Popelky.cz – Sporadicky se na Popelkách zabýváme politikou. Ale zase málokdy, skoro vůbec, je obyčejnému smrtelníkovi umožněno nahlédnout až do ložnice politické strany. Nadto politické strany vládnoucí, jejíž lídr je tolik kontroverzním a trestně stíhaným mužem, avšak paradoxně i premiérem země. Proto mi dovolte rozhovor s dámou, bývalou poslankyní za ANO a exčlenkou Babišova týmu, členkou rozpočtového výboru a Rady Evropy. Atmosféru a styl uvnitř hnutí ANO nazvala jednáním sekty.

Kristýna Zelienková, bývalá poslankyně za ANO, která je v současné době obchodní ředitelkou jednoho hotelu v centru Prahy, vstupovala do hnutí ANO v roce 2011, tedy byla u zrodu Babišovy strany.

Paní Kristýno, jak to tak přijde, že se člověk stane členem politické strany, záhy i poslancem a najednou je z něho vlastně politik?

Úplně náhodou! Já byla obyčejná ženská, která se stará o rodinu a vůbec jsem politické ambice neměla. Pohybovala jsem se vždycky v cestovním ruchu a tady jsem se snažila vylepšovat a inovovat. Mám to v povaze. Jsem altruista, který má potřebu pořád někoho zachraňovat, někomu pomáhat a měnit věci k lepšímu … a nebojím se, jdu do věcí po hlavě.

Nejste Skopec, nebo Lev?

Jsem Lvice. (Pozn.: To vysvětluje tu potřebu zachraňovat ideálně celý svět.)

… v době, kdy vznikalo hnutí ANO, jsem se hodně věnovala zlepšení situace v oblasti cestovního ruchu v regionech, protože Praha je taková bublina a já měla záměr přenést ty možnosti a drive hlavního města, to know-how i do jiných měst, prostě ten byznys a úroveň služeb regionálně zvednout.

Tehdy jsem se setkávala s mnoha lidmi. Oslovovali mě různí provozovatelé, že by také chtěli čerpat dotace a jak to mají udělat, jestli když si někdo postavil támhle v Beskydech designový hotel, tak jestli i jejich penzion, který vedou už dvacet let, má právo na nějakou podporu státu a podobně. A já pomalu zjišťovala, co se vlastně kolem toho děje, kolik je tam korupce, jak je to celé špatně.

No a tehdy v té době přišel pan Babiš s tím svým pověstným stohem papírů do televize, myslím OVM, a prohlásil, že ví, co se děje, že on jako podnikatel je jediný, kdo je schopen do toho vidět, a že on všechno narovná, všechny korupce rozkryje, na všechny budou trestní oznámení, na všechno audity, a každý, kdo bude odpovědný na tom kterém ministerstvu za korupci, tak ihned poletí…

Přišel vám jako politický princ na bílém koni…

No ano, jako bojovník, věřila jsem mu … a v téhle době, v tomhle mém rozpoložení mě oslovil jeden známý, který se znal s paní Jermanovou, jestli bych nechtěla dělat v Berouně pro jejich místní organizaci … a já se sešla s paní Jermanovou, ona mi pověděla co a jak … já jí upozornila, že mám málo času a že jsem nikdy politiku nedělala … a ona mě ujistila, že to zvládnu, že to je pro dobrou věc. Tak jsem do toho šla.

… no a ANO utěšeně rostlo, začaly se rozbíhat další organizace v dalších místech Středočeského kraje … pak se řešilo najednou krajské předsednictví a díky paní Jermanové jsem byla místopředsedkyní kraje.

Pak se stavěla kandidátka, protože Nečas a pád vlády … bylo to strašně rychlé a já byla najednou třetí na kandidátce.

Vy jste vlastně političkou z leknutí v dobrém slova smyslu, jak to poslouchám.

Tak nějak, protože tady to ještě člověk stíhal, ale pak se dostal s paní Jermanovou do křížku pan Březina, položil to a já byla dvojka.

Byly volby, ANO získalo 16 % a já … byla poslanec.

Vyděsilo Vás to? Nebo jste měla dojem, že teď děláte kariéru?

Věřte nebo ne, ale nebyla jsem schopna myslet na nic. Byla jsem vyděšená. Je to obrovská odpovědnost, já na to nebyla připravená, nic jsem nevěděla o politice, ale nic… jako prostě Benda, když prohlásil, že když ho zvolili v tom osmdesátém devátém, tak se musel podívat do mapy, kde je Sněmovna, tak úplně to samé. Fakt já nevěděla, kam vlastně mám jít do práce, ani co je vlastně pořádně její náplní.

Ale tak prakticky jste teď měla příležitost skutečně měnit věci k lepšímu, podílet se na onom „bude líp“, ne?

Ano, já si nesla s sebou v sobě takový ten étos toho protikorupčního hnutí, bez ohledu na Babiše, já žila tím, že my jsme teď tady, abychom bojovali proti té korupci za to dobré a odkrývali ty kauzy.

Když ANO dostalo ministerstvo financí, tak já byla natěšená, co všechno pro lidi a podnikatele uděláme, jak se bude dít to, co se jim slíbilo. A já čekala… rok... dva... tři… celé volební období - a nic.

Tehdy jste přestala důvěřovat?

Ono to není ze dne na den. Berte to tak, že věříte v nějakou myšlenku, sama sebe jste v ní utvrdila a teď vám napřed pomalu a neochotně začíná docházet, že skutečnost je jiná. Já dokonce šla po těch volbách za Faltýnkem a řekla jsem, a brečela jsem u toho, že tam prostě nejdu do té Sněmovny.

A co Faltýnek?

No on se na mě díval a řekl, mi: „No vy jste se asi zbláznila! My přece nemůžeme hned po volbách přijít a říct, že nám odstupují poslanci! To nejde…“ – a tak dále.

A pořád jste věřila?

Babišovi ne, ale těm lidem a té myšlence jsem chtěla věřit… Ale pak víc už vidíte, spíš proto, že jste ochotna vidět, co všechno byla iluze, a pak i to, že jste skočila někomu na lep. Že to byl od začátku jeden velký podvod.

Existuje nějaký vyslovený bod nula, nějaká konkrétní věc, která vás zcela překlopila, prostě ta chvíle, kdy vám spadne páska přes oči? Bylo něco takového?

… to je prostě pomalé a vy jste den ode dne, věc od věci víc ochotna si připustit, že to je jinak, pak hodně jinak, až pak… že je to úplně naopak.

Ale poslední kapkou bylo jednoznačně Čapí hnízdo, respektive moment, kdy do toho začnete vidět a kdy vám kompletně dojde, že největší podvod, korupce a machinace s dotacemi jdou od člověka, kterému jste uvěřila, že s tím bude bojovat.

To bylo opravdu nehezké probuzení.

Rozumím…, ale to potom nechápu, z jakého důvodu zůstali ostatní. Snažím se teď jakoby nahlédnout do vnitřní krajiny těch, kdo jsou uvnitř, vědí to a zůstávají…

No jednak oni nemusí mít vůbec odvahu vystoupit a jednak, jak jsem se na začátku zmínila, já neměla v politice absolutně žádnou zkušenost, vůbec žádnou. Ale mnozí jsou už politikou hodně políbení, oni jsou zvyklí, jak to tam chodí, oni nemají tu bohulibou iluzi, oni očekávají hnus, protože už něco poznali…

Ale to je potom… to je, já nevim, ale jenom o penězích, o výdělku, takovému člověku je pak jedno, čemu slouží, hlavně když má moc a plat, ne?

No ano, nebo pak má určitý mantinel, který je ochoten více či méně posunovat ve jménu nějaké vlastní ekonomické existence a podobně. Ale já do toho šla s tím, že budeme v čele s Andrejem Babišem rozkrývat korupci a otevírat kauzy a očistíme to prostředí pro lidi a podnikání, které bude jednodušší, že stát ty lidi podpoří, ale nestalo se z toho vůbec nic! Naopak to byla jedna kauza za druhou, ale byly to Babišovy kauzy, jeho korupce a podvody, a to bylo fakt až groteskní.

No a jak to vlastně vypadá s ANO. Zůstal v tom hnutí někdo, s kým jste do toho šla, o kom třeba víte, že toho má také už dost, že už ten svůj mantinel mnohokrát posunul a takříkajíc už dojíždí, nebo to nynější členstvo už ani neví, co původní myšlenka byla?

Myslím, že A je správně. Vím třeba konkrétně o jednom člověku, který si s myšlenkou na odchod střídavě hraje už dlouho.

A můžete ho jmenovat, nebo … asi by měl průšvih, co?

Ano, to by měl… Ale je to poslanec a trochu mě zklamal. Protože jsme si volali, to bylo na jaře, jak byla ta Babišova kauza… mmm… mně už se ty kauzy jeho pletou…

Junior?

No to je taky hnus, ale to ne, myslím nějaký ten střet zájmů, ale těch je taky víc … no prostě na jaře v souvislosti s něčím, co se na Babiše provalilo, a tenhle člověk už byl hodně naštvaný a svěřil se mi, že to složí, že na to nemá už žaludek. Měli jsme hodinový hovor … radila jsem mu, i jsem mu řekla, na co se musí připravit.

No to mě taky moc zajímá, co to obnáší, opustit Babiše…?

No, to vám povím… Ale on mi řekl, že to složí, a zeptal se mě, jestli se Faltýnek se mnou tehdy chtěl nějak domluvit.

Myslel, že mu něco nabídne?

... no… Já mu řekla, ale počkej, já nechtěla, aby se se mnou někdo domlouval, já to měla jasně dané, a myslela jsem, že ty taky … tak jak jako domluvit?

No, a on to měl v pondělí podat a já mu v úterý volám a on mi řekl, že si to rozmyslel.

Takže se dohodl, nebo snad lekl?

No řekl mi, že s Faltýnkem mluvil a že po tom rozhovoru si to rozmyslel.

A co si myslíte, že bylo tou motivací?

Já jako nevím, asi mu bylo něco nabídnuto, plus vysvětleno … každopádně mně nikdo nic nabízel, protože já byla pro ANO s těmi svými věčnými připomínkami a nesouhlasy dlouhodobě zátěží, u mě to bylo spíš to druhé.

Vyhrožovali vám?

Tohle si představujete strašně jednoduše. Není to tak jako ve filmu, tak přímočaré, je to mnohem horší … chodily mi zprávy nejrůznějšího obsahu, který opravdu není příjemný a kde prostě je to ale tak dvojznačné, že to můžete chápat jakkoli, například mi jeden kolega poslal úryvek, který končil „opustíš-li mne, zahyneš“, ale bylo tam spousta poznámek, které člověk umí dát do souvislosti třeba jen u sebe.

Ale já byla naštvaná, protože mě podvedli. Jen si vzpomeňte, ANO bylo protikorupční hnutí, šlo s nějakým cílem do té politiky … a plně se od toho odvrátilo.
„Snížíme počet státních zaměstnanců, zeštíhlíme stát, elektronizace státní správy, malá zátěž na podnikatele“ … a co se stalo? EET, čím dál víc státních úředníků, daň pomalu na všechno, korupce z jejich vlastních řad, lež, vulgarity …takže mě nikdo nic nenabídl, spíš to bylo zastrašování.

I od Babiše?

Babiš? Osobně?!! Ten si nikdy ruce nešpiní! Na tohle má lidi, které platí. On se jim jen zmíní.

Myslíte, že ten Babiš třeba měl na začátku náběh na to, dělat to, co slíbil?

Neměl! Neměl … já jsem si to i myslela, že tomu nějakou dobu věřil, ale pak prostě, když u toho jste, když jste uvnitř, sledujete ho, jak mluví, jak se chová, tak vám dojde, že to prostě od začátku byl z jeho strany čistý kalkul.

Že zmanipuloval ty lidi, že jen věděl, co chtějí slyšet, co potřebují … byla to prostě díra na trhu, kterou zaplnil, ale jen slovy. Iluzí. On z podstaty nedělá nic, z čeho by neměl užitek. A umí brilantně zmanipulovat lidi, kteří slyší, ale nevidí.

To vážně není o tom, že „já tady pro vás potím krev, já si ani ten plat neberu, všechno dělám pro ty babičky a dědečky“, no to tak samozřejmě není!

On nebude dělat nic pro nikoho, z čeho by neměl užitek a peníze. Andrej Babiš není žádný hodný dědeček. Je to pokrytec, který lidmi pohrdá, a vím, co říkám.

Jaký on je tedy vůbec člověk? Vy ho osobně znáte, my se jen domníváme. Tak já využívám možnosti zeptat se člověka, který ho poznal … já si budu dělat čárky, jak moc jsem se mýlila. 

Babiš? No máte pravdu v tom, co jste před chvílí říkala (Pozn.: Říkala jsem, že je manipulátor a sociopat, který ve skutečnosti nemá emoce, jen je vyvolává.), pod to bych se s klidem podepsala, on skutečně dokáže, což je základem těch mocenských her, mluvit s každým člověkem přesně tak, aby ho dostal, kam potřebuje.

Aby byl jakoby jako on, jako parťák … takže se umí tvářit jako důchodce, matka na mateřské, podnikatel, umělec, bezdomovec, milionář … on je chameleon. To je jedna rovina…

Druhá je zastrašování … byla jsem u toho, když on dokázal na klubu člověka neskutečně urážet, ponižovat, a dělá to proto, že ho tím zastrašuje. Z těch chlapů na klubu neměl nikdo odvahu mu něco říct, protože skutečně uměl být pak velice vulgární ke komukoli, ať to byl Stropnický, Zlatuška… kdokoli… absolutní opovržení všemi.

Pak má komplex ale, když druhé ponižuje, aby sebe povýšil?

No možná, každopádně on nijak extra inteligentní není. To, že někdo umí dělat byznys tím, že podvádí, tak to není o schopnostech, o nějakém duševním majetku, to je jenom vyčůraný. A jak jsem říkala, umí manipulovat s lidmi.

Ti lidé ho neznají … vidí jen tu tvář, kterou jim předkládá, aby je využil. Oni ale neví, jak o nich mluví.

Takových ale znám spoustu, mají peníze, jezdí v drahých autech, jsou to bývalí veksláci, ale o inteligenci tam mluvit nemůžeme. Babiš je talentovaný, bezcitný lhář.

Zajímá mě teď v souvislosti s tím, že vím o člověku, který si kvůli němu vzal i život, když ho připravil o živnost – má Andrej Babiš nějaký morální mantinel? Kam není schopen zajít?

Já upřímně nevím – nevím, fakt … já prostě vím, že on v jednu chvíli odsune někomu židli a pak, za chvíli, řekne o tom samém člověku, že je **ča, mluví o lidech všeobecně jako o póvlu, nulách, tupcích… já fakt nevím, jestli má hranice. Možná tam, kde se bojí o sebe.

Je vůbec možné ho ještě zastavit?

Tohle, co se děje tady, to prorůstání těch mocenských skupin v jeho režii do státní správy a justice, to je hodně podobné, co se dělo na Slovensku. Takže já skutečně se bojím, že … nebo se strachuji, aby se tady nestalo něco hrozného, kdy by si ti lidé vlastně museli uvědomit … a ona to může tady být jen otázka času a nikomu bych to samozřejmě nepřála, ale to je přesně ten moment, který těm lidem pak otevře oči.

Takže mám tomu rozumět, že vy myslíte, že by byl schopen někoho nechat zabít?

Takhle… on… nemusí dělat vůbec nic. On si ruce nešpiní. On má na všechno lidi. Ty pěšáky… takže i v té Sněmovně, když já jsem se jim znelíbila, tak on sám nikdy nemusel nic dělat, na to měl neustále kolem sebe ty, kteří to udělali velice rádi za něj. Cokoli.

Co třeba?

No … různě, ale třeba kvůli mně se svolávaly mimořádné kluby každou chvíli a to je obrovský nátlak na psychiku. To se samozřejmě dozvíte, že to je ZASE kvůli vám … přijde vám SMS, to tak ve sněmovně funguje, takže vám přijde zpráva, ať přijede na klub. Teď já, „tudůů, copak se bude projednávat?“ … a pak vám řeknou … no to je zase kvůli tobě, ne?

A teď tam sedí těch padesát lidí a prostě vás tam s něčím konfrontují a vy na to nejste připravená … třeba jste dala rozhovor někam … vyjádřila jste se pozitivně vůči uprchlíkům … teď se tam do vás pustí, že jste pravdoláskařka, sluníčkářka, že tam nemáte místo … vy tam sedíte a oni si pak stoupnou všichni a tleskají, jak vás někdo sundal … to je hrozný, jak uvnitř nějaké sekty…

A pan Babiš tam byl u toho… on je na těch klubech?

Jo, většinou tam je.

Jak dlouho jste tomuhle čelila?

No od začátku, až po to Čapí hnízdo, než jsem to pak složila, takže tři roky. To bylo fakt psycho. Já byla zoufalá, že jsem součástí něčeho, co jsem poznala, že prostě není správné.

Asi nejsem jediná, komu jste poskytla takovýto rozhovor. Zaznamenala jste někdy nějakou v uvozovkách odezvu od té doby, co jste to tam položila a veřejně promluvila? Kontaktoval vás třeba pan Babiš, že ho rozkrýváte takhle?

No zase, jak jsem říkala … pro něho jste póvl, proč on by s vámi o něčem mluvil? No ale samozřejmě, že nějaké odezvy byly.

Bojíte se?

Ne… já vlastně nemám co ztratit. Pracuji pro nadnárodní společnost.

No počkejte… před chvílí jsme se o tom bavily… vy nemáte strach o sebe?

Ale on se nebude špinit se Zelienkovou… jak říká Kalousek: „Co jí asi udělá? Postříká jí Rundapem?“ … on to nečte, ale jeho lidé, které za to platí, to sledují, takže ano … může říct, ať už mě nerozčiluje, a ani to nemusí nijak specifikovat, a oni už se postarají o nějakou kontrolu, šťáru a podobně … vlastně je strašné, kam jsme to došli a kde to žijeme! Ještě mám možnost se sebrat a ze dne na den odejít do ciziny. Ale to bych vážně nerada.

Jakože byste před ním utekla?

No ano… a nejen před ním, ale před nimi všemi. Já víceméně tady zůstávám asi jenom proto, že mám kořeny na Moravě a miluji to tam i lidi… jinak to, co se tady stalo s celým státem v čele s ANO, to je otřesné.

Aby de facto jeden člověk spolu se svými pohůnky měl kontrolu prakticky nad všemi zásadními institucemi, včetně médií, no tak to je maso.

Já vám dám příklad zrovna z Moravy. Mám tam kamaráda, který podniká. Je to poctivý, prostě zlatý člověk a má zámečnickou dílnu. Pak si vydělal hodně peněz, X milionů vydělal. Najednou na něho zaklekla finanční správa a vypočítala mu doplatek na dani 10 milionů, což bylo přesně tolik, kolik měl na účtu!

A jak přišel zámečník k takovým milionům?

No vydělal je… hlavně měl kliku na dobu, kdy běžel boom se solárními panely. On jako jeden z mála vyráběl stojany na to. On vlastně postavil v uvozovkách spoustu těch elektráren a prostě vydělal.

No dobře, ale to přece snad musela finanční správa nějak podložit, tohle… přece mu neukradnou jen tak 10 milionů?

Ano, oni mu řekli, že to neudělal… že prostě tu práci neudělal. On jim dodal satelitní snímky své práce, doklady, všechno. A prostě ne. Soudil se… a ne.

To je strašný. A který to byl rok?

No dva roky zpátky to zaplatil. Ale to tady tak je, finanční správa jde po těchto lidech, takhle se tu prostě vybírají daně.

A pak přijde Babiš nebo Schillerová s tím grafem a řekne, podívejte se, kolik teď vybíráme, my teď vybíráme tolik. No ale vybíráme proč?

Protože drtí malé skrz EET, ty to likviduje, anebo ti větší, co jsou případně konkurenti …  nebo prostě když potřebují prachy vybrat, tak se podívají a řeknou, hele… tady se válí deset mega… jdeme si pro ně.

To je otřesný… to aby se člověk bál, že se mu zadaří.

Jo, já jsem tehdy jednala i s paní Hornochovou, která tam byla před Schillerovou, protože jsme se znaly, když jsem ještě byla v rozpočtovém výboru. Tak jsem je propojila s tím kamarádem a ona říkala, že to není možné, a já jí říkala, jo, tomuhle jste tady vy šéfovala… a ona říká, ale my máme ty interní předpisy úplně jiné, tohle by neměli dělat, vždyť já je na to školím…

No a tedy kdo, kdo přikáže té finanční správě, aby toto dělala, když sama paní Hornochová o tom nevěděla…?

No to je přesně to stejné, co jste se ptala, kdo člověka případně poškodí, kdo mu vyhrožuje, kdo se o koho postará… věřte mi… prostě Babiš chce vybrat daně … tak řekne, potřebujeme vybrat daně … a to je signál pro ředitele finanční správy a ten prostě jde a koná. A je vymalováno.

A mluvila jste s ním o tom, s tím ředitelem?

No ano, on byl na rozpočtovém výboru, a já mu říkala, ať nám tedy řekne, jak toto bylo, a on řekl, zbavte mě mlčenlivosti a já vám to řeknu. No už tam není, že jo … ředitelem. Ale nemůže nic říct, protože mlčenlivost.

A tu má do smrti?

Ano. Musel by ho té mlčenlivosti někdo zbavit.

No tak hlavně, že vás k mlčenlivosti nikdo nezavázal.

No mě ne. Já to říkat mohu. Jako chápete to, co se děje?

Ne… upřímně já jsem rozhořčená a konsternovaná.

No takhle teď funguje tento stát.

Já jsem z toho opařená, z toho zámečníka…

Ale to proboha není jeden! To je x lidí … já jen ve Zlínském kraji znám minimálně pět takových případů. Vždyť oni se na mě obraceli. Já lítala po ministerstvech, všude … vemte si jenom případ těch loďařů.

Jakých?

No v Děčíně námořníci, co jezdí na moře, tak když skončila tady ta lodní doprava, tak oni začali jezdit v Holandsku na těch kanálech. A mzdu dostávali od holandské firmy.

Takže šli a ptali se na úřadě v Děčíně, jak je to s odvody. A oni jim řekli, ano, my máme podepsané smlouvy o dvojím zdanění se všemi státy, takže v pohodě, odvody za vás provádí zaměstnavatel v Holandsku a my si to s nimi vykomunikujeme.

Takže oni byli v pohodě a jezdili tam pracovat x let a najednou přišla finanční správa a řekla … no my jsme se spletli, my máme se všemi podepsané smlouvy, jen s Holandskem pro lodníky ne.

Takže doplatek milion třeba plus penále. Teďko mladá rodina, dítě, hypotéka… A bylo těch námořníků kolem stovky.

Takže se udělalo sdružení, já jsem se spojila s bývalou náměstkyní na daně Ivanou Legerskou, připravily jsme všechny podklady pro to, aby jim mohlo ministerstvo financí udělit výjimku.

 … vyargumentované, podložené, že to nebyla jejich chyba… a… ne.

Prostě daně se musí vybrat. A to, že to platili v Holandsku, protože tak to bylo nastavené, to prostě paní Schillerovou nezajímá, ačkoli my to podložily. Ty lidi to zlikvidovalo, některé. To pořád trvá, tohle řízení. Ale oni to museli zaplatit.

Toto je zkorumpovaný stát, a co udělali, to je absolutní opak toho, co slibovali a slibují. Ale to lidi nevidí, vidí pozlátko, sliby, úsměvy, dramatizaci, žoviálnost, „čaute lidi“, to jsou jen hry pro ty voliče. Já vůbec nevím, kam jako chtějí, aby to až zašlo.

Mám ještě jednu otázku… nemohla jsem si nevšimnout odznáčku Milionu chvilek na vaší tašce. Až takový skok jste udělala? Proč Milion chvilek? Myslíte, že to je cesta?

Milion chvilek je skupina aktivistů, která dává lidem pocit, že nejsou sami, kdo se bojí budoucnosti, pokud bude zemi řídit jeden oligarcha, který rozhodně nepracuje pro lidi, jak neustále tvrdí, ale pouze ve svůj prospěch.

Vzhledem k tomu, že jsem dnes víc aktivistka než politička, jsou mi tyto akce blízké a podporuji je. Každý aktivismus rozhýbává společnost a to je dobře. Politický aktivismus hlídá vládu a poslance. Pokud tito nefungují, má zasáhnout opozice a přesvědčit voliče, aby jim dali hlas, a s legitimitou danou občany se pokusit o nápravu.

Chci tím říct, že je dobře, že v dobách politické krize tady jsou aktivisté. Ale pouze volby a politici mohou změnit politický stav…

Ve skutečnosti jsme si s paní exposlankyní povídaly přes dvě hodiny a bylo to pro mě nesmírně podnětné, byť uznávám i náročné.

Pevně věřím, že i vám tento výlet za oponu, do zákulisí, až dokonce do šatny vládnoucí politické strany a jejího kontroverzního lídra a premiéra přinese minimálně materiál k zamyšlení.

Hluboce děkuji paní Zelienkové za tento počin, který je bezesporu co do otevřenosti a ochoty být upřímná velmi ojedinělý.

Přeji odhodlané a statečné paní Kristýně hodně štěstí a nám pěkný den v téhle celkově dost náročné, ale nikoli bezvýchodné době!

Michaela Kudláčková, Popelky.cz

Ministerstvo životního prostředí – Další adaptační opatření pro zmírnění dopadů klimatické změny na vodní, nelesní a lesní ekosystémy mají zelenou. Od pondělí 1. června 2020 se otevírá možnost požádat si o poskytnutí podpory v rámci programu Podpora obnovy přirozených funkcí krajiny.

Výzva je určena pro externí žadatele, kteří si mohou zažádat o podporu v rámci podprogramů pro adaptaci vodních, nelesních a lesních ekosystémů na změnu klimatu (podprogramy 115D174, 115D175 a 115D176). Konkrétně mohou na tuto výzvu reagovat fyzické a právnické osoby, obecně prospěšné organizace, obce, občanská sdružení, příspěvkové organizace, organizační složky státu, státní organizace a státní podniky.

Výzva cílí na podporu opatření přispívajících k boji se suchem a vytvářejících ekostabilizační funkce krajiny, ať už to jsou žádosti na obnovu krajinných struktur ve formě výsadeb stromořadí, mezí a remízků či extenzivních sadů nebo na budování vodních prvků, jako jsou tůně a mokřady, podporujících přirozený vodní režim v krajině. Dále jsou přijímány žádosti na opatření zvyšující diverzifikaci lesních porostů výsadbou a ochranou druhově vhodných dřevin, na opatření k omezení fragmentace krajiny a na podporu biodiverzity formou vhodného managementu či ochranou přirozených biotopů.

Program poskytuje investiční i neinvestiční finanční prostředky až do výše 100 % způsobilých nákladů. Maximální výše podpory je 250 tisíc korun včetně DPH na lesní a nelesní opatření a 1 milion korun včetně DPH na vodní opatření.

Program Podpora obnovy přirozených funkcí krajiny je tradičním ekonomickým nástrojem pro péči o přírodu a krajinu. V uplynulém programovém období, tedy mezi lety 2009–2018, bylo díky němu realizováno přes 1000 projektů externích žadatelů za cca 130 milionů korun. Nejčastěji to byla opatření na výsadbu dřevin a tvorbu tůní. V loňském roce MŽP schválilo nový programový dokument na období 2019–2023 a hned v prvním roce podpořilo na 60 žádostí. Aktuální výzva je vyhlášena jako průběžná s termínem zahájení příjmu žádostí 1. 6. 2020 a ukončením příjmu žádostí 15. 9. 2020 nebo do vyčerpání finanční alokace. Znění Výzvy č. 2/2020 včetně dokumentace Programu a dalších příloh najdete zde.

Forbes – Česko je vyprahlé. Problémem totiž není jen nedostatek srážek, ale především vzrůstající teplota.
Právě její vliv sleduje profesor Zdeněk Žalud se svými kolegy v projektu InterSucho. K dispozici mají bezpočet výpočtů a scénářů, ze kterých sestavují podobu budoucího Česka.

Ta pro nás nevyznívá zrovna příznivě. Krajina kolem nejspíš získá žlutohnědý sežehlý odstín, nížiny se promění na polopouštní oblasti a v Evropě může začít boj o vodu. A jak vědec připomíná, ten je daleko nebezpečnější než válka o nerostné bohatství. Jde v něm totiž o život.

Anebo se nám situaci podaří zvrátit? „Máme ještě šanci se připravit. Adaptovat se a zmírnit dopady sucha,“ apeluje náš přední bioklimatolog, profesor Mendelovy univerzity v Brně, vědecký pracovník Ústavu výzkumu globální změny AV ČR.

Jak bude vypadat Česko za 20 let, pokud se bude teplota zvyšovat?
Podle většiny scénářů stoupne teplota průměrně o další stupeň. Vzpomenete si na loňské vyprahlé léto? To bude běžné léto v roce 2050.

A co když přijde v roce 2051 extrémní rok?
Kde už nic není, tam ani smrt nebere. Když řeka teče tříprocentním průtokem a bude ještě větší horko, tak se stane co? Nepoteče vůbec. Ale že by to byl tak velký rozdíl oproti třem procentům? To ani ne. Když budete mít veškerou vegetaci hnědou, protože není voda, tak už to více nezhnědne. Opticky to už bude vypadat všechno velmi podobně.

Co bude naopak nedílnou součástí našeho života?

Nechci nastiňovat katastrofické scénáře. Sahara tu nebude, ale níže položené oblasti se začnou proměňovat v polopouště, jaké jsou ve Španělsku, v Itálii… Některé oblasti v Česku budou významně ohrožené. Ale ještě to nebude takové, abychom se museli stěhovat.

A bylo by vůbec kam?
My k tomu důvod mít nebudeme, my budeme mít opačný problém. Až v subtropickém pásmu klima způsobí, že lidé přijdou o vodu, moc možností, jak se adaptovat, mít nebudou. Zvednou se a půjdou tam, kde voda je. Buď je domácí pustí, nebo ne.

A pokud je nepustí?
Tak o to místo budou bojovat. To je daleko větší nebezpečí než současná ekonomicky podmíněná migrační krize nebo ta podmíněná válečným konfliktem. Voda je daleko větší rozbuška a válka o vodu je daleko nebezpečnější než válka o nerostné bohatství.

Co je v silách jednotlivce v boji proti suchu?
Chovat se slušně. Ke svému okolí, ke krajině, k přírodě. Mezi to patří i taková drobnost jako vypnout vodu, když si čistím zuby. Vybrat si na pračce úspornější program. Místo koupele zvolit sprchu. Použít užitkovou vodu místo pitné. Pomohou i drobné změny u každého z nás.

Na to si asi někdo řekne, že když se změní jen on, nic se stejně nestane.
Kdybychom všichni dali ráno do konvice jen takové množství vody, které skutečně potřebujeme ohřát, ušetřily by se za energii miliardy.

Člověk v České republice spotřebuje na den asi 90 litrů pitné vody. Na kolik by se to dalo bez větších omezení snížit?
Mohli bychom alespoň polovinu nahradit vodou užitkovou. Potřebovalo by to ale další náklady. Jsme už na relativně nízké spotřebě. V Německu je to 120 litrů, ve Švýcarsku 300. Těžko říct, jestli jsme tak ekologičtí, nebo je to cenou. Mnoho vody ale stále proteče zcela zbytečně. Když teče voda z kohoutku, lidé dál nepřemýšlejí.

Existuje pro to řešení?
Když známe průměrnou spotřebu na člověka, proč neudělat paušál na průměrnou hodnotu plus 30 či 50 procent jako prostor navíc? Pokud někdo čerpá pitnou vodu výrazně víc a je logické, že to není na základní potřeby, proč mu to pořádně nezpoplatnit? Vodoměry na to máme, fungovalo by to. Klasikou jsou třeba bazény. Nemám nic proti tomu, aby měli lidé na zahradě bazén, ale ať si jsou vědomi toho, že za to dají pětkrát víc, než kdyby vodu měli jen na pití.

Vidíte to jako reálnou možnost?
Myslím, že politicky nebude průchodná. Ztráta bodů by byla taková, že si to žádný politik nedovolí navrhnout, i když ví, že je to opatření, které by pomohlo.

Jak by se tedy odpovědní lidé měli samostatně připravit na suché roky?
Pokud žijí na vesnici, měli by začít sbírat užitkovou vodu do retenčních nádrží. Kdybych radil lidem, kteří mají finanční prostředky, řekl bych jim, ať investují do velké podzemní zásobárny vody, která bude mít objem řádově tisíce litrů. Tam svádět dešťovou vodu a začít ji využívat v domě jako užitkovou.

Dokázal byste říct, jestli je klimatická změna alespoň v něčem pro naši zemi prospěšná, má svoje výhody?
Ve všem se skrývá příležitost. Výrazně se nám zlepší podmínky pro pěstování vinné révy. Je schopna využít na růst jen malé množství vody, kořeny dosáhne desítky metrů hluboko a je teplomilná. Jak se otepluje klima, naskýtá se možnost začít ji pěstovat na větších plochách. Naše soběstačnost je jenom 30 procent, takže tu máme i nenasycený trh.

Navíc Češi mají domácí vína rádi…
Kéž by to tak bylo u dalších potravin. Pokud by si čeští zákazníci zvykli na kupování českých potravin tak, jako si zvykli na pití českého piva – prakticky nikdo si nekoupí žádné zahraniční –, pak bychom neměli absolutně žádný problém adaptovat se na změnu klimatu. Naše krajina by byla mnohem pestřejší, než je v současnosti. Místo toho máme z velké části řepku na biolíh a kukuřici do bioplynek.

Pomůže klimatická změna výše položeným oblastem?
Jsme členitý stát a hospodaříme v nížinách i ve vyšších polohách. Prognózy říkají, že zemědělství v 500 metrech nad mořem si polepší, protože se tam oteplí, bude větší množství srážek než v nížinách a v zimě tam bude sněhová pokrývka, která ochrání rostliny před vymrznutím a doplní půdní profil v době tání. To už se v nižších polohách neděje, takže se s těmi výše položenými nemohou rovnat, přestože mají často lepší půdu.

A jak bychom teď mohli zabezpečit nížiny?
Tím, že v nich zabezpečíme dostatek vody. Níže položené oblasti do 400 metrů nad mořem, kde může být velmi těžké pěstovat klasické plodiny, se mohou stát rozkvetlou zahradou plnou sadů a vinohradů. U těchto plodin stačí několik hektarů a uživí vás.

Michaela Černá, Forbes

Dva vicepremiéři vlády Andreje Babiše, ministryně financí Alena Schillerová a dvojministr Karel Havlíček, opakovaně varují před tzv. právními spekulanty. Má se jednat o všechny, kdo chtějí údajně zneužít situace s pandemií, žádat a posléze žalovat stát o způsobenou škodu, která jim měla vzniknout v důsledku krizových opatření exekutivy. Paní ministryně Schillerová dokonce krátce poté, co vyšla najevo změna režimu z vládních opatření na opatření ministerstva zdravotnictví, označila za keťase v podstatě všechny, kdo by o legálním nároku jen uvažovali.

Z jejího vystoupení na člověka dýchl černobílý kinožurnál z dob, ve kterých byli také pranýřováni jednotlivci, kteří pro přesvědčení o osobních právech neviděli les kolektivního štěstí.

Právě boj s domnělými keťasy vedl vládu k tomu, že zvolila onu právní kličku, kterou minulý týden soudce Štěpán Výborný nazval „přepnutím“. Za autora tohoto řešení byl ministrem vnitra Janem Hamáčkem označen exministr spravedlnosti a šéf vládních legislativců Jan Kněžínek. Podle informací České justice v tomhle kličkaření ale není sám, ruku k dílu měli přiložit i již zmíněná Alena Schillerová a také vládní advokát Karel Muzikář.

Jeho advokátní kancelář je také podepsána pod námitkou podjatosti celého senátu Městského soudu v Praze, kterážto byla spatřována v tom, že soud umožnil žalobcům reagovat na ono vládní „přepnutí“ a změnit žalobní důvod. I tento postup lze, s ohledem na to, že tak Muzikář učinil v zastoupení vlády, považovat za mimořádný počin, který by neměl zapadnout. Nejvyšší správní soud (NSS) se také s námitkou podle toho vypořádal a odmítl ji jako nedůvodnou.

Ve výčtu neotřelých právních počinů vlády by nemělo zapadnout ani nezákonné zrušení doplňovacích senátních voleb na Teplicku. Řešení sice nadmíru efektivní a rychlé, které kdyby ovšem nezrušil NSS, znamenalo do budoucna pro vládu možnost v podstatě zrušit jakékoliv volby, třeba z důvodu chřipkové epidemie či salmonelózy. Pro pochybovače lze připomenout, že komunistická justice také v počátcích řádila na podkladě prvorepublikového zákona na ochranu republiky. Že žijeme v době poněkud nakřáplých hodnot, kdy většina občanů nepociťuje svobodu za něco absolutního, je možné číst v každém průzkumu veřejného mínění posledních let. V takto nebezpečně prosyceném prostředí je potřeba, aby soudy elegantně sfoukávaly svíčky, aby se časem nezměnily v zástupy pochodní.

Zatím jsme v situaci, kdy horliví úředníci předkládají zmateným politikům právně neotřelá řešení, která jsou přijímána často ve zmatku, vyhlašována na nočních tiskových konferencích a jejichž znění je pak dodatečně upravováno. Že v tom není politický záměr a v čele státu nemáme lídra s orbánovským leskem v oku, nasvědčuje i reakce premiéra Andreje Babiše na ono rozhodnutí soudu z minulého týdne. Babiš se totiž podivil nad tím, že soud zrušil vládní opatření, která měla zachránit tisíce životů. Problém je, že kdyby to byla vládní opatření, soud nemusel nic rušit, bojler není brojler.

Reakce Pražského hradu, kdy mluvčí prezidenta obratem soudce spojil s odpovědností za případné následky v podobě obětí pandemie, lze asi zařadit do onoho povzdechu nad otráveným ovzduším, v němž už léta žijeme. Ale abychom byli korektní, Hrad v tom není sám: už před šesti lety jistá vedoucí státního zastupitelství reagovala obdobně, když soud neshledal důvody vazby u Iva Rittiga. Tehdy také paní státní zástupkyně konstatovala, že od této chvíle soud přebírá odpovědnost za průběh trestního řízení. Někdy se ovšem za stejnou věc tleská.

Ale zpět k tématu. Je-li tu dnes někdo opravdovým „právním spekulantem“, pak je to především vláda, nikoliv ti, kdo ještě ani nepožádali o odškodnění. A vztahuje-li se ono označení na všechny, kdo nesouhlasí s kroky vlády či ministerstev a považují je tu za formálně špatná, jindy za obsahově sporná, pak je potřeba se proti tomu důrazně ozvat. Pak i já se musím označit za keťase, který pro osobní svobodu nevidí les kolektivního štěstí.

Petr Dimun

Zdroj: https://www.ceska-justice.cz/blog/pravni-spekulanti-ketasove/

Aktuálně.cz – Tisíce vědců nejen z Evropy v petici kritizují způsoby průmyslového zemědělství či systém zemědělských dotací. Jejich varování před neudržitelností hospodaření ale přišlo se začátkem koronavirové pandemie a vyzní tak zřejmě do ztracena. „Většinou vás ‚odignorují‘, nedočkáte se žádné reakce. Mimo jiné proto, že je na to navázaný obrovský byznys," říká v rozhovoru přírodovědec Jakub Hruška.

V Evropě dochází vlivem intenzivního zemědělství ke ztrátě biologické rozmanitosti, zhoršuje se podnebí, dochází k degradaci půdy a kontaminaci podzemních i povrchových vod hnojivy a pesticidy. Evropští vědci proto sepsali petici, v níž požadují nápravu. Nastavení současné i připravované Společné zemědělské politiky EU je podle nich zcela nedostatečné. Vadí jim, že se z veřejných peněz velkolepě podporuje zemědělství, které je neudržitelné a poškozuje veřejné statky.

Petici sepsalo sedmnáct expertů, od biologů či ekologů až po sociální geografy či sociology z Německa, Rakouska, Finska a Portugalska. Podepsaly ji tisíce vědců po celém světě, což dosud nemá obdoby. Problém však je, že její publikování přišlo právě se začátkem koronavirové pandemie. Varování odborníků tak zřejmě opět zůstane nevyslyšeno.

Na průmyslové zemědělství, jehož praktiky vědci kritizují, a na pokřivený systém zemědělských dotací je však navázán velký byznys a proti němu nemají vědci šanci, upozorňuje v rozhovoru pro Aktuálně.cz profesor Jakub Hruška z Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd ČR a České geologické služby.

Jak velkou šanci podle vás má petice vědců apelující na udržitelné zemědělství oproti mocné lobby agropodniků?

Jedná se o první celoevropskou akci vědců týkající se zemědělství. Nikdy předtím nic takového nebylo, což naznačuje, že situace je vážná. Na druhou stranu, vědci nejsou dobří lobbisté na rozdíl od politiků a evropské zemědělské lobby, která v tom má velké peníze. Takže jsem sice rád, že petice vznikla, ale obávám se, že nebude mít adekvátní odezvu.

Vyjde podle vás do ztracena?

Na českém písečku to chodí tak, že vás abych tak řekl „odignorují". Nedočkáte se prostě žádné adekvátní reakce.

Může mít na úspěch či neúspěch petice vliv i současná situace, kdy je velmi jednoduché říct, že nyní máme na starosti důležitější věci, je tu koronavirová pandemie?

Samozřejmě vše nahrává tomu, aby se řeklo: „Podívejte, teď nemůžeme řešit takové jednotlivosti, jedeme stejně jako předtím." Myslím, že novou evropskou politiku zase tak o rok, o dva roky odloží. 

Proč Česko i Evropa stále zavírají oči před kritickou situací se zemědělstvím? Vítězí momentální zisk namísto dlouhodobé udržitelnosti?

Bohužel, zdá se, že i na Západě do jisté míry vítězí nějaký druh korporátu. Ale pořád když přejedete z Česka do Rakouska, tak ten rozdíl v obdělávání půdy je zcela markantní i na sto metrech. Je to, jako když přejedete z Půlnočního království do Země krále Miroslava. Ale i tam, i když relativně pomalu, dochází ke zvětšování a slučování podniků. To, co ještě před patnácti lety obdělávaly tři, dnes už dělá jen jeden. Jako by průmyslové zemědělství vítězilo všude, nicméně je to otázka míry. U nás je nastavena velká už od socialismu, a ještě jsme ji zintenzivnili.

Nastavení dotací se musí změnit

Nahrávají tomu i nastavené dotace tak, aby se vyplácelo hospodaření na obrovských lánech. Co s tím?

Před nedávnem mi jeden agrární odborník říkal, že v zemědělství je míra zvýšení ekonomického výnosu z velikosti snad největší ze všech odvětví lidské činnosti. Ekonomický efekt je enormní. Musíme na to jít z druhé strany a jasně říct, že takhle to nejde kvůli udržitelné produkci potravin, biodiverzitě a kvalitě vod dělat donekonečna. Měly by se nastavit jasné hranice, jak může být pole velké, co na ně sypat a jaké mít maximální dotované hektarové výnosy.

Proč se třeba dotace nepodmíní intenzitou? Proč se nedá jako podmínka dotací nějaký limit – třeba že intenzita nebude, například, větší než padesát metráků pšenice z hektaru? Jsme v obilí zcela soběstační, na 15 až 20 procentech orné půdy pěstujeme biopaliva a přes milion hektarů orné půdy je zatravněno. A vysoká intenzita výroby je přesně to, co půdě a krajině škodí.

Co všechno by se změnilo, pakliže by se regulovaly hektarové výnosy?

Zemědělci by tolik nehnojili, používali by odrůdy, které nejsou tak náchylné k poškození počasím či škůdci – nepotřebují tolik hnojit, ale vynášejí méně. Existují třeba pšenice, které jsou relativně nenáročné na hnojení i postřiky, ale dají maximální výnos padesát metráků z hektaru. Pak jsou odrůdy, které když je pořádně opečujete pesticidy a dalšími látkami, vám dají osmdesát. A zemědělství bohužel stále jde bludnou cestou intenzifikace. 

Jaké by měly být další podmínky dotací, aby se z neudržitelného zemědělství stalo udržitelné?

Kromě velikosti polí bych tam přidal i jejich strukturu, tedy povinné množství krajinných prvků na plošnou jednotku, aby rozdělily ty velké lány, a vrátit krajinné prvky, jako například vodoteče, které jsou dnes často zakopané, právě kvůli získání plochy.

Co dnes hrozí českému zemědělci, který má lán maximálně natažený od silnice po les, pěstuje na něm řepku, nedbá na jakékoliv krajinné prvky a rve do půdy pesticidy?

Hrozí mu zejména dlouhodobá neudržitelnost. Tohle se dá dělat jen krátkou dobu. Degradace půd je jasně viditelná. Třeba na jihomoravských karpatských kopečcích, na nichž jsou pole – když si je prohlédnete na jaře nebo na podzim, když je zoráno, tak vršky těchto kopců mají úplně jinou barvu než dříve. Jsou mnohem světlejší, protože půda už z toho stekla dávno dolů. Ornici už tam v podstatě nemají, již se ocitli na geologickém podloží. Jenže oni to dokážou uhnojit a upesticidovat, takže takovýto způsob zemědělství jim ještě nějakou dobu vydrží.

Existuje tedy něco, co by takto hospodařící zemědělce donutilo změnit své způsoby?

Jediné, co dnes moderní zemědělství nedokáže překonat, je nedostatek vody. Když je sucho, tak je prostě sucho. Proto také nejúrodnější oblastí již není jižní Morava, ale nadmořské výšky kolem 400 metrů nad mořem, kde je podstatně více vláhy. Jižní Morava již v poslední době zdaleka není to, co třeba předhůří Českomoravské vrchoviny.

Sankce za pesticidy či hnojiva nehrozí?

Teoreticky ano, u dusíkatých hnojiv jde o maxima povolená tzv. nitrátovou směrnicí kvůli ochraně vod. Ale přesto se koncentrace dusičnanů v našich podzemních a povrchových vodách moc nesnížila. U pesticidů pak je teoreticky limitována maximální dávka při jednom použití, dle návodu výrobce, ale nikdo neurčí a nezkontroluje, jak často a v jaké kombinaci se tyto prostředky používají. Takže nejvíce záleží na rozhodnutí hospodáře.

A naopak – je k něčemu malému poctivému biofarmáři, který náležitě pečuje o svůj grunt, že na něm zakládá remízky a střídá plodiny? Tedy kromě toho, že ten grunt a půdu bude moci používat i jeho vnuk, protože bude v pořádku.

Pokud skutečně hospodaří v režimu ekologického zemědělství, dostává na to speciální dotace, které jsou vyšší než na „nebioprodukci". Ekologická produkce je navíc lépe placená než ostatní. Ale je u ní se vším mnohem více práce a jsou z ní menší výnosy. Na velké lány s pár plodinami člověk nepotřebuje skoro nic, i na sklizeň si někoho najme.

Rozdíl mezi Českem a Rakouskem je patrný hned u hranic

Zmínil jste jako jeden z dobrých příkladů sousední Rakousko. V čem bychom si z něj měli vzít příklad?

Mají například dotaci, která se v překladu jmenuje, parafrázuji: „pořád zeleno". Zemědělci dostávají dotaci za to, když na poli roste po většinu roku stále něco zeleného – něco, co má vegetační potenciál, aby se půda chránila před erozí, aby dodávala nějakou organickou hmotu, aby se udělalo něco pro biodiverzitu. U nás se dnes sklízí mnohde už v červnu, odrůdy jsou čím dál ranější. Za našich pradědů byl typický měsíc sklizně srpen. Pole jsou pak půl roku úplně holá, málo se totiž podporují meziplodiny a zemědělci je moc nechtějí.

Dříve se u nás například pěstovalo obilí s podsevem jetele. Sklidilo se obilí, vyrostl jetel a na konci léta se sklidil na krmení. Jenže dneska skoro nikdo nemá dobytek, protože není podporovaný. Ale abych neházel všechny do jednoho pytle – vím, že někteří zemědělci meziplodiny znovu zkoušejí pěstovat, je jich ale bohužel málo.

Je nějaká šance na změnu v zemědělských dotacích při současném politickém rozložení?

Česká republika nyní lobbuje za udržení současného stavu. Maximum peněz do přímých plateb, zemědělec dostane paušál a už si prakticky může dělat, co chce. Jednou z mála podmínek dotací je tzv. greening („ozelenění“ v zemědělství – pozn. red.). Jenže ten se dá splnit naprosto formálně. Zemědělci si třeba někde pod lesem na neúrodné půdě vysejí vojtěšku a vůbec to nevede k tomu, že by se rozbíjely celky velkých monotónních polí. Zemědělci toto opatření úplně zneutralizovali a pravidla se rozvolňovala tak dlouho, až jsou k ničemu.

Zpráva mezivládního panelu OSN pro změnu klimatu ze srpna 2019 konstatovala, že téměř čtvrtina (23 procent) emisí jde za zemědělstvím, lesnictvím a dalším nakládáním s půdou. Změnila tato zpráva něco?

Nepomohla vůbec, protože hlavní problém spočívá v tropických zemích, které kácejí lesy, aby měly zemědělskou půdu a na ní vypěstovaly sóju, kterou my si u nich koupíme na krmení prasat. U nás zemědělství vyprodukuje asi deset megatun CO₂, což je necelých deset procent emisí uhlíku České republiky. Lesnictví ještě donedávna nějaký uhlík dokonce fixovalo, ale to skončilo s kůrovcovou kalamitou, po níž jsou české lesy naopak zdrojem CO₂ do ovzduší, jde ale o malá čísla.

Změny jdou jen pomalu, jde o obrovský byznys

Vědci v petici žádají opustit současný systém přímých plateb, které jsou paušální a stačí splnit pouze administrativní a technické požadavky, a nahradit ho platbami podle výsledků, tedy stavu vody, půdy, ovzduší a biodiverzity do roku 2030. Proč až rok 2030? Znamená to, že ještě deset let mohou zemědělci nerušeně ničit krajinu a půdu?

Také bych byl radši, kdyby to bylo rychlejší. Navíc jde o rozhodnutí ve financích, a to se dá udělat velmi rychle. Ale Evropa má tendenci řešit věci velmi postupně. Takže tu pořád máme biopaliva, která by bylo nejlepší zrušit zítra a Evropa to ví, ale ustupuje se od nich velmi, velmi zvolna. Mimo jiné proto, že je na to navázaný obrovský byznys.

O nevratných klimatických změnách se již hovoří pěknou řádku let, jak se ale tato vědecká diskuse promítá do konkrétních opatření?

Nepromítlo se to celosvětově v podstatě nijak. Navíc vše se projeví až za desítky let, takže to mnohé lidi odrazuje, aby s tím vůbec něco začali dělat. Běžný člověk bohužel uvažuje v horizontu měsíců a roků. Věc, která má řešení, dejme tomu za 10 let, ho velmi často přestane zajímat, protože je mimo reálný časový horizont, o kterém je zvyklý přemýšlet.

Někteří environmentalisté tvrdí, že boj o planetu jsme již prohráli, protože jsme naší devastací přírody překročili mez, z níž by bylo ještě návratu. Je to reálný, nebo až příliš pesimistický pohled?

Příroda změnám odolává dlouho, i když to na první pohled nevypadá. Regenerační schopnost přírody je také veliká. Když si vezmeme, jak komunistické hospodaření zničilo od padesátých do osmdesátých let horské lesy kyselým deštěm, tak ve chvíli, kdy se odsířily u nás i v okolních zemích elektrárny, tak regenerace byla relativně rychlá – stromy rostou, jen půdy si dlouhodobé oslabení částečně nesou dál. Ale zatím bez velkého vlivu na stromy.  

Takže jste optimista?

Do jisté míry ano. Naprostá většina tepla, které si tu na planetě kumulujeme zvýšeným skleníkovým efektem, se pořád ukládá tak, že se ohřívají oceány a taje led a ledovce v polárních oblastech. Pokud se podaří skleníkové plyny snížit na rozumnou hodnotu, planeta se podle mě nezhroutí, neshoří. 

Jak vidíte vývoj v Česku ohledně globálního oteplování?

V Česku se nám od roku 1960 oteplilo o stupeň a půl, krajina nám vysychá, protože prší stále stejně, ale máme větší odpar. Ale to nás nezahubí, jen se posuneme klimaticky na jihovýchod, tak zhruba na dnešní Balkán. Otázka je, jak dlouho se vše bude odehrávat jen v relativně slabých změnách.

Co když si teď ten váš optimistický závěr přečtou velcí zemědělští hráči a řeknou si: „Vidíte, odborník říkal, že příroda snese všechno a ze všeho se vzpamatuje. Tak můžeme dál pokračovat v maximalizaci zisku bez ohledu na přírodu.“

Klima je globální, ale zemědělství velmi lokální – oni si svým zacházením zničí půdu a vodu tady a teď. To s klimatem nemá nic společného, i kdyby bylo stejné jako v roce 1960, tak tento způsob hospodaření bude úplně stejně devastační. Na degradované půdě se nebude dát nic pěstovat, nejlepší ji bude zatravnit a ona se bude desítky až stovky let vzpamatovávat. Ale toho už se my nedožijeme. Navíc degradace půdy ovlivňuje spoustu dalších věcí, jako je kontaminování vody, ubývání opylovačů…

Třeba veřejnost se o úbytek hmyzu moc nezajímá, protože si představí maximálně otravné ovády či vosy. Ale úbytek hmyzu komplikuje opylování rostlin, ohrožuje existenci ptáků a dalších hmyzožravců…

V Německu za posledních 25 let ubylo 75 procent létajícího hmyzu. U nás to bude pravděpodobně ještě horší, ale nemáme k tomu žádná shrnující data. Jenže taková řepka je částečně samosprašná a opylovače prakticky nepotřebuje, takže to třeba spoustu lidí rovněž netrápí. Ale projeví se to na ovoci, na zelenině. Nicméně lidi si myslí, že jim k životu stačí zastřižený trávník s tújkami a bazén a že to, co je za plotem, je už nemusí zajímat. Jenže tak to opravdu není.

Zuzana Hronová, Aktuálně.cz

ekolist.cz – Půdu není možné z podstaty vlastnit, stejně jako nelze vlastnit vodu, vzduch či člověka. Z této filosofie vychází Nadace Pro půdu, jež usiluje o ochranu zemědělské půdy před degradací a spekulací. Nákupem či darem získává půdu ze soukromých rukou, spravuje ji a pronajímá zemědělcům, kteří se zavážou k šetrnému a příznivému hospodaření. V rozhovoru s členem její správní rady Radomilem Hradilem jsme zkoumali, jak spolu souvisí zhutňování půdy, fungování ekonomiky a materialistický světonázor.

Začnu zeširoka, co vnímáte jako největší problém českého zemědělství?

Osobně mi velmi leží na srdci stav půdy, který není dobrý. Netěší mě, když jedu krajinou a vidím všude jenom kukuřici, která se dává do bioplynek, pšenici a řepku. To je tak devadesát procent všeho, co se u nás v úrodných oblastech pěstuje. Způsob, jakým se řepka a kukuřice pěstuje, ničí půdu. Člověk vidí postřikovače, které jezdí v porostu, zvlášť v řepce, která není potravinou, takže se vesele stříká. Od doby studií, skoro třicet let, se angažuji v ekologickém zemědělství a přírodních zahradách. Byl bych rád, kdyby byl podíl ekologického zemědělství vyšší a kdyby se v zemědělství obecně méně stříkalo a hnojilo a více pečovalo o půdu, používala se lehčí mechanizace. Kdyby pole byla menší, bylo by více zeleně v krajině, více stromů. Těch problémů je hodně. Nezabývám se problémy dotací, odbytu, prodeje, mezinárodního obchodu, cel a podobně. Ale to elementární, půda, krajina, spodní voda, to mi leží na srdci.

Proč je stav půdy tak špatný?

Půda získává strukturu a úrodnost tím, že v ní pracuje obrovské množství mikroorganismů. V průběhu posledních desetiletí tyto mikroorganismy systematicky likvidujeme, hlavně používáním chemie. Půda tak přestává být živá, už je to jenom mrtvý substrát. Souvisí to i s používáním těžké mechanizace, která půdu utužuje, vytlačuje z ní vzduch. Když do ní člověk hrábne, zaryje, je hutná, nemá póry. Nemůžou tam prorůstat kořeny rostlin, nejsou tam žížaly. Voda nemůže půdou prosakovat dolů, a když je sucho, zase nemůže vzlínat nahoru. Když zaprší, voda stéká po povrchu, teče do vodních toků a z krajiny pryč. V posledních letech sice prší méně, ale hlavní problém spočívá v utužení — hladina spodní vody klesá proto, že voda se nemůže vsakovat. Týká se to desítek procent, možná více než padesáti procent půdy u nás. To je alarmující situace. Mám pocit, že naprostá většina lidí si neuvědomuje, v jakém stavu půda u nás je, protože do ní nevidí. Vidí jenom pole a na nich něco roste, to jim stačí, a pak si jdou někam koupit potraviny. Kdyby viděli, co se v půdě děje, zhrozili by se.

Zastavím se ještě u toho problému velikosti. V České republice máme největší průměrnou rozlohu farmy v Evropě, většinu půdy obhospodařují velké firmy. Proč se u nás nedaří malým nebo středním zemědělcům?

To je především důsledek kolektivizace zemědělství v době socialismu. Můžu to vzít na příkladu naší rodiny. Pocházím z Hané z vesnice, byli jsme drobní zemědělci. Mívali jsme krávu, to už jsem nezažil, ale když jsem byl malý, měli jsme prase, kozu a samozřejmě drůbež, králíky. Jak jsem vyrůstal, skončili jsme s chovem kozy, pak prasete, pak už nám zbyli jenom králíci a slepice. V osmdesátých letech jsme udělali kompletní přestavbu domu, který byl původně vystavěný jako statek, s chlévem a s průjezdem, se seníkem. Všechno jsme to přestavěli na obytné místnosti, z chléva se stalo skladiště, snížil se průjezd, takže s vozem se senem už by se ani nedalo projet. Zrušilo se hnojiště. A určitě to nebyl jenom náš případ, byl to obecný jev. Lidé nečekali, že by se to mohlo změnit, že by byla možnost znovu hospodařit. Komunisté si dávali za cíl setřít rozdíly mezi městem a vesnicí. To se do značné míry podařilo.

Lidé na vesnici žili v podstatě stejně jako ve městě. Zemědělství se z vesnice vyňalo a vedle vesnice se postavila zemědělská „továrna“, konkrétně u nás na vesnici vznikl na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let jeden z největších kravínů v republice pro více než dva tisíce krav. To se týkalo nejen zemědělské produkce, ale i zpracování. Když jsme jezdívali na exkurze na rakouské ekofarmy, byl to obrovský rozdíl. Malé statky, nesmírně pestré, většinou s nějakým zpracováním, ale zase to nebylo zpracování úplně na koleně, jak se o to u nás spousta lidí po revoluci pokoušela, ale třeba družstevní pro několik zemědělců, takový střední rozměr. Byli jsme na farmě, kde měli výrobu těstovin, na další měli palírnu na různé bio kořalky, jinde měli udírnu a zpracování masa, pak zase pekárnu, výrobu olejů, k tomu zpracování štěpky, kompostování komunálního odpadu, pěstování netradičních plodin… Taková struktura dělá venkov úplně jiný, řekl bych, že je tam úplně jiný vztah k půdě, k potravinám než u nás. Tady se lidé oddělili od půdy, od zvířat, od potravin, všechno se centralizovalo do továren.

Přijde mi výstižné, že říkáte továrny.

Jakmile je tam třicet tisíc prasat nebo dva tisíce krav, je to už továrna. Absolutní důraz na hygienu, aby se nešířily nákazy. Zvláštní u takového vepřína je, že když člověk přijde k plotu, není to ani cítit. Všechno hermeticky uzavřené, člověk ani neví, že tam jsou prasata. To má samozřejmě důsledky pro přírodu a krajinu. Za naším městem teče Morava, jsou tam lužní lesy a louky. Když jsem byl kluk, chodili jsme tam sbírat pečárku polní. Pak se tam začala vozit kejda z toho velkokapacitního kravína, která v tom množství nebyla hodnotným hnojivem, ale odpadem. A žampionová kultura na těch loukách úplně vzala za své.

Vidíte za tu dobu, co se angažujete v ekologickém zemědělství, naopak nějaké změny k lepšímu?

Ekologické zemědělství u nás po revoluci začínalo úplně z ničeho, takže jsme určitě ušli velký kus cesty. Dnes je ekologické zemědělství na velkých plochách. I co se týká obecného povědomí, většina lidí se třeba na ekologické zemědělství dívá skepticky, ale vědí, co to je. Vědí, co jsou biopotraviny, a je velké množství lidí, kteří biopotraviny kupují. Takže je tam určitě posun, ale na druhou stranu ten ideál, který v sobě člověk nese, že bychom se měli chovat ke krajině a k půdě s úctou, naplňovaný není.

Děcka, pojďme si to shrnout. Kdybych na někoho nebo něco zapomněla, neváhejte mě doplnit!

Všichni vidíme, že svět je v krizi jako už několik generací ne. Tak nějak pocitově bych řekl, že to spustila firma Zoom, ale to teď neřešme. Ekonomika klidně přijde o 10–20 procent a tlustý půjdou do tenkejch. Ale víte, co bych udělal? Podle mě je právě teď nejlepší příležitost úplně proměnit tu naši zemi. Jestli se dokážeme chytit za hlavu a totálně překopat pár věcí, tak té katastrofě dáme nějaký smysl, protože z ní vyjdeme silnější. Házím do placu tucet praštěných nápadů pro skvělou zemi, ve které bych rád žil!

1. MILOSTIVÉ LÉTO. Jako v Bibli. Zrušit všechny staré exekuce a vrátit ty mraky diskvalifikovaných Čechů zpátky do života. Z šedé ekonomiky zpátky do normální hry. Víte, většina těch exekucí (podle zdroje až 85 %) je stejně nevymahatelná. Ty peníze jsou jen virtuální. Nikdo je nikdy nedostane. A ty statisíce lidí jsou mimo systém, neplatí daně, stát je naopak musí podporovat, ze všech těch stresů jsou často nemocní a zatěžují zdravotnictví – suma těchto nákladů je možná pro stát vyšší než součet jistin. Rozjetí exekutorské hydry je největší zločin našeho státu za posledních 20 let. Celkově musíme úplně změnit přístup k úvěrům. Zakázat šmejdské půjčky, reklamu na dluhy regulovat stejně jako reklamu na tabák.

2. LEPŠÍ DANĚ. Myslím, že nazrál čas k tomu, aby bohatí platili vyšší daně. A to i procentuálně. Hlásím se k tomu dobrovolně. A myslím, že spousta lidí, kteří mají peníze, by se k tomu přidala. U nás je šíleně vysoké zdanění práce a naopak mimořádně nízké zdanění majetku. Je to dědictví z dob, kdy v zemi nebyl kapitál, takže se všechno chtělo vydřít ze zaměstnanců. Je načase to zvrátit. A navrhuju, aby bohatí zaplatili podstatně víc. I symbolicky to má význam. Beru to takhle – chci kvalitní stát, který plní, co očekávám, staví dobré silnice, buduje špičkové školství. Celý život vidím, že za kvalitu se platí. Jsem ochoten si připlatit. Když budu vědět, že se ty peníze dobře použijí – víc v dalších bodech –, jsem ochoten si připlatit. A mezi námi – ve světě se to má tak, že bohatí bohatnou a ostatní spíš nic moc. Majetek a ekonomický vliv se koncentruje v rukou čím dál menšího množství osob. Pokud budeme chtít udržet minimálně stejnou úroveň státních služeb, tak čím dál větší procento daní bude muset přicházet od bohatých a superbohatých. Vsadím boty.

3. KONEC BEZDOMOVECTVÍ DĚTÍ. V téhle zemi prostě nesmí ani jedno dítě vyrůstat na nějakých zavšivených ubytovnách, kde se nedá ani učit. Když to tak necháme, vypadá to krátkodobě levně, ale ve skutečnosti to jednou zaplatíme desetinásobně. Ztrácíme tyhle děti, necháváme z nich vyrůstat lidi, kteří budou celý život mimo systém. Stejně jako jejich rodiče. Je čas ten cyklus zlomit. Zákon o sociálním bydlení. Ale bacha – zrušil bych naopak podporu pro hypotéky apod. Nedotovat střední třídu a bohatší, ale jen ty opravdu slabé. Jasně, slyším vaše prskání, tohle bere peníze vám, co mě čtete na Facebooku. Jo. Musí to být.

4. STÁT – KONEC VRCHNOSTI STOJÍCÍ NAD OBČANEM. Řeknu to takhle. Stát mě v této krizi zklamal. Nechci tu prvoplánově kopat do vlády. V mnoha zemích měli debilnější strategii než my. I nedostatek pomůcek bych odpustil, to bylo taky leckde. Ale co se odpustit nedá – počáteční lhaní a do dnešních dnů neschopnost se trošku zorganizovat. Do hajzlu, můžete udělat chybu, to se stane, ale aspoň nám nelžete! Další věc. Půlku věcí si u nás museli udělat občané sami. A udělali to sakra dobře a stát doteďka jen čumí! Občani edukují (Petr Ludwig a jeho #rouškyvšem), občani šijí, občani vyvíjejí (masky z 3D tiskáren) a občani se sami skládají na ventilátory! Fundamentální poučení – svět už je dnes tak komplexní, že stát (rozhodně teda ten český) prostě nedokáže rychle a kvalitně reagovat. Stát jakžtakž zvládá běžný provoz (i to dře), nezvládá dlouhodobé koncepční investice (dálnice) a už vůbec nezvládá bleskové fatální výzvy! Český stát chtě nechtě outsourcoval ohromnou část své práce na dobrovolníky ze stran občanů a pár zázračných firem či škol (Adler, ČVUT a další). A ti naši lidi ten outsourcing dokázali přijmout! Ono to totiž v dnešní době jde – dneska může i obyčejný soukromník vytisknout něco na 3D tiskárně a rozjet výrobu. Jak šel stát relativně dolů, tak občan vyrostl.

A my na to sakra musíme reagovat! Já už nechci vrchnost, před kterou se klaníme! Nový stát musí být transparentní, musí to být sluha (a vědět, že je sluha!), musí být _jen_ člen týmu. Pomáhající člen týmu! Nyní je český stát založen na nedůvěře k občanovi. Český stát je do hloubky prosáklý mentalitou „občane, ty jsi simulant a lump, já tě budu buzerovat a srovnám tě do latě“. Máš otevřenou cukrárnu? Pošlu na tebe kontrolu z hygieny a zítra další; uvidíš, ty hajzlíku, že tě na něco chytnem! NE! Musí to být přesně naopak! Úřad – včetně poslední úřednice – musí vědět, že jeho úkolem je POMOCI tomu cukráři, aby svůj podnik udržel otevřený, protože o to menší bude fronta na úřadě práce! Toto bylo jasné i předtím, ale teď s koronavirem český stát ztratil morální autoritu vystupovat jako vrchnost! Občan je pán. Chci úředníky, kteří budou zčásti placeni podle spokojenosti občanů a podnikatelů, které obsluhují. Náš zákazník, náš pán. Chci stát, který nebuzeruje všechny, aby potrestal malinkou menšinu vykuků! Chci stát, který většinu lidí nechává naprosto na pokoji, ale bleskově a pádně potrestá tu malou skupinu opravdových syčáků. Chci stát, který primárně důvěřuje občanovi – protože tento měsíc se ukázalo, že český občan zaslouží víc důvěry než český stát! A hlavně – přestat lidi a živnostníky buzerovat a uvolnit kreativitu a činorodost, která v nich je. Stát, který vás nechá na pokoji!

5. ZAVÉST SUPERUČITELE. Část učitelů, kteří jsou opravdu vynikající, mají nejméně čtyři roky zkušeností, projdou atestem (že učí moderně a živě) – dostanou plat o pět procent vyšší než základní plat poslance. Jednak aby bylo vidět, kdo je pro nás důležitější, jednak aby se poslanci pocvičili v procentech. Vidina superučitelské pozice bude motivovat kvalitní lidí, aby šli do školství, aby se o místa ve školách soutěžilo a aby se učitelé sami od sebe vzdělávali. Rozbít ghetta školami – narvat tam superučitele, asistenty, sociální pracovníky, psychology, zvednout jedno každé dítě z bláta a neztratit jediný talent. Plus dalších milión věcí pro reformu školství, nebudu vás tím teď zdržovat.

6. ZALOŽIT CITU. Českou IT univerzitu, později rozšířit na Czech University. Špičkovou a absolutně moderně uvažující školu, kterou protlačíme do první světové stovky univerzit. Nejlepší přednášející. Nejlepší studenti. Jediným kritériem pro přijetí je talent. Studenti z celého světa vítáni, papíry vyřídíme za vás. Máš prospěch = dostaneš stýpko umožňující dobrý život v ČR. Od 4. ročníku máš zelenou kartu, pracuj v ČR, zůstaň tu a založ tu něco. Cílem je nasát bedny ze světa, klidně z Uzbekistánu, další posílení startupové scény a estonizace republiky.

7. FÉROVÁ A SVOBODNÁ SPOLEČNOST. Liberální země, ostrůvek svobody ve světě, kde je čím dál víc magorů. Sňatky LGBT ano, adopce LGBT ano, marjánka ano, její kvalitní pěstování – další daně! – celkově svoboda. Podpora krátkých pracovních úvazků a lepší nabídka péče o malé děti – jen tak budou chtít ženy rodit víc. Totální rovnost. Na druhou stranu žádné kvóty. Pokud někdo chce kvóty, tak první, co podpořím, bude kvóta minimálně dvou Vietnamců ve vládě. Z toho jeden na kase a druhý na školství!

8. ZEMĚ S DOBROU KARMOU. Země zaslíbená zvířatům a přírodě. Tím nemyslím víc psích hoven na Vinohradech, tam už víceméně jsme na vrcholu světa a prostor pro růst nevidím. Myslím tím ukončení utrpení hospodářských zvířat v zemi. Jako věc principu. Zákaz klecového chovu slepic, okamžité likvidační postihy pro firmy, které se chovají brutálně ke koním, kravám nebo k tak inteligentním a citlivým bytostem, jako jsou prasata. Česko jako lídr tohoto boje i v EU. Ano, znám hospodářské dopady. Přes tohle nejede vlak, dokud u nás budou stamilióny bytostí trpět od prvního do posledního dne, tak ta země bude zasmušilá, bude na ní ležet špatná karma, jestli to nechápete, jděte se zavřít do klece. On i ten Wu-chan je jen extrémnější podoba těchto zvěrstev, věřte mi. Jo a mimochodem za ministra zemědělství Daniela Pitka, a když nebude chtít on, tak někoho, koho on doporučí, dál to neřešit, uvidíte, že nebudete litovat.

9. UKONČIT FANTASMAGORIE O DALŠÍ ATOMOVCE. Nedá se to uplatit. Ušetřeme ty stamiliardy, šmarjá. Česko naopak jako tahoun decentralizované energetiky. Na každou střechu soláry, každý dům si vyrábí, co potřebuje. Na ministra někoho z https://www.modernienergetika.cz/ a jedem bez keců.

10. PROFOUKNOUT TEPNY. Digitalizovat. Ale taky proboha postavit urychleně dálniční síť, vysokorychlostní vlaky a přidat nové příměstské trati v aglomeracích. Zkušenosti z ciziny Ctrl+C, Ctrl+V. Speciální task force napříč všemi ministerstvy, s nejlepšími lidmi klidně za švýcarské peníze, i to se vyplatí víc než desítky miliard prošustrované těmi současnými neschopy. Za 99 % problémů může debilní legislativa a nekompetentní úředníci, kteří nejsou schopni se nadrtit svoje vlastní postupy tak dobře jako ekologové. Ekologové za to nemůžou. Začít pracovat na Orbitální dálnici Plzeň–Vary–Ústí a tak dál, nakreslete si kolečko sami.

11. UDĚLAT TEĎ HNED NĚCO DOBRÉHO. Jít a udělat něco, co se nám nevyplatí a na co bude půlka národa pobouřeně syčet. Třeba nabídnout pár lůžek nemocným Švýcarům nebo Syřanům, ano, je to hrozný nápad, jděte se bodnout. Tahle země potřebuje ukázat sama sobě, že může mít srdce i vůči cizím (vůči vlastním jsme skvělí), je to ve skutečnosti důležitější pro nás než pro ně, rozumějte nebo ne, jsem si tím jist. Potřebujeme lídry, kteří dělají taková gesta, podobně jako teď Němci, ano bolí to, má to nevýhody, ale musí to být, jinak budeme furt jak z Hoří má panenko.

12. POZVAT SI KRÁLE NEBO KRÁLOVNU. Přeměnit Česko na konstituční monarchii. Samozřejmě furt plnotučná demokracie, žádný strach. Víceméně dekorativní funkce jako v Británii nebo třeba Holandsku. Ale fakt pěkný dekor – a dlouhodobé sjednocení národa. Troška elegance a rytířského uvažování do té naší praktické a hokynářské země! Vyjde to skoro levněji než dělat každou chvíli prezidentské volby a výsledek nebude horší než poslední pokusy – garantuju. Boom pro turistiku. Super merch! Parlament jako představitel našich stavů požádá vhodné kandidáty z tradičních evropských rodin, popř. z českých rodů, provede volbu a od té doby jedeme dědičně. Uznávám, tenhle bod tu má funkci trošku jako Vondrův národní pták, ale mě by bavilo v takové zemi žít. A vás?

Moje vize je jednoduchá. Nejlepší lidi jsou ti, kterým to pálí, zároveň mají velké srdce a dobré funkční tělo. Se státy je to stejné. Moje body míří na tyto tři věci. Diskutujme!

Martin Jaroš, Facebook