Chrudim - Sedí si radnice na uších? Asi takový dojem zanechala odpověď starosty města Petra Řezníčka (SNK-ED) režisérovi Robertu Bellanovi, který si před pár dny posteskl nad fungováním personálu Divadla Karla Pippicha. V otevřeném dopise přirovnal totiž režisér kulturní zařízení města k muzeu totality a pod vlivem těchto zkušeností odmítl autorsky a režijně připravit v chrudimském divadle tanečně zábavný večer tématicky zaměřený na město a slavné osobnosti Chrudimska.

Z odpovědi starosty Řezníčka režiséru Bellanovi však vyplývá, že mu více vadí zveřejnění těchto skutečností, než samotné poměry v divadle. A právě to znovu přimělo režiséra ze Slováckého divadla v Uherském Hradišti reagovat, protože starostovu odpověď nechápe. Pozastavuje se především nad tím, že Řezníčkovi problematický přístup personálu divadla vůči hostujícím souborům nevadí a zavírá před ním oči, přestože s ním mají údajně podobně nedobré zkušenosti i jiné soubory z ostatních divadel, například z Východočeského divadla v Pardubicích nebo herci Klicperova divadla v Hradci Králové.

"Případů a historek o neprofesionálním a hulvátském chování ze strany personálu jsem nasbíral celou řadu. Vězte, že to, že si nikdo nestěžoval konkrétně vám, neznamená, že se ty věci nedějí," poukazuje Robert Bellan. Starosta však oponuje. "V našem divadle před i po renovaci účinkovalo nespočet divadelních souborů včetně Národního divadla. Za celou dobu jsem nedostal k uchu závažnou výtku. Spíše naopak," tvrdí Petr Řezníček a dodává, že po prvním dopise zapochyboval, že jde o režisérovu upřímnou snahu upozornit na možné chyby.

A přesně tohle byl okamžik, kdy se režisér Slováckého divadla rozhodl dál nemlčet, protože se cítí starostou nařčen z jakési vědomé manipulace veřejného mínění. "Nemám důvod něco zveličovat nebo psát nepravdu. V Chrudimi jsem byl poprvé, nikoho tady neznám - ani z divadla, města, natož členy politických stran, prostě nikoho. Mám jen upřímnou snahu upozornit na situaci ve vašem divadle, která je podle mě opravdu neuvěřitelná a bezmoc, jakou jsem tam cítil při jednání s personálem, lze už jinde těžko zažít," podtrhuje Robert Bellan. "Jestli to myslíte s městem a kulturou vážně, neměl byste před tím jako zřizovatel zavírat oči," doporučuje režisér starostovi.

Aby Chrudimské noviny nebyly opět nařčeny z toho, že vytrhávají některé věty z kontextu, přetiskujeme pod tímto textem celá znění dopisů, které si starosta Řezníček s režisérem Bellanem v reakci na jeho první výtku vyměnili.

[[img:chrn_fullwidth:1201:Režisér Slováckého divadla Robert Bellan je první, kdo na údajně neprofesionální poměry v zákulisí Divadla Karla Pippicha veřejně upozornil.  Foto: Chrudimské noviny]]

Původní dopis Roberta Bellana

Dobrý den, jmenuji se Robert Bellan a jsem divadelní režisér. Dne 8. 11. 2015  jsme s Divadlem Pecka a herci Slováckého divadla z UH hráli při vyprodaném hledišti v Divadle Karla Pippicha retro komedii Normální debil. Při vší skromnosti mohu říct, že s velkým úspěchem, na kterém se podíleli i vstřícní a inteligentní diváci, kteří výborně reagovali a při nekonečně dlouhé děkovačce bylo zřejmé, že společně s herci si tento sváteční večer krásně užili. Co mi ale na tomto jinak krásném večeru vadilo a co mne nutí napsat tento mail, je neuvěřitelná neochota, neprofesionalita a arogance kompletního personálu tohoto kulturního stánku. Od uvaděček, přes kulisáky, zvukaře až po pana správce. Takže: co všechno se přihodilo?

Například, po žádosti, že bychom potřebovali ke zdi dozadu postavit dvě židle, se dlouho debatovalo, že to nedovolují požární předpisy. Po další debatě a telefonátech s panem ředitelem to nakonec správce dovolil, ovšem forma, jakou to okomentoval, mi doslova vyrazila dech - že kdo tu židli o centimetr při představení posune, tak toho osobně z toho hlediště vynese. Nejde ani tak o obsah naší debaty ohledně požárních předpisů, (což beru), ale o formu, jakou jedná pan správce nejen s umělci, ale i s lidmi, kteří si za nemalé peníze toto divadlo pronajímají. A když už je řeč o požárních předpisech, celou dobu před i při představení obtěžoval herce a diváky kouř z cigaret, kteří zaměstnanci za přítomnosti pana správce kouřili v místnosti vedle jeviště. Přitom funkce těchto starších pánů mi zůstala utajena, celou dobu tam seděli, když představení skončilo, odnesli nám jednu igelitku a bednu s nářadím a spustili výtah. To je vše. Kdo platí tyto lidi? A za co?

Další věc: nefungoval správně zvukový pult, v první půlce dokonce vypadával pravidelně zvuk, což je v představení, kde hraje hudba zásadní roli, nepřípustné. Místní zvukař (či kdo to byl) prohlásil, že vypadává asi špatný konektor a s humorem sobě vlastním navrhl jako řešení, že když tam (v představení) nebude nic zajímavého, druhá půlka už by se hrát nemusela. Uvaděčky: další kapitola sama pro sebe, povětšinou neochotné (čest výjimkám), navíc některé přicházely a odcházely se dívat během představení do hlediště a rušily tím diváky. Paní v baru byla milá babička, ale takovým tempem podávající nápoje, že myslím ještě teď někteří čekají na pití.

Co říct závěrem? Jsem přesvědčen, že tak krásné divadlo by si zasloužilo větší pozornost a lásku lidí, kteří mají vztah a úctu ke kultuře a k práci a lidem obecně. Trefně to zhodnotil šéfredaktor Pardubických listů (kterého jedna paní uvaděčka nechtěla pustit na volné místo - kam jsem ho poslal já osobně), že celé to panoptikum osazenstva kulturáku je jak vystřižené z dob vrcholného komunismu a vzhledem k tomu, že se naše hra odehrává v sedmdesátých letech socialistického Československa, tak všichni tématicky odpovídají dané době a jsou tak vlastně vhodným doplněním a zajímavou součástí našeho retro představení...

A to je vše. S pozdravem a přáním všeho dobrého Robert Bellan, autor a režisér

P. S.

Dostal jsem před časem nabídku připravit autorsky a režijně v Divadle Karla Pippicha divadelně, tanečně zábavný večer tématicky zaměřený na město a slavné osobnosti Chrudimska, bohužel po této zkušenosti s personálem divadla musím říct, že v takové atmosféře a s takovými lidmi, které město zaměstnává v tomto stánku kultury, si spolupráci skutečně představit neumím.

[[img:chrn_fullwidth:12071:Podle starosty města Petra Řezníčka je v Divadle Karla Pippicha naopak vše v pořádku. Sklízí prý u ostatních souborů úspěch.  Foto: Jindřich Balous]]

Odpověď starosty města Petra Řezníčka

Dobrý den pane Bellane, hned v úvodu se musím přiznat, že mne Vaše hodnocení Vaší účasti v našem divadle docela nemile překvapilo. Nebyl jsem u toho, ale zdá se mi, že některé Vaše výroky nemusí být až tak příkrým hodnocením, které vysíláte na všechny strany. Asi jsem právě z tohoto důvodu v počátku zapochyboval, zda jde o upřímnou snahu upozornit zřizovatele na možné chyby. A ještě jedna poznámka. V našem divadle před i po renovaci (rok 1998) účinkovalo nespočet divadelních souborů včetně Národního divadla. Za celou dobu jsem nedostal k uchu závažnou výtku. Spíše naopak.

A nyní k tomu, co popisujete v jednotlivých událostech. Nevím, o jaké židle šlo, ale pokud požární předpisy něco limitují, tak to je asi složitě řešitelné. V případě, že je vše v pohodě, všichni řeknou "no vidíš, že to jde". V opačném případě je viník zřejmý. Předpokládám, že nájemcem byl pan Pan Krtička a pokud mám správné informace, tak ten žádné výhrady vůči personálu divadla neměl. Několik slov k pánům, kteří "nic nedělali". Určitě víte, že každé společenské zařízení, kde se koná společenská či kulturní akce, má právě v rozsahu Požárního řádu určenou povinnost Požární hlídky. Nemusí to být hasič profi ani dobrovolný. Jsou-li členové této hlídky řádně proškoleni, tak ji mohou tvořit i lidé z divadla. Prostor, kde někteří kouřili, je označen jako kuřácký prostor oproti zbytku divadla, kde se nekouří. Opět stížnosti ze strany publika jsme za celou dobu nezaznamenali. Pokud měli herci během divadelního představení s tímto problém, asi se dalo pány na tento stav upozornit. Ke zvukové aparatuře - zvukový pult. Určitě se shodneme na tom, že technické zařízení může někdy v absolutně nevhodnou dobu začít  stávkovat a prostě nefunguje. To si fakt myslíte, že se to stává jen v Divadle Karla Pippicha - muzeu totality? Já si to nemyslím. Věřím, že se zvukař naopak snažil zařízení opravit k Vaší spokojenosti. Co mne ve Vašem hodnocení velmi zaráží a co nedokáži vůbec přijmout, je neochota a arogance uvaděček, které takto hodnotíte. Mám za to, že jejich laskavost a vstřícnost nevybočuje ze standartu těchto profesí v divadlech tohoto formátu České republiky a myslím, že tomu tak bylo i za Vámi zmiňované totality. Nechám bez komentáře Vaše celkem neuctivé hodnocení paní v baru.

Tuto odpověď posílám Vám, neboť jste to posílal mně na vědomí. Neposkytuji ji žádným mediálním zdrojům, neboť věřím ve Váš upřímný zájem věc řešit. A jak oba jistě dobře víme, tak ty nikdy nic nevyřešily. Věřte, že mne Vaše hodnocení velmi mrzí, ale jak sám víte, někdy se některé věci bez osobní účasti hodnotí velmi těžko. A to je můj případ. Pouze mohu vycházet z letitých zkušeností s provozem našeho Divadla Karla Pippicha.

S přátelským pozdravem Mgr. Petr Řezníček

Odpověď režiséra Roberta Bellana

Dobrý den, jen krátce: vězte, pane Řezníčku, že nemám žádný důvod proč bych měl něco zveličovat, nebo snažit se psát nějakou nepravdu. V Chrudimi jsem byl poprvé, nikoho tam neznám - ani z divadla, ani z Města, ani členy politických stran, prostě nikoho. Jsem poměrně vytížený a opravdu obvykle nemám čas ani chuť nic takového řešit. Mám jen upřimnou snahu upozornit na situaci ve vašem divadle, která je podle mě opravdu neuvěřitelná a bezmoc jakou jsem tam cítil při jednání s personálem, lze už jinde těžko zažít. Doporučuji Vám, jestli to myslíte s městem a kulturou vážně, neměl byste před tím jako zřizovatel zavírat oči.

Zkouším teď ve VČD v Pardubicích a už před návštěvou Vašeho stánku kultury jsem byl členy pardubického divadla upozorňován, že tam budou problémy, ať se na to připravím. Po následné události jsem se poptal i dalších lidí, kteří měli nějakou zkušenost s Divadlem Karla Pipicha (např. herců z Hradce Králové) a opravdu případů a historek o neprofesionálním a hulvátském chování ze strany personálu jsem nasbíral celou řadu. Vězte, že to, že si nikdo nestěžoval konkrétně Vám, neznamená, že se ty věci nedějí.

Závěrem: nechci primárně řešit židličky, nefungující zvuk, požární předpisy atp., nebo že členové požární hlídky v divadle kouří (a ještě k tomu u jeviště), že jakkoliv hodná a sympatická paní v baru je k uzoufání pomalá atp., ale v první řadě mi vadí forma,  jakou se ve Vašem stánku kultury jedná s lidmi. Mimochodem, pan Krtička vypadá jako slušný a nekonfliktní člověk, ale i on byl z událostí toho večera zoufalý a dokonce prohlásil, že si to nenechá jako nájemce líbit a bude chtít snížit nájem! Tolik jen pokud jde o správnost vašich informací.

Přeji Vám osobně i Městu Chrudim, ať se daří a budu věřit ve Vaši upřimnou vůli zjistit skutečný stav věci a že se pokusíte něco změnit tak, aby Vaše krásné divadlo nebylo noční můrou hostujících souborů.

S přátelským pozdravem Robert Bellan

P. S. Nemyslím si, že média nikdy nic nevyřešila, naopak je to velmi silný pomocník proti zvůli a bezpráví a ne nadarmo je svoboda tisku základem současné demokratické společnosti. Upozorňuji Vás, že já naopak veškerou korespondenci s Vámi médiím předkládat budu.

Chrudim - Současné vedení radnice si velmi zakládá na své účasti v nejrůznějších uskupeních a spolcích. Nově tak třeba město zamíří k paktu starostů a primátorů, který však podle kritiků z řad radniční opozice opět nic nepřinese a připomíná spíše socialismus. Jak ale třeba funguje spolek „Královská věnná města“?

Pokud by snad zájemce hledal nějakou konkrétní činnost spolku v samotné Chrudimi, s největší pravděpodobností by nenarazil na nic, co stojí za zmínku. Spolek totiž vydává jen pár brožurek o městech, která se k němu hlásí a volí si svoji královnu. Víc nic. Alespoň tak vypadají informace zveřejňované chrudimskou radnicí.

Na webu města se však objevil i rozpočet, jímž spolek osmi měst v Čechách, z nichž v dávných dobách plynuly peníze českým královnám, ročně disponuje. Čísla jsou to opět neradostná. Příjmy tvořící z největší části členské příspěvky jednotlivých měst a prodeje turistických vizitek se pohybují kolem 170 tisíc korun. Výdaje pro příští rok jsou stanoveny v částce 420 tisíc Kč. Rozdíl hospodaření je tedy jasný. Vzhledem k tomu, že v případě spolku nejde o soukromou firmu, která by s takovým účetnictvím nevydržela ani rok, není velkým problémem manko dorovnat granty a dotacemi, jež na účtu spolku Královských věnných měst přebývají.

Samotné internetové stránky spolku jsou také spíše smutným dokladem absolutně nevyužitého potenciálu, který hsitorická pouta jednotlivých měst nabízejí. Aktualizace se zde provádějí co dva měsíce a mnoho se z nich čtenář nedozví. Nenastal tedy nejvyšší čas opustit toto nevýhodné spojenectví?

Příloha: 

rozpocet_2016_vyhled_2017_2018_kvm.pdf

Chrudim - Po opravách dlažby před budovou Balustrády na Resselově náměstí přikročila radnice i k rekonstrukci dláždění před poštou. Právě práce na dlažbě v centru města byly jedním z témat, která se řešila při posledním zasedání městského zastupitelstva. Zastupitele Richarda Herbsta (ANO 2011) totiž zajímalo, proč se vedení radnice rozhodlo kostky vyměnit.

Výměna dláždění probíhala v minulém týdnu v lokalitě parkoviště u Balustrády, kde dělníci upravovali kostky v místech, na nichž se obvykle během Chrudimské pouti nachází hned několik aktrakcí. Má snad na destrukci dlažebních kostek a jejich propadání vliv některá z těchto radovánek? Tisková mluvčí chrudimské radnice Sylva Drašnarová to vylučuje. „Konstrukce byla zhotovena před více než dvaceti lety a vykazalova deformace způsobené podélnými rozjezdovými a brzdnými silami od pojíždějících vozidel a také bočními vodorovnými silami od vozidel při jejich zatáčení a vjíždění na parkovací stání,“ říká Drašnarová. Jinými slovy, dlažbu před Balustrádou zničili řidiči využívající parkoviště.

[[img:chrn_fullwidth:12030:Dlažba unavená stářím a řáděním řidičů čekala na šikovné ruce dlaždičů dlouhá léta.  Foto: Pavel Zeman]]

Dělníci během rekonstrukce odstranili kompletně poškozené části dlažby, upravili lože kostek a znovu je na místo vrátili. Provedli také vyspárování, protože právě chybějící spárování bylo jedním z důvodů, proč se konstrukce hroutila. Technické služby Chrudim si opravenou dlažbu převzaly s tím, že se jim dostalo poučení, jak se o ni starat. Pravidelně se tak městská firma stará o Širokou ulici, v níž rozhazuje drobnou šterkovou drť, jež plní funkci spárovacího materiálu. „Na část vozovky před poštou byla v minulosti použita vějířová dlažba ze žulové mozaiky, která se běžně používá na chodníky. Tato dlažba však trpí pod koly otáčejících se vozidel, proto jsme přikročili k její výměně za žulové kostky deset krát deset centimetrů. Ty se běžně používají k dláždění silnic,“ doplňuje tisková mluvčí informace o další výměně dlažby na Resselově náměstí.

[[img:chrn_fullwidth:12040:Před poštou ustoupila krása praktičnosti.  Foto: Pavel Zeman]]

Celkově si výměna a rekonstrukce dlažby vyžádá náklady atakující částku půl milionu korun. Přestože město vylučuje vinu kolotočářů na destrukci dlažby, je na místě se ptát, kolik za pronájem místa, kde k její rekonstrukci došlo, „světští“ platí. „Na parkovišti u Balustrády obvykle stojí atrakce Move it o průměru 13 metrů a částečně také dětský kolotoč. Nacházejí se zde také tři stánky. Provozovatelé zmiňovaných atrakcí platí městu za pronájem místa dvacet tisíc korun a sedm stovek k tomu. Za pět let se dostáváme na částku 103 tisíc korun českých,“ vysvětluje Sylva Drašnarová. Jedná se tedy zhruba o pětinu částky, kterou rekonstrukce dlažby na Resselově náměstí spolkne. Pouťové atrakce jsou přitom pověstné právě tím, že svou obrovskou váhu přenášejí na maličké vysunovací piloty, které jejich obsluha podloží maximálně dřeveným prknem. Váha se tak nerozloží na větší plochu a tlačí na stále stejné místo, kde se v případě Resselova náměstí nachází dlažba z kostek. Ta však na takový nápor není konstruována. Zda nově opravená dlažba vydrží dalších dvacet let, nebo ji řidiči ve spolupráci s pouťovými atrakcemi zničí dřív, nezbývá, než nechat rozhodnout čas. 

Senior residence nebo Senior centrum? Dvě místa, dva historické objekty, dva podnikatelé. Asi takto zjednodušeně by se dala porovnat dvě zařízení v Chrudimi, která mají sloužit našim starším spoluobčanům postiženým nějakým handicapem. Obě přitom vyrostla na půdorysu budov, jež jsou úzce spojeny s historií města. Senior residence vznikla nyní po rekonstrukci bývalé "eldéenky", která byla původně zemědělským výzkumným ústavem. A přestože se jí po celá desetiletí říkalo hanlivě "dům hrůzy", dokázala díky uvážlivé investici a citlivému přístupu investora (Milan Kušta) omládnout a dál bude lidem smysluplně sloužit. A to i bez zájmu politiků na tomto projektu, což je o to cennější.

A Senior centrum? Tedy, lépe řečeno Domov pro seniory v areálu bývalého měšťanského pivovaru. Nejprve se o tomto projektu začalo mluvit při každoročním Desateru, které pořádá město. A pak se začalo stavět s pomocí evropských peněz a dalších dotací bez ohledu na tradiční objekt chrudimského pivovaru s rozsáhlými sklepy, jenž zůstal nezajištěn před zloději a bezdomovci, kteří mu zasadili poslední ránu a totálně ho zdevastovali. A právě na těchto základech vznikla společnost, do jejichž řídících orgánů vstoupili dva členové městské rady. Nikdo proti tomu překvapivě neprotestoval, přestože se uvedená společnost ucházela o městské dotace a příspěvky na provoz. Firma se však záhy ocitla v nemalých problémech (insolvence, porušování stavebních předpisů, apod.), které vedly k odebrání dotace a posléze i k soudnímu řízení, v němž Milan Jiruška čelí obvinění z poškození finančních zájmů EU a dotačního podvodu. Nicméně Jiruška prohlásil, že je na svůj projekt hrdý a proti trestu se stejně jako žalobce odvolal. Hrozí mu přitom až osm let vězení.

Tolik dostupné informace. Na jedné straně tedy respektování původní architektury města, na druhé její brutální devastace. Poklidná investice v kontrastu s neustálými pochybnostmi a podezřeními v případě té druhé. Dodržení stanoveného termínu vedle napůl dokončeného díla v bývalém pivovaru. Seriózní budoucnost versus nejisté zítřky. Naprostá apolitičnost v protikladu se zájmem některých lokálních politiků na provozu druhého zařízení, atd. Nebudu napovídat, která z obou cest je mi sympatičtější. Takové zhodnocení ať si každý provede sám. Každopádně jsem moc rád, že se pravda nakonec ukázala.

Chrudim - Bezohlednost některých řidičů nezná mezí a nic na tom nemění ani fakt, že jsou držiteli takzvané „oranžové karty“. Ta se vydává například zaměstnancům Městského úřadu Chrudim, kteří poté mohou využívat parkoviště v centru města a odstavit zde své vozy. Mnohdy však jejich auta stojí mimo vyhrazené stání.

Parkoviště za kostelem Nanebevzetí Panny Marie často využívají jak úředníci pracující přímo v budově radnice na Resselově náměstí, tak samotní politici, jimž je cesta do úřadu dlouhá. Parkoviště však bývá pravidelně obsazeno i jinými vozy, než těmi, které patří místním politickým špičkám a ty pak mají problém zde volný „flek“najít. Často proto řeší situace svérázným způsobem a své auto na plácek za kostelem stejně vměstnají.

[[gal:11971]]

Majitel černého vozu BMW tak v minulém týdnu místo na parkovišti, které od plochy, na níž využívají mezery ve vyhlášce prostí smrtelníci a parkují zde zdarma své vozy, oddělují květináče, místo nenašel. Svůj naleštěný automobil proto odstavil mimo vyhrazené místo a to tak nešťastně, že jeho větší část zasahovala do Komenského ulice a řidiči vyjíždějící z parkoviště, měli co dělat, aby vůbec se svým vozem vymanévrovali. Zda automobil jednoho z místních politiků stál ještě na parkovišti, nebo mimo něj a porušil tak městskou vyhlášku, zůstává otázkou pro místní městskou policii.  

Chrudim - V noci na pátek 6. listopadu byla předána do předčasného užívání Dašická ulice. Její modernizaci, která začala v dubnu, pozdržel údajně o jeden měsíc archeologický průzkum. Přesto se na ní podařilo spustit provoz deset dní před plánovaným datem. Tedy termínem, který se několikrát měnil.

„Vyšli jsme vstříc veřejnosti a umožnili vjezd na dokončenou komunikaci. Původní termín byl totiž 16. listopadu. Na silnici je ještě přechodné dopravní značení, ale mám informaci, že už ji motoristé hojně využívají,“ uvedl hejtman Pardubického kraje Martin Netolický (ČSSD). „Celkové náklady této modernizace jsou 52 milionů včetně DPH,“ tvrdí hejtman. Podle neověřených informací vedení kraje ustoupilo vlně nevole, která se zvedla mezi veřejností. Lidem se totiž nelíbilo, že práce nepostupují dostatečně rychle a oblíbenou zkratku tak nemohou využívat k cestám do Pardubic a místní části Vestec. Krajští politici si před blížícími se volbami nechtějí rozzlobit voliče, a proto na stavaře přitlačili a silnici otevřeli dříve, než bylo v plánu.

Pardubický kraj modernizaci silnice prováděl v úseku od železničního přejezdu k nově budovanému obchvatu, a to včetně vedlejší komunikace na Vestec. Součástí stavby byla přeložka dešťové kanalizace, přeložka vodovodu i vysokotlakého plynovodu, protihluková stěna i vegetační úpravy. Vznikla zde i cyklostezka, která má spojit město právě s Vestcem. Vznik cyklostezek v Chrudimi doprovázejí ale rovněž rozporuplné reakce místních, protože při jejich výstavbě prý schází jakákoliv koncepce. Cyklotrasy na sebe nenavazují a vedou často odnikud nikam. Příkladem je třeba cyklostezka v ulici Čs. armády, díky níž přišli zdejší řidiči minimálně o dvacet parkovacích míst.

[[gal:11967]]

Také cyklostezku do Vestce cyklisté už vyzkoušeli a jejich zkušenost je nedobrá. Jeden z nich, jenž si nepřeje zveřejnit své jméno, ale redakce Chrudimských novin ho zná, okomentoval toto další diletanství vedení města bez servítků. „Je škoda, že město po zhruba pěti letech přípravy cyklostezky v rámci krajské rekonstrukce Dašické ulice zaspalo s doprojednáním napojení stezky na chodník mezi přejezdem a kruhovou křižovatkou. Do doby vzniku tohoto krátkého kousku chodníku/stezky přes koleje jsou všichni pěšáci vyhnáni na vozovku,“ nešetří kritikou čtenář Chrudimských novin. Samotné napojení cyklostezky by se prý mělo uskutečnit až na jaře příštího roku.

Dopravu v této oblasti sice již nebrzdí probíhající rekonstrukce Dašické ulice, ale bez problémů se kolem bývalých plynáren projet nedá. Právě prasklý plynovod byl důvodem, proč se uzavřela část kruhového objezdu a řidiči, kteří doufali, že původní termín oprav bude dodržen, opět zaplakali nad výsledkem. Pod povrchem vozovky se totiž objevila vrstva betonu, která opravy prasklého potrubí zkomplikovala a odsunula dokončení až na neděli 15. listopadu. Přesto se zde opakuje stav, který přetrvává u většiny podobných případů. Dělníci na opravě potrubí pracují pouze ve dne a v noci zde už není vidět ani noha. Podobnou situaci by v každé západní zemi řešili plynaři nonstop tak, aby život řidičům komplikovali co nejméně.

Chrudim - Mimořádná kulturní událost se uskuteční v sobotu 14. listopadu 2015 v kostele sv. Josefa - Muzeu barokních soch v Chrudimi.

Na slavnostním koncertu zazní Loutna česká Adama Václava Michny z Otradovic v novodobém autentickém provedení, které bylo realizováno na základě unikátního nálezu dosud neznámého a v minulém roce nalezeného originálního tisku houslového partu tohoto jedinečného písňového cyklu.

[[img:chrn_fullwidth:11972:Část nalezeného houslového partu. Reprofoto: Galerie ART]]

Loutna česká z roku 1653 je pravděpodobně nejznámější sbírkou českého baroka. Jejím autorem je Adam Václav Michna z Otradovic (1600 –1676), skladatel, básník a praktický hudebník, který žil po celý život v Jindřichově Hradci. Sbírka obsahuje 13 písní komponovaných s představou jejich návaznosti, tedy jako písňový cyklus. Určena byla nejspíše pro domácí provozování, i když její obsah je velice duchovní. Písně znázorňují svatbu lidské duše ve třech fázích tohoto obřadu: při námluvách, zásnubách a během svatebního veselí.

Překrásné hudební dílo představí soubor Ensemble Inégal pod vedením Adama Viktory. Unikátnost koncertu je dána faktem, že po Slaném a Praze bude Chrudim teprve třetím městem, které uslyší světovou premiéru kompletního hudebního díla. Po celých třista let byla Loutna provozována bez houslového ritornela, které se ale povedlo v minulém roce náhodně najít ve slánském muzeu muzikologovi doc. Petru Daňkovi. Ten také chrudimský koncert uvede.

Slavnostní koncert se uskuteční k výročí 20. let činnosti chrudimské Galerie ART, Světlany a Luboše Jelínkových.

Chrudim - Obrovským skandálem a mimosoudním vyrovnáním teď skončil případ, který nemá v historii Nemocnice Chrudim obdoby. Vinou lajdáctví pracovníka zdejší patologie došlo totiž k záměně nebožtíků. Chyby si všiml až pracovník pohřebního ústavu. O případu informovala i Česká televize.

Záměny nebožtíků si „pohřebák“ všiml ještě před obřadem a okamžitě informoval vedení Nemocnice Chrudim. To však po důkladném šetření zjistilo, že tělo nebožtíka, který měl původně odjet do Hlinska k poslednímu rozloučení, jiná pohřební služba už zpopelnila. Pozůstalým tak zbyly oči pro pláč hned dvakrát, protože se svým drahým zesnulým nemohli důstojně rozloučit.

Vinu na záměně těl zemřelých má pracovník patologie, který s největší pravděpodobností přehodil štítky na chladících boxech a osobně se předání nebožtíků pohřební službě ani neúčastnil. V reakci na tento skandální způsob jednání pracovníka nemocnice přijalo její vedení, které sídlí v Pardubicích, nová opatření. Nově bude přítomnost patologů u předávání těl zemřelých pohřebním službám nutností a k předání je nově také třeba dvou protokolů.

Provinilec byl prý vedením napomenut a byla mu udělena výtka. Pohřební služba, která už stačila zaměněného nebožtíka zpopelnit, však jakékoliv pochybení odmítá a je jasné, že důkazy pro její neprofesionální přístup se budou hledat jen obtížně. Důkaz v podobě zemřelého těla totiž už proletěl komínem pardubického krematoria.  

Dobrý den, jmenuji se Robert Bellan a jsem divadelní režisér. Dne 8. 11. 2015  jsme s Divadlem Pecka a herci Slováckého divadla z UH hráli při vyprodaném hledišti v Divadle Karla Pippicha retro komedii Normální debil. Při vší skromnosti mohu říct, že s velkým úspěchem, na kterém se podíleli i vstřícní a inteligentní diváci, kteří výborně reagovali a při nekonečně dlouhé děkovačce bylo zřejmé, že společně s herci si tento sváteční večer krásně užili. 

Co mi ale na tomto jinak krásném večeru vadilo a co mne nutí napsat tento mail, je neuvěřitelná neochota, neprofesionalita a arogance kompletního personálu tohoto kulturního stánku. Od uvaděček, přes kulisáky, zvukaře až po pana správce. Takže: co všechno se přihodilo? 

Například, po žádosti, že bychom potřebovali ke zdi dozadu postavit dvě židle, se dlouho debatovalo, že to nedovolují požární předpisy. Po další debatě a telefonátech s panem ředitelem to nakonec správce dovolil, ovšem forma, jakou to okomentoval, mi doslova vyrazila dech - že kdo tu židli o centimetr při představení posune, tak toho osobně z toho hlediště vynese. Nejde ani tak o obsah naší debaty ohledně požárních předpisů, (což beru), ale o formu, jakou jedná pan správce nejen s umělci, ale i s lidmi, kteří si za nemalé peníze toto divadlo pronajímají. A když už je řeč o požárních předpisech, celou dobu před i při představení obtěžoval herce a diváky kouř z cigaret, kteří zaměstnanci za přítomnosti pana správce kouřili v místnosti vedle jeviště. Přitom funkce těchto starších pánů mi zůstala utajena, celou dobu tam seděli, když představení skončilo, odnesli nám jednu igelitku a bednu s nářadím a spustili výtah. To je vše. Kdo platí tyto lidi? A za co?

Další věc: nefungoval správně zvukový pult, v první půlce dokonce vypadával pravidelně zvuk, což je v představení, kde hraje hudba zásadní roli, nepřípustné. Místní zvukař (či kdo to byl) prohlásil, že vypadává asi špatný konektor a s humorem sobě vlastním navrhl jako řešení, že když tam (v představení) nebude nic zajímavého, druhá půlka už by se hrát nemusela. Uvaděčky: další kapitola sama pro sebe, povětšinou neochotné (čest výjimkám), navíc některé přicházely a odcházely se dívat během představení do hlediště a rušily tím diváky. Paní v baru byla milá babička, ale takovým tempem podávající nápoje, že myslím ještě teď někteří čekají na pití.

Co říct závěrem? Jsem přesvědčen, že tak krásné divadlo by si zasloužilo větší pozornost a lásku lidí, kteří mají vztah a úctu ke kultuře a k práci a lidem obecně. Trefně to zhodnotil šéfredaktor Pardubických listů (kterého jedna paní uvaděčka nechtěla pustit na volné místo - kam jsem ho poslal já osobně), že celé to panoptikum osazenstva kulturáku je jak vystřižené z dob vrcholného komunismu a vzhledem k tomu, že se naše hra odehrává v sedmdesátých letech socialistického Československa, tak všichni tématicky odpovídají dané době a jsou tak vlastně vhodným doplněním a zajímavou součástí našeho retro představení...

A to je vše.

S pozdravem a přáním všeho dobrého Robert Bellan, autor a režisér

P. S. 

Dostal jsem před časem nabídku připravit autorsky a režijně v Divadle Karla Pippicha divadelně, tanečně zábavný večer tématicky zaměřený na město a slavné osobnosti Chrudimska, bohužel po této zkušenosti s personálem divadla musím říct, že v takové atmosféře a s takovými lidmi, které město zaměstnává v tomto stánku kultury, si spolupráci skutečně představit neumím.

Chrudim - Do finále v současnosti míří generální rekonstrukce budovy bývalého zemědělského výzkumného ústavu Na Kopečku, kde v poslední době sídlila Léčebna dlouhodobě nemocných. Poté, co rondokubistický objekt zakoupil chrudimský podnikatel Milan Kušta a zahájil před rokem jeho rekonstrukci, chystá se nyní ostrý provoz Senior residence Chrudim.

Chrudimské noviny o připravované rekonstrukci a zahájení oprav obšírně informovaly v celé řadě článků. Pro připomenutí stačí připomenout, že si citlivá úprava celého rondokubistického domu na moderní zařízení určené seniorům vyždádala 110 milionů korun. Práce pak končí téměř za rok od doby, kdy byl v říjnu roku 2014 položen základní kámen. Opravy prováděla právě Kuštova firma a „šibeniční“ termín předání domu se ukázal jako motivací a výzvou, s níž se vypořádala na jedničku. Stavbu si má v úterý prohlédnout i ředitel firmy Orpea, která v nedávné době fúzovala s rakouskou společností Senecura.

Ostrý start Senior residence Chrudim je připraven na leden příštího roku, už teď se ale po budově pohybují dělníci s vysavači, protože poslední dvě patra bývalé Léčebny dlouhodobě nemocných jsou již pokryta koberci a zpod obalů vykukuje nábytek. Celkem zde bude pečováno o necelou stovku klientů. Pomocnou ruku jim pak podá 65 pracovníků odborného personálu, mezi nímž se budou nacházet i zdravotní sestry.

Vnitřní dispozici tvoří devět samostatných „buněk“. Ty budou pojmenovány podle nejčastějsích českých příjmení. Jedna „buňka“ se skládá ze čtyř pokojů, společenské místnosti, balkonu a kuchyňky. Každý pakoj má své vlastní sociální zařízení. V každé „buňce“ by se o klienty měly starat vlastní ošetřovatelky, aby senioři nebyli mateni novými tvářemi a vybudoval se i vztah důvěry a porozumění. Na jedno lůžko pak připadá celkově 43 metrů čtverečních prostoru, což je hodnota, kterou nedosahují často ani soukromé byty a domy.

Součástí vnitřních prostor jsou i takzvané „memory koridory“, které by měly být stylizovány do nejrůznějších prostředí, která klienti důvěrně znají. Senioři tady proto najdou třeba les, autobusovou zastávku nebo retro vybavení ze třicátkých let. Zahradu pak zaplní ovocené stromy a objeví se tu i zookoutek. Část zahrady by měla být přístupná též veřejnosti, protože právě na kontaktu s okolním světem si společnost Senecura, která za celým projektem stojí, velmi zakládá. Na své si přijdou i senioři nad 70 let, jimž Senior residence nabídne vstup do fitness tělocvičny zdarma. Chystá se také spolupráce s nedalekou „integrovkou“ a Střední zdravotnickou školou. Za seniory se vypraví i děti z nedaleké mateřské školy.

Náklady na ubytování a péči nebudou podle slov ředitele Senior residence Chrudim Marka Bíška nijak extrémní. Společnost chce jednak žádat o ministerské dotace na provoz a výši poplatků navíc upravuje vyhláška. Přesto bude samozřejmostí možnost připlatit si za nadstandard. Veřejnosti bude Senior residence otevřeno během Dne otevřených dveří, který je připraven právě na leden příštího roku.  

Podnikatel Milan Kušta tak za rok a bez zájmu místní radnice zvládl něco, co by státní správě trvalo minimálně jedno volební období. Stačil přitom zachránit unikátní památku, u níž chyběl jen administrativní úkon k tomu, aby byla prohlášena za kulturní památku státního významu. Samotný stát pak prostřednictvím kraje o její využití neměl zájem a svého času ji chtěl dokonce poslat k zemi. Dům Na Kopečku měla přitom nahradit nevzhledná budova plnící funkci depozitáře muzea. V současnosti zde však vznikne tolik žádaný dům pro seniory se špičkovou péči na úrovni západní Evropy. 

[[gal:11960]]