Chrudim – Blíží se doba, kdy každý slušný a zákona dbalý člověk podá své daňové přiznání. Pohříchu, velká část poplatníků „státního výpalného“ ponechává tuto povinnost na poslední chvíli. Tito lidé pak neskrývají své rozčarování nad poddimenzovaným parkovištěm u zdejšího finančního úřadu. Nově tu však nezaparkují ani na „bahýnku“, oficiálně „na zeleni“.

Před třemi lety Chrudimské noviny o kauze „parkování na zeleni před finančním úřadem“ obsáhle informovaly, když přinesly svědectví jednoho z mnoha naštvaných šoférů, Františka Koblížka. Ten se zde setkal s „péčí“ městské policie, která sem čas od času vyrazí a výtečníky, kteří v zoufalství odstaví svůj vůz na trávu, respektive do bahnitého bazénku, pohotově pokutuje.

Není žádným tajemstvím, že v šuplíku Odboru pro regionální rozvoj MěÚ Chrudim leží dlouhá léta projekt modernizace a rozšíření parkoviště za budovou městského úřadu. Prozatím se však radnice v tomto smyslu vzmohla pouze na zbourání nepoužívaných garáží a rozšíření parkoviště o několik málo míst, která samozřejmě nestačí ani klientům a zaměstnancům úřadu, natož aby zde místo našli třeba klienti „finančáku“.

[[gal:16013]]

Sociálními sítěmi proběhla před několika dny vzrušená debata o nových zábranách, které řidičům spolehlivě znemožňují zaparkovat na zmiňovaném bahnitém plácku. Neobjevily se zde kovové ani plastové dílce, jež město v těchto případech obvykle instaluje. Neznámý člověk zde na městský pozemek umístil klády z poražených stromů.

Podle vyjádření tiskového mluvčího radnice Aleše Prokopce jde o prozatimní řešení. Finální verze zábran bude vypadat podstatně jinak, akce probíhá v režii města.

Chrudim – Městské lesy nejsou v nejlepší kondici. Ve skutečnosti je toto tvrzení spíše eufemismus. Lesy Na Podhůře, v okolí rozhledy Bára, umírají rychlostí, které by se nikdo nenadál. Trh se dřevem je přesycený, takže zisky z intenzivní těžby jsou ty tam. Vedení radnice musí tuto krizovou situaci řešit.

A také ji řeší. Městští radní na svém prvním letošním jednání schválili v jednom z bodů odpuštění nájemného společnosti Městské lesy Chrudim, s. r. o., na rok 2020 ve výši celého ročního nájmu, to znamená nájemného ve výši 500 tisíc korun bez DPH, 605 tisíc korun s DPH.

Město Chrudim vlastní 454,25 ha lesa, které mu byly navráceny v r. 1992 v rámci restitucí. Tyto lesní porosty se staly majetkem města během uplynulých několika století. Po navrácení lesů do majetku Chrudimě bylo zastupitelstvem rozhodnuto, že si své lesy bude spravovat a obhospodařovat samo město. Za tímto účelem byla založena příspěvková organizace Správa městských lesů Chrudim, kterou od 1. 1. 2005 nahradila společnost Městské lesy Chrudim, s. r. o. Společnost sídlí v Chrudimi na nové radnici na Resselově náměstí, provozní zázemí má v hájence v Pohledu. Zisk z hospodaření v městských lesích (dříve formou odvodů zřizovateli, dnes formou nájmů) odvádí městu Chrudim. Na části lesů provozuje režijní honitbu, v níž může přímo ovlivňovat myslivecké hospodaření na lesních pozemcích.

Chrudim – Galerie Art na Resselově náměstí připravila na sobotu 18. ledna výstavu unikátních linorytů Miloše Slámy. Před vernisáží, která začíná v 15 hodin, se koná ukázka tisku na grafickém kuličkovém lisu.

Miloš Sláma se narodil v roce 1965. Absolvoval obor grafika a knižní ilustrace na Vyšší odborné škole Václava Hollara v Praze. Techniku linorytu pro sebe objevil, když se nastěhoval do domu se zásobami vyřazeného lina. Další životní inspirací mu byla roční stáž v Paříži, měsíční pěší pouť do Říma, čtyřdenní pobyt na ostrově Athos a každodenní život mezi atelierem a přírodou. Žije a pracuje na bývalé faře v obci Křoví.

Na výstavě v gotických sklepeních Galerie Art se můžete seznámit s vícebarevnými linoryty  v soutisku až patnácti barev, které jsou odrývané z jedné matrice. Autor využívá kombinace tisku z výšky a hloubky.

O své práci a experimentech s tiskem bude Miloš Sláma hovořit v sobotu před slavnostním zahájením výstavy. Zájemcům předvede tisk na grafickém kuličkovém lisu, jehož je autorem.

Výstavu si můžete prohlédnout zde.

Chrudim – Rozrůstání chrudimských kasáren výsadkářů se již dnes skloňuje na všech frontách. Vojáci si „ukousnou“ i část pole, které lemuje silnici spojující Chrudim a Slatiňany. Pole patří chrudimskému arciděkanství. Podle všeho za tento pozemek farnost získá miliony korun. Nemohla by je využít na plánované rekonstrukce kostela?

Zdá se, že nemohla, přestože se to přímo nabízí. Nejrůznějším kryptobolševickým pomlouvačům by tím spolehlivě došly argumenty, v nich poukazují na údajně vypočítavou a nenasytnou církev, která jen bere a tak málo dává. Většinou se však v jejich případě jedná o zbabělé a pseudonymní diskutéry, kteří se jednou vydávají za starostu města Františka Pilného (ANO 2011), jindy za šéfa odboru regionálního rozvoje MěÚ Chrudim Petra Kopeckého.

„Byli jsme osloveni zástupci Armády České republiky ve věci prodeje části našeho pozemku přiléhajícího k areálu vojenského útvaru. Tento útvar má být rozšířen a z toho důvodu vzešel tento požadavek. Celá věc je v jednání, po celou dobu se snažíme dělat vše pro to, abychom vyjednali pro farnost co nejlepší podmínky. Pokud k prodeji dojde, získané finanční prostředky podle závazných zásad biskupství královéhradeckého budeme muset investovat tak, aby přinášely výnos. Tedy nebudeme je moci použít na opravy či jiné podobné provozní náklady farnosti,“ uvádí k možným ziskům farnosti a jejich budoucímu využití arciděkan Jiří Heblt.

Chrudim – Michalský park je primárně bývalým hřbitovem. Tento prostý fakt nejspíše uniká všem „pejskařům“, kteří zde nechávají pobíhat, močit a kálet své čtyřnohé miláčky. Co jim však zbývá, když psí hřiště prozatím existuje pouze ve slibech politiků? Chrudimáci jsou však velmi citliví na to, jak park v centru města vypadá. A nejde zdaleka jen o počmáraný kostel.

Michalský park, na rozdíl od zdejšího kostela svatého Michaela Archanděla, nepatří církvi, ale městu. To ho získalo do svého vlastnictví předloni. Výraznější zásahy do jeho vzhledu však prozatím nejsou na pořadu dne – nevzhledné a především zbytečné asfaltové chodníky jsou tu stále, výsadba dřevin vázne. Jednu pozitivní zprávu však úsek údržby zeleně přináší. Lidem se totiž nepozdává hromada listí, která tu po podzimním „hrabání“ zůstala.

[[img:chrn_fullwidth:16002:]]

„Hromada nahrabaného listí zůstává v Michalském parku ze zcela praktického důvodu – v minulých letech se nám při její likvidaci stalo, že jsme narazili na zazimované ježky. V centru města nemají, bohužel, moc příležitostí na zimní hibernaci, proto jsme se rozhodli jim hromadu listí ponechat a zlikvidovat ji až v březnu,“ uvádí úřednice Kateřina Jánská. A na ochranu zvířátek Chrudimáci slyší.

Chrudim – Nejprve prošel úpravami kruhový objezd, který zakončuje Vlčnovskou ulici, poté přišel na řadu „kruhák“ u Kauflandu. Prakticky vždy, když k těmto zásahům do dopravy dochází, najdou se kritici. Kruhový objezd ve Vlčnovské, respektive Slovenského národního povstání, získal nepříjemný „kopeček“, který se řidičům příliš nelíbí. Výtky jsou však i ke kruhové křižovatce u Kauflandu.

Jako asi na všechny tyto křižovatky ve městě i zde si na ni původně šoféři nemohli zvyknout. Nemalé problémy s ní měli i organizátoři nadměrných nákladů, kteří ji – stejně jako tu u nemocnice – pravidelně demolovali. Výstavbu „kruháků“ s nimi totiž město a Ředitelství silnic a dálnic nekonzultovalo.

[[img:chrn_fullwidth:450:]]

Kdo byl někdy nakupovat v supermarketu Kaufland, dobře zná past, která se tu na řidiče skrývá. Krátký a poměrně prudký kopeček na výjezdu z parkoviště dělá problémy nejen začátečníkům, ale i zkušeným šoférům. Opravdu tu musí být?

[[img:chrn_fullwidth:16001:]]

Podle šéfa Odboru dopravy MěÚ Chrudim Martina Klimka musí: „Dle projektanta je to řešeno takto kvůli vyrovnání výšek komunikací v místě a z důvodu odvodnění,“ uvádí Klimek. Proč projektant nezvolil raději táhlejší kopeček, není zcela zřejmé. Řidičům by takové řešení nejspíše vadilo mnohem méně.

Chrudim – Většina lidí se bez jakéhokoliv sporu shodne na tom, že existují prostory, které svým charakterem vylučují určité činnosti. Málokterý muž tak do kostela vstoupí s kloboukem na hlavě, jen těžko se také bude konat zabijačková „žranice“ na židovském hřbitově. Přesto existuje ve městě místo, které svým charakterem pietu přímo vyžaduje, realita ji však míjí.

Nejde ani tak o budovu bývalého kostela svatého Josefa, kde dnes sídlí Muzeum barokních soch. Právě zde sice před lety proběhl ostudný večírek, na němž se pilo, jedlo a hodovalo, přestože podobné akce do sakrální budovy, již nelze „odsvětit“, rozhodně nepatří. MUBASO se však nakonec „našlo“ a nyní zde podobné podniky nehrozí.

Docela jinak se to má ale s pantheonem ve vestibulu budovy Muzea. Členové komise historické a letopisecké rady města několikrát upozorňovali na zdánlivě jasný fakt – vestibul, v němž ze zdí shlížejí busty významných místních osobností, je tímto svým zaměřením definován bez pochyby pietně. Měl by proto být využíván střídmě a s vědomím tohoto deklarovaného účelu. Komise však smutně konstatuje, že její doporučení zachovávat pietní charakter tohoto místa a nevyužívat jej ke komerčním účelům nebylo bohužel akceptováno. Prodej masných výrobků − produktů zabíjačky − o letošních Vánočních trzích je toho nejnovějším dokladem.

Chrudim – Slavných rodáků a osobností těsně spjatých s historií města lze jmenovat opravdu hodně. Vedení radnice na ně myslí, a pravidelně proto organizuje nejrůznější přednášky a pečuje též o místa jejich posledního odpočinku. Naposledy se dostalo na rekonstrukci hrobky významného místního podnikatele Bedřicha Leopolda Poppera.

Akce to byla nákladná, ale její výsledek rozhodně stojí za to. Popper si tuto investici bezpochyby zasloužil, protože svého času byla jeho továrna na obuv největší v rámci celého Rakouska-Uherska. Na přelomu 19. a 20. století také zaměstnával stovky místních i přespolních pracovníků. Vzpomínek na tohoto vzorného podnikatele však v současném veřejném prostoru zájemce mnoho nenajde. A to by se mohlo změnit.

[[img:chrn_fullwidth:15919:]]

Rekonstruované přednádraží totiž nabízí celou řadu možností, jak se tímto způsobem „realizovat“. Hledá se proto nápis na plánovanou kašnu, historická a letopisecká komise nyní navrhuje, aby se právě okolí vodního prvku jmenovalo „Popperovo náměstí“. Svého času totiž Resselovým náměstím byl prostor, na nějž shlíží socha Josefa Ressela v dnešní Široké ulici.

Chrudim – Resselovo náměstí ožije v úterý 31. prosince od 22.30 hodin do 1. ledna do jedné hodiny v noci Chrudimským Silvestrem. Akce se koná za podpory Pardubického kraje a pod záštitou vicehejtmana Romana Línka (KDU-ČSL). Akci podporuje Účetní Pardubice s.r.o., společnost MÁLEK & PARTNERS, s.r.o. a po technické stránce Město Chrudim.

Tradičně se o hudební produkci postará Libor a David Štumpfovi, kteří opět zahrají hity jako Jarošovský pivovar, Svařené víno či Mašinka.

„Ve 23.45 hodin s přáním do nového roku vystoupí bývalý starosta Petr Řezníček a následně budeme odpočítávat vstup do nového roku,“ prozrazuje pořadatel akce, městský zastupitel Roman Málek (Koalice pro Chrudim).

[[img:chrn_fullwidth:15997:]]

Po půlnočním přípitku bude program pokračovat další hudební produkcí a u slivovice se setkají pořadatelé s chrudimskými městskými zastupiteli.

Ohňostroj pořadatelé sice nepořádají, ale pro veřejnost bude vyčleněn speciální prostor k odpalování, aby byla zachována bezpečnost celé akce.

Chrudim – Zbrusu nové přednádraží se pomalu rýsuje a už teď začíná být jasné, že zde řidiči přijdou o tolik potřebná parkovací místa. Jak zapůsobí civilizovanější a úhlednější prostředí na specifickou klientelu místní nádražní restaurace i bezdomovce, kteří se sem rádi stahují, zůstává předmětem spekulací obyvatel města. Stejně tak je záhadou, jaký nápis se nakonec objeví na uvažované kašně.

Návrhy, z nichž by mělo právě toto heslo, hláška, krátká charakteristika Chrudimě, se úředníkům a politikům podle všeho příliš nehrnou. Latinské heslo, jež navrhovala komise historická a letopisecká, zůstane nejspíše u ledu. Jeho význam by pochopil pouze člověk s klasickým vzděláním a těch je dnes jako šafránu.

Kašna se však dostala i na schůzi komise pro komunikaci města. Té se v pondělí 11. listopadu zúčastnili Jan Axman, Jitka Čermáková, Sylva Drašnarová, Josef Káles, Šárka Trunečková a Miroslav Tejkl. Tito „komisaři“ byli nejprve seznámeni s doručenými návrhy občanů a po přiblížení záměru nápisů se pokusili „odrazit dál“. Text na kašně prý nemusí být nutně historický – klidně lze použít třeba ukázku z díla spisovatele Miroslava Hanuše.

Předseda komise, jemuž lze stále posílat návrhy, také osloví místní „gympl“, jehož studenti jistě přetékají nápady, co na kašnu vyrýt.