Od roku 2010 se v ČR postavilo 75 km dálnic. Za stejné období v Polsku 783 km a v menším Maďarsku 447 km. Superman očividně lítá do Polska a Maďarska...

Premiér Andrej Babiš nám slíbil vládu odborníků. A máme je! Hlavně na stavbu dálnic, kdy už jsme se naučili, že rozdíl mezi sněhem a kalamitním sněhem, je jeden Ťok. Ministr dopravy, který je překvapen z toho, že v polovině prosince na Vysočině napadlo 7 cm a prý je to kalamita. Za mě by byla kalamita, když by na Vysočině napadlo 50 a více centimetrů, ale chápu, že pohledem z ministerského okna to bude jinak.

V nedělních Otázkách Václava Moravce jsme se také dozvěděli, že opravovat dálnici je to samé, jako ji znovu stavět. A když došly argumenty, začalo srovnání „úspěchů“ současného ministra s ministry, kteří byly ve funkci jen pár měsíců. Gratuluji. Vidím, že homeopatika na vybudování pocitu vítěze u pana premiéra začala skutečně zabírat.

Chceme supermana z Polska a Maďarska

Odborníci z ANO 2011 jednoduše musí za pana ministra Ťoka prodávat úspěchy, když on to vůbec neumí a jen si z něj lidé utahují. Takže prosím, prostě ignorujme oficiální veřejné statistiky Ředitelství silnic a dálnic o tom, že se u nás za poslední rok postavilo pouhých 3,7 km, a místo toho věřme sci-fi pohádce o tom, že kilometrů bylo 30 km a nikdy se tak u nás dálnice nestavěly rychleji a víc než za vlády ANO. (To je ironie...)

Když vyšlo najevo, že graf prezentovaný panem Babišem je podvod a manipulace v podstatě od A do Z (skvělý rozbor je zde od Martina Jurici), přišel pan ministr Ťok s tím, že dálnice by rychleji stavěl už jen superman. Jak už jsem ale zmínil v úvodu, ten na nás očividně nemá čas, protože neblábolí a maká v Polsku a Maďarsku.

Celá situace by byla skutečně jen úsměvná, kdyby si člověk neuvědomil, že další ministerstva, která výstavbu dálnic mohla zrychlit, jsou už pátým rokem také pod správou odborníků z hnutí ANO 2011. Příkladem je třeba ministryně pro místní rozvoj Rambohafík Šlechtová, která ale byla očividně odbornice spíš na selfie s hovězím dobytkem na pastvě a zajišťování nového záchodového prkýnka, než prosazení stavebního zákona.

Ale přestaňme jen kritizovat a být škarohlídi. Celá věc má ještě pozitivní stránky. Část národa mohla zaparkovat beztrestně na 15 hodin na dálnici D1 a ten zbytek může při svých cestách objevit krásy naší země, až pojede po různých okresních silnicích. A o tom to asi celé je. Pozitiv to má spoustu a my zase jen remcáme. Tak doufejme, že teď už nebudete za škarohlídy a usmějete se. Tahle vláda „odborníků“ za rozčilování totiž opravdu nestojí.

Přeji hezký den a veselou mysl!

Pozn. autora: V článku je užívána ironie a nadsázka.

Tomáš Zdechovský, Blog

Forum24 - Operní pěvkyně Dagmar Pecková se často vyjadřuje i k politice. Bohužel to může vést i nepříjemnostem. Festival Zlatá Pecka Chrudim se například příště už konat nebude – alespoň ne v Chrudimi. Jak to začalo? Jedním rozhovorem, ve kterém se hovořilo i o hnutí Andreje Babiše. Dagmar Pecková napsala svým podporovatelům dopis, ve kterém popsala nejdůležitější body celého vývoje – a vy si je nyní můžete přečíst.

Bod jedna – Rozhovor na Seznamu

20. 8. 2018 jsem na TV Seznam natočila se svojí letitou známou Blankou Kubíkovou rozhovor, o který jsem ji sama požádala. Jak jistě víte, Chrudim a její hudební festival Zlatá Pecka prošly na jaře a v létě 2018 masivní celoplošnou reklamou. Starala se o ni pražská agentura Blue Gekko, ale na některé redaktory jsem měla “přímý drát”, tak jsem toho využívala.

Rozhovor měl zviditelnit festival, ale krátce před tím proběhla médii „aféra” Tomáše Kluse a zaznělo jeho prohlášení, že se bude distancovat od veškerých akcí podporovaných panem Babišem a Agrofertem, včetně jeho médií.

Musím upozornit, že rozhovor se nikterak nepřipravoval a ani se v něm nestříhalo. Je to podstata rozhovorů na Seznamu: Být co nejvíce autentický! A pod vlivem těchto událostí se paní Kubíková zeptala i mě, zda jsem v Chrudimi ochotná spolupracovat s ANO a jejími firmami, pokud se dostanou k moci… nebyla jsem na tuto otázku připravená a ani s ní úplně srozuměná (měla jsem připraveno, že se budu bavit o festivalu, ne o politice). Přesto si myslím, že jsem reagovala velmi diplomaticky… ostatně posuďte sami. A pokud je mi vyčítáno, že jsem v rozhovoru prosazovala stávajícího starostu pana Řezníčka, tak si zkrátka myslím, že jestliže někde mluvím o festivalu Zlatá Pecka Chrudim, nemohu přece veškeré zásluhy přičíst pouze sobě a lidi, kteří mě celou vahou úřadu i osobnosti podporují, prostě zazdít!

Rozhovor byl odvysílán 23. 8. 2018 a měl odstartovat sérii dění a úkazů, kterým dodnes nejsem schopna uvěřit!

Odkazy:

https://www.seznamzpravy.cz/…/kde-je-ucta-k-clovecenstvi-po…

https://www.youtube.com/watch?v=fhwzOszjvCg&feature=youtu.be

Bod dvě – Podivuhodné setkání s mužíčkem v plátěném kloboučku

V Chrudimi jsem kvůli přípravám a zkouškám na festival bydlela už od 24. 8. 2018 v hotelu Fortna. Denně běhám cca 10 km. Stejně tak i těch 14 dní, kdy jsem v průběhu festivalu pobývala v Chrudimi. Jednou, když jsem běžela kolem muzea, zastavilo žluté auto a z něho vyběhl starší muž v plátěném pomačkaném kloboučku. Snažila jsem se mu vyhnout, ale on mě oslovil a lehce přimáčkl ke zdi, ať si jej prý vyslechnu. Nepředstavil se! Horoval pro svoji stranu ANO a ptal se mě, proč to všechno dělám!!! Vůbec jsem netušila, co má na mysli. Nevěděla jsem ještě, že rozhovor na Seznamu způsobil v chrudimské politice takový rozruch, že jsem nutně musela býti atakována na ulici. Když jsem se z nechtěné pozice vymanila, řekl mi, ať dám všem pokoj, vždyť mám přece pro festival sponzora a on že pro město dělá to nejlepší… Hlavně ty schody, aby zmizely, a ukázal směrem k divadlu… pak mi políbil ruku, sedl do auta, odkud celou záležitost pozorovala nějaká žena, zřejmě jeho. Chvíli jsem tam stála jako opařená… Asi by mi nic neudělal… Alespoň na to nevypadal. Ale způsoby, jakými druhým vnucuje své politické přesvědčení, jsou nanejvýš podivuhodné. Když se mi o pár měsíců později dostala do rukou listina kandidátů chrudimské buňky ANO, tak jsem podle fotografie poznala, že dotyčným byl Richard Herbst.

Bod tři – Setkání, které zlikvidovalo festival

Koncertní provedení Offenbachovy Krásné Heleny v Klášterních zahradách bylo velmi úspěšné. Po koncertě se konala obvyklá autogramiáda. Mezi zájemci o podpis a společné foto se objevil i mladší korpulentní muž, který mi předal obrovskou kytici zabalenou v papíře! Chtěl podepsat knihu „Dítě štěstěny”, což je moje biografie. Když jsem se tázala, komu mám napsat věnování, tak se mě zeptal, zda opravdu nevím, kdo že on je… No nevím, odpověděla jsem… Byl neodbytný! A opravdu hodně trapný. Ostatně tuto nepříjemnou situaci může popsat i několik svědků, ať již z řady mých známých, nebo mých fanoušků, kteří čekali ve frontě na podpis. Jeden se přihlásil i do diskuse pod článek v Mladé frontě DNES ze 17. 12. 2018 pod názvem Chrudimský festival je v ohrožení jedna novinářka, která byla přímým svědkem, psala dokonce rovnou do redakce a její vyjádření je obsahem článku. Kdo byl onen člověk, který mně na konci trapného výstupu podsunul svoji vizitku se slovy bulvárního milovníka: Pojďte se mnou na kafe a povím vám víc, jsem se dozvěděla až při setkání se sponzory v hotelu Fortna po koncertě.

Začátkem září byl úspěšně završen 2. ročník festivalu Zlatá Pecka Chrudim. Kromě spousty jiné práce, která na mě čekala, jsem pokračovala v přípravách na ročník třetí. Hrubou dramaturgii už jsem stejně měla hotovou, jen šlo o to získat co nejvíce mladých a opravdu dobrých talentů na speciální koncert „Pecka podporuje mladé talenty”, protože dbám na to (a je to i jedna ze specialit tohoto festivalu), aby se zde objevovali a rozvíjeli nadaní mladí lidé. Příští ročník jsem chtěla rozšířit i o opravdu talentované děti.

Na setkání s podivným člověkem, který ani neví, že se květina předává bez papíru, jsem úplně zapomněla.

Bod čtyři – Předvolební leták

30. 9. 2018 jsem měla koncert v Obecním domě, který již předznamenával oslavy republiky. Těsně před koncem koncertu mi přišel email od chrudimské příbuzné s naskenovaným materiálem, který obsahoval předvolební leták hnutí ANO 2011. Byla tam otištěna moje fotografie, kde sedím, a nade mnou se založenýma rukama stojí kandidát na starostu, pan Pilný. Ale to ještě není vše. V článku, jehož autorem je pan Roman Zahrádka, se píše doslova: „…vzpomněl jsem si i na INFORMAČNÍ VÁLKU, kterou zahájila svým plamenným projevem Dagmar Pecková na jednom serveru, kde vyjádřila obavy nad tím, co se stane po volbách s jejím festivalem Zlatá Pecka. Myslím, že nic, že bude pokračovat, JEN JÍ NĚKDO NĚCO NEJSPÍŠ NAMLUVIL A ZNEUŽIL SLAVNÉHO JMÉNA K VLASTNÍ REKLAMĚ. INU INTRIKY. TAKÉ JSOU VÁM CIZÍ?“ Pak následuje výčet kladů pana Pilného a strany ANO. A dobrá rada nad zlato od pana Zahrádky, koho že mají chrudimští občané volit!

Pro mě je to nejen neoprávněné zneužití fotografie, ale i zneužití mého jména a jména festivalu, se kterým ani pan Zahrádka, ani pan Pilný nemají co do činění, a tak nemají právo ho zneužít ve svém předvolebním letáku, když navíc k inkriminované fotografii přišli výše popsaným způsobem!

Odkazy:
https://chrudimsky.denik.cz/…/nejsem-loutka-zlobi-se-peckov…

Bod pět – Video „ANO, kradou”

2. 10. 2018 jsem společně s profesionálním kameramanem natočila video s názvem „ANO, kradou”, kde se zásadně vymezuji proti postupům chrudimského (a nejenom chrudimského) ANO. Pan Pilný nyní ode mě požaduje omluvu, že jsem ho ve videu nařkla, že krade. Pokud si zaslané video přehrajete, tak nikde nezazní, že krade pan Pilný, ale jsou kritizovány všeobecné celorepublikové praktiky tohoto hnutí. A znovu podotýkám, že video vzniklo až po zveřejnění předvolebního letáku a na You Tube bylo postováno 2. 10. 2018 ve večerních hodinách.

Bod šest – Článek v Chrudimském deníku ze 3. 10. 2018

Článek, jehož autorkou je Romana Netolická, obsahuje vyjádření k dané situaci. Jak moje, tak i pana Pilného, který zpochybňuje, nevím, z jakého důvodu, můj morální kredit a odvolává se na skutečnost, že jsem ho při pořizování fotografie znala a že jsem mu měla zavolat, ne to řešit přes média! Že jeho adresu, telefon i e-mail mám! Takže pan Pilný udělá průšvih a já mu mám volat? O článku nevěděl. Za nic nemůže. A já si na svém FB dovolím sdílet volební program Svobodných demokratů! Taková drzost! Kdybych sdílela volební program ANO, asi by byl pan Pilný spokojenější! Škoda jen, že žijeme (stále ještě) v demokratické společnosti a můžeme volit svobodně a ne, co nám do mozku vmanipuluje pan Zahrádka! Ještě k paní Netolické – moje vyjádření uveřejnila až na nátlak stížnosti v pražské centrále.

Bod sedm – Právnická vyjádření

3. 10. 2018 byl odeslán dopis mého právního zástupce pana JUDr. Františka Vyskočila, ve kterém požaduje od pana Pilného omluvu za zveřejnění fotografie a nehorázností o mně napsaných v předvolebním letáku. Odpověď jeho právníka přišla až 7. 11. 2018 – o fotografování jsem věděla, s kým se fotím, jsem věděla.

12. 11. 2018 byl odeslán další dopis mého právníka panu Mgr. Vargovi s argumentací, která vyvrací nesmyslná tvrzení pana Pilného. Dodnes nepřišla jakákoliv odpověď.
Ostatně všechna tři právnická vyjádření poskytuji k nahlédnutí.

Odkazy:
Odpověď právníka Pilného z 7.11.2018
https://uloz.to/!E2AV6kzGPp44/mgr-varga-kovos-zastoupena-pdf
okamžitá odpověď mého právníka ze dne 12.11.2018, dosud bez odpovědi
https://uloz.to/…/dopis-pravna-zastupce-kovos-cz-12-11-2018…

https://pardubice.idnes.cz/peckova-s…/pardubice-zpravy.aspx…

Bod osm – Jednání o festivalu s radním za kulturu

26. 11. 2018 jsem ve večerních hodinách dojela po celodenním shonu z Prahy do Chrudimi. Bylo to na požádání radního za kulturu pana Axmanna a měli jsme jednat o následujícím ročníku festivalu Zlatá Pecka Chrudim.

Vzhledem k tomu, že já mám festival připravený až do roku 2022, nebyl pro mě problém vzít patřičnou mapu s rokem 2019 a vypravit se do rodného města. Čekalo mě však nemilé překvapení, když jsem se na otázku, co se panu Axmannovi líbilo nejvíce na ročníku minulém, dozvěděla, že neví a že ho to vlastně vůbec nezajímá! Na chvíli jsem zůstala úplně opařená. Tak já se ženu totálně unavená z Prahy autem v lijáku a pan radní si nezjistí ani základní fakta a jakýsi festival, který reprezentuje Chrudim daleko za hranicemi regionu, je hluboko pod jeho rozlišovacími schopnostmi. A pak jsem křičela! A hodně! Vůbec jsem to nebyla schopna pojmout, že tento člověk v příštím volebním období bude rozhodovat o kultuře ve vašem městě. To bylo první a poslední přímé jednání se mnou a zástupcem radnice o festivalu. Nikam jsme se neposunuli.

Bod devět – Audit festivalu Zlatá Pecka Chrudim

Samozřejmě že i já zastávám názor: důvěřuj, ale prověřuj. Vzhledem k faktu, že letošní ročník festivalu nepodpořili někteří sponzoři z roku předešlého, a přitom jen celoplošně republiková reklama včetně PR agentury stála víc jak milion (protože investice do reklamy měly být vkladem do ročníků příštích) a umělecká složka (2 orchestry, jeden jazzband, pěvecký i herecký ansámbl, přímý přenos do rádia atd.) stála cca 800.000 Kč, dalo město do festivalu víc, než bylo původně plánováno. Proto byl novou radnicí požadován u festivalu audit. Až sem vše chápu. Co mě ovšem udivuje, že 30. 11. 2018 byly veškeré materiály festivalu převezeny na radnici. Čili audit NEPROBÍHÁ v místě kanceláří „Besedy“, ale mimo! Proč? Může se leccos ztratit? Přidat? Vyměnit? Chce snad radnice festival totálně zdiskreditovat a exemplárně potrestat zúčastněné?

Bod deset – E-mailová korespondence mezi mnou a panem Pilným

2. 12. mi napsal e-mail nový starosta města Chrudim, že by se se mnou rád sešel. Odepsala jsem mu, že bych nerada byla znovu obětí manipulátorských praktik buď jeho, nebo pana Zahrádky. A že stále čekám na tu omluvu, o kterou ho před dvěma měsíci požádal můj právník. Takovýchto e-mailů jsme si vyměnili více… Já trvala na omluvě před setkáním, on že se možná omluví po setkání se mnou! Já ale nejsem ani podplatitelná, ani „ukecatelná“! Na otázku, co mám tedy novinářům říci na tiskové konferenci, která byla plánována od září 2018 na 10. 12., neodpověděl. Posléze jsem pochopila proč. Pro doplnění: tisková konference, svolaná na 10. 12. 2018, aby se zpropagoval program před prodejem na stříbrnou neděli, se nekonala a předprodej se neuskutečnil.

Bod jedenáct – Manipulativní články o festivalu

4. a 11. 12. 2018 vyšly v novinách, které vlastní pan Pilný, články psané „nezávislým” novinářem panem Zahrádkou, kterého platí současný starosta. Jsou plné zášti, manipulací, demagogie a lží. Dokonce píše o mých příjmech za festival – údajném milionu, který tahám z kapes nebohých daňových poplatníků. První článek vyšel dokonce v době, kdy mě pan Pilný ujišťoval o své loajalitě a snaze festival zachovat, zřejmě to mělo podpořit jeho tvrzení, že o článku (článcích) nic nevěděl, protože pan Zahrádka je přece nezávislý! Asi stejně jako nevěděl o nepravostech a manipulaci s mou osobou v předvolebním letáku! Podle mého skromného názoru buď pan starosta nemá přehled, co v tomto směru dělají a podnikají jeho nejbližší spolupracovníci, nebo to ví a je se vším srozuměn. Oboje jej ovšem neukazuje v nejlepším světle!

Odkazy:

https://novinychrudim.cz/…/pecka-je-to-vzdycky-kdyz-se-to-…/

Bod dvanáct – Natáčení pořadu Reportéři ČT v Chrudimi

Štvavé články dvorního „nezávislého” novináře Zahrádky jsem postovala na mém FB. Strhla se živá diskuse. Všiml si jich i investigativní novinář Marek Wollner a oznámil mi, že v příštích „Reportérech“ bude mít chrudimská kauza svoje místo. Vysílá se 7. 1. 2019. Natočil rozhovor s bývalým starostou panem Řezníčkem i s panem Pilným, který ve špatném časosledu a lživě informoval o uplynulých událostech a do kamery se omluvil za NEDOROZUMĚNÍ! A teď je na vás, zda to vše také považujete za nedorozumění! A i kdybych ohnula hřbet a vzala jeho omluvu na vědomí, celý festival už je natolik zdiskreditován falešnými informacemi a moje osoba je natolik pošpiněna, že náprava pověsti festivalu na výchozí pozici léta 2017 je podle mého názoru naprosto nemožná. V očích chrudimských občanů jsem ta, která na nich vydělává miliony a přiváží do města kulturu, která je dobrá jen pro úzký elitářský okruh několika mých fanoušků. Stejně tak již jmenovaný audit je prováděn naprosto nezvyklým a ponižujícím způsobem, se snahou ukázat na nás jako na zloděje.

Odkazy:
https://novinychrudim.cz/…/pri-setkani-se-starostou-u-oval…/

Celý festival jsem během posledních dvou let připravovala bez nároku na honorář a peníze jsem si brala jen za odzpívané koncerty nebo odehrané divadelní hry. A to ještě za cca 2/3 mého normálního honoráře. Veškeré reklamy, návštěvy televizních studií nebo novinové články – vše bylo zadarmo. Samozřejmě že to byla i moje reklama, ale Chrudim jako město a propagace festivalu v tom hrály stěžejní roli.

Nikdy jsem neměla a ani nemám nadále zapotřebí tahat peníze z daňových poplatníků. Ty si, věřte, umím vydělat jinde. Chtěla jsem pro město vytvořit něco velkého. Něco, kde bych mu mohla vrátit zpět to, co do mě před více než 40 lety vložilo. A bohužel se mi to nepodařilo. Naopak! Moje úspěchy, zkušenosti, můj společenský i morální kredit byl vymáchán ve špíně pomluv, manipulací a lží! Svým jednáním pan Pilný a jeho nohsled Zahrádka zničili velké a krásné věci! Protože hudba spojuje a vytváří nádheru v duši. Ale co chcete od člověka, který jde na koncert jen proto, aby se nechal vyfotit s celebritou a mohl to použít v předvolebním letáku! A když se dotyčná ohradí a chce jeho veřejné přiznání pochybení, protože byla veřejně zneužita, tak zničíme ji a všechny její snahy. Pan Pilný zvítězil! Neví, co je běh na dlouhou trať. Neví, že vítězství tohoto typu nikomu neprospějí a nejméně pak jemu, radnici a městu už vůbec ne. Město letos ušetří půl milionu díky osobní pomstě. Pan Zahrádka si může pozvat půl Metallicy!

Jakkoli se jedná o nejdůležitější text těchto dní, který se dotýká pozice českého předsedy vlády ve vztahu k Evropské unii, z českých médií jeho plné znění podle vyhledávače Newton prakticky žádné medium nepřineslo. Některá média sice přinesla podrobné informace, ale plný text najdou čeští čtenáři a uživatelé jen těžko. Pro toto usnesení hlasovalo 434 europoslanců, 64 bylo proti a 47 se zdrželo. Prošlo společné usnesení čtyř frakcí, které bylo nejtvrdší z navrhovaných rezolucí.

Zde tedy přinášíme ještě jednou plné znění tohoto zásadního dokumentu:

Evropský parlament

1.  je hluboce znepokojen tím, že Česká republika nedodržuje čl. 61 odst. 1 finančního nařízení, pokud jde o střet zájmů českého premiéra a jeho vazby na koncern Agrofert;

2.  vyjadřuje politování nad každým střetem zájmů, který by mohl ohrozit plnění rozpočtu EU a oslabit důvěru evropských občanů v řádnou správu peněz daňových poplatníků EU; vyzývá Komisi, aby zajistila, že se v případě střetu zájmů politiků EU bude uplatňovat politika nulové tolerance a nebudou pro ně platit jiná pravidla než pro kohokoli jiného a že nebudou žádným způsobem omlouvána zpoždění při ochraně finančních zájmů Unie;

3.  připomíná své usnesení ze dne 27. dubna 2017 o udělení absolutoria za rozpočtový rok 2015(6), v němž vzal na vědomí, že „Evropský úřad pro boj proti podvodům (OLAF) zahájil na základě údajných nesrovnalostí správní vyšetřování […] projektu realizovaného v České republice pod názvem ,Čapí hnízdo‘“, a vyzval Komisi, „aby ihned po dokončení vyšetřování informovala příslušný výbor“; připomíná své usnesení ze dne 18. dubna 2018 o udělení absolutoria za rozpočtový rok 2016(7), v němž uvítal, že „OLAF dokončil správní vyšetřování českého projektu ,Čapí hnízdo‘“, a vyjádřil politování nad tím, že „OLAF odhalil závažné nesrovnalosti“;

4.  zdůrazňuje, že vzhledem k přímé použitelnosti čl. 61 odst. 1 finančního nařízení o střetu zájmů nesou všechny osoby zapojené do provádění rozpočtu EU, včetně předsedů vlád, zodpovědnost za plnění povinnosti předcházet střetům zájmů a řešit situace, které lze objektivně vnímat jako střet zájmů;

5.  vyjadřuje politování nad tím, že Komise zůstala po dlouhou dobu pasivní, ačkoli již od roku 2014 existují silné náznaky, že se Andrej Babiš nachází v situaci střetu zájmů ve své funkci ministra financí a později pak předsedy vlády;

6.  připomíná, že vnitrostátní orgány mají povinnost zajistit, aby byly unijní právní předpisy Unie o střetu zájmů uplatňovány ve všech případech a u všech osob;

7.  vyzývá Komisi, aby zavedla kontrolní mechanismus, který by se zaměřoval na otázku střetu zájmů v členských státech, a aby aktivní předcházení střetům zájmů zařadila mezi své priority; vyzývá Komisi, aby důrazně zasáhla, zejména pokud vnitrostátní orgány nepřijmou opatření k zamezení střetu zájmů u svých nejvyšších představitelů;

8.  vyzývá Komisi, aby se touto otázkou neprodleně zabývala na základě stanoviska své právní služby vypracovaného v návaznosti na podnět organizace Transparency International Česká republika a aby uplatnila nezbytná nápravná opatření a postupy s cílem napravit případnou nezákonnou situaci, včetně pozastavení veškerého unijního financování určeného koncernu Agrofert, dokud nebude střet zájmů plně vyšetřen a vyřešen;

9.  vyzývá všechny vnitrostátní orgány a státní úředníky, aby iniciativně uplatňovali nové finanční nařízení, zejména jeho článek 61 o střetu zájmů, a předcházeli tak vzniku situací poškozujících jak dobrou pověst Evropské unie a členských států, tak i demokracii a finanční zájmy EU, a aby šli příkladem, pokud jde o práci ve veřejném zájmu namísto osobního prospěchu;

10.  vyzývá vnitrostátní parlamenty členských států, aby zajistily, že žádný z vnitrostátních předpisů o předcházení střetům zájmů nebude v rozporu s literou a duchem nového finančního nařízení;

11.  bere na vědomí stanovisko právní služby Komise o možném střetu zájmů současného českého premiéra Andreje Babiše v roce 2014, kdy zastával funkci ministra financí; žádá Komisi, aby v plném rozsahu prošetřila legalitu všech dotací EU vyplacených koncernu Agrofert od doby, kdy se Andrej Babiš stal členem české vlády, s ohledem na předchozí finanční nařízení platné před 2. srpnem 2018 a na jeho oddíl týkající se střetu zájmů;

12.  žádá Komisi, aby zveřejnila všechny dokumenty, jimiž disponuje a které se týkají možného střetu zájmů českého premiéra a ministra zemědělství a vysvětlila, jaké kroky hodlá podniknout k nápravě situace;

13.  žádá Komisi, aby získala zpět všechny prostředky, které byly vyplaceny protiprávně nebo nesprávně;

14.  trvá na tom, že veškeré vazby Andreje Babiše na koncern Agrofert musí být plně transparentní a nesmí mít vliv na výkon jeho funkce premiéra České republiky;

15.  vyzývá Radu, aby v rámci jednání o budoucím rozpočtu EU a o příštím víceletém finančním rámci učinila veškeré nezbytné a vhodné kroky k zamezení střetům zájmů v souladu s čl. 61 odst. 1 finančního nařízení;

16.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Komisi, Radě a vládě a parlamentu České republiky.

Premiér Andrew Barnaby vládne Středozemské republice po jasně vyhraných volbách. K většině mu sice pomáhají stoupenci bývalé diktatury, ale nad tím už část Středozemců mávla rukou. Barnaby je úspěšný muž, jeden z nejbohatších lidí v zemi, podniká s rozsáhlým majetkem a vlastní i značnou část médií. Je ale obviněn z porušování zákona, z hospodářské kriminality, na níž se měla podílet i část jeho rodiny. Vyšetřování se vleče. Mezitím premiérova vláda vyměňuje některé klíčové funkcionáře bezpečnostních složek. Objevují se otázky nad korektním průběhem vyšetřování. 

Skandál se rozroste ve chvíli, kdy promluví Barnabyho syn, který patří spolu s otcem k obviněným. Nemá středozemské občanství a dosud nebyl vyslechnut. Objeví ho novináři ve Švýcarsku. S otcem se nestýká, ale premiérův zaměstnanec s ním jezdil po světě na cesty placené právě otcem. Jedna z nich vedla na Krym. Andrew Barnaby ml. tam za nejasných okolností trávil nějaký čas, i když premiérova země považuje toto území za okupované. Množí se otázky. Proč byl právě na Krymu, když by mu otec mohl nejen objednat, ale rovnou koupit jakýkoli hotel na světě? Nejistot přibývá. Syn říká, že premiér chtěl, aby zmizel, a otcova zaměstnance považuje za únosce. Ten se cítí být jeho nevlastním bratrem a pečovatelem. 

Premiér říká, že obě jeho dospělé děti, které jsou spolu s ním trestně stíhané, jsou duševně nemocné. Jedna z lékařek je manželka premiérova zaměstnance, co jezdil se synem, sama navíc pro Barnabyho pracovala a za jeho politickou stranu kandidovala ve volbách. Otázek je více než odpovědí. Objevují se videa, maily a prohlášení, investigativní reportáže, ve hře je Rusko, Ukrajina, Krym, nelze nehledět na bezpečnostní rizika. Všechno to připomíná špatnou detektivku, kde autor přepálil zápletku, nedomyslel dialogy a zkombinoval to s pokusem o špionážní román. Je to ale realita. 

V okolních zemích není zvykem mít premiérem člověka, který je trestně stíhaný. A kdyby náhodou ano, tak by nejpozději po odhalení krymské anabáze jeho vyšetřovaného syna musel odstoupit. Premiér Barnaby přesto říká, že nikdy, nikdy neodstoupí. 

Nemusím čtenářům říkat, že žádná Středozemská republika neexistuje a Barnaby se jmenuje leda tak seriálový šéfinspektor. Jenomže všechno ostatní sedí. Napsal jsem to schválně takto, abychom si bez emocí a konotací spojených se jménem Andreje Babiše uvědomili absurditu a současně i vážnost současné situace.

Svá politická vystoupení ani politiku ODS jsem nikdy nestavěl na osobních útocích na lídra ANO a současného předsedu vlády. Na rozdíl od některých kolegů z opozice se necítím soudcem ani vyšetřovatelem a nemám hotové odpovědi na podezření a otázky kolem jeho osoby. Naším programem nebyl a není „Antibabiš“. Rád bych se s levicovou vládou pod jeho vedením střetával o podobu daní, stav vzdělanosti nebo silnic, po kterých jezdíme. Chtěl bych s ním vést debatu o směřování ČR, o našich národních zájmech. Vždy jsem se o tuto věcnost a politickou uměřenost směřující k podstatě věci snažil. Jenže tato aféra překročila všechny myslitelné hranice politického žánru.

Začalo to jako prý nová éra politické kultury. A po pár letech jsme se dostali do situace největšího střetu zájmů, jaký si vůbec můžeme představit. Vlastně bychom si ho před pár lety nedovedli představit ani teoreticky. 

Najednou nevíme, kdo k nám v Andreji Babišovi mluví a na základě čeho jedná. Zda stíhaná osoba, která se pochopitelně snaží minimalizovat riziko svého odsouzení, nebo nešťastný otec, který chrání svého obviněného syna. Nebo ještě zoufalejší otec, který dbá o klid nemocného syna, jenž je trestně stíhán. Stojí před námi hlava podnikatelského impéria, které policie prohlíží dokumenty, servery a vyšetřuje její spolupracovníky a také členy rodiny? Nebo je před námi v té konkrétní chvíli premiér, který se dokáže dokonale oprostit od obrovských osobních problémů, o kterých hovoří celá republika a píší i zahraniční média? Dá se to vůbec oddělit? Je to v lidských silách? Jistěže není.

Úkolem premiéra je řešit problémy své země. U nás to vypadá, že naše země musí řešit problémy svého premiéra. Je to nepřijatelné a neudržitelné. Proto jsme museli navrhnout předsedovi vlády demisi. Protože to odmítl, je naší povinností pokusit se toto neúnosné období ukončit a vyslovit vládě nedůvěru.

Před pár měsíci bylo pro všechny politické strany s výjimkou komunistů nepřijatelné, aby byl premiérem trestně stíhaný člověk. Dnes ho podporuje sociální demokracie s chybným argumentem, že bez nich to bude horší. A co bude horší? Co ještě může být horší? Žádná katastrofa se nestane, žádná „horší“ varianta už není, jen se otevře cesta k nastolení normálního stavu. Vláda Andreje Babiše s politickými extrémy je sice teoreticky možná, ale postupem času stále méně únosná. Pro společnost, pro naše národní zájmy a nakonec i pro její možné protagonisty. Je to jen hrozba nebo výmluva.

Nevím samozřejmě, jak se zachová prezident a další političtí aktéři. Každý má svou odpovědnost. Demokracie ale není bezbranná. 

Otázka, proč podáváme žádost o nedůvěru, když nemáme dost deklarovaných hlasů pro její vyslovení, je podivná. Vlastně překvapivá. Po vyslechnutí příběhu ze Středozemské republiky byste si nepochybně řekli, proč tam s tím někdo něco nedělá. To tam snad nemají opozici? A když mají, proč nežádá Barnabyho odchod? Protože má strach, protože neví, co bude dál? No tak to už v té středozemské zemi snad ani nemají demokracii. U nás v České republice ji zaplaťpánbůh máme. 

Na konci tohoto týdne ale nepůjde o žádnou politickou matematiku. Není to diskuse o vládě a opozici, o levici a pravici. Je to mimo tento politický střet. Půjde o svědomí a odpovědnost každého poslance. Zda bude tolerovat konflikt zájmů a narůstající osobní problémy a podezření kolem osoby předsedy vlády. Zda považuje tuto situaci za únosnou. Jestli je připraven oslabit zájmy České republiky podporou politika, jehož problémy zatěžují funkci premiéra, výkon vlády a pověst naší země. Zda dají šanci normálnímu politickému řešení nebo budou, navzdory tradici, politické kultuře a zdravému rozumu lpět na tom, že si nedovedou představit jiného premiéra než Andreje Babiše. 

Autor je předseda ODS.

Zdroj: http://forum24.cz/skandalni-pribeh-z-jedne-stredozemske-republiky-o-premierovi-co-nikdy-nikdy-neodstoupi/

iDnes - Zákaz mobilních telefonů na školách ve Francii funguje překvapivě dobře, ač kdysi vyvolal spory. Žáci se vrátili k osobní komunikaci, skupinovým hrám a pohybu. V hodinách jsou soustředěnější a učitelé jim ani nemusí telefony odebírat, napsal týdeník Die Zeit.

Zákaz používání mobilů ve školách platí od září na základních a v různé míře i středních školách. Vztahuje se i na tablety a chytré hodinky. 

Podle německého listu se nenaplnila obava učitelských odborů, že pedagogům nezbude, než ráno u vchodu mobily vybírat a pak je schovávat v trezorech. Na většině francouzských škol se osvědčilo jednodušší pravidlo: studenti telefony sami vypínají a ukládají tak, aby nebyly na očích. 

Aby zjistila, jak nové opatření funguje v praxi, zavítala reportérka Die Zeit do školy Collège Paul Langevin ve městě Carros na jihu Francie. Zjistila, že po letech ticha se ze dvora ozývá opět hlasitá konverzace. Žáci tam také běhají či hrají na honěnou. Někteří se dokonce vrátili ke kartám. „To už jsme tu roky neviděli,“ řekl k znovuobjevené zábavě ředitel školy Eric Claussen.

„Dnes je to u nás klidnější,“ dodal Claussen. Zákaz podle něj příznivě ovlivnil výuku. Mládež dříve o přestávkách zůstávala často nehybně u svých obrazovek. V hodinách pak byla nesoustředěná a někdy i rozzlobená, když si před tím na sociálních sítích s někým nadávala. 

Ředitel školy oceňuje i skutečnost, že chudší rodiče nyní necítí takový tlak, aby kupovali svým ratolestem nejnovější technické vymoženosti nebo módní aplikace do nich. Nadměrné používání mobilů ale považuje za problém všech společenských vrstev. 

Francouzský ministr školství Jean-Michel Blanquer odůvodňoval zákaz i snahou snížit počet případů kyberšikany. Přísnou restrikci slíbil v předvolební kampani také prezident Emmanuel Macron a poslanci jeho hnutí ji pak v červenci prosadili v parlamentu. 

Podle opozice šlo ale hlavně o PR tah, protože jen o trochu mírnější zákaz přinesl už zákon z roku 2009. Filozof a matematik Gilles Dowek označil fakt, že se ze škol vyhání elektronika, za směšný. Když už, zakázal by spíš pera a tužky, protože s nimi studenti v budoucnu určitě pracovat nebudou. Na rozdíl právě od různých digitálních zařízení, napsal v deníku Le Monde.

Omezení mobilních telefonů na školách zavedli i v Bavorsku, Švédsku, Dánsku a amerických státech Colorado a Connecticut. V Česku se o podobném opatření zatím diskutuje. Většina českých rodičů podporuje plošný zákaz, ukázal v září zveřejněný průzkum agentury Ipsos. 

Zdroj.cz - Suverén české politické scény, Andrej Babiš a jeho hnutí ANO, získali v senátních volbách jediný ze sedmadvaceti senátorských mandátů. Samo o sobě by to, kromě symbolické potupy, nemuselo pro Babiše nic velkého znamenat. Podstatnější jsou spodní trendy, z nichž vyrostlo nevítězství v komunálních volbách a otevřená porážka v senátkách.

Obojí volby naznačily, že hnutí ANO ztrácí koaliční potenciál. To se projevuje jednak ve vytváření radničních koalic a současně během druhého kola senátních voleb, kdy kandidáty ANO většinou nepodpořili voliči ostatních stran.

Když už nejsou babišovci schopni zvítězit ani v superlevicovém senátním obvodu na Břeclavsku, musí jejich předsedovi zablikat výstražná kontrolka. Čím je to způsobeno, že je „nikdo nemá rád"?

Mnoha politikům a politickým stranám dochází, že partnerské objetí s Andrejem Babišem je smrtelné. Americký spisovatel Mario Puzo by to označil slovy polibek smrti. Spojenectví s Andrejem Babišem je obecně rizikové ze dvou důvodů.

V první rovině to pocítily vládní strany ČSSD a KSČM. Na pozadí autoritářského způsobu řízení vlády Babiš automaticky strhává pozornost na svou stranu a vysává jejich hlasy. Když pak dojde na volební rozhodování, řídí se levicový volič podle osvědčeného hesla: nač volit kopie, když můžu hlasovat pro originál. Tímto způsobem Babiš stáhl na svou stranu většinu voličské klientele levice.

Druhým momentem je, že spolupráce s Babišem se pro většinu politických stran i osobností veřejného života stává stále větším reputačním problémem. Za hnutím ANO sice stojí třetina národa, ale zbylé dvě třetiny nechtějí mít s Babišem nic společného.

Předseda ANO tak zůstává uvězněn v „cele předběžného zadržení" svých třiceti procent. Sám Babiš si to začíná silně uvědomovat. Odrazem této reflexe je jeho sobotní rozhovor pro Právo, kde velebí piráty a Čižinského hnutí Praha sobě. To je náznak možné budoucí reorientace jeho hnutí. Otázka je, jestli mu to někdo uvěří.

Fialovo vedení by se mělo přestat tvářit jako nezúčastněný pozorovatel a vstoupit do řady lokálních dějů. Ostatně nezkorumpovanější organizaci celé ODS, na Praze 10, musela výkonná rada před lety zrušit a poté složitě obnovovat, aby dnes mohla v komunálkách s jinými lidmi získat 16 procent.

ODS se těmito volbami skutečně dostala na dráhu vzestupu. Co jí tam především katapultovalo? Jednak opoziční étos a současně si vybrala bonus za to, že před dvěma lety nevytvořila vládu s Andrejem Babišem. Dotknout se dnes na celostátní úrovni hnutí ANO, to znamená krátkodobou výhodu, ale střednědobou porážku.

To sociální demokracie v těchto volbách objevila podruhé své dno. 130letá strana dnes reálně stojí před hlubokými změnami. Jedna směrovka na pomyslné křižovatce ukazuje vstříc rozdělení na tradiční sociální demokraty a levicové liberály. Druhá směrovka nese název sjednocení různých proudů, ale se zcela jinými tvářemi, jak to udělalo KDU-ČSL v roce 2011.

Dalším poražených z těchto voleb je pro změnu 97letá strana (KSČM), kterou jeden levicový politolog nazval Kapitalistickou stranou Čech a Moravy (KSČM). Je evidentní, že tato kdysi radikálně revoluční strana píše poslední kapitoly svého příběhu a epilog nese název: začali jsme jako strana protestu a končíme jako poskoci jednoho miliardáře.

Na rozdíl od ČSSD zřejmě KSČM skončí s voličskou generací, které v období politické normalizace (1969-89) tato strana přinesla relativní materiální zabezpečení a výhody.

Zdroj.cz - Andrej Babiš komunální volby vyhrál i nevyhrál. Zvítězil sice v 17 ze 27 statutárních měst v České republice, ale strategicky už nemá kam jít.

Volební výsledky totiž ukázaly, co signalizovaly už sněmovní volby v říjnu 2017: hnutí ANO se natlačilo tak doleva, že odebralo podstatnou část hlasů ČSSD a KSČM. Tedy stranám, které na centrální úrovni drží samotného Babiše u moci. Nejde pochybovat o tom, že tento volební výsledek oslabí pozice předsedů obou stran a dost možná urychlí jejich výměnu a reorientaci obou uskupení. Tyto volby Babišově vládě rozhodně neprospěly.

Babiš současně svou protiimigrační rétorikou marginalizoval Okamurovu SPD, jinak potenciálního koaličního partnera v očekávání. Pro všechny tři strany se stal nebezpečným elementem pro jejich další existenci. I proto se ve volebním štábu hnutí ANO nejásalo, protože komunální volby sice Babiš objektivně vyhrál, ale celkově to jeho pozici oslabilo.

Úplně stranou pak nechme výsledky senátních voleb, kde sice ve druhém kole příští týden zvítězit může, ale ne rozdílem, který by odpovídal jeho dlouhodobým voličským preferencím kolem třiceti procent. Něco napovídá, že dnešním dnem se Andrej Babiš ocitl za zenitem svých sil.

Jinak řečeno, uvítězil se k budoucí koaliční samotě, která ho už za pár let dostihne. Podobně jako dostihla typově podobného politika, Vladimíra Mečiara, který sice v roce 1998 ve slovenských parlamentních volbách zvítězil, ale do pozice jej poslal nulový koaliční potenciál.

Otázkou je, kdo vlastně v těchto volbách fakticky zvítězil? Bylo to tam, kde se ve volebních štábech slavilo. Rozhodně to bylo v mnoha regionálních hnutích, která postupně ovládají stále větší a větší
města. Svědčí to o tom, že česká politika se stále více fragmentalizuje a ztrácí jednotící linii.

Letos se slavilo i v centrále ODS v pražské Truhlářské ulici. ODS evidentně přežila svou smrt a v řadě okresních a některých krajských městech svou podporu zdvojnásobila. Na to, aby byla alternativou
k Babišovi, ovšem potřebuje program a étos, který nabídne jinou verzi světa. Tu prozatím nemá na stole. Zatím to vypadá, že by se možná mohla stát jádrem budoucího protibabišovského bloku.

A Praha nakonec. Vždycky druhé Brno se v těchto volbách rozhodlo jít standardní cestou a řeklo ne experimentálním hnutím, které dělali z komunální politiky něco mezi cirkusem a nevládním aktivismem. Naopak pražští voliči se evidentně rozhodli, že po čtyřech letech zablokovaného rozvoje města a drastického vzrůstu cen bytů a nájmů, opakování této politiky, jen v mírně jiném aranžmá.

Symbolické pro volby na pražský magistrát je, že v zastupitelstvu bude jen jedna klasická politická strana (ODS). Zbytek tvoří hnutí, slepence stran nebo aktivistická uskupení bez pevného programu, jen
s jakousi hipisáckou vizí Prahy, jako maloměsta plného sousedské vzájemnosti a alternativních řešení všeho druhu. Pražané se namísto rozvoje rozhodli pro skanzenizaci hlavního města a zřejmě ho dostanou.

                                                                                   Bohumil Pečinka

Forum24 - Cesta Andreje Babiše k moci nad Českou republikou se v noci na 12. července po dlouhém, trapném a ostudném představení v poslanecké sněmovně završila. Vzhledem k tomu, jakou moc kumuluje ve svých rukou, je dosud bezprecedentním vládcem nad českým obyvatelstvem. Přitom otevřeně pohrdá demokratickým systémem, opírá se o někdejší totalitní stranu a kumuluje politickou moc s mocí mediální a ekonomickou.

Od této chvíle zbývají už jen poslední záruky občanské svobody. Je to jednak Senát, který má málo pravomocí, ale může bránit ústavním změnám, a je to Ústavní soud, který ale nemá v rukou vymahatelnost práva a svých vlastních rozhodnutí. Veškerou represivní moc i moc nad výběrem daní a finanční kontrolu celé společnosti má v rukou Andrej Babiš, který se může bez problémů podívat na každý bankovní účet v zemi. Nové nástroje k tomu připravila už vláda Bohuslava Sobotky.

Fakticky poslední zárukou svobody a právního řádu v České republice jsou nyní naše mezinárodní smlouvy, zejména členství v Evropské unii. Je přitom patrné, že Babišovým zájmem je maskovat svoji autoritativní a nesmírně kumulovanou moc vágními ohledy na evropské partnery. Ale i oni si postupně, jako koneckonců i větší část české společnosti, mohou zvyknout na snížený komfort demokracie ve východní části střední Evropy.

Tento den, 12. červenec 2018, je prohrou polistopadové demokracie. Formálně demokratickými prostředky se tu chopila moci síla, která odstraňuje principy dělby a kontroly moci.

Babiš o to stál dlouho a projevil vytrvalost. Když si uvědomíme, že po první investici na likvidaci demokracie, kterou byl nákup vydavatelství Mafra za více než 3 miliardy korun měl dostatek prostředků na bezprecedentní politický marketing a prakticky neustálou kampaň, můžeme si být jisti, že za moc v České republice utratil rozhodně více než 5 miliard korun. Právě kvůli této ekonomické sile našel velké množství kolaborantů mezi novináři a v prostředí české podnikatelské a intelektuální elity, která postrádá až na výjimky občanskou hrdost. Hodně lidí prodalo Babišovi své duše a někteří se neprodali lacino. Ale těch levných kolaborantů bylo zase hodně, což taky něco stálo. Pro Babiše bylo přitom spíše překvapením, že na prodej tu nejsou všichni, na které si ukáže.

Co bude dál, je otázka. Úloha sociálních demokratů prakticky skončila a stali se z nich lokajové. Komunisté tančí na hrobě polistopadového období, které bylo přitom nejúspěšnejší etapou celé české historie.

Nyní začíná nová, zřejmě dlouhá éra rizikového života v simulované demokracii ruského typu. A půjde o to, jak se bude každý z nás chovat. Těch posledních pět let bylo érou morálního úpadku, jaký jsme nezažili od dob normalizace. Měli bychom se stydět a nejlépe se vzpamatovat a najít ztracenou čest.

Budoucí profil národa lze ale bránit každým statečným vystoupením proti ohavnosti. Babiš dobře ví, co mu říkali lidé na náměstích. A bojí se jich. V tom je naše naděje. Že budeme pokračovat v naprosto viditelném odporu. Na ten totiž ještě nemůže sáhnout. Budeme se bránit, pane Babiši. A celý stát budeme bránit před vámi a před komunisty.

Forum 24 - V poslední době se objevily nové strany. Nejúspěšnější se u nás zdají být Piráti, nikdo ale ve skutečnosti přesně neví, kdo vlastně jsou. Mají ale slušný úspěch, poslední takový v Evropě zaznamenali před padesáti lety Zelení. 

Zelení se často řadili k levici, nicméně myšlenkové proudy byly u nich původu silně anarchistického. My jsme v našich dobách a v naší generaci už anarchisty nezažili. V první polovině dvacátého století byli hlavními levicovými proudy zejména marxisté, kteří se štěpili na sociální demokraty a komunisty, ale na druhé straně to byli právě anarchisté. Ti byli obzvláště silní ve Španělsku. Ale koncem tamní občanské války, když ruská tajná policie, která byla ve Španělsku velmi aktivní, nechala anarchisty vyvraždit, evropští anarchisté se z této rány ve skutečnosti už nikdy nevzpamatovali. Byť ještě anarchistická hnutí vznikala, zejména v Itálii, už nikdy nenabrala sílu. 

Sílu naopak nabíralo hnutí Zelených, které od anarchistů převzalo boj nejen proti soukromým vykořisťovatelům, ale i proti státu, protože věděli, že právě stát je schopen nejvíce ničit přírodu a životní prostředí. Ovšem Zelení se v poslední době dostali do krize, podědili totiž po anarchistech i kromobyčejné nadání se mezi sebou poprat a na to napříč Evropou doplatili. 

Teď mnoho lidí zaujalo Pirátské hnutí. Je to pokračování Zelených? Spíše ne. Na rozdíl od Zelených jsou Piráti pokračovatelé klasické levice. A sice té etatistické, jak jsme ji už zažili. Občan musí být zkrátka přinucen ke svému blahu a je na státu, aby řídil společenský řád tak, aby obšťastnil své občany ať chtějí, nebo nechtějí. 

V této souvislosti bylo u nás pozoruhodné sledovat, že právě Piráti bojovali na straně mocichtivých úředníků, aby se prolomila advokátní mlčenlivost. Bylo zajímavé, jak toto údajně revoluční hnutí stálo na straně policie a přidružených státních složek. Hned na to se Piráti jasně postavili proti návrhu, aby zástupci státní moci nebyli nadále privilegováni, aby, i když jsou uráženi, byli přece jenom blíže běžným občanům. Piráti se úředníků zastali, stejně jako svého času komunisté, kteří ve své době ovládali všechny obludně byrokratické úřady a své úředníky drželi pod zvláštní ochranou. Kdo vrchnost uráží, musí býti taky patřičně potrestán. Tento přístup se u nás stále zachovává. 

Piráti se tedy prokazují jako dědicové klasické levice a my zjišťujeme, že oholený Karel Marx, který nosí dredy, se zdá být zase lákavý, nicméně přístup k občanům se mnoho nezměnil. Jsem zvědav, jak dlouho bude především mladým voličům v České republice trvat, než prohlédnou tuto podivnou maškarádu.

Zdroj: http://forum24.cz/je-pozoruhodne-kdyz-pirati-bojuji-na-strane-mocichtivych-uredniku/