Když jsem viděl prořezávat nejstarší škrovádský strom, nevěřil jsem svým očím. Strom chráněný státem se prořezává těsně před květem. Rány tohoto velikána se ani neošetří po řezech motorovou pilou, která do nich zanese olej a zapříčiní hnilobu a brzký konec tohoto stromu. Přemyslovská lípa, typický strom českých návsí, musí ustoupit třešničkám, které živoří uprostřed návsi na pevném podkladu ze škrovádského pískovce. Lípa, která zanedlouho rozkvete, přiláká stovky včel a její omamná vůně, hlavně v podvečer, se bude linout celým Škrovádem. 

Již v biblických dobách bylo největším trestem pro poražené otrávit studně a skácet stromy. To vždy byly a jsou největší cennosti pro člověka, které se nedají ničím nahradit. Vojáci po lokte zatřísnění krví nepřátel to odmítali dělat. Nastoupili vyvrhelové a zločinci, kteří se vždy přidávají na vítěznou stranu. Ve středověku se kati zakrývali kápí, když vykonávali konečný  rozsudek. Nyní se ti, kteří vykonávají konečné rozsudky nad likvidací stromů, zakrývají do různých komisí, odborů na ochranu zelení a péče o životní prostředí. Naši hlídací psi demokracie mi spíše připomínají mopslíky, kteří pod stolem olizují páníčkovy nohy. Jinak by už dávno zveřejňovali jména těch, kteří tato nevratitelná rozhodnutí dělají, kteří vypracovávají odborné posudky i jména těch, kdo hlasují.

[[img:chrn_fullwidth:3749:V Chrudimi se bezohledný městský úředník nezastavil ani před vykácením napučených sakur.  Foto: Chrudimské noviny]]

Musím se ještě vrátit ke stromům, němým svědkům minulého století, které toto řádění nepřežily. Dominanta Škrovádu byl tis, který zpevňoval základy Bartůňkovy chaloupky. O jeho likvidaci se usilovalo více než třicet let. Jeho kmen s dutinou větší než dva metry odolal nedávnému orkánu Kiril. Dutinu, kterou odhalí každý hajný pouhým poklepem, odborníci nepoznali. Jinak by už dávno museli korunu tohoto stromu odlehčit. Strom mohl žít dál a zpevňovat základy. Hlavně ale měl mít vedle sebe třicetileté brášky. V olšině také nemuselo padnout tolik olší. Opět se nikdo nehlásí k ortelu, který byl na nich vykonán.

Před více než padesáti lety se rozhodl profesor Přibyl strávit důchod ve Škrovádu. V této době měla být olšina vykácena. Stromy už byly rozděleny podle zásluh. Protože o dřevo jde, stejně jako nyní, až v první řadě. Dokázal přesvědčit tehdejší vedení národního výboru o významu a přínosu stromů k životnímu prostředí a hlavně lidem. Tenkrát se občanům na úřadu ještě naslouchalo. Profesor byl člověk vážený a nebál se žáků jako ti současní. Hlavně však olšina měla před sebou padesát let života. Nyní je zde díra jak po dobře mířeném direktu do předních zubů. Za sokolovnou ohrožovaly občany také dvě lípy. Lípy, které sázeli sokolové za německé okupace, přežily i okupaci ruskou. Za Němců byli hrdinové ti, kteří tyto stromy, symbol československé státnosti, sázeli. Nyní se považují za hrdiny ti, kteří je kácí. Na návsi vadila více než stoletá mohutná krasavice. Okolo jejího pařezu se válely větve plné pupenů a sám pařez znovu obrůstá. Vzpomeňme na Jiráskovu Lucernu, jak museli lípu před vrchností bránit. Jakoby se historie opakovala.

[[img:chrn_fullwidth:7309:V Nerudově ulici šly k zemi lípy, o něž se město roky nestaralo. Záměrně?  Foto: Chrudimské noviny]]

Nechápu, proč se nevysazují na návsi stromy desítky let staré, jako se vysazovaly při zakládání zámeckého parku. Už slyším, jak by to bylo drahé. Kdyby se nerealizovala betonová nesmyslná kreace „božích prstů“, která zlikvidovala jediný veřejný prostor ve Slatiňanech, mohly si dnes děti hrát ve stínu lip.

Jsou lidé, kteří mají beton rádi, dokonce si fotografiemi New Yorku vyzdobí interiéry. Těm doporučuji je doplnit barevně vyvedenou rakovinou vyžraných dětských plic. O králi zámeckého parku, mohutném buku, toho bylo napsáno tolik, že bych se opakoval. Opět mi nejsou známí ti, kteří se ho rozhodli poslat k zemi. Jsem přesvědčen, že by i s několika větvemi byl okrasou parku. Parku, který už dávno neodpovídá původním plánům. Stromy rostou tam, kde ořech vypadl vráně ze zobáku.

V Chrudimi ohrožovala občany lípa nedaleko sokolovny, ale hlavně alej lip k městskému nádraží. Když jsem stromy v dubnu prohlížel, z jedné dutiny po odřízlé větvi rostl více než šestiletý stromek. Nejméně tak dlouho se o toto stromořadí nikdo nestaral. Lípy zmizely. Mají je snad nahradit javory. Nedovedu si představit, že by někdo v Kanadě vykácel alej národních symbolů javorů a nahradil by je lípami. Na toto musí být hodně drzé čelo.

Když jsem minulou zimu viděl na skládce obrovskou hromadu listnáčů, zajímal jsem se, odkud ty stromy jsou. Byly z Vaňkových školek. Musely ustoupit hale japonského investora. Pochybuji, že by si doma dovolil vykácet stromy a postavit tam halu. A kdyby, tak až by vylezl z vězení, by si nikde ani neškrt. V kolonii Česko si však může dovolit všecko.

V chátrajícím areálu bývalé Transporty, která dříve zaměstnala půl okresu, by se místo jistě našlo a nemusela se nenávratně ničit další půda. Nedávno mi psala známá z cesty po Novém Zélandu. Ten navštěvují turisté a obdivují aleje stromů podél silnic. Nejdražší pokoje mají okna přímo do korun stromů. U nás stromy ohrožují řidiče a stíní do oken. Proto musí padnout.

Před léty jsem mohl doprovázet Markétu na její výstavě soch v Paříži. Denně jsem chodil podél parčíku, kde bylo vykáceno sedm stromů, asi takových jako ve Vaňkových školkách. Pobouření Pařížané svůj hněv obrátili proti firmě, která zde měnila eskalátory. Ta to lehce vyvrátila tím, že technologii výměny změnila až po vykácení stromů. Demonstranti svůj hněv obrátili proti starostovi tamnějšího obvodu. Ještě koncem týdne se pan starosta poroučel. Jak jsem se později dozvěděl, zanedlouho ho následoval i prefekt. Vyšlo najevo, že stromy stínily při ranní toaletě starostově milence. Hlavní heslo demonstrantů bylo: "Kdo nemá rád stromy, nemá rád lidi." Připomínám, že Paříž má zhruba tolik obyvatel jako naše republika.

Musím uznat, že ti naši jsou jiní držáci. Hlavně však pro naprostou apatii občanů, všelijakých kavárenských zelených, ochranářů přírody, zdravotníků, vlastně nás všech, kterým je jedno, jaký vzduch budou dýchat naše děti. Všichni umožňujeme svou nečinností řádění lidí, kteří mají na starosti péči o veřejnou zeleň a kterým chybí sociální cítění, což dnes není in.

Jaroslav Koreček, Škrovád

Chrudim - Sídliště nedaleko Škroupovy a Fibichovy ulice prošlo v nedávné době revitalizací. Přesto se tu podle všeho nepodařilo vychytat všechny „mouchy“. Místní si totiž stěžují, že hřiště, na němž by si měly hrát děti, se po dešti mění spíše v plovárnu.

Podobný problém přitom dlouhá léta řešilo město poblíž Mateřské školy U Stadionu, kde po dešti rybníček pro změnu připomínal chodník lemující školku. V loňském roce zde proto byly odstraněny nevyhovující odvodňovací žlábky a instalovány nové. Parta dělníků zvládla tuto nenáročnou operaci za jeden den a všem se ulevilo. Především maminkám, které nemusely cestou za svými potomky do školky překonávat jezera dešťové vody.

[[img:chrn_fullwidth:8227:Vykoupat se v kalužích, nebo počkat na přírodu, která se o vodu postará? To je teď dilema obyvatel vnitrobloku domů nedaleko Fibichovy a Škroupovy ulice.  Foto: Jitka Šťastná]]

„I po rozsáhlé rekonstrukci vnitrobloku Fibichova - Škroupova, kdy byly vytvořeny desítky nových parkovacích míst a dětské pískoviště i hřiště byly upraveny podle evropských norem, zůstal především dětem jeden velký problém. Hřiště na míčové hry se po dešti stává spíše koupalištěm - v zimě i kluzištěm, protože se viditelně pozapomnělo na jeho odvodnění,“ popisuje situaci v sídlišti obyvatelka Jitka Šťastná. Najde proto radnice v rozpočtu peníze na vyřešení tohoto problému, nebo budou místní děti muset čekat, až se o vysušení hřiště postará slunce?

Samotná Fibichova ulice letos projde rekonstrukcí, která by si měla vyžádat více než sedm milionů korun. Vzniknout by zde měla například nová parkovací místa a upravit přijde i povrch silnice, která už dlouhá léta připomíná spíše okresní silničku třetí třídy než komunikaci v samotném centru města.

Chrudim - S tím, jak se město rozrůstá, vyvstává potřeba nově pojmenovat i vznikající ulice a sídliště. Právě tento někdy nemalý problém byl jedním z bodů, jímž se zabývala městská rada na svém prozatím posledním zasedání.

Nově tak v Chrudimi najdeme ulici Bartůňkovu, která by se měla nacházet v lokalitě Na Špici, což je komplex domů ležících za nemocnicí. Muž, po němž nese ulice jméno Josef Bartůněk, býval právě v Chrudimské nemocnici primářem a zasloužil se o její rozvoj. Příjezdová komunikace v lokalitě Píšťovy se bude nově prozaicky označovat jako ulice K Píšťovům a nově stavěné sídliště, které zde vyrůstá, by mělo být známé jako Sídliště Jaroslava Lonka. Lonka byl totiž popraven v roce 1945 za účast na protinacistickém odboji. Jeho kolega, který rovněž zaplatil životem za svůj boj s nacistickou tyranií, Jan Šnajdr se rovněž dočká „své ulice“. Ta se bude rovněž nacházet v lokalitě za obchodním domem Tesco.

[[img:chrn_fullwidth:5648:Ještě v nedávné době se v lokalitě za Tescem stavělo, brzy se však budou stěhovat noví nájemníci. Ulice si proto zaslouží své jméno.  Foto: Chrudimské noviny]]

Další nové ulice jsou v místní části Markovice. Ulice Hasičská a Janderova se nacházejí v lokalitě U Kostela. František Jandera byl Markovičák, který se významně zasloužil o rozvoj této bývalé obce a tato pocta je podle letopisecké komise, která tyto návrhy městské radě předložila, zcela v pořádku. Poslední ulicí, která získá nový název, je markovická ulice V Dolíčku, jde přitom o dlouhá léta vžitý místní název. Všechny tyto změny teď budou ještě muset schválit městští zastupitelé, kteří mají v těchto otázkách jako vždy poslední slovo.

Chrudim - Květen je u konce a do začátku prázdnin zbývá už jen několik málo dní. Rok se pomalu přehupuje do své druhé poloviny a známá sezóna okurek se blíží. Ne tak ale ve víkendových tipech, protože i tentokrát si dovolím vás pozvat na nejrůznější akce, které by vás určitě neměly nudit. Vykašlat se ale na moje rady můžete samozřejmě vždycky :-).

V pátek 30. května zasedne do křesla pro hosty v památníku Ležáky rodačka z nedalekých Slatiňan Helena Vondráčková. Program zde začíná v šest hodin večer.

V sobotu 31. května jste od jedné hodiny odpolední zváni na druhý ročník snad nově vznikající tradice. Jde o Festiválek na klíček, který se koná v areálu slatiňanské sokolovny. Těšit se můžete na pódiová vystoupení i bohatý doprovodný program. Tradiční venkovská veselice se koná rovněž ve Studnici. V sobotu v jednu hodinu po poledni pokácejí místní u bývalé školy májku. Ve 13 hodin pak vyjde od zdejší školy průvod s kapelou na letní parket. Cestou jsou zastávky s tancem. V 15 hodin všichni společně dorazí na letní parket, kde děti a mládež společně zatančí u májky. Na závěr se uskuteční dražba a pokácení májky. K tanci a poslechu zahrají Zavřelovi. Jak tuto hozenou rukavici zvednou a zda vůbec Chrudimáci, jimž májka na náměstí straší rovněž, je záhada nad jiné...

Obec Řepníky pořádá tradiční Pohádkový řepnický pochod v sobotu 31. května od 14 hodin na dětském hřišti u bazénu. Pro děti jsou připraveny atrakce a zábava se koná za každého počasí. Bude-li pršet, nezapomeňte proto holínky.

[[img:chrn_fullwidth:980:"Indiánská část" dnešních Palučin.  Foto: Chrudimské noviny]]

Pohádkový les, který byl svého času proslulý a každý z těch, kdo byli poznamenáni Palučinami ho absolvoval, se koná v sobotu 31. května od jedné hodiny v okolí Úherčic. Tam totiž nové Palučiny, poté, co staré sídlo u Janovic zlikvidovala lidská zloba a nezájem, sídlí a pořádají své proslavené akce.

Bítovany ve spolupráci s MŠ Bítovany a zdejším hasičským sborem vás srdečně zvou v sobotu ode dvou odpoledne na dětský den. Na programu jsou soutěže, jízda na koních, vystoupení kynologa a hasiči. Dětské dny završíme tím svídnickým. Začíná v neděli 1. června v jednu hodinu odpoledne na místním hřišti. Program je následující: od 13 do 15 hodin skákání v pytli, střelba vzduchovkou, hod holinkou a mnoho dalšího. Ve čtyři odpoledne zahrají žáci Základní školy v Bojanově svou vlastní interpretaci oblíbeného filmu nejen pro mladé „Ať žijí duchové“. Kdo si střihne roli hajného, jemuž rodiče bránili ve studiu operního zpěvu a huláká proto na lesy, nepodařilo se autorovi těchto řádek do uzávěrky zjistit.

V neděli v osm hodin ráno se také na chrudimském Resselově náměstí koná dětský jarmark. Organizátoři slibují od sportovního vyžití přes malování, zpívání, soutěže až po bleší trh výrobků dětí z chrudimských mateřských školek a zájmových organizací. Pohádkový jarmark se stánky s cukrovou vatou, sladkým i slaným popcornem, perníčky a vůbec vším, co děti rády mlsají.

To by asi k akcím blížícího se víkendu stačilo. Možná jste zaznamenali, že se naše rubrika receptů opět o něco rozrostla, nebo-li nakynula, abych použil správnou terminologii.

Knihou, kterou se momentálně probírám, je Ilustrované včelařství od Yvese Gustina. Zajímá-li vás tento sociální hmyz, jenž produkuje nejen chutný medík, určitě doporučuji. Sám se zítra vydávám na jižní Moravu, konkrétně do Podivína. Ano, nedaleko je skutečně zámek Lednice, kam se, doufám, také podívám.

Hezký víkend, milí čtenáři a krásné čtenářky.

Pardubice/Chrudim - Česko-japonská společnost KYB Manufacturing Czech, vyrábějící automobilové tlumiče, dokončila v průmyslové zóně na okraji Pardubic hrubou stavbu nové výrobní haly, od níž si slibuje do dvou let zdvojnásobení své produkce. Podobně jako předtím v Chrudimi přitom zástupci firmy pokřtili zdejší půdu vínem, solí a rýží, aby tímto starým japonským rituálem zajistili fabrice bezpečnost, prosperitu a zahnali od ní zlé duchy.

Firma KYB Manufacturing Czech začala v Pardubicích s výrobou v roce 2006 a v současnosti už zde zaměstnává více než 450 lidí. V příštím roce by přitom chtěla mít až 700 lidí. Automobilovému průmyslu se totiž mimořádně daří a společnost má díky tomu zajištěné dlouhodobé zakázky. V současnosti vyrábí přes tři miliony tlumičů ročně, přičemž po dokončení haly počítá, že to bude až šest a půl milionu kusů. Nová hala je přitom postavena na kapacitu až 10,5 milionu tlumičů za rok.

Pardubická firma KYB dodává svoje tlumiče především do kolínské automobilky TPCA, dále Toyotě ve Francii, Nissanu ve Velké Británii a Rusku, Daimleru v Německu a Renaultu ve Francii a Slovinsku. Vedle výroby tlumičů by se měl pardubický závod věnovat i designu autosoučástek, který se prozatím připravuje v Japonsku a ve Španělsku. Vzhled tlumičů se totiž po čase mění, stejně jako se upravují interiéry i karosérie aut. Výrobci se přitom snaží všechny díly stále víc odlehčovat.

Společnost KYB Manufacturing Czech vyrábí od loňska také pružiny do automobilových tlumičů, a to v Chrudimi ve velké průmyslové zóně Západ, kde investovala do nové výrobní haly 200 milionů korun. Ročně zde přitom plánuje vyrobit až 1,5 milionu vinutých pružin. Nyní tu pracuje asi třicet lidí, do konce letošního roku by se ale jejich počet měl zdvojnásobit. Vzhledem k tomu, že je v současnosti na zdejším trhu práce nedostatek kvalifikovaných pracovních sil, spoléhají se představitelé firmy na to, že je v Chrudimi strojírenské učiliště, které jim se zajištěním nových zaměstnanců pomůže. Společnost si proto u města zarezervovala v průmyslové zóně Západ ještě dva hektary půdy, na nichž by chtěla do konce roku 2017 postavit další výrobní halu a zaměstnat zde nové pracovníky.

Chrudim - Poté, co se majitel restaurace U Dalibora ve Filištínské ulici rozhodl uzavřít svoji živnost a celý dům prodat, následoval jeho kroky za několik měsíců i další z podnikatelů v této lokalitě Petr Locker. Známá restaurace U Slejšků, kterou provozoval, je teď k mání za necelých sedm milionů korun.

Locker, který v minulosti proslul několika insolvenčními řízeními a především kontroverzním vystupováním na veřejnosti, musí provozovnu nyní prodat, aby umořil dluhy, kterých prý není zrovna málo. Tvrdí to alespoň lidé z podnikatelova okolí. V samotné restauraci U Slejšků býval přitom častým hostem bývalý místostarosta a současný městský zastupitel Roman Málek (Koalice pro Chrudim), jemuž zde prý Locker „naléval“ do hlavy svoje názory na dění ve městě.

[[img:chrn_fullwidth:402:Petr Locker na archivní fotografii ukazuje, kam jeho podnikání míří...  Foto: Chrudimské noviny]]

Historický dům na Resselově náměstí se stal proslulým i poté, co do jeho fasády nechal bezohledný majitel nastřílet hřeby, které tu zajišťovaly reklamní poutač. Po zásahu radnice ale nakonec obrovitá plachta z domu zmizela. Zda se podaří ne zrovna levnou nemovitost prodat, je otázkou. Již zmiňovaná restaurace U Dalibora je totiž na prodej už bezmála rok a prozatím si svého kupce nenašla.

Chrudim - Další krok k výstavbě venkovní tělocvičny před stadionem MFK v ulici V Průhonech učinili v pondělí radní města. Schválili totiž firmu, která cvičební prvky na zelené ploše před „Emilákem“ postaví. Stala se jí pražská Enuma Elis, která má s tímto druhem staveb bohaté zkušenosti.

„Firma navrhla jedinečnou sestavu cvičebních prvků ve spolupráci se zájmovou skupinou obyvatel města - takzvaných street workouterů,“ vysvětluje mluvčí chrudimské radnice Sylva Drašnarová, jaký byl postup při vybírání nejvhodnějších hrazd a bradel, která budou stát před stadionem. „Cena byla nakonec stanovena na 360 tisíc korun a zahrnuje jak dodávku, tak i montáž cvičebních prvků na místě samém. Vytvořena bude i dopadová plocha. Částku by měla pokrýt zvláštní dotace z městské kasy,“ doplňuje informace Drašnarová.

[[img:chrn_fullwidth:4878:Cesty mladých sporotovců do Městských lesů na podzim zřejmě definitivně skončí  Foto: Daniel Schindler]]

„Je dobré připomenout, že právě výstavba venkovní tělocvičny byla jednoznačně primárním bodem loňského Desatera problémů města. Není tedy pravdou, že je tato akce nepotřebná, nebo snad zbytečná, že město na její výsledky kašle,“ upozorňuje starosta města Petr Řezníček (SNK-ED), jenž je znám svým pozitivním postojem ke sportovním aktivitám obyvatel města. Zítra, tj. ve středu 28. května v 16 hodin, se přitom na místě, kde má tělocvična vzniknout, opět sejdou příznivci workoutu s městskými úředníky, aby doladili poslední potřebné detaily a vyslechli si, jak bude tělocvična vypadat. Hotová by měla být už na podzim.

Chrudim - Celkem devětatřicet volebních stran a hnutí se ucházelo v eurovolbách na Chrudimsku o přízeň zdejších voličů. Přestože k volebním urnám dorazila v našem regionu jen necelá pětina lidí oprávněných volit, na průběh hlasování to nemělo žádný vliv. Některým kandidátům to totiž stačilo k tomu, aby s pomocí i tak malého množství hlasů obdrželi mandát k zasedání v Evropském parlamentu.

Na Chrudimsku se přitom žádné překvapení nekonalo. Lidé v regionu podle očekávání volili nejvice kandidáty v současnosti nejpopulárnějšího hnutí v zemi - ANO 2011, jež zde zvítězilo se ziskem 2474 hlasů (16,74%). Naopak mírně překvapivé je druhé místo KDU-ČSL, která obdržela 2035 hlasů (13,77%), a až třetí místo zbylo na nejsilnější parlamentní stranu ČSSD, kterou svými hlasy podpořilo 1958 občanů (13,25%). V těsném závěsu za ní skončila čtvrtá KSČM, jež posbírala 1916 hlasů (12,97%). Páté místo připadlo koalici TOP 09 a STAN, jež měla podporu 1689 voličů (11,43%). Hranici tisícovky hlasů pokořila ještě na Chrudimsku ODS, pro jejíž kandidáty se vyslovilo 1018 občanů (6,89%).

Druhou vlnu nejúspěšnějších stran v našem regionu představuje na sedmém místě Strana svobodných občanů, kterou volilo 748 lidí (5,06%), následována v zemi stále populárnější Českou pirátskou stranou, která získala od občanů 654 hlasů (4,42%). Za zaznamenání ještě stojí deváté místo Úsvitu přímé demokracie Tomio Okamury, který si připsal k dobru 491 hlasů (3,32%), a desátá příčka Strany zelených, jež obdržela 381 hlasů (2,57%). Ostatní strany na Chrudimsku už jen doslova sbíraly drobky voličské přízně.

Chrudim - Zakázat na území města hrací automaty, anebo ponechat tyto stroje na výrobu chudých a často i zničených rodin? Městští zastupitelé měli teď možnost zatnout výherním přístrojům v Chrudimi "tipec". Nestalo se ale tak.

S návrhem zakázat na území města vyhláškou tento druh hazardu přišel opoziční zastupitel Roman Málek (Koalice pro Chrudim). Jedním z důvodů byla celonárodní kampaň, kterou vede v tomto smyslu Málkova mateřská strana KDU-ČSL. Zastupitelé však na jeho volání neslyšeli a nechali tuto věc beze změny. Radnice totiž argumentuje, že příjmy z hracích automatů tvoří nemalou část peněz, které se sypou do městské pokladny. Pokud by se tento pěnězovod odstřihl, způsobilo by to prý městu nemalé problémy. Například strážníci by museli vedle opilých teenagerů kontrolovat také sklepy a půdy chrudimských hospod, zda se v nich neskrývají nelegální hrací automaty. Nutno přiznat, že bez automatů by některé restaurace v Chrudimi už dávno zanikly.

Vedení města přitom primárně nevadí ani tak Málkův návrh na zákaz výherních automatů, jako spíše nedokonalé podklady k němu. Chybělo i projednání tohoto návrhu s finančním odborem MěÚ Chrudim, které je prý k rozhodování zastupitelů nutné. Zajímavé přitom je, že podle reakcí oslovených Chrudimáků, jsou tito jednoznačně pro zákaz. „Podle mého jsou to krvavé peníze získané z neštěstí druhých lidí, kteří často do těchto přístrojů nacpou i poslední korunu z výplaty. Je totiž jasné, že na nich hrají především příslušníci nejnižších sociálních vrstev. Divím se, že to radnice neví a nevadí jí to, když jinde se stará občanům doslova i o papír na psí hovínka,“ zlobí se Chrudimák, který se představil jako Jindřich. Hrací automaty ale na území města do ilegality nepřejdou, protože současné radniční koalici tyto peníze jednoduše nesmrdí.

Chrudim - Eurovolby, dá se říct, na Chrudimsku takřka nikoho nevzrušovaly a lidé je v drtivé většině ignorovali a věnovali svůj volný čas raději sobě a svým rodinám. A bylo jedno, zda to bylo ve městech nebo obcích. Procentuálně byla totiž účast až na ojedinělé výjimky všude takřka stejná. Český statistický úřad (ČSÚ) vyhodnotil volební účast v bývalém okrese průměrem 17,63 procenta, přičemž volit mohlo celkem až 84 403 voličů, ale k urnám jich nakonec přišlo jen 14 879.

Proč tedy nepřišlo na Chrudimsku volit takřka 70 tisíc oprávněných voličů, zůstává otázkou. Podle zlých jazyků za to může bláznivá administrace eurokomisařů, která začala zasahovat prakticky do všech aspektů našeho života, dílem za to prý mohou i skandály, které provázejí domácí politiku, v důsledku čehož jsou lidé celkově zklamáni z vývoje politiky v posledních letech, ať už v Evropě nebo v České republice. Navíc nepovažují volby do Evropského parlamentu za důležité, přestože tento legislativní orgán vytváří až 80 procent současných zákonů, které ovlivňují naše životy.

A jaká byla tedy volební účast v jednotlivých městech na Chrudimsku? V Chrudimi a jejích místních částech mohlo jít volit celkem 18 705 voličů, přišlo jich ale pouze 3472 (18,56%). V druhém největším městě Hlinsku mohlo volit 8215 lidí, k volebním urnám se jich ale dostavilo jen 1426 (17,36%). V Heřmanově Městci mělo oprávnění volit 3934 občanů, volilo jich ale pouze 689 (17,51%). Ve Skutči se očekávalo 4245 voličů, dostavilo se jich ale jen 679 (16,00%), ve Slatiňanech mohlo volit 3212 lidí, svého práva ale nakonec využilo jen 646 občanů města (20,11%). V Třemošnici žije v současnosti 2566 oprávněných voličů, své europoslance volilo ale jen 411 lidí (16,02%), v Chrasti přišlo z 2522 oprávněných volit jen 375 občanů (14,87%). V Seči se místo 1461 voličů objevilo před volebními urnami pouze 216 lidí (14,78%), v Ronově nad Doubravou mohlo volit 1370 občanů, svého práva ale využilo jen 214 lidí (15,62%). A konečně v Nasavrkách se očekávalo 1332 oprávněných voličů, přičemž jich dorazilo pouze 246 (18,47%).

Nejvyšší účast (vyjádřeno procenty) měli tedy mezi městy na Chrudimsku ve Slatiňanech (20,11%) a v Chrudimi (18,56%), nejhorší naopak v Seči (14,78%) a v Chrasti (14,87%). Pokud se podíváme na obce v regionu, tak suverénně nejvyšší voličskou účast zaznamenali v Libkově (37,33%), dále v Liboměřicích (35,77%), v Boru u Skutče (35,71%), v Českých Lhoticích (34,83%) a Hošťalovicích (32,41%). Žádná další obec na Chrudimsku se přes třicetiprocentní hranici už nedostala. Naopak nejhorší voličskou účast měli v Hroubovicích (7,86%), Rozhovicích (8,33%), Prachovicích (9,18%) a Střemošici (9,74%).