InPocasi.cz – Pátek a sobota po několika chladných dnech konečně nabídne příjemnější počasí s teplotami i přes 15 °C. Řada lidí tak vyrazí na procházku třeba do lesa nebo parku.

To je sice při současné karanténě možné, ale i při cestě do lesa musíte dle nařízení vlády mít na sobě roušku nebo šátek (viz Vláda ČR, kde se v nařízení píše: vláda zakazuje všem osobám pohyb a pobyt na všech místech mimo bydliště bez ochranných prostředků dýchacích cest).

S ohledem na jejich nedostatek si většina lidí udělala vlastní roušky (ve většině případů z nevhodných materiálů, jako je například bavlna). Roušky z běžně dostupných materiálů vás ovšem před nákazou neochrání, což ukazuje řada studií (např. Cloth masks compared with medical masks). Na druhou stranu se studie shodují na tom, že i tyto roušky snižují množství mikroorganismů (virů), které člověk vydechuje (Testing the Efficacy of Homemade Masks). Jsou na tom ovšem až třikrát hůře než roušky tvořené ze speciálních materiálů. Jejich význam je tak relativně malý.

Roušky z nevhodných materiálů mohou uškodit

Celkově ovšem vědci varují před využíváním roušek z nevhodných materiálů (například bavlna, gáza), protože u lidí naopak mohou zvýšit riziko infekce (BMJ Open, Risk Analysis). V roušce se totiž hromadí značné množství mikroorganismů včetně virů. Pokud následně roušku pravidelně nevyváříte, může se samotná rouška stát zdrojem nákazy. Problematické je i samotné nakládání s rouškou. Pokud na roušku po celodenním používání například sáhnete rukou, viry se vám okamžitě dostanou na ruce a následně můžete infikovat ostatní členy domácnosti.

Využívání roušek z nevhodných materiálů je tak poměrně problematické a hlavně pro běžné lidi, kteří nemají dostatečné znalosti o přenosech a šíření virů, je potenciálně nebezpečné. Z toho důvodu například i Světová zdravotnická organizace v dokumentu o využívání roušek uvádí, že lidé by v žádném případě neměli používat roušky z nevhodných materiálů (například bavlna, gáza).

Většina zemí roušky nepřikazuje

Nedávný výzkum se zaměřil i na to, jak země doporučují svým občanům využívat roušky v současné pandemii (Rational use of face masks in the COVID-19 pandemi...). Většina zemí nosit roušky všem svým občanům nepřikazuje. Hlavně asijské země je vyžadují v místech s vysokou koncentrací lidí (v dopravních prostředcích, centrech měst atd.). Například Čína nevyžaduje nošení roušek, pokud jsou lidé doma, v přírodě nebo pracují v dobře ventilovaných prostorách a nepřišli do styku s nakaženým.

České nařízení v rozporu se studiemi a Světovou zdravotnickou organizací

V současné době je České republika zřejmě jedinou zemí na světě, kde vláda navzdory všem studiím a doporučením Světové zdravotnické organizace vyžaduje po svých občanech, aby nosili roušku i třeba při jízdě vlastním autem nebo při procházce lesem, kde nikdo není (viz Vláda ČR). Tím se navíc ještě více zvyšuje doba, po kterou lidé roušku mají na sobě, a tím i riziko vzniku infekce.

red.

Už nikdy jako ovce!

Moje dotazy, kdy a jak efektivně používat roušku, adresované lékařským autoritám, zůstaly nevyslyšeny (viz předchozí blog „Kedy nosiť hentu růšku, Kefalín???“, 18. 3. 2020; „Proti šíření koronaviru a paniky“, 17. 3. 2020). Lékařská komora mne odkázala na web ministerstva zdravotnictví, odpověď prezidenta České lékařské společnosti J. E. Purkyně, pana profesora Svačiny, zde nemohu zveřejnit, editor by ji hned smazal. Povinné celodenní nošení roušky považuji za neúčelné nebo dokonce nebezpečné. Protože jsem opakovaně dotazován, kdy a jak roušku používat, rozhodl jsem se formulovat stručné pokyny, které jsou v souladu s názory řady zkušených hygieniků a epidemiologů. Činím tak navzdory tomu, že moje doporučení odporují nařízení vlády. Měl jsem s tím problém už na vojně i na klinice. Když po mě někdo chce pitomost, cítím potřebu se ozvat. Pokud se nás ozve víc, rozum zvítězí nad pitomostí. Už nikdy jako ovce!

Pokyny pro ty, kteří nevykazují žádné příznaky onemocnění a nepečují o osobu již nakaženou.

Kdy roušku určitě nosit:
V uzavřených prostorách, na nákupech, v hromadné dopravě, všude tam, kde se shromažďuje větší počet lidí.

Kdy je rouška zbytečná:
Pokud se jdete projít do parku nebo do lesa, jedete na cyklistickou vyjížďku, jedete sami nebo s rodinou v autě, pracujete venku... je rouška zbytečná, nebo dokonce škodí. Vydýchané bakterie, viry, hleny a nečistoty se v roušce zachytí a vy je vdechujete zpátky. Pro posílení imunity je nejlepší se jít každý den projít, nadýchat čerstvého vzduchu – bez roušky. Pokud se na vycházce míjíte s lidmi v odstupu 4–5 metrů, riziko nákazy je mizivé. Nezapomeňte na pozdrav aspoň pokývnout hlavou, nebo se dokonce pousmát.

Jak dlouho je rouška účinná:
Nejúčinnější je respirátor, který je ale nedostatkový, a proto vyhrazený pro zdravotníky – na jednu směnu. Papírová rouška ztrácí účinnost, jakmile zvlhne – za cca 20 minut, pak ji musíte zničit. Pro doma vyráběné roušky se nejlépe hodí bavlna. Jedna na den určitě nestačí, je lepší mít v zásobě 2–3. Po návratu zvenčí je nutné ji vyvařit a přežehlit. Rouška musí dobře těsnit, před jejím nasazením si umyjte ruce.

Roušky dětem:
Přimět malé děti k nošení roušky je nesmírně obtížné, neberte je proto do rizikových míst. Pokud musíte, náhradním řešením je přetažení plenty přes kočárek. Pokud jdete na vycházku do přírody, nechte děti bez roušky.

Ochrana kromě roušky:
Virus se přenáší nejen kapénkově, ale i dotykem. Po každém návratu zvenčí si pečlivě myjte ruce, stačí obyčejným mýdlem. Co nejčastěji doma, v práci i v autě větrejte. Cirkulace vzduchu výrazně snižuje koncentraci viru.

O posouzení návrhu jsem požádal též novou hlavní hygieničku ČR MUDr. J. Rážovou. Na mém facebooku oslovil přes 600 000 lidí, přes 9 000 ho sdílelo, přes 600 komentovalo. Mezi komentáři se stále častěji objevují prosby, jako je níže uvedená. Názory a obavy pisatele sdílím. K výzvě adresované žurnalistům se připojuji.

Zdeni Lucijana Pavko: A nešel by napsat podobný text jako výzva pro novináře, kteří, aby zaujali, tak používají smrt jako nástroj k vyvoláni emocí – zájmu o to, co říkají? Nejenže je to neetické, ale zajímá mě, zda si vůbec uvědomují svůj díl na současné panice. Od začátku se dotýkají podprahového strachu ze smrti a nedávají racionální informace. Všechna zpravodajství jsou natolik emotivně podbarvená, že málokdo si od toho umí udržet odstup.

MUDr. Jan Hnízdil, BlB., zastupující pohlavní hygienik ČR

Neovlivni.cz – Ačkoli první prokázaný případ koronavirové nákazy v České republice je z 1. března, vláda Andreje Babiše do dnešního dne nebyla schopna zajistit dostatečný počet respirátorů a ochranných pomůcek pro lékaře, seniory a další potřebné. Proč?

Přinášíme unikátní rozhovor s jedním z distributorů ochranných pomůcek. S ohledem na situaci, kdy stát je pro podobné firmy na trhu jedním z největších fakturantů, trval na anonymitě. “Bojím se zakleknutí.”

Neo: Kdy se na trhu s ochrannými pomůckami objevily první informace, že může nastat problém s respirátory? 

Každému rozumnému člověku v oboru bylo v polovině ledna jasné, že se něco děje. 95 procent výroby je kvůli tlaku na cenu v Asii, a když jsme viděli, jaký má nákaza vývoj v Číně a kdy i Číňané se svojí mentalitou rozhodnou o karanténě, bylo zřejmé, že to je totální průšvih.

Potvrdil nám to pak případ s tou výletní lodí, kde se objevila nákaza. Protože kdo si koupí takovou cestu kolem světa? Bohatí lidé s vysokými hygienickými návyky. A když se ani ti nebyli schopni ochránit, bylo jasné, že to je časovaná bomba.

Tehdy jsme začali nakupovat respirátory ve větším množství. A to jak ty s označením P1 a P2, tak také ty P3 proti virům a bakteriím. Brali jsme to tak, že nám vzniknou nové obchodní příležitosti.

Neo: Kdy jste zaznamenali nějakou aktivitu vlády?

Na konci února, kdy se rozhodlo o nákupu respirátorů na Správě státních hmotných rezerv. (Zpráva SSHR zde.) Mimochodem, tehdy říkali, že jich chtějí nakoupit dvě stě tisíc, a teď jich najednou chybí miliony? Jenže to výběrové řízení bylo záhy zrušené s tím, že se to nakoupí centrálně. Nemocnice pak najednou u nás začaly objednávat v tisících kusech, normálně jsou to stovky kusů. Ptali jsme se jich, proč tolik, a oni, že to je součástí jejich plánu.

Neo: Jenže vy a všichni další distributoři i výrobci jste z rozhodnutí ministerstva zdravotnictví z kraje března ze dne na den museli přestat do nemocnic dodávat.

Přesně tak. Nejprve přišlo nařízení, které limitovalo cenu respirátoru. Ano, byli tu idioti, kteří chtěli za kus 1700 korun, ale běžná cena byl třeba troj- až čtyřnásobek normální ceny. A pak následovalo rozhodnutí, podle kterého začal stát regulovat, komu máme dodávat. Směli jsme dodávat jen státním organizacím, jenže to nejsou kraje, a tedy ani nemocnice.

I když to po nás nemocnice chtěly, nesměli jsme jim nic dodat. Nastala paradoxní situace: měli jsme dostatek respirátorů a obraceli se na nás a na další distributory bohatí Číňané, aby je nakoupili zpátky. My jsme jim je neprodali, takže jsme nevyvezli nic, protože jsme to měli připravené právě pro české nemocnice.

Nechci si stěžovat, je to jen tak mimochodem: všichni máme datové schránky. Myslíte, že nám to rozhodnutí ministerstva o zákazu dodávek přišlo do datových stránek? Ne, museli jsme každý den chodit na webové stránky úřadů a zpravodajských serverů, abychom si dohledávali, co právě platí. Oficiálně nám to nikdo nesdělil.

Neo: Když jste jednal s úřady, zaznamenal jste v tom lednu nebo únoru, že by úředníci tušili, že ve skladech – třeba i ve státních rezervách – prostě respirátory chybí?

Absolutně ne. Na státním zdravotnickém ústavu mi s odkazem na rezervy řekli, že je toho dost. Podle mých informací nikoho nenapadlo, že respirátory nemají.

Neo: Je pravda, že k výrobcům a distributorům tehdy v březnu přišly kontroly z finančního úřadu?

Ano. Specializovaný finanční úřad kontroloval komu a za kolik prodávají. Kontroly byly u některých distributorů a u všech výrobců. Pokud podnikáte, asi víte, co to je za zmatek, taková ohlášená kontrola. Skoro z toho nespíte a čekáte, až to přijde. Každopádně ale musím říct, že těm úředníkům to bylo až trapné. Vím, že někteří se omlouvali.

Neo: První prokázaná nákaza se v České republice objevila první březnový víkend. Premiér Andrej Babiš ale do dnešního dne nedokázal zajistit, aby lékaři a ti, kteří respirátory nejvíc potřebují, je dostali. Jak si to celé vysvětlujete?

Dělám ten byznys dvacet let a kloním se k tomu, že v tomhle případě prostě jeden velký macho řekl, že se to udělá centrálním nákupem, a to byl konec. Premiér svým rozhodnutím zničil trh a distributoři logicky přestali respirátory shánět. Přece si nebudou dělat zásoby, když je nemají kam dodávat. Nebudete kupovat něco pro trh, když ten, kdo ho řídí, řekne, že si to celé zařídí sám.

Stát vstoupil do normálního trhu, totálně zbořil vazby, které tito obchodníci měli.

Neo: Premiér ale už minulý pátek tvrdil, že respirátory z Číny jsou na cestě. Proč tu nejsou?

Je důležité mít na paměti to, co jsem popisoval na začátku: v Číně je realita taková, že tam to takhle nefunguje. Musíte tam mít vazby a bez nich to v Číně nedokážete. U většiny kontraktů musíte dávat půl dolaru bokem. Úředník ale uplácet nemůže, jak to tedy má vyřešit? Složitě.

Také expedice není záležitostí několika dní. Ve středu řekli, že v pátek jich dorazí 190 tisíc. Když se to v Číně vyrobí, jede to na balení, cargem na letiště, takže už při objednávce víte, že to budete mít za týden, za deset dní. Oni museli vědět, že tu v pátek nebudou.

Největší problém zpětně vidím v tom, že premiér zakázal dodávat do nemocnic. Ale to přece dojde každému: jeden nakažený může vyřadit z provozu celou nemocnici. Je to podkopání důvěry občanů ve stát, v systém. Když se stane jakákoli havárie, předpokládáte, že se stát postará alespoň o tu komunitu lidí v první linii, kteří mají zachránit nás všechny. Tady je poslal do boje absolutně bez ochrany. A vláda se může jen modlit, aby kvůli tomu nebyli mrtví.

Sabina Slonková

Panika kolem koronaviru, již naše vláda úmyslně přiživuje a zneužívá, aby posílila svůj vliv na úroveň diktatury (samozřejmě rádoby ve jménu veřejného zájmu), čímž mimo jiné likviduje hospodářství a odsuzuje sta tisíce lidí k fatálním existenčním problémům, je z hlediska vědců (ne politikům sloužících panáků) i rozumu nepochopitelná. Stačí číst reálná a potvrzená čísla, umět základní matematiku a poslechnout si odborníky, kteří nový koronavirus studují.

Je to totiž jinak, než jak se nám snaží Babiš a jeho kohorta namluvit: smrtnost je NIŽŠÍ, než se tvrdí. Nakažených nových koronavirem je celosvětově řádově 10 až 100krát víc, než se ví. Tedy: zveřejňujeme celkem správné počty zemřelých na následky Covid-19 a těch, které systémy odhalily jako nakažené, ovšem reálné číslo nakažených lidí je nepoměrně vyšší. To znamená, že procento lidí, pro které je nový koronavirus život ohrožující, je také mnohem nižší (někteří vědci hovoří ani ne o jednom procentu).

Mnozí z těch, co podlehli Covid-19, by v nejbližší době stejně zemřeli; podle lékařů dost možná na komplikace vyvolané „obyčejnou“ chřipkou, jejíž epidemie stále ještě neskončila, ovšem byla zcela zastíněna globální hysterií.

Lékaři a epidemiologové to koneckonců zopakovali tisíckrát (proč ale právě tyto informace nebereme vážně a raději dál propadáme do hlubší malomyslnosti, strachu a hysterie?) – část nakažených virus ani nezaznamená. Jiní si myslí, že mají klasickou jarní virózu/nachlazení/silnou alergii... a jejich organismus si s virem poradí po pár dnech sám, nevyhledají lékařskou pomoc (naprosto správně). Díky tomu si budují v tělech protilátky. Také se ukázalo, že i při intenzivním osobním styku s nakaženým se virus uchytí jen u každého druhého a při běžném kontaktu dokonce jen u každého čtvrtého.

Čísla, jimž tak rádi věříme, pokud jde o peníze, hovoří stejně jasně (a bez emocí) i v případě nového koronaviru: Covid-19 pro nás není zdaleka takovým ohrožením, jak dáváme najevo. Na chřipku jen u nás ročně zemře několik set lidí a nikdo kvůli tomu neomezuje naše životy, nepřestáváme pracovat, nechystáme se na apokalypsu. Celý život se setkáváme s rizikem, viry jsou přímo naší součástí; žijeme s nimi a žít budeme dál.

Je dost možné, že nový koronavirus už tady s námi zůstane. Jako mnohé další viry. Vybudujeme si přirozené protilátky, najdeme vakcíny. A stejně jako u chřipky se jimi většina z nás stejně nebude očkovat, budeme spoléhat na svá těla a na „štěstí“. A ti, co ho nebudou mít, zemřou, jako tisíce našich blízkých, kteří v minulých letech bez humbuku podlehli následkům chřipky.

Zamysleme se: propadáme hysterii pokaždé, když sedáme do auta? Že je to nesrovnatelné? Při autonehodách umírá ročně celosvětově přes milion tři sta tisíc lidí a jen část z nich ony nehody zapříčiní. Proč se s tímto rizikem dokážeme vyrovnat a s dalším z mnoha virů, jehož následky (reálné, ne ty uměle vyvolané) nejsou až tak fatální, ne?

Zastavme se, vydechněme (pokud jste právě na ulici nebo v obchodě, tak přes roušku) a začněme myslet, ne jen automaticky reagovat v módu den za dnem novými nesmyslnými restrikcemi a apokalyptickými vizemi živeného strachu. Nepřilévejme olej do ohně těm, kteří zneužívají situace, aby nás zcela panikou, výhrůžkami a zákazy ovládli. To kolaps země a hospodářství je nyní mnohem větší nebezpečí. A pokud si to neuvědomíme, většina z nás na to šeredně doplatí.

Zdroj: https://www.reflex.cz/clanek/komentare/100353/adela-knapova-neni-vubec-tak-zle-jak-to-vypada-staci-konecne-zacit-myslet-a-pocitat.html

Reflex – Když převrhnete mléko na gauč, už je zpátky do sklenice nedostanete. Proto nemá valného smyslu se rozčilovat nad skutečnostmi, které se nedají vrátit nebo napravit. Ale pamatujme si následující:

Že tato země se nacházela šest let v hospodářském růstu, a přesto má kvůli Andreji Babišovi a jeho diamantovým ministerským mozkům „prožraný“ rozpočet. Žádné rezervy na horší časy, které žijeme dnes, ani náznak strategického uvažování, jež by přesahovalo horizont jednoho volebního období. To bylo pořád dokola – rozdat vybraným voličským skupinám, co se dá. A ty zbylé umořit moderními byrokratickými nástroji typu elektronické evidence tržeb, daňovým hlášením, nekonečným nákladem úředních povinností.

Že vláda se bohorovně vysmívala opozici, která se jí v lednu v Poslanecké sněmovně ptala, zda zajistila na blížící se epidemii dostatek roušek a respirátorů pro zdravotnická zařízení. O občanech nemluvě.

Že „zaklekla“ na lékařku Soňu Pekovou, která jako první ve své laboratoři diagnostikovala dva nakažené koronavirem, a že jí zakázala nadále testovat, přestože to dokáže rychleji a levněji (dokonce zadarmo) než akreditované laboratoře ze svěřenského fondu Andreje Babiše. Což je sám o sobě fakt do nebe volající a v zásadě neuvěřitelný.

Že v čele vlády stojí zcela zmatený a nesrozumitelný politik, který když spustí svoji hatmatilku, má člověk chuť vyhodit televizi z okna, případně se oběsit na roušce, kdyby ovšem nějakou měl. Zde doklad: „Nekritizujte, jako. My děláme maximum, jako. Ne vy. Ale byl tam novinář, který to na mě zkoušel, jakej jsem nejsem. Prosím vás. Ten člověk vůbec neví, co je krizové řízení, jo. Já jsem to xkrát zažil. Když byly povodně, když vám bouchne chemička, ano?... Jako pro nás všechny je to absolutně neuvěřitelná situace, to tady snad od 2. světové války nebylo, co se děje, jako. Takže, takže jako ano, možná někdy mluvím nepatřičně, ale to není nic proti němu, jako. On dělá maximum. Děláme to všechno za pochodu. Ano, my jsme rozšířili ty laboratoria, je rozšířené to testování, ano, teďka všude shání a každý může říct, jak ste byli připraveni. No ale, státní hmotný rezervy, já se zeptám, že kdo rozhodl o tom, že tam měli jenom deset tisíc těch respirátorů, no, ale my jsme to nebyli, jo, a kdo to mohol vědět, že bude celý svět nakupovat, vlastně, ano, všichni… Dneska máme lidi, kteří se nakazili cez Španělsko, cez další státy, takže není to už Itálie. Nejdřív jsme měli Itálii a bostonskou konferenci, ano. A potom samozřejmě došlo k nekontrolovanému přenosu u tý sestry Frýdek-Místek, u toho řidiče, který ještě je na Bulovce.“

Že premiér pojímal informování o vládních opatřeních jako sebeprezentaci a opakovaně při tom lhal.

Jistě. Není jednoduché řídit zemi v době nepředvídatelné epidemie. Ale od toho si přece ten stát platíme a máme právo od něj očekávat více, než dosud předvádí.

Přežijme to. Ve zdraví. A při dobré paměti.

Marek Stoniš, Reflex

Babišova nouzová opatření mohou být začátkem nového právního řádu. Opozice a právníci promluvili, ale Česká televize jim nedává slovo.

Dlouho jsem zvažoval, o čem mám napsat. Chtěl jsem napsat o tom, co doopravdy říká virolog Christian Drosten, u nás krajně dezinterpretovaný, nebo o tom, že Babišova brutální opatření víc škodí než pomáhají a opozice k tomu mlčí. Ve znechucení nad Babišovou mediální sebechválou jsme ovšem včera 17. 3. přepnuli z veřejnoprávních Událostí ČT na komerční TV Nova a s překvapením jsme zjistili, že opozice nemlčí. Veřejnoprávní ČT jí jen nedává slovo. Navíc jsem po bleskovém průzkumu webů demokratických stran a právnické www.ceska-justice.cz zjistil, že kritických vyjádření už je víc. Tak jsem se rozhodl napsat o tomhle.

Logika mediálních vystoupení
Ale začněme přeci jen popořadě. Už brutální zavření vysokých škol, muzeí, kulturních akcí a badatelen archivů v úterý 10. 3. 2020 ve mně vyvolalo nedůvěru. Proč bylo nutné po týdnech nečinnosti najednou zavřít badatelnu Archivu ministerstva zahraničí a přitom nechat v provozu nákupní centra? V badatelně je asi 12 míst a běžně se zde sejde jen asi 5 lidí, v nákupních centrech se sejdou stovky cizích lidí z široké oblasti, kteří pak mohou nákazu roznášet dál. Zavření badatelen je brutálním porušením svobody vědeckého bádání. Zabraňuje mi to v získání důležitých informací. Proč se na začátku zavíraly instituce z hlediska obsahu činnosti (kultura, vzdělání) a ne podle početní kapacity? Proč se nehledí na to, že jde o nastavení pravidel pro dlouhodobé fungování? Budeme v tom muset žít zřejmě až do léta, možná déle, proč se vše jednorázově ruší, místo aby se hledaly cesty, jak v tomto režimu dál žít? (Např. místo zrušení zkoušek rozdělit je na turnusy menších skupin, atp.) Navíc mě znepokojovalo, že ministr zdravotnictví i ministr školství líčili poměry lživě tak, jako by tato opatření nikomu nevadila. Přes skype se prý na VŠ dávno vyučuje…. To nevěstilo nic dobrého do budoucna.
Dobře, říkal jsem si, možná jsem zaujatý. Ale postupem času mi došlo, že rytmus a obsah Babišových zásahů se neřídí tím, co je nutné pro zastavení koronaviru, ale tím, co je marketingově vhodné pro každodenní vystupování v televizi. Veřejnoprávní ČT. Musí to být každý druhý den něco a zároveň to musí být opatření tvrdá, aby to vypadalo, že Babiš „maká“, ale zároveň to po něm samotném ani jeho ministrech nevyžadovalo skutečně něco udělat. Zavírat instituce je snadné, sehnat roušky a respirátory ne. Babiš má každý druhý den záminku pro zásadní vystoupení, při kterém předvádí i své spolustraníky: už 10. 3. zavřeli školy – údajně na 2 týdny, druhý den to rozšířili na měsíc, 14. 3. omezili volný pohyb a zavřeli zemi lidem z rizikových oblastí, 16. 3. vyhlásili nouzový stav a zavřeli hranice úplně, další den zavřeli školky, teď 18. 3. vydali absurdní zákaz vycházení bez roušky… Mezi 10 a 12 h smějí nakupovat jen důchodci. To si dělá legraci?
Obsah jeho opatření slepě napodobuje Itálii, nikdy nečeká, zda se projeví účinnost, musí totiž mít téma pro další vystoupení. Mediální logika zároveň ukazuje, že Babiš bude muset opatření pořád stupňovat. Kam ale zajde, když už došel k zákazu vycházení? Něco nám naznačují momentální lživé výkruty pana ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha, který vinu za své selhání a lhaní přenesl na nemocnice! Prý jim (dle prohlášení z 17. 3. 2020) nařídil včas, aby měly zásoby roušek na 4 měsíce dopředu. Podobným směrem jde Babiš, který začal obviňovat ředitele nemocnice Na Bulovce.

Umlčení médií a opozice
Opozice promeškala příležitost ozvat se s kritikou zameškaných opatření a místo toho 10. 3. podpořila Babišovy represe. Už tenkrát se mohlo poukázat na to, že Babiš promeškal konec jarních prázdnin, nezavedl kontroly na hranicích, aby předešel návratu lidí z lyžovaček v Itálii, ani na letištích, odkud k nám přilétali turisté. Veřejnoprávní ČT, která se ještě před pár dny stavěla do role pronásledované instituce, poskytla Babišovi volné pole pro sebechvalná vystoupení.
Teprve v sobotu 14. 3. se na tiskovce zeptal Babiše nějaký novinář na nedostatek roušek v nemocnicích a Babiš to v přímém přenosu označil za nepravdu. „Tak mi řekněte kde, a já jim to osobně přivezu,“ pokračoval Babiš v nevkusné roli makajícího hospodáře. Na internetu se připomnělo, že ministr zdravotnictví Vojtěch byl už 28. 1. 2020 dotázán v parlamentu poslancem ODS Bohuslavem Svobodou, zda je roušek dostatek. Odpověděl tehdy, že jich máme milion. Nyní je vidět, že ministr lhal. Vývoj lhaní dua Babiš – Vojtěch hezky shrnuje článek „Jak šel čas s rouškami.“
Reakcí na to byla Babišova „karanténa médií“, kdy 15. 3. zakázal přístup na tiskovky všem, kromě ČT, Novy, TV Prima, ČRo a agentury ČTK. Kritické otázky se nepřipouštějí. Mezitím vycházejí najevo těžko uvěřitelné chyby vyplývající z „mediální logiky“. V touze přivlastnit si zásluhy Babiš bránil ministrovi vnitra až do soboty, aby organizoval nákup roušek a respirátorů, teprve po vlastním selhání ustoupil. ČT o tom mlčí. Kellnerova PPF získala v Číně 120 tun zdravotního materiálu včetně respirátorů, ale vláda ČR je nedokáže dopravit do Čech. Ani o tom ČT včera neinformovala. Babiš zdržoval vznik Ústředního krizového štábu, aby ho nezastínil ministr vnitra Jan Hamáček z ČSSD. Ani to ČT neuvedla.
Tehdy se ozvaly i opoziční strany a předseda Hospodářské komory, ale veřejnoprávní ČT jim prostě nedala slovo. V pondělí 16. 3. 2020 vydaly demokratické opoziční strany (ODS, TOP09, STAN, KDU-ČSL) a Piráti společné prohlášení: Poukazují v něm na premiérovo lhaní a požadují pravdivé informace. O dlouhodobém plánu nic neříkají.
O den později vydala ODS (17. 3. 2020) prohlášení v podobném znění. Předseda ODS Petr Fiala výstižně pro TV Nova řekl, že Babiš přirovnává situaci k válce, ale zároveň nechce mít žádnou dlouhodobou strategii. Neříká nic o tom, k čemu nedomyšlené zákroky směřují, co bude dělat dál.
Na omezování osobních svobod poukázalo ve svém prohlášení z 16. 3. 2020 STAN. Zde konečně zkritizovali Babišovu organizační neschopnost. Plošný zákaz vycházení je jen důsledek Babišovy nepřipravenosti.
Za KDU-ČSL se ozval v prohlášení z 16. 3. místopředseda Petr Halík. Kritizuje Babiše za to, že dává i hasičům a nemocnicím nepravdivé informace a nedokáže zajistit dostatek ochranných pomůcek.
Mezi běžnými občany ale stále převládá dojem, že vše má na starosti Babiš, že má ohromné zásluhy a že opozice nic nedělá. ČT o jejich činech ani prohlášeních neinformuje, Kellnerovy respirátory se budou vydávat za Babišův úspěch. Do čela Ústředního krizového štábu postavil Babiš protiprávně „svého“ náměstka zdravotnictví Prymulu.
A ještě o jednom důležitém prohlášení včera ČT neinformovala. O drsném projevu prezidenta Hospodářské komory Vladimíra Dlouhého z 17. 3. 2020, kde poukázal na katastrofální hospodářské škody a na to, že vláda nemá ani pro ekonomickou obnovu žádný plán. Na nápravu škod by měla vláda vyčlenit aspoň 40 mld Kč. To je Babišovi jedno, stejně by to nešlo z jeho peněz. Tiskovou konferenci Vladimíra Dlouhého přenášela ČTK zde.

Ohnisko nového právního řádu?
Činí se i právníci , taky něco říkají. Nejprve se ozval v blogu advokát Václav Vlk, který poukázal na amatérský způsob vyhlašování nouzových opatření, nedostatečné formulace a porušování ústavních svobod. Následovalo souhrnné vyjádření expertů 17. 3. 2020 na webu ceska-justice.cz. Co vadí právníkům? Došlo k seberozpuštění poslanecké sněmovny, která se dle usnesení z 11. 3. sejde až 14. 4. 2020. V čele Ústředního krizového štábu nestojí ministr vnitra, jak by měl (Statut ÚKŠ z r. 2008, čl. 4/2), ale v souladu s mediální marketingovou logikou zde stojí nevolený náměstek ministra zdravotnictví. Aby ANO mělo reklamu. Nařízení vlády nejsou často dostupná v celkové verzi, ačkoliv platí od vyhlášení. Jsou pochyby o tom, zda vláda směla zrušit doplňkové volby do senátu na Teplicku.
Během dneška 18. 3. 2020 přednesli kritiku premiéra na svém briefingu zástupci senátu – předseda Miloš Vystrčil a předsedové klubů. Ale písemné verze se člověk na webu Senátu nedohledá… Nejúplnější verzi Vystrčilova projevu přinesly Parlamentní listy!
Když už na to poukázali právníci, tak si dovolím vyjádřit i svoji domněnku. Naše parlamentní demokracie je už od krize let 2010–2013 ve stavu klinické smrti, která jen ještě nebyla „potvrzena“ změnou právního řádu. Nikdo parlamentní demokracii nechce, řadu let nám oficiálně vládne „hnutí“, protestují proti němu také jen další „hnutí“. Tato změna se jen ještě nepřelila do změny právního řádu. Teď jsme ve stavu suspenze svobody pohybu, faktického omezení svobody projevu. (To má obdobu v opatřeních EU v době migrační a klimatické krize. Nezapomeňme, že ministr zdravotnictví Vojtěch inicioval propuštění dětského psychiatra Jaroslava Matýse kvůli vyjádření k aktivistce Gretě Thunbergové.) Weyrovsky řečeno: Je možné, že současné změny vyvolané epidemií jsou ohniskem nového právního řádu. Je to možná konec polistopadové republiky.
Zajímavé je, že Milion chvilek pro demokracii mlčí. Jak výstižně řekl Zdeněk Koudelka: „Kde začíná ohrožení demokracie, tam končí Milion chvilek.“

Zdroj: http://blog.aktualne.cz/blogy/ivo-cerman.php?itemid=36144

První obětí koronavirové pandemie v této zemi nebyl ústavní systém, jak se domnívá Václav Vlk, nýbrž kritické myšlení a schopnost racionální analýzy informací. Češi si podomácku šijí ochranné obličejové roušky, v přesvědčení, že rouška – tato moderní forma králičí pacičky pro štěstí – sníží riziko koronavirové nákazy. Pozoruhodné na tom je, že na rozdíl od běžného talismanu, který přináší štěstí tomu, kdo ho nosí, jde o talisman vikarický, zástupný: nákaze zabrání nikoli u nositele, nýbrž u ostatních, kteří s ním přijdou do styku.

Osobu věřící v zázračnou moc roušek nepřesvědčíte ničím: je hluchá k argumentu, že přes tkaninu pronikne zhruba 80 % částic o velikosti koronaviru, takže (částečnou) ochranu poskytne rouška jen v případě, že je nošena nakaženým, který už má příznaky ve formě respiračního onemocnění a chrlí do okolí virový aerosol, nikoli u jedince bez symptomů, a naopak může situaci zhoršit, není-li s ní při nasazování a snímání manipulováno správným způsobem a není po použití řádně sterilisována, ani faktem, že její nošení hodnotí jako spíše kontraproduktivní např. i Světová zdravotnická organizace. Nepomáhá nic, věřící rouškián je schopen vás na místě inzultovat, protože pro něj jste nezodpovědný, egoistický jedinec, který nehodlá komunitě obětovat ze svého pohodlí nic, ani pár minut strávených ušitím ochranné pomůcky (roušky průmyslově vyráběné přirozeně nejsou k mání – jsme v České republice!).

Hereze tresce se arci přísně: ředitel Nemocnice Na Bulovce Jan Kvaček, který si dovolil sdělit sestrám, jež se roušek domáhaly, pravdu, má být odvolán a lze očekávat, že obětí bude přibývat i v ulicích města.

Ale ne vše je tak špatné, jako by se mohlo jevit na první pohled. Podíváme-li se na rouškovou kampaň očima sociologa, nelze nevidět i určité pozitivní aspekty působení tohoto šílenství. Lidé jsou opět jednotni, stmeleni společnou vírou v ochrannou moc roušky, cítí se být solidární a tím, že si roušku musejí sami ušít, dostává se jim pocitu, že čímsi přispěli ku společnému blahu. Není proto dobře snažit se jedinci s kusem trenýrek na obličeji jeho víru vyvracet nebo jej přesvědčovat o její nesprávnosti, či přesněji škodlivosti: mýlí se, ale jeho omyl má i významné pozitivní konotace a nečekaný duchovní rozměr: tím, že nosí roušku, nepomáhá přece sobě, nýbrž nám ostatním! A že chudí duchem jsou blahoslavení, neboť jejich je království nebeské, to správně rozpoznal již evangelista Matouš.

Zdroj: https://slepeckahul.pecina.cz/all/uvahy-a-komentare/talisman