění. Jenže poptávka po rockové hudbě byla v Česku v té době minimální a uživit se jako její textař bylo takřka nemožné. Ustláno na růžích neměli ani manažeři rockových interpretů, a tak začal Honza psát pro sebe první scénáře dětských her a představení, a nezapomněl přitom ani na svého bratra Rudu, kterého přizval k občasné spolupráci. Role obou bratrů se tak obrátila.

[[img:chrn_fullwidth:3260:Honzíka Popletu z Popletova znají tisíce dětí po celé republice.  Foto: Chrudimské noviny.]]

Z textaře klaun a autor dětských her a představení
Honza Petráš se zakrátko etabloval jako poměrně úspěšná postava dětských pořadů, která sjezdila celou Českou republiku. Zopakoval si přitom spolupráci s pohádkovou Saxanou - zpěvačkou Petrou Černockou, pro kterou už dříve složil dva hudební texty, objevil se po boku populárních dětských hrdinů - Upíra Krejčího, Pepy Dvořáka nebo Miloše Nesvadby, či dalšího zpěváka, Standy Hložka. A spolu se svým bratrem Rudou dokonce účinkovali i v dětských pořadech České televize Vega a Magion. Vedle toho začal Honza Petráš spolupracovat v Divadle Semafor také se zpěvačkou Zuzanou Stirskou a skupinou Gospel Time, což mu vyneslo další televizní účinkování v zábavném pořadu Čundrkantryšou Ivana Mládka. Vedle toho si vyzkoušel i spolupráci s chrudimskými loutkaři Liborem Štumpfem a Miroslavem Alexou, díky nimž například provází už třetím rokem Zámecké slavnosti v choltickém zámku. V poslední době ho pak můžeme vídat v postavě, kterou si "ušil" na tělo - jako Honzíka Popletu z Popletova, s kterou vystupuje ve školách, mateřinkách a školních družinách, nebo v rámci speciálního Knižního kabaretu pasuje prvňáčky na čtenáře. Lze ho vidět také po boku bratra Rudolfa, s nímž vystupuje v pořadu pro seniory.

[[img:chrn_fullwidth:3264:Honza a Ruda mezi dětmi. Poznáte je?  Reprofoto: Chrudimské noviny]]

A jdeme do finále - otázky a odpovědi
Znamená to, že jsi na hudbu úplně zanevřel? "Určitě ne. V roce 2009 nazpívala v pražském divadle Brodway skupina Rebelky pod vedením zpěvačky Moniky Absolonové na CD skladbu Dirigent, ke které jsem napsal hudbu i text. S aranžmá této písničky mi přitom pomáhala Petra Kladivová, s kterou teď v poslední době spolupracuji na dalších demosnímcích. Paradoxem je, že se i tato písnička ujala v Německu, kde ji o rok později nazpívala a vydala v Mnichově vokální rocková skupina Lachtane," říká Honza Petráš.

[[img:chrn_fullwidth:3265:Honza se zpěvačkou Evou Pilarovou, která je rodinnou přítelkyní Petrášových.  Reprofoto: Chrudimské noviny]]

Málokdo o tobě ví, že jsi také spisovatel. Vydal jsi vlastním nákladem už tři knížky. Jaké je podle tebe postavení méně známých autorů na trhu? "Pokud o tobě nepíší v bulváru, nemáš takřka šanci se nikde se svými knihami prosadit. Beru to jako fakt, nad kterým netruchlím, protože mne po vydání každé mojí knížky hřeje především dobrý pocit u srdíčka a nehledám štěstí v peněžence. O to víc mě pak těší, když mi přijde pokřtít knížku někdo známý, jako to byla třeba v případě mého románku Záhadný kluk zakladatelka a ředitelka Nadace naše dítě, paní Zuzana Baudyšová."

Osobně jsi zažil policejní šikanu v 70. a 80. letech při koncertech a tanečních zábavách. Jak vzpomínáš na tuto dobu? "Jako na období velké solidarity mezi lidmi a hned vysvětlím proč. Jednou během koncertu Projektilu odsud odvezli policajti pár ´mániček´ a vyházeli je někde v lese 40 kilometrů od místa, kde se koncert konal. Zpěvák Jirka Hopp tehdy nastartoval autobus, který sloužil k přepravě aparatury a samotné kapely, a jelo se pro ně. Byli někde od Žďáru nad Sázavou a byli to snad ti nejhodnější kluci, které jsem v životě potkal. Narozdíl od některých současných mladých lidí, kteří chodí v kravatách, byli sice otrhaní a měli dlouhé neupravené vlasy, ale byli za tuto pomoc neskutečně vděční a na oplátku za odvoz nám pak pomohli naložit do autobusu těžkou aparaturu. Tak ohromná solidarita mezi publikem a muzikanty se už dnes opravdu nevidí."

[[img:chrn_fullwidth:3148:Vodník od herce Josefa Dvořáka, s kterým dělá Honza Petráš radost dětem.  Foto: Chrudimské noviny]]

Když se ohlédneš zpátky a porovnáš tehdejší atmosféru s tou současnou, jak bys je zhodnotil? "Přestože se tomu dříve říkal lidově demokratický stát, byla to totalita, a bigbít, který za to nemohl, kvůli tomu trpěl. V 50. letech byl na indexu jazz, později pak rock. Snižovali nám tenkrát honoráře za kdejakou hloupost - vlasy, trička, holkám za minisukně. Relativně dobře se měli pouze ti, kteří lezli funkcionářům do zadku. V tom jsou si dřívější a dnešní doba hodně podobné, protože dnes se zase leze do zadku velkým promotérům, politikům, či majitelům rádií a televizí kvůli co největšímu výdělku. I kvůli tomu jsou dnes někteří umělci na okraji zájmu. V současnosti ale panuje absolutní tvůrčí svoboda a stejně tak si může každý svobodně vybrat, jaký druh zábavy si zvolí. To je nesporný a velký klad této doby. Na druhou stranu musím ale jako hudební textař poznamenat, že se u některých současných textů červenám, což ukazuje na to, že doba mezitím zhrubla. I tak bych chtěl být zase mladý a všechno znovu prožít od začátku."

Děkuji za rozhovor.

Diskografie:
Petra Černocká a skupina Zdenka Merty: Náhody (SP)
Petra Černocká a skupina Zdenka Merty: Broučci (SP - archiv Českého rozhlasu)
Projektil: Návrat do zahrady ticha (Best of) - Madagaskar (I. Sekyra/J. Petráš) (LP)
Projektil: Doktor léčí, zpěvák zpívá (I. Sekyra/J. Petráš) (SP - archiv Českého rozhlasu)
Projektil: Mrakodrap (M. Podskalský/J. Petráš) (SP - archiv Českého rozhlasu)
Nena: Holidays Boy (hudba i text J. Petráš) - vyšlo v Německu
Lachtane: Dirigent (hudba i text J. Petráš) - vyšlo v Německu (Mnichov), v české verzi skladbu nazpívala skupina Rebelky pod vedením Moniky Absolonové
...a mnohé další texty a písničky pro děti

Knihy:
Jan Petráš: Osm přístavů aneb Litomyšlská zastavení
Jan Petráš: Manéž (dětská poezie s ilustracemi akademického malíře Jaroslava Chmelíka)
Jan Petráš: Záhadný kluk (prázdninový román s ilustracemi pražské výtvarnice Petry Charvátové)

Chrudim - Stovky rozzářených dětských obličejů, maminky s kočárky zachumlané do zimních bund a tatínci u stánku s horkou medovinou. Takové bylo páteční odpoledne na Resselově náměstí.

Konala se tu totiž nevšední akce, při níž šlo nejen o překonání rekordu v počtu vypuštěných balonků - po celé republice se totiž sešli na veřejných prostranstvích stovky dalších lidí se stejným cílem, ale i o ukrácení čekání na nejmilovanější svátky roku.

Od půl třetí odpoledne se začalo prostranství mezi stánky vánočního trhu postupně plnit a obavy organizátorů, Mama klubu a Chrudimských novin, že balonků bude zbytečně moc, vyšly naprázdno. Jakmile cimbál na kostelní věži odzvonil patnáct hodin, Resselovo náměstí zaplavil proud kočárků a pobíhajících capartů.

[[img:chrn_fullwidth:3292:Hlavně to Ježíškovi pořádně vysvětlit.  Foto: Chrudimské noviny]]

Celou akci bedlivě sledovalo oko kameramana, kterému k ruce byli mladí moderátoři ze Základní školy Dr. Malíka. S mikrofonem obcházeli přítomné a ptali se jich na nejvytouženější přání k Vánocům. Přímý přenos pak bylo možné sledovat na stránkách našich novin.

Od pódia zazníval hlas patřící dámám z Mama klubu, jež maminkám s dětmi vysvětlovaly, jak správně napsat přáníčko na papírek zavěšený pod balonkem a kdy přijde kýžený okamžik vypuštění „Ježíškovy pošty.“ Ve čtvrt na čtyři odpoledne se konečně z reproduktorů ozval hlas Václava Vydry, který byl přenášen Rádiem Impuls. Vydra popřál všem krásné svátky a pak už se stovky balonků vznesly k modrému nebi.

[[img:chrn_fullwidth:3291:Už letí!  Foto: Chrudimské noviny]]

Krátce zazpívaly i děti z Mateřské školy Dr. Malíka a prokřehlá drobotina se pomalu chystala domů. Další kus z předvánočního koláče byl ukrojen.

[[gal:3321]]

Chrudim - Další zlatý večer pro tuhle partu. Era-Pack Chrudim si s celkem Bohemians 1905 doslova pohrál a po výhře 6:1 popáté za sebou zvedl nad hlavu ligový pohár.

Opakování reprízy loňského finále a také finále play-off se opět vyvíjelo mnohem lépe pro chrudimský tým. Stejně jako před rokem se skóre finálového duelu otevřelo již ve druhé minutě a jako první se prosadil Era-Pack. Po kombinaci bratrů Marešových doputoval míč přímo na sálovku Matěje Slováčka, který ho z první poslal pod nohama Vozára do branky – 1:0! O minutu později to mohlo být dokonce o dvě branky, jenže dělovka Romana Mareše mířila jen do pravé tyče branky Klokanů.

Era-Pack měl jednoznačnou převahu, starší bratr Marešových nastřelil i druhou tyčku Vozárovy svatyně, a tak stále byli hosté ve hře. Ti se rozhodli ke hře bez brankáře a na to škaredě doplatili. Po hrubici Novotného šel sám na prázdnou branku Roman Mareš a nedělalo mu žádný problém navýšit chrudimské vedení – 2:0. Zápas měl stále jednoznačný průběh a pro Klokany se objevila další komplikace, kterou byl počet akumulovaných faulů.

Čtyři minuty před poločasovou přestávkou dosáhli hranice šesti faulů a nařízenou penaltu proměnil Michal Mareš – 3:0. Tímto výsledkem také skončil první poločas a Chrudimské tak dělilo od zisku poháru zbylých dvacet minut. Era-Pack si finálový zápas jednoznačně užíval, další zásah do kasičky přidal hrající trenér Cacau. Ten po ideální samostatné akci, kdy zavedl míč až do branky, zvýšil již na rozdíl čtyř branek – 4:0.

Hosté ještě zkoušeli se zápasem něco udělat, a tak hráli opět bez brankáře. Jenže příliš dlouho se jim to nedařilo, protože míč vypíchl Roman Mareš a již podruhé v samostatném nájezdu neměl problém uspět – 5:0! Nyní to bylo již jen o to, kolik gólů Bohemians inkasuje. Nakonec se obě mužstva ještě jednou prosadila, na gól do prázdné branky v podání Cacaa zareagoval čestnou trefou Zdeněk Sláma, který tak upravil na konečných 6:1.

Poté už mohla proběhnout ceremonie, při které hráči Chrudimi dostali medaile a také pohár. Podařilo se jim to popáté za sebou!

Era-Pack Chrudim – Bohemians 1905 6:1 (3:0)

Branky: 2. Slováček (Mareš R.), 14. Mareš R., 16. Mareš M. (pen), 26. Cacau, 33. Mareš R., 39. Cacau - 39. Sláma

Era-Pack Chrudim: Meller (Žďánský) – Mareš R., Max, Dentinho, Vladyka, Oliva, Cacau, Douglas, Rešetár, Koudelka, Chmelík, Slováček, Mareš M.

Bohemians 1905: Vozár (Vahala) – Blažek, Vodecký, Dlouhý, Holý, Frič, Bellada, Sláma, Stejskal, Novotný, Tichý, Hanzlík

Chrudim - Třetí adventní neděle zvaná Gaudete, nebo také Stříbrná, je už za vrátky. Co na nás chystá a kam se vypravíme? To se dozvíte v dalších tipech na víkend.

Začnu možná trochu netradičně, ale kdo zná moji zálibu v dílech anglického profesora Johna Tolkiena, jistě se nebude divit. Pro nás, kdo jsme si zamilovali fiktivní Středozem, maličké hobity, ctnostné elfy a moudré čaroděje (tedy, některé), nastává po dlouhých letech čekání a nejistot - vzpomeňme odchod původního režiséra Guilerma del Tora, konečně vytoužený svátek. A o to krásnější svátek, že Vánoce jsou dnes už opravdu za dveřmi.

Do kin přichází první díl Hobita. Příběh maličkého tvorečka z nárůdku, který nakonec zachrání celou Středozem, rozdělil sice režisér Peter Jackson na tři díly, ale snad to příběhu moc neublížilo. Děj není tak košatý, jako navazující Pán prstenů, jde spíš o dětskou pohádku, ale přesto má v sobě jakousi hloubku a moudrost starého oxfordského profesora, jehož mysl formovalo jak vzdělání, tak i katolická víra.

Můj první víkendový tip tedy míří do kina. Vezměte ratolesti, manžela, manželku a vydejte se do temného sálu. V chrudimském Biobaroku budete mít štěstí na volná místa jen těžko, takže nezbývá, než vyrazit do blízkých Pardubic.

A než představení začne, proč si neprojít 18. ročník Pardubických vánočních trhů v Ideonu? Začátek je stanoven na desátou hodinu dopolední a stánkaři své zboží zabalí až v šest večer.

Ve stejnou sobotu 15. prosince má chrudimské Muzeum barokních soch na programu adventní koncert. Začíná v pět odpoledne.

O dvě hodiny dříve, ve tři odpoledne pak v Muzeu loutkářských kultur čeká na nejmenší předvánoční pohádka "Pojďme spolu do Betléma".

V neděli 16. prosince odhalí ve slatiňanském zámku Tajemství Vánoc . Bohatý program začíná v deset dopoledne a končí v pět hodin po poledni.

A co by byly Vánoce bez Jakuba Jana Ryby a jeho hudby? Českou mši vánoční provedou hudebníci a zpěváci v heřmanoměstecké sokolovně v neděli o půl páté odpoledne.

Gaudete, milí čtenáři, Vánoce jsou za dveřmi!

Chrudim/Markovice - Radnice se chystá zprovoznit druhou cyklostezku, která spojí město s některou z chrudimských místních částí. Po trase Chrudim - Medlešice přijde nyní propojit Chrudim s Markovicemi.

Město předpokládá v této souvislosti náklady ve výši zhruba tři a půl milionu korun, k nimž si chce mimo jiné pomoci podáním žádosti o dotaci u Státního fondu dopravní infrastruktury. Pokud radnice s žádostí uspěje, chce se do výstavby nové cyklostezky pustit hned v příštím roce.

V daném případě půjde o smíšenou komunikaci pro cyklisty a pěšáky, která povede od nově vybudovaného dětského domu se školou až do Markovic. Nově vybudovaná trasa bude stejně jako ta medlešická celá osvětlena a umožní pěším i cyklistům bezpečný pohyb podél výpadovky z města na Heřmanův Městec a Čáslav.  

Chrudim - Páteční odpoledne bude na Resselově náměstí patřit nejen trhovcům, ale také dětem, jejich rodičům, balónkům, Ježíškovi a především dobré náladě.

Celoprepubliková akce pořádaná firmou Agency Je5, chrudimským Mama klubem a Chrudimskými novinami má začátek stanoven na páteční půl třetí odpoledne.

„Ve pátek 14. prosince v 15.15 hodin budeme vypouštět balónky s přáními Ježíškovi. Jedná se o celorepublikový pokus o rekord. Mama klub tuto akci pořádal už v letech 2008 a 2009, kdy jsme vypustili 780 balónků. Letos se sejdeme o půl třetí na Resselově naměstí, kde každý učastník obdrží zdarma balónek s přáníčkem, který ve čtvrt na čtyři na pokyn rádia Impuls vypustí,“ přibližuje program lektorka Mama klubu Markéta Kynclová.

Páteční ogram zpestří také děti z Mateřské školy Dr. Malíka, které spolu s rodiči zazpívají tradiční vánoční koledy. „Ráda bych poděkovala Jiřímu Kadeřávkovi z Chrudimské Besedy, maminkám z našeho centra a paní učitelce Lence Švadlenkové, která zajistila dobrovolníky mezi studenty Gymnázia Josefa Ressela. Sama bych si k Vánocům přála snad jen to, aby moji tři synové byli zdraví a užili si krásné dětské těšení na Ježíška,“ uzavírá Markéta Kynclová.

Celou akci bude provázet unikátní projekt našich novin - první televizní přímý přenos z Resslova náměstí. Pokud nebudete moci přijít a připojit se k stovkám dětí a jejich rodičům, nezoufejte. Na stránkách Chrudimských novin najdete okno, v němž budete moci okem našeho kameramana dění na Resselově náměstí pohodlně sledovat. Těšte se rovněž na zvídavé moderátory ze ZŠ Dr. Jana Malíka, dětské úsměvy i netradiční pokus o překonání rekordu.

Chrudim - Sněhu neubývá a úklid silnic a především chodníků zůstává často na samotných majitelích nebo nájemnících domů, a to přesto, že je za jejich stav zodpovědné město.

Dá se říct, že se každoročně opakuje stále stejný rituál - silničáři, respektive Technické služby Chrudim jsou zaskočeny náhlým přívalem sněhové nadílky, s jejímž odklízením boj trvale prohrávají. Co bylo dříve povinností občanů, před jejichž domy vedou chodníky, dnes horko těžko zvládají pracovníci dirigovaní Zdeňkem Kolářem.

A co nedokáží odklidit radlicí, zasypou solí, přestože je tento postup v mnoha městěch zakázán. Ne snad proto, že by radní Prahy 1, kteří se zákazem začali, tolik milovali psy, jimž sůl rozežírá tlapky, nebo chtěli ušetřit chodcům jejich obuv, která v takto ošetřené sněhové kaši trpí, nýbrž chtějí uchránit od agresivního posypu především svoje památky, domy či chodníky, kterým solný roztok nedělá dobře. Nasolená břečka je navíc nebezpečná motoristům, jejichž auta jsou v ní neovladatelná, nemluvě o tom, když zmrzne. V Chrudimi se však i přes veškerá tato negativa solí vesele dál.

[[img:chrn_fullwidth:3289:Boj občanů Chrudimě se sněhem v Široké ulici, kteří zůstali na úklid chodníků sami.  Foto: Chrudimské noviny]]

Zajímali jsme se proto, jak hodnotí kvalitu práce Technický služeb Chrudim naši čtenáři a spoluobčané. Například fanoušci našich facebookových stránek Martin Graulich a Jiří Brož nemají připomínek. „Já jsem spokojený. Jen by mohly být upravené obrubníky, aby byly vidět,“ myslí si Martin.

Osmadvacetiletý fotograf a cestovatel Matěj Valenta přišel v této souvislosti s neortodoxním nápadem: „Já bych ocenil, kdyby v zimním období pracovníci Technických služeb vyměnili ´hovnocuc´ psích hovínek za plamenomet a rozpouštěli sníh, jedná se přece o podobný druh práce. Ušetřilo by se za školení i papír. Kdyžtak to přepošlete jako návrh na zlepšení řediteli Technických služeb,“ popichuje v žertu Zdeňka Koláře Matěj.

A co na to občané přímo v ulicích města? Ti už mají na věc trochu jiný názor. Tak třeba sedmačtyřicetiletá pošťačka Jana Tesariková s péčí o chodníky spokojená vůbec není. „Zkušenost mám rozhodně špatnou. Chodníky jsou většinou plné náledí a neodklizeného sněhu. Stěžují si mi i důchodci, kterým v této době nosím důchody, že se často bojí vyjít na ulici, aby si něco nezlomili. Pokud jde o dům, kde bydlím, na odhrnutí nečekám. Pocházím z hor, takže mě práce s hrablem a koštětem baví, jsem na ni zvyklá,“ vysvětluje Tesariková svůj přístup k odklízení sněhu.

[[img:chrn_fullwidth:3288:Jana Tesariková stráví celé dopoledne roznáškou pošty a neošetřené chodníky jí přitom dávají pořádně zabrat. Daleko hůře jsou na tom podle ní ale důchodci, kteří se teď bojí vycházet na ulici.  Foto: Chrudimské noviny]]

Bývalá učitelka, milovnice psů a čerstvá sedmdesátnice Miluše Polednová má na uklouzaný sníh na chodníku nemilé vzpomínky. „Sníh před domem si odklízím raději sama. Jsem tak zvyklá. Před lety jsem si totiž zlomila obratel, takže mám jistotu, že je práce udělaná pořádně,“ vypráví svůj příběh vitální důchodkyně.

A co vy? Jak jste spokojeni s letošním úklidem sněhu? Napište nám do diskuze, kde je situace nejhorší a kde naopak Technické služby „bodovaly“ a chodníky jsou pro Chrudimáky bezpečné. Budeme se na vaše příspěvky těšit.

Chrudim - Město se dohodlo s Ředitelstvím silnic a dálnic na přesunutí dvou nebezpečných přechodů pro chodce dál od kruhové křižovatky na Bídě. Za pět let mají totiž hrozivou bilanci - dva mrtvé a dva těžce zraněné chodce. Další úprava čeká křižovatku U Guláška. K těmto změnám má přitom dojít už v příštím roce.

Oba zmíněné přechody - první v Pardubické ulici a druhý na Masarykově náměstí, které se nachází hned za obloukem kruhové křižovatky, přijdou posunout spolu s přechodovými ostrůvky zhruba o nějakých dvacet metrů dál, aby nedocházelo k nebezpečným kolizím s chodci. Oba místní přechody budou současně řádně osvětleny, což má zvýšit bezpečnější pohyb přecházejících osob po této frekventované silnici I. třídy.

Kruhový objezd na Bídě patří k nejrizikovějším dopravním místům nejen v Chrudimi, ale i v České republice. Denně tudy projede takřka třicet tisíc vozidel. S tím souvisí i zvýšené riziko pro chodce. K poslední události zde přitom došlo v září 2011 ve směru do Masarykova náměstí, kde šofér kamionu přehlédl 82letého muže na přechodu a na místě ho usmrtil. Další tragédie se však odehrály při přecházení místní komunikace v průběhu uplynulých let i na samotném Masarykově náměstí, které je natolik přetíženo tranzitní dopravou, že připomíná místy ruskou ruletu.

Toho jsou si vědomi i komunální politici, kteří nezřídka zařazují tento problém do svého volebního programu. Naposledy se o něco takového pokoušeli chrudimští "véčkaři" prostřednictvím nedávno odvolaného radního města Davida Kasala, avšak neúspěšně. Jimi slibovaný obchvat města, který by problém částečně vyřešil, a vyjednávání s bývalými ministry dopravy Vítem Bártou a Pavlem Dobešem, vyzněla do ztracena. Ani Kasalův příslib, že zajistí peníze na posunutí obou přechodů pro chodce na Bídě, se nakonec neuskutečnil.

A tak, jak se zdá, se tématu úspěšně chopili zdejší sociální demokraté. Nejprve přenesl tento problém na půdu Poslanecké sněmovny poslanec ČSSD Jan Chvojka, který apeloval na ministra dopravy, aby našel ve svém rozpočtu peníze na obchvat města, a argumentoval přitom nekonečnými frontami aut, projíždějících Chrudimí, a počtem mrtvých a zraněných. Nyní se do problematiky vložil také nový místostarosta zodpovědný za dopravu, Jaroslav Trávníček, který v minulosti výstavbu některých kruhových křižovatek v Chrudimi, i té na Bídě, prosadil. Výsledkem toho jsou nyní úspěšná jednání s Ředitelstvím silnic a dálnic, které se pod tíhou argumentů zavázalo k úpravě záludné křižovatky už v roce 2013.

To ale není všechno. Změny se co nejdříve dočká i křižovatka U Guláška, která se měla původně přestavovat na kruhový objezd souběžně až s výstavbou první etapy silničního obchvatu města. Také zde na tomto rozcestí k sídlišti U Stadionu a na Slatiňany vznikne v příštím roce "kruhák", který umožní zejména řidičům přijíždějícím od nemocnice rychlejší průjezd křižovatkou. "Považovali jsme to za potřebné už nyní, protože kdo jede od nemocnice, musí velmi dlouho čekat, než může najet do této křižovatky," zdůvodňuje tuto investici místostarosta Trávníček.

Evropská unie se stává v Česku stále více zatracovanějším fenoménem. Není divu - na jedné straně se holedbá Nobelovou cenou za mír a na druhé chrlí jednu absurdní směrnici za druhou. Mezi mnoha připomeňme třeba nařízení, že banány nejvyšší jakosti musí dosahovat délky nejméně 14 centimetrů a vykazovat patřičné zakřivení, dále že cirkusové stany musí mít jednotný rozměr, připomeňme i směrnici o velikosti slepičích klecí, která výrazně zdražila vejce, zákaz nafukování balónků dětem do osmi let bez dozoru dospělých, vyřazení klasických žárovek z prodeje, nařízení o povinném přimíchávání biosložek do pohonných hmot, které ve skutečnosti škodí přírodě i našim autům, nebo naposledy když bratři Slováci nesměli na svých euro mincích k výročí příchodu věrozvěstů Cyrila a Metoděje umístit nad jejich hlavy svatozář...

Naše země a naši lidé si bizarní nařízení EU nejčastěji spojují s bojem o právo na specifické označení svých tradičních výrobků - mezi mnohými vzpomeňme na tuzemský rum, jehož tradice u nás sahá až do 19. století, a přesto ho museli naši výrobci nevkusně přejmenovat na tuzemák. Naposledy naše země prohrála boj o označení u nás oblíbeného pomazánkového másla, a tak se nelze divit, že se tímto nařízením odmítli někteří jeho čeští výrobci řídit a půjdou raději s EU do soudních sporů, aby poukázali na nesmyslnost konání přebujelého evropského aparátu, který ve skutečnosti nahrává těmito absurditami obchodní a průmyslové lobby na úkor našeho státního rozpočtu, našich kapes a naší svobody. Ať chceme nebo ne, Evropská unie začíná ovlivňovat naše životy víc, než je zdrávo.

Nejzářnějším příkladem pro Chrudim je pokuta 1 480 000 Kč, kterou teď dostala od úředníků Regionální rady - prodloužené ruky EU za to, že při rekonstrukci bývalého kapucínského kostela sv. Josefa na Muzeum barokních soch si dovolila myslet dopředu a nechala zde přidělat navíc několik záchodků a vylepšila technické parametry zdejšího malého kina jen proto, aby si tento ojedinělý kulturní stánek na sebe dokázal jednou vydělat. Ano, pochopili jste to velmi správně - Evropská unie podmiňuje udělení dotací tím, že uvedená zařízení nesmí být výdělečná, a to po dobu nejméně pěti let. A s tím autoři Muzea barokních soch nepočítali, protože chtěli dokázat, že i kultura si na sebe umí vydělat.

Na celé věci je nejsmutnější to, že EU nerozdává peníze ze svého, ale přerozděluje příspěvky jednotlivých národních rozpočtů, tedy i z České republiky, do určitých regionů pod záminkou vyrovnání životní úrovně. A za této situace je pak ještě smutnější vidět, jak někteří přičinliví čeští úředníci pouštějí těmto fondům žilou a jako v tomto konkrétním případě dokáží z vlastní iniciativy nebo z podnětu zvenčí (což je pravděpodobnější varianta), ochudit i pokladnu města za naprosto bezvýznamnou odchylku v projektu, který je těm, jenž nedokáží svým intelektem obsáhnout jeho význam, trnem v oku. Proto jsme svědky české malosti, která evropské mašinérii vyhovuje - udávání, prověřování, vyšetřování a nakonec sankce, která sebere Chrudimákům jejich peníze, jež nenávratně zmizí v bezedné studni Evropské unie, aniž by něco závažného provedli.

Věc má tedy širší hledisko a přerůstá v Absurdistán, který po sobě zanechává nesmazatelné stopy - jako v Hrochově Týnci, kde například zanikl s přispěním dotace EU moderní a prosperující cukrovar, který zde dával obživu několika generacím, nebo ve Stolanech, kde zase mohli za "evropské" peníze zrevitalizovat svůj rybník, ale nemohou v něm pět let chovat ryby. Co kdyby na jejich chovu obec zbohatla? A Chrudim? Hanba mluvit. Ta má sice opět s přispěním "evropské" dotace ambiciózní Muzeum barokních soch, ale ani ono nesmí teď vydělávat. Dokonce se na to nesmí ani chystat větším počtem záchodků pro budoucí restauraci ve sklepení, sloužící k občerstvení svatebčanů a návštěvníků muzea. Tahle vize stála proto chrudimskou kasu s přispěním jakéhosi "snaživého" místního úředníka nebo donašeče takřka půldruhého miliónu korun. Jde přitom o peníze vyprodukované v této zemi a českými lidmi, z kterých se teď budou těšit třeba na Balkáně. To už ale onomu snaživci nejspíš nedošlo, že okradl s pomocí absurdní evropské směrnice svoji zem a svoje město. Jak dlouho si ještě necháme, vážení čtenáři, tuto prapodivnou hru líbit?

Chrudim - Kontejnerům soukromé firmy Revenge začnou zřejmě brzy konkurovat v ulicích města další kontejnery na obnošené šaty, patřící tentokrát charitativní organizaci Diakonia Broumov. Radnice s ní začala o této možnosti vyjednávat poté, co si mnozí rozhořčení Chrudimáci začali stěžovat na to, že by měli svými obnošenými svršky pomáhat k výdělku soukromé firmě.

Místním lidem se zejména nelíbí, že firma obnošené svršky vhozené do kontejnerů přebere a následně je roztřídí. Část jich potom distribuuje k prodeji do second-handů, a druhá část svršků pak končí jako materiál určený k průmyslové výrobě.

Monopol firmy Revenge by se měl proto podle místostarosty Miroslava Tejkla (ČSSD) změnit. Diakonie Broumov totiž sesbírané oděvy neprodává, ale zdarma je distribuuje potřebným. A právě absence této charitativní stránky věci se nelíbila některým obyvatelům našeho města.

Obavy měli i pracovníci charity a Červeného kříže, kteří se sběrem a následným přerozdělováním šatstva rovněž zabývají. Lidé by k nim totiž mohli ztratit cestu. Vše teď bude záležet na výsledcích jednání mezi chrudimskou radnicí a Diakonií. Charitativní organizace z Broumova totiž po městu žádá i finanční spoluúčast na provozování kontejnerů.

Takto fungují zmiňované kontejnery třeba v Praze.