Chrudim - Městské lesy hospodařily v loňském roce se ziskem. Z prodeje dřeva se podařilo radnici utržit necelých dvě stě tisíc korun. Potvrzuje to účetní uzávěrka.

Podle starosty Petra Řezníčka (SNK-ED) se hospodaření v městských lesích provádí přesně podle představ městských radních, kteří tvoří valnou hromadu společnosti. „Městské lesy nejsou žádná husa, snášející zlatá vejce, jak by si někteří možná mysleli,“ říká Řezníček. „Už před deseti lety se totiž přijal plán dlouhodobého hospodaření v našich lesech a ten jasně stanovuje objem vytěženého dřeva za rok. Samozřejmě, že do něj zasáhla i vichřice, jejíž následky jsou zvláště na Podhůře stále patrné,“ vysvětluje starosta.

Celou jednu třetinu Městských lesů Chrudim přitom tvoří lesy rekreační, oblíbený cíl mnoha rodinných výletů. Ani zde ale není možná běžná těžba, která by znamenala vyšší zisky a tím i příjmy do městské pokladny. Město by navíc rádo obnovilo přirozenou skladbu lesních porostů, které vzaly za své s hospodářským pěstováním stromů, při němž se využívají především rychle rostoucí jehličnany.

Letos čeká návštěvníky rekreačních lesů na Podhůře několik novinek. Chystají se tu singeltracky pro cyklisty a vztyčen bude i menhir.

Byla tu řeč o tom, že už takřka nikdo, až na pár věrných, si nechodí připomenout k soše Tomáše Garrigue Masaryka v Chrudimi výročí narození tohoto prezidenta osvoboditele. Ani se tomu nedivím, protože žijeme tak trochu v pokřivené společnosti. Vzpomínám totiž na dobu, kdy jsem vyrůstal pod fotografiemi, zachycujícími T.G.M. na jeho oblíbeném koni Hektorovi nebo jedoucímu se svým synem a pozdějším ministrem zahraničí Janem Masarykem v kočáře na zámek do Lán, zatímco ve škole to byli ti největší nepřátelé tehdejšího socialistického zřízení.

Měl jsem to velké štěstí, že jsem mohl tyto kontrasty vnímat už jako předškolní dítě. Žil jsem totiž v jedné domácnosti s prababičkou a babičkou, z nichž ta první byla hospodyní oblíbeného prvorepublikového chrudimského starosty Václava Káška či jeho zetě, ministra průmyslu Bohumila Laušmana, kterého agenti StB unesli v roce 1953 z Vídně zpět do Československa, kde zemřel za podivných okolností v komunistickém žaláři, a obě tyto milované ženy byly členkami sociální demokracie ještě dříve, než tuto stranu násilně pohltila tehdejší Komunistická strana Československa.

První republika byla vykoupena krví nás Čechů
Šel jsem tedy do školy vybaven poměrně solidními informacemi o tom, co pro předválečnou generaci znamenala první republika a proč tato generace třeba tolik jako dnes nelpěla na římsko-katolické církvi, nýbrž preferovala spíše evangelické vyznání či Církev čs. husitskou. První republika byla totiž vykoupena krví českých vojáků a legionářů, s jejichž pomocí a spojenců na Západě se Země Koruny české vymanila po tři sta letech z područí Habsburské monarchie. Ta byla zrušena, stejně jako šlechtické tituly, zreformován byl církevní majetek, a byla vyhlášena Československá republika. Lidé se zbavili pobělohorského traumatu a s nadšením budovali svoji první republiku, která to tehdy dotáhla až na osmou nejvyspělejší ekonomiku světa a stala se zároveň ostrůvkem demokracie, obklíčeným hned několika totalitními režimy (Německo, Maďarsko, Sovětský svaz).

O prožitcích a tehdejší výchově jsem měl později už jako novinář možnost hovořit s několika českými emigranty, a to jak doma, tak i v zahraničí. A všichni se shodují na jednom - T.G.M. byl a zůstává naším prezidentem osvoboditelem. A všichni k němu také shlížejí s patřičnou úctou a byli za něj ochotni za druhé světové války znovu umírat. Jenže tato úcta byla po únoru 1948 pokřivena a vyměněna za kult Gottwalda, Stalina a tvrdé dělnické pěsti, a jméno Masaryk bylo vymazáno ze školních učebnic. Jediným světlým momentem bylo Pražské jaro 1968, které však záhy rozjezdily tankové pásy sovětských okupantů a naše země zažila už třetí masovou vlnu emigrace - poprvé po Bílé hoře, podruhé po únoru 1948 a potřetí po roce 1968, kdy zahynula myšlenka socialismu s lidskou tváří.

Tři hříchy, které tvoří dluh vůči prvorepublikové generaci
A právě v tomto prostředí vyrůstaly generace našich rodičů i my samotní, včetně drtivé většiny současných politiků, kteří tvoříme spolu s našimi dětmi tento svět, jenž se nezachoval k těm, kteří ve jménu T.G.M. a první republiky prolévali krev, právě uctivě.

Tato země se za prvé nevypořádala s komunismem, a když, tak jen polovičatě, aby se vlk nažral a koza zůstala celá. Zakázala sice propagaci komunismu, kterou však stejně netrestá, avšak nezakázala stranu, která způsobila mnohé příkoří, a jejíž vliv se pomalu a jistě rozlézá po této zemi jako rakovina. Za druhé - tato země svoje hrdiny z první republiky patřičně neocenila (pokud v to nepočítáme různé metály, medaile nebo diplomy), a tak mnozí z nich zemřeli v chudobě, zatímco prominenti minulého režimu si nerušeně užívají vysokých důchodů nebo těží z dřívějších kontaktů a jsou z nich dnes milionáři, ne-li rovnou miliardáři. A za třetí - výchova mládeže zůstala mnohde v rukou těch, kteří ještě před nedávnem učili o Leninovi a našem velkém bratrovi na Východě. Není proto divu, že mládež Masaryka příliš nezná a neuctívá ho až na výjimky jako prezidenta osvoboditele.

[[img:chrn_fullwidth:3684:Starosta Řezníček řeční na vzpomínkovém aktu k 163. výročí narození TGM. Foto: Jindřich Balous.]]

Naši krajané si výročí užívají, u nás se konají tryzny
Když jsem před lety napsal v jiných zdejších novinách o tom, jakým způsobem si čeští emigranti připomínají v zahraničí důležitá výročí české státnosti, sklidil jsem zato posměch jednoho z představitelů chrudimské radnice. Jal se mě dopisem poučovat, že není přípustné, aby se něco takového konalo v Chrudimi. Psal jsem tehdy o tom, jak naši krajané v Austrálii nebo Kanadě uctívají Masaryka nebo naši republiku. Dělají to tak, že se všichni slavnostně ustrojí a v průvodu se sejdou na určeném místě. Tam na ně pak čeká pohoštění a zábava třeba v podobě živé muziky a dalšího programu. Při takové slávě je pokaždé plno a Masaryka si tam pamatují i jejich pravnoučata, která už někdy neumí ani pořádně česky. Tak proč by něco takového nešlo v Chrudimi, když to jinde funguje?

[[img:chrn_fullwidth:3683:Vzpomínkový akt v Chrudim. Foto: Jindřich Balous.]]

Klamná iluze modré krve, pravé víry a proletariátu
Namísto toho jsme svědky delegace, která se rok co rok ve stále menším počtu vydává k pomníku T. G. Masaryka. V mnohém to připomíná tryznu jak za minulého režimu, kdy se ještě chodily klást věnce k pomníku neznámého vojína. Zpravidla zde hovoří nějaký politik k hloučku staříků, v jejichž obličejích lze číst pocity ukřivdění a nenaplnění myšlenky jejich osvoboditele. Efekt takové připomínky je takřka nulový. A pokud v tom nemá jasno generace dospělých, nemůžeme čekat, že něco tak úzkostlivě konzervativního a bez nápadu, co má lidi sdružit, přitáhne i mládež. Zvláště, když se o Masarykovi učí ve škole jen z povinnosti. Potom se nelze divit, že mnohdy ve svém názoru tápe a chytá se klamných iluzí o šlechetnosti modré krve, pravé víry či proletářské revoluce, která má zbavit tento svět všech kmotrů, kteří nám pijí krev. První dnes zvedl hozenou rukavici nově zvolený prezident Miloš Zeman, který slibil v masarykovské tradici pokračovat. Je to Čech, vlastenec a socialista stejně jako T.G.M. Ale ani to mu nezaručuje, že mu jeho národ bude rozumět...

Chrudim/Seč - Přijedete-li do sečského hotelu Jezerka, možná zahlédnete mladého muže, který se chvilku baví s recepční, za okamžik prohodí pár slov s uklizečkou a hned zase běží dál. Ač se to nezdá, tím mladým mužem je ředitel hotelu Jaromír Paulus, který si na formality rozhodně nepotrpí.

Dokážete se taky rozzlobit a pozvednout hlas?

Ale samozřejmě. Dávám však přednost klidné domluvě před zbytečným křičením.

Moc často se to ale asi nestává...

Někdy taky ano, ale teď už jsme tu taková stabilní „posádka“, takže dobře vím, co od koho mohu čekat. Žádná velká překvapení se tedy nedějí.

Byl to velký problém sehnat kvalitní personál?

Byl. Před čtyřmi lety to nebylo zrovna snadné sehnat kvalitní personál, ale dnes, když už má hotel dobré jméno, si můžeme vybírat. Ostatně, i kvalita pracovníků šla za ta léta nahoru. Teď si lidé práce váží víc než v roce 2009, nechtějí ji ztratit. Myslím, že většina z našich zaměstnanců svou práci bere jako poslání, ne jen jako obyčejnou práci, kterou lze kdykoli změnit.

Šlo snadno získat dobré jméno pro hotel, jako je Jezerka?

Zpočátku jsem moc nevěřil tomu, že se to podaří. Ale když někdo spolupracuje s člověkem, jako je Milan Kušta, nakazí se jeho optimismem a hlavně nekonečnou energií. Jen tak se postupně dařilo hotel opravovat a modernizovat. V roce 2004 pak vznikl v hotelu krytý bazén a počáteční rozpaky byly rázem pryč. Za čtyři roky nato se vybudovalo kongresové centrum, což znamenalo další rozšíření poskytovaných služeb. Letos dokončené wellnes centrum už je jen taková třešnička na dortu.

[[img:chrn_fullwidth:3416:Jaromír Paulus. Foto: Chrudimské noviny]]

Stává se vám, že se klienti vracejí?

Ano, to se stává poměrně často. Protože nabízíme opravdu velký rozsah služeb, máme už takříkajíc i stálé klienty. A to nejen mezi lidmi, ale i firmami, které tu rok co rok pořádají svá školení a firemní večírky. Pokud totiž toužíte po aktivním odpočinku, není nic snazšího, než využít třeba naši saunu, bazény, vířivku, kuriozitou je pak krytá střelnice. Okolní lesy jsou samozřejmě plné hub, protože jsme v Železných horách. Často nám sem v létě chodí i hosté z okolních hotelů, nebo i samotní chataři. Každý si tu najde něco.

Máte nějakou představu, kde je asi vaše nejbližší konkurence? Co takový hotel Bohemia, který se v Chrudimi zrovna rekonstruuje?

To je opravdu těžká otázka, protože hotelů s tak komplexními službami u nás moc není. Ale když o tom tak přemýšlím, bude to asi jeden z hotelů na Dolní Moravě. Chrudimská Bohemka pro nás není konkurencí, protože my se zaměřujeme na zcela jiný druh klientely. Hodně si zakládáme na domáckém prostředí, ač se to díky modernímu vzhledu možná nezdá. Každý z hostů by se tu měl cítit co nejlépe a na nás je, aby se to podařilo.

Zpětnou vazbu od hostů také zjišťujete?

Zjišťujeme. Každý klient má na pokoji připravený dotazníček, který může vyplnit. Hodnocení je z velké většiny kladné, na což jsme patřičně hrdí. Ještě víc nás ale těší, když nás pochválí hosté osobně, zastaví se na chodbě a poděkují za kvalitní služby. Jednoznačným důkazem obliby jsou pak lidé, rodiny, které se pravidelně vracejí.

Vy sám jste tu spokojený?

Mně se prací tady splnil sen. Jsem vyučený kuchař, ale vždycky jsem toužil po hotelu a tím, že jsem se díky mému kamarádovi z dětství, kterým Milan Kušta nepochybně je, dostal do této funkce, dosáhl jsem v profesním životě svého vrcholu. Navíc, když jsem byl mladý, chtěl jsem pracovat přímo na Jezerce.

[[img:chrn_fullwidth:3414:Jaromír Paulus před recepcí hotelu Jezerka na Seči. Foto: Chrudimské noviny.]]

Máte vůbec čas na nějaké koníčky? Co osobní život?

Popravdě, moc času na koníčky nemám. V hotelu trávím klidně i deset hodin denně. Teď ale čekáme s manželkou rodinu, prvního potomka. Takže se nejspíš všechno změní :-)

Je všeobecně známou informací, že v posledních letech přehrada Seč moc návštěvníky netáhne. Čím to podle vás je?

Velkým problémem je voda, která zkrátka nemá kvalitu, kterou by lidé od přírodního koupaliště očekávali. Sinice se objevují každý rok dřív. Je to logické, protože většina vesnic, které leží proti proudu Chrudimky, nemá kanalizaci. Přepady septiků a jímek tak ústí přímo do řeky. Když taková voda potom stojí na jednom místě, je to pro řasy a sinice opravdový ráj. Lidé si potom rozmyslí, jestli se chtějí koupat ve špinavé vodě nebo doma v čistém bazénu, který má stále víc soukromníků. Naštěstí u nás mohou lidé využívat vnitřní i vnější bazén a zmiňované wellnes centrum. Problémy s čistotou vody v přehradě se nás tak prakticky nedotýkají.

Jak vycházíte s místní samosprávou?

Myslím, že docela dobře. Upravili jsme příjezdovou cestu a náklady si rozdělili s městem Seč napůl. Trošku byl problém v zimě s úklidem sněhu, je ale jasné, že důležitější jsou komunikace přímo v centru města. I to se nám snad v budoucnu podaří vyřešit.

Jaké jsou tedy plány do následujících měsíců a let?

Jasně, bez nich by to nešlo. Plánujeme třeba úpravu nedalekého lesa. Rádi bychom vybudovali pěšinky a lavičky s osvětlením. Měla by to být taková klidová zóna, kde můžete čekat na ubytování, nebo si sednout s knížkou, laptopem a vychutnávat ticho, které příroda nabízí.

Co vy osobně byste si přál pro sebe i pro váš hotel?

Jsou to spojené nádoby. Chtěl bych, aby se k nám lidé rádi vraceli a byli spokojení s našimi službami. A také chvilka času, abych si mohl zajít do wellnesu a vyzkoušet všechny druhy sauny, bazény, to by mě opravdu moc potěšilo :-)

 Děkuji za vaše odpovědi.

[[gal:3421]]

Chrudim - Rekonstrukce a revitalizace chrudimského „Bronxu“, kdysi zanedbané čtvrti sousedící s autobusovým nádražím, bude i nadále pokračovat. Radní města teď vybrali nejvhodnějšího uchazeče o nadlimitní veřejnou zakázku na stavební práce v této lokalitě v centru města.

Vítězem výběrového řízení se stala královehradecká stavební firma Hatex se svou nabídkou, která o dvě stě tisíc přesahuje jedenáct milionů korun. Původní, projektantský rozpočet byl přitom takřka dvakrát tak vysoký, šlo totiž o částku 21 milionů. Celá pokračující rekonstrukce je součástí integrovaného plánu rozvoje města. Už loni v říjnu byla část opravených domů předána novým nájemníkům.

Deset milionů by měla stát rekonstrukce ulic Revoluční a Rooseveltova, milion pak půjde na rekultivaci vnitrobloku. Vzniknou zde nové trávníky a dojde k výměně lamp veřejného osvětlení. Díky výrazným úsporám se dostane i na domy v ulicích Přemysla Otakara a Československé armády. Zanedbané nemovitosti zde dostanou nová okna a opravou by měly projít i střechy.

Zahájení prací je stanoveno na počátek dubna a hotovo bude na podzim. Jak to v "Bronxu" vypadalo a mnohdy i vypadá, si můžete připomenout v přiložené fotogalerii.

[[gal:2085]]

Chrudim - Nezvykle teplé počasí nás navnadilo na přicházející jaro. Přesto se zima ještě nevzdává a můžeme podle meteorologů očekávat co nejdříve výrazné ochlazení. Máte už plány na víkend? Pokud ne, pokusím se vás opět inspirovat.

První akce, která stojí za pozornost, se koná v neděli 10. března v Chrudimi. Od 14. hodiny se za Divadlem Karla Pippicha začne s úklidem města, kterým chtějí dobrovolníci dokázat, že jim není lhostejné prostředí, v němž žijeme. Clean-up Chrudim má své stránky na Facebooku. Není-li vám proti mysli trochu pomoci Technickým službám, přidejte se také. Chrudim je přeci naše město.

Maškarní karneval můžete navštívit v Bítovanech v sobotu 9. března v 15 hodin. Těšit se na vás budou v Restauraci a penzionu u Nováků. Pohostinství u Špejlíka, proslulé především tím, že nabízí naplnění našich pupíků, chystá na sobotu devátého také tancovačku. Divadelní bál začne v 19 hodin, v Orli. Myslivecký ples se pak koná také v sobotu devátého. Tentokrát ale v Penzionu Zlatá studna v Hlinsku od dvaceti hodin. Ochotnický karneval v lužské sokolovně je plánován také na sobotu, osm hodin večer.

Na přehlídku koní určených k prodeji si vás dovolují pozvat pracovníci slatiňanského hřebčína. Všichni milovníci starokladrubských vraníků se sejdou ve 13 hodin, v sobotu 9. března ve výcvikovém středisku.

Olbram Zoubek vystavuje v Galerii Art. Pokud máte rádi tohoto jedinečného umělce a člověka, určitě si udělejte cestu.

[[img:chrn_fullwidth:3676:Olbram Zoubek, Busta Josef, bronz. Reprofoto: Galerie ART.]]

Minulý pátek jsem byl na vernisáži v Muzeu loutkářských kultur. Ne, nebudu vás unavovat popisem vynikajících zákusků, které padaly do hostů horem, dolem. Rád bych vás ale pozval na zcela novou expozici, která možná změní vaše představy o tom, co je to vlastně loutka a jak dnes vypadají moderní muzea. Prostory renesančního domu v Břetislavově ulici se skutečně změnily k nepoznání. Přijďte se přesvědčit!

A třešnička dnešních tipů na konec. Trampské jaro oblíbené mladými i staršími fanoušky chrudimské Chrpy se koná v Divadle Karla Pippicha už tuto sobotu, 9. března. Vstupné je lidových sto korun a koncert začíná v 19 hodin.

Příště se podíváme na Klub přátel Monaka. Že nevíte, o co jde? Zkuste se na Monako vypravit a třeba to zjistíte dřív, než si to zde za týden přečtete :-)

Chrudim - Vodárenská společnost (VS) Chrudim, která zajišťuje na Chrudimsku lidem pitnou vodu a čištění odpadních vod, vykázala za poslední rok (období od 1. 10. 2011 do 30. 9. 2012) čistý zisk ve výši více než 13 milionů korun. V porovnání s předchozím obdobím utržila firma za vodné a stočné o pět procent více.

Představenstvo společnosti navrhlo převést z uvedeného zisku 653 353 korun do rezervního fondu a dalších 9 930 000 Kč rozdělit formou dividend mezi akcionáře této firmy. Zbývajících 2 482 000 korun pak zůstane nerozděleno.

Cena pohyblivé složky vodného a stočného se přitom v Chrudimi zvedla od začátku letošního roku o 4,1 procenta na 75,39 Kč za metr krychlový vody. Vodné pak zdražilo o 4,39 procenta na 41,38 Kč za kubík vody. Také stočné podražilo. Lidé za něj teď platí o 3,69 procenta více než loni. O 17 korun je vyšší i pevná složka ceny za vodu.

Společnost VS Chrudim zaměstnávala v uplynulém roce celkem 115 lidí a takřka polovinu vyrobené vody prodávala Vodovodům a kanalizacím Pardubice. Na dodávkách její vody je nyní závislých celkem 84 tisíc obyvatel na Chrudimsku a v některých obcích v regionech, které s Chrudimskem těsně sousedí.

Chrudim - Zájemci o koupi Charvátovy vily se nehrnou, a tak se radnice rozhodla nevyužitou nemovitost, která už několik let chátrá, podstatně zlevnit. Případný zájemce by si měl připravit podle nového požadavku města minimálně dva miliony a dvě stě tisíc korun. Předtím chtělo město za vilu miliony tři.

Objekt v chrudimské Hniličkově ulici by od prvního dubna do 31. prosince měly nabízet realitní kanceláře a pomoci tak radnici najít jiného majitele, který tomuto opuštěnému domu, v němž dlouhá léta žil známý historik Jiří Charvát, konečně vdechne nový život.

Zanedbaná vila není však jedinou nemovitostí, která prověří umění realitních makléřů. Za 466 tisíc by se město rádo zbavilo také rekreační chaty ve Zdislavi, která leží v katastru města Luže. Chatka původně sloužila úředníkům jako místo k rekreaci, ale v posledních letech se do ní chrudimští úředníci už moc nehrnou. Také tato nemovitost bude potřebovat výraznější finanční injekci, aby mohla opět plnit svůj původní účel.

Oba návrhy radních města bude muset ještě schválit městské zastupitelstvo na svém příštím zasedání.  

Chrudim - Zdejší policisté našli na půdě své služebny na Všehrdově náměstí rozložený dřevěný vůz, kterým byli kdysi odváženi popravení lidé do márnice. Policejní budova totiž sídlí v bývalé věznici, kde se ještě na začátku 19. století popravovalo.

Budovou chrudimské věznice, která spadala pod tehdejší krajský soud, prošly v minulosti tisíce vězňů, mezi nimi i ti největší násilníci a vrazi. Jediným pozůstatkem po nich jsou teď bývalé cely, které za předchozího režimu sloužily mimo jiné i jako sklady komunistické státní bezpečnosti, a nyní je dalším artefaktem, připomínajícím historii této budovy, nově nalezený vůz pro odvoz popravených.

"Majitelem pohřebního vozu zůstává Policie České republiky. Je sice rozložený, ale v dobrém stavu. Co s ním bude do budoucna, zatím nevíme," říká mluvčí chrudimské policie Jiří Tesař. Jak dodává, policisté našli na půdě rovněž dřevěnou fošnu, která byla součástí historického popraviště. Podle Tesaře není vyloučeno, že se těchto nečekaných nálezů nakonec ujmou historici, kteří je předloží k vidění veřejnosti. Podle všeho bude ale nezbytné je ze všeho nejdříve renovovat.

Chrudimská věznice fungovala od roku 1792 a poslední poprava se tu konala o sto let později. Hlavu do oprátky tu strčil odsouzenec jménem Novotný, který otrávil svoji ženu a pět dětí. Také jeho tělo mohlo být odváženo do márnice nalezeným vozem. Zajímavostí je, že popravy byly všeobecně vyhledávanou podívanou, za kterou se platilo běžně vstupné, v Chrudimi nevyjímaje. Místem zdejších poprav byl pak vězeňský dvůr, který v současnosti využívá republiková policie.

Chrudim - Městský radní a bývalý ředitel zdejší nemocnice Tomáš Vondráček z vedení tohoto zdravotnického zařízení, zdá se, zcela neodchází. Jeho kolegové z rady města ho totiž navrhli jako zástupce radnice v dozorčí radě chrudimské nemocnice.

Nyní bude záležet na tom, zda tuto nominaci přijmou radní kraje a Vondráček tak opět bude moci zasednout ve vrcholném orgánu Nemocnice Chrudim. Jedním z radních je samozřejmě i hejtman Pardubického kraje a Vondráčkův spolustraník Martin Netolický (ČSSD).

Právě údajné spory s Netolickým, který měl upřednostňovat pardubickou krajskou nemocnici a „špitál“ ve Svitavách, byly důvodem, proč oblíbený lékař Vondráček rezignoval koncem ledna na funkci ředitele nemocnice v Chrudimi.

ODS udávala tón české politice takřka dvacet let. Ve svých počátcích měla silného lídra - Václava Klause, který přetavil Havlův humanismus v pragmatismus a převedl významnou část členů tehdejšího Občanského fóra do rodiny tradičních demokratických stran. V tu chvíli asi ta nejsprávnější věc jakou mohl Klaus udělat. Jenže pak přišla na řadu každodenní všední politika a s ní rozdělení politického vlivu mezi dva nejsilnější hráče - ODS a ČSSD, kterou Miloš Zeman vydupal doslova z říše zapomnění. Výsledkem byl sňatek z rozumu - tzv. opoziční smlouva, která ještě více upevnila sílu obou těchto stran, na něž se následně nabalila celá smečka prospěchářů, kteří si udělali z politiky výnosnou živnost.

Molotovův koktejl
Asi nejsilněji se "kmotrovství" v ODS projevilo za vlády tandemu Topolánek - Dalík. Trafiky a "spřátelené" zakázky se za nich přidělovaly jak na běžícím pásu a v kombinaci s arogancí místních bossů a pozdějšími příznaky hospodářské krize to záhy vytvořilo jakýsi Molotov - nebezpečně třaskavý koktejl, který zasáhl i nejspodnější patra politiky a s kterým si měla poradit současná Nečasova vláda.

Jenže ta se ve svých začátcích otřásala v základech, když si ODS musela poradit s nestabilními "véčkaři" a politicky protřelými mazáky z TOP 09 (dříve z větší části KDU-ČSL). S příchodem nepopulárních úsporných opatření to pak pochopitelně odnesla ODS jako strana, kterou měli voliči nejvíce spojenou se vším, co je z dřívějška iritovalo, zatímco TOP 09 se veze nahoru na euforické vlně tvořené gloriolou neposkvrněnosti prezidentského kandidáta Karla Schwarzenberga. Sice iluze, ale funguje dokonale...

Nejprve čekání na porážku...
Za této situace přijel Petr Nečas rokovat se svými spolustraníky do Pardubického kraje, co s ODS dál. Namísto toho, aby jim nalil optimismus do žil, se ale ukazuje, že ho všeobecná klišé, kterými se v Pardubicích prezentoval, odsuzují do příštích parlamentních voleb do role trpěného premiéra, nad kterým jeho spolustraníci (alespoň zdejší) dávno zlomili hůl. Mají totiž už jiné favority, které by rádi viděli v čele ODS. Zatím to ale nejde, protože předseda této vlády a současný předseda ODS bude v příštích volbách tím poraženým. Nečas to dobře ví a snad i proto působí navenek unaveně a nepřináší recepty, jak z krize ven.

Mix Klause a nomenklaturního ředitele
Propad popularity ODS postihuje všechny bez rozdílu. I v malých městech jako je Chrudim. Pamatujete ještě doby, kdy na začátku 90. let vládl městu starosta Nový? Jeho autoritářství, arogance, zesměšňování politických protivníků a direktivní vedení schůzí bylo pověstné. Z opozice a řečníků dělal trhací kalendář. Tak trochu připomínal mix Klause a nomenklaturního ředitele fabriky před rokem 1989, který si nenechá do ničeho a nikým mluvit. Paradoxně to dodnes některým "novým" chrudimským politikům imponuje.

Nového poté vystřídal v čele radnice jeho spolustraník Libý. Znamenalo to nejen změnu stylu a liberálnější přístup, ale především generační střet mezi Libým a Novým, který si stále ještě osoboval právo mluvit do chodu radnice. Libému tak jednoho dne došla s Novým trpělivost a od všeho podstatného na radnici ho prostě odstřihl. Bývalý starosta to záhy neunesl a přestoupil z ODS do US-DEU. Že vám to připomíná paralelu mezi Topolánkem a Klausem? Nedivím se. Sebestředný Klaus Topolánka také nerozdýchal, až nakonec rezignoval i na funkci čestného předsedy ODS.

Další vyostření názorů mezi komunálními politiky
V průběhu dalšího vládnutí na radnici se Libý se svým zástupcem Řezníčkem (nyní SNK-ED) rozkmotřili s dřívějším spojencem - ČSSD, když podali na tehdejšího a paradoxně i nynějšího neuvolněného místostarostu Trávníčka trestní oznámení kvůli nesrovnalostem při stavbě bytového domu v sídlišti Na Větrníku. Podezření se sice později ukázalo jako liché, avšak zadělalo na další problémy v místní komunální politice.

Bylo třeba obsadit uvolněné místo zástupce starosty. Nový koaliční spojenec - Chrudimská volba, o tuto funkci neusiloval, avšak podmínil setrvání v koalici tím, že chce za sebe ve vedení radnice Čechlovského z ODS, který nebyl zatížen společnou minulostí se starostou Novým. To vyvolalo v řadách místních občanských demokratů zlou krev, neboť v houfu čekatelů na funkci "přišla řada" na radního Beránka, předtím blízkého spolupracovníka Jiřího Nového. Také Chrudimská volba si doteď v sobě nese stigma této dřívější strategie, neboť i v rámci ní někteří její členové tehdy usilovali o to, aby se prosadili do čela radnice - viz Pavel Pavlíček - předtím ODS, později Chrudimští patrioti nebo naposledy Strana zelených, který se snažil prosadit bývalého přednostu Okresního úřadu v Chrudimi a jednoho ze zakladatelů místního OF Ondřeje Kudrnáče - ale to už je jiný příběh, a tak se vraťme k chrudimské ODS.

Odebrání licence místnímu sdružení
Boje uvnitř této strany na sebe nenechaly dlouho čekat. Beránek, co by tehdejší předseda chrudimské ODS, znepříjemňoval se svými věrnými mladému místostarostovi život, jak to jen šlo - počínaje ultimáty v kontextu s jakýmisi morálními apely, ve kterých funkcích smí a nesmí Čechlovský působit, a konče sólo volební kampaní Eduarda Beránka v rámci jedné politické strany. Zhruba v té době také exkalovala na republikové úrovni rozepře mezi premiérem Topolánkem a svérázným ministrem financí Vlastimilem Tlustým, kterého Topolánek z vlády vyhodil a Tlustý se mu zato odvděčil tím, že Topolánkovu vládu s dalšími rebelanty z ODS později potopil.

Nebylo proto divu, že výkonná rada ODS zasáhla a po všech zkušenostech s nejrůznějšími rebelanty odebrala chrudimskému sdružení licenci, protože tu situace dozrávala do otevřeného střetu. Tento zásah shůry vzápětí vypudil všechny vzpurné členy ODS, které do sebe strana absorbovala jinde, anebo přešli podobně jako Beránek pod křídla Strany svobodných občanů.

Labutí píseň ODS v Chrudimi?
Z Libého se vzápětí stal poslanec a na jeho místo se po dalších komunálních volbách dostal Jan Čechlovský v barvách ODS, která stále požívala v Chrudimi i po všech předchozích peripetiích největší důvěry občanů. Přestože to bylo z pohledu mnoha zasvěcených nejúspěšnější volební období v novodobé historii města, byla to zároveň labutí píseň občanských demokratů v Chrudimi. Popularita Čechlovského, pod jehož vedením Chrudim s pomocí koaličních partnerů ožila, dosáhla vrcholu, a to ho nečekaně katapultovalo do poslaneckých lavic, kde vystřídal svého předchůdce Libého.

Čechlovský po předchozím váhání nakonec roli poslance přijal, ale neměl za sebe rovnocenného nástupce. Následná instalace Martina Pilaře do pozice lídra na kandidátce ODS vyzněla přinejmenším rozpačitě a sázka na tradiční oblibu občanských demokratů ve městě byla ze strany zdejších kormidelníků této strany naprosto neprozíravá. Jak by ne. Poměr politických sil v Česku se začal měnit a změnil se i v Chrudimi. Do popředí se draly strany jako TOP 09, VV a některé další nalevo i napravo. V našem městě navíc vykrystalizovala celá plejáda dosud neukojených politiků, kteří v dresech hned několika stran rozmělnili hlasy chrudimských voličů. Nelze zastírat, že jim výrazně pomohla společenská poptávka po změně stylu politického vládnutí.

Poprvé v řadách opozice
To se projevilo v následném povolebním vyjednávání, které bylo nejsložitější v novodobé historii města. Po sečtení hlasů voličů se rýsovaly dvě alternativy - vytvořit kolem Petra Řezníčka, který po více než dvaceti letech konečně dosáhl na vysněnou metu vítěze komunálních voleb v Chrudimi, středopravou koalici (SNK-ED, ODS, TOP 09, VV, VPM), anebo se rozkročit napříč politickým spektrem a postavit dosud nejširší koalici, jakou kdy Chrudim po roce 1989 měla. Na druhý pokus, což se předtím také nikdy nestalo, prosadil Řezníček svou a stanul v čele druhé varianty koaličního seskupení (SNK-ED, ČSSD, Koalice pro Chrudim, TOP 09, VV a Svobodní). ODS se tak rázem poprvé ve své historii ocitla v Chrudimi mezi opozicí.

Ještě než ale tato koalice vznikla, ukázalo se v plné nahotě, nakolik ovlivňují staré křivdy současnou chrudimskou politiku. Strany TOP 09, VV a Svobodní odmítaly shodně jít do koalice s ODS a VPM - jedni z předsudků, druzí pro nevyřízené účty, přestože si byly tyto strany programově nejbližší. A tak je na svou stranu přetáhl Roman Málek (Koalice pro Chrudim), který už dopředu deklaroval, že s ODS a VPM do koalice nepůjde. Kdyby mohl, vynechal by i Řezníčkovce, ale bez jejich pomoci by se na radnici nikdy nedostal. Lídrem druhé nejsilnější strany - ČSSD, byl Jaroslav Trávníček, který zase odmítal kvůli dřívější "zradě" být místostarostou Řezníčka, a tak ho na poslední chvíli ve vypjaté situaci nahradil spolustraník Miroslav Tejkl.

Bobřík mlčení aneb Velká taktická chyba
Chrudimská ODS se v prvopočátcích těchto vyjednávání chovala sebevědomě. Nakonec se ale cítila být zklamána zejména postojem TOP 09 a VV - především jejím lídrem Davidem Kasalem, a takticky z těchto jednání vycouvala. V tuto chvíli to bylo patrně pro ODS, která neměla přirozeného a silného lídra, nejrozumnější možné řešení. Mohla se totiž opírat o popularitu Čechlovského a z opozičních lavic snadno získávat politické body na úkor až příliš rozdrobeného a nezkušeného koaličního seskupení, jehož některé kroky vyvolávaly spíše úsměv na tváři než uznání za uvážlivou politiku. Než se tato koalice pod tíhou vlastního pnutí rozpadla, mohla se ODS vrátit na chrudimskou radnici doslova jako spasitel, leč nestalo se tak. Po celou tu dobu držela totiž "bobříka mlčení" a kroky radnice komentovala jen neurčitě, jako by ani neexistovala. A to byla z mého pohledu velká taktická chyba.

Tahy zkušeného politického matadora na šachovnici
ODS se totiž přikradla na radnici v tichosti a bez větších fanfár. Ve skutečnosti šlo ale o vítězství starosty Řezníčka, které lze směle přirovnat k ministru Kalouskovi, jenž mistrně prosazuje vlastní politický program na úkor obliby ODS. To samé lze teď sledovat i v Chrudimi, kde si zkušený politický matador pohrává na šachovnici s méně zkušenými kolegy a nechává je, aby napravili to, co předchozí koalice pokazila. Nepostřehl to předseda vlády Nečas ani místní sdružení ODS. Ten první se teď schovává za všeobecné fráze v předtuše vlastního konce, ti druzí se nepochopitelně uzavírají do sebe a nedávají o sobě a své práci vědět. Až na Čechlovského a pár světlých výjimek takřka nikdo místní "ódéesáky" nezná a ti zasloužilí jsou už dávno v důchodovém věku.

Trochu smutný pohled na stranu, která aktivně ovlivňovala přes dvacet let životy v této zemi i v našem městě. A je o to smutnější, že se všeobecně v příštích volbách očekává drtivé vítězství levice, která nebude mít při pokračování současného stylu vládnutí ODS adekvátní protiváhu. Otěže napravo může totiž převzít TOP 09, která je pouhou odnoží lidovců a ti jak známo z historie jsou schopni uzavřít koalici s kýmkoli. A to nemluvím o dalších pseudostranách a projektech českých zbohatlíků, které se derou ke slovu, natož o krajní levici, jež sází na sentiment voličů volajících po jistotách, které jdou sice slíbit, hůře už ale uskutečnit. Možná se ještě budeme divit, kdo bude za tyto strany v Chrudimi příště kandidovat. Každopádně ODS prožívá nyní krizi od shora až dolů a paralela tohoto srovnání je víc než zřejmá.