[[img:chrn_fullwidth:24876:Kresba Jaroslava Korečka]]

Když procházíte kolem Šapitó za divadlem, připadá vám, že se připravuje nějaká kapela. Na pódiu je připravena kytara ve stojanu velký buben.

[[img:chrn_fullwidth:24875:Kresba Jaroslava Korečka]]

Omyl. Do Chrudimi přijel Teátr Pavla Šmída z Hosína u Hluboké v Jižních Čechách. Zahraje pohádku z budíku. Ne tak ledajakého. Z jedné strany jsou věžní hodiny. Z druhé se dá otevřít jeviště. Principál s nim dokáže různé kousky. Když na něho nevidí první řada a vstává, nevidí zase další řady. Stačí budík naklonit a je klid. Ono dokázat zaujmout padesát nezbedů je opravdový kumšt. To si troufne málokdo. Samotná příprava je zhruba stejná, jako délka představení celého.

Příběh začíná tím,jak se tatínek míjí s maminkou, jako ručičky na hodinách. Později spolu chodí a drží se za ručičky. Potom spolu odjedou na dlouhý výlet, kde mají svatbu. Za devět měsíců z maminky vyskočí klučina. Všechno šlo velice rychle, a tak mu začali říkat Pospíchálek. Za rok se těšili na další miminko. Tentokrát to byl pravý opak. Všechno šlo velice pomalu a těžko. Proto začali chlapečkovi říkat Loudálek.

Kluci rostli jako z vody. Hnedle začali chodit do školy. Později se rozhodli, že se vydají do světa hledat čas. Ten zatím ještě nikdo neviděl a nikdo ho nemá. Cestou necestou je provází písničky s kytarou. Malí diváci jsou udržování v napětí až do konce představení. Atmosféra skvělá, diváci jsou spokojeni. Dlouhá cesta Pavla Šmída nebyla zbytečná.

Chrudim – Jak říká, Chrudimí dříve vždy spíše jen projížděl. V Divadle Karla Pippicha vystavoval kupodivu naposledy před 22 lety. V Galerii Art Chrudim vystoupil naposled v roce 2022 při vydařené dernisáži své výstavy, během které zároveň pokřtil i knihu. Je držitelem Ceny Jindřicha Chalupeckého. Všestranně talentovaný a uznávaný umělec Petr Nikl se rozpovídal u příležitosti jedinečného loutkového představení Reunion, které odehrálo Mehe-Daha v rámci 73. ročníku festivalu Loutkářská Chrudim. Předtím vidělo publikum hru poprvé letos v únoru až v dalekém Tokiu, na Shimokitazawa International Puppet Festival. 

[[img:chrn_fullwidth:24865:Po úspěšném představení.  Foto: Chrudimské noviny]]

Jak se na dnešní představení připravujete, když je to vlastně, jak říkáte z velké části improvizace?

Musím ještě navázat čtyři udice s provázky, děláme na tom osm hodin, je to strašně náročné, žádná generálka, nebo zkouška není. Už jsme to párkrát hráli, samozřejmě jsme si řekli posloupnost toho, jak kdo s čím hraje, jinak bychom se v tom ztratili.

Není to úplně improvizace, nemáme to secvičené, ale choreografie je naplánovaná, i proto, abychom věděli, které loutky po kterých hrají, ale pak v těch jednotlivých obrazech už to necháváme volnější, nemáme to jako spartakiádu, že bychom věděli, kam s těmi loutkami půjdeme nebo ne, ale ta posloupnost, kdo po kom v rámci čeho hraje, ta živá hudba, kterou hraje Tomáš Absolon a v rámci čeho se svítí, tak ten scénář máme.

O čem představení je?

Není to hra, která by měla příběh, je to spíše taková vizuálně hudební libůstka, která trvá asi hodinku.

Kdo jsou členy Mehe-Daha?

My všichni jsme výtvarníci. Základ tvoří tři lidé, kteří spolu studovali, a teď jsme si po třiceti letech řekli, že si spolu znova zahrajeme. Takže jsme měli takovou velkou pauzu. Jeden z nás je mladší, takže jsme celkem čtyři. Tomáš Volkmer celý život dělá v loutkovém divadle v Ostravě, ale vystudoval střední školu, prumku, užitou grafiku. Podobně jako František Petrák. Já jsem studoval jiný obor, protože tu užitou grafiku tam učil můj otec a oni chodili k němu, to je další pikantnost. A čtvrtým hráčem je zeť Franty Petráka, Tomáš Absolon, takže je to vlastně takové rodinné divadlo, nebo divadlo starých spiklenců, kteří si chtěli po třiceti letech zase udělat radost a dokázat si, že na to ještě mají!

Co vás dalo dohromady?

Donutilo nás k tomu to, že jsme byli pozváni k tomu, udělat představení pro japonské divadélko v Tokiu. Byl to takový festiválek, na kterém jsme hráli letos v únoru. Postavili nám tam nové divadlo, podobné podle našich plánů, abychom to nemuseli letecky stěhovat, což by bylo strašně drahé.

Je to něco, co vzniklo loni na podzim, kdy jsme oprášili různé loutky, i starší, třeba i některé, které jsem dělal před 35 lety. Přidali jsme nové prvky a od podzimu to teď hrajeme po osmé.

Každý z nás dělá nějaké divadlo, méně nebo více improvizovanější. Ale žijeme na různých místech. Tomáš Volkmer v Ostravě, Franta Petrák v Luhačovicích. Já v Praze.

[[gal:24874]]

Jak se zrodil ten nápad, že si výtvarníci řekli, že budou hrát loutkové divadlo?

Děláme to vyloženě pro radost, žádné instituce. Nemáme žádnou skupinu, nejsme žádný soubor. Prostě čtyři kamarádi a je to pro nás taková radost, jak přenést výtvarné zkušenosti třeba i do divadla. Pro to je loutkové divadlo ideální. Protože nás baví komplexní zážitek světel, zvuků, pohybu, hudby. A to v tom čistě výtvarném komplexu není. Pak se třeba zase na týden zavřu a maluju obrazy sám, u sebe. A pak se zas těším, že vyrazím na nějakou akci.

V čem je vaše představení jiné?

Tohle je jedno z našich herních hřišť, které máme, a je to novinka v tom, že kombinujeme horizontální hru, kde se pohybují samohybné věci nezávisle na nás a prostřídávají hru marionetového typu, kde my nejsme vidět.

Prostřednictvím marionetového systému ovládáme různé loutky, některé jsou klasické, některé jsou fantazijní, jako třeba ti ptáci, kteří jsou stylizovaní. Pak tam máme třeba skupinu javajek, které ale používáme nikoliv s tím spodním vedením, ale naopak jako marionety.

Jak byste to celé charakterizoval?

Je to takové uklidňující představení. Jen mi prožíváme nervně tu situaci. Teď jsme třeba řešili, jak si tam rozsvítíme.

Jde o to, že ty loutky si zahrají hudbu, malují obrazy, tančí, dělají balet. A zkoušíme, co všechno dokážou. A takhle nás to baví. Je to divadlo, kde ti vodiči nejsou vidět. Vlastně klasické loutkové divadlo. Výjimečně já v jednou chvíli jako jediný vylezu a pochytám ty mršky, co jezdí, protože jinak se to udělat nedá, ale princip je ten, že nejsme vidět a že nekombinujeme loutkové divadlo s hraním činoherním. Je to standardní konzervativní hra, kdy ten důraz je kladen jen na magii toho oživlého obrazu předmětu a zvuků a tance. A to nám stačí. Nemáme tam text taky z toho důvodu, že je to hra, kterou jsme dělali pro Tokio, tak co s textem, Nemá to ani jasně daný příběh.

A jaké je publikum v Japonsku?

Výborné. Bylo to super. Oni jsou strašně nadšení a vděční. Viděli jsme všechna ta divadelní představení, protože jsme tam strávili celý týden a všechna vystoupení měla úžasný ohlas. Byl to výborný zážitek.

Japonské publikum reaguje víc homogenně, třeba když je něco tajuplného, tak celým sálem zazní taková vlna údivu, nejsou to takové individuální výkřiky jako tady, ale je to hromadný smích a hromadné ticho, absolutní. To je velice zajímavá zkušenost zpětné vazby, která se tímto liší.

Jakoby dávají víc najevo emoce, nebo jsou spontánnější v těch okamžitých reakcích. Hráli jsme večer a nebyly tam děti, jen dospělí, ale ta zpětná vazba byla někdy stejná jako u dětí, jsou jako očarovaní a dávají to najevo. Je to úžasné.

A co očekáváte od českého publika v Chrudimi?

Nemáme žádná očekávání, To by nebylo to dobrodružství. Hráli jsme to v Praze, v Plzni, předtím v divadle Archa na podzim a ještě předtím v divadle Spektákula, které se odehrává v Ostravě, takže máme zkušenost s českým publikem. Také reagují na různé uchechtávačky a to mám taky rád.

Co vás na tom nejvíce baví?

Ta vzájemnost toho setkání je zásadní, kdy se člověk setká s lidmi, ať už se známými nebo neznámými, ale které má rád, protože nás spojuje stejný zájem. Po představení se podívají na naše loutky a ještě dlouho vždycky zůstávají, pokud to není festivalové hraní. Jdou se podívat zblízka, jak ty loutky vypadají, jak to vypadá v tom zákulisí, nahlédnou do té kuchyně, což je úžasné.

Kolikrát jste už představení odehráli a co bude dál?

V Japonsku jsme to zahráli dvakrát a teď je to takový dozvuk toho, že jsme hráli před čtrnácti dny v Alfě, v Plzni ve Skupovce a teď ještě tady, a jestli to ještě někdy budeme hrát, tak to je otázka.

V pondělí 1. července vystupovaly ve Spolkovém domě soubory LD Maminy z Jaroměře a Poklad z Hlinska. Koordinátor od pořadatelů se všem snažil vysvětlit malou přestávku mezi soubory, neměla být dlouhá. Trochu zmatku způsobil mezi herci, kteří to měli již nacvičené a vyzkoušené.

[[img:chrn_fullwidth:24860:Kresba Jaroslava Korečka]]

Začátek patřil Maminám se zlou čarodějnicí. Hrálo se s marionetami. Ze začátku jsem se ve vyprávění hereček trochu ztrácel, která je vlastně krásná a která je ta šereda. Tu chtěla čarodějnice vdávat. Krasavici naopak sprovodit ze světa. Jak to provést, jí radil červený had. Nejdříve ji měli svrhnout do lomu. Stačilo otočit chaloupku a byl tam lom. Podruhé ji měl odnést ohromný pták. Přitom odhodil vědro, ve kterém měl had pelíšek, mezi diváky. Naštěstí ho těsně před koncem přinesla holčička ze čtvrté řady. Nakonec se to nepovedlo ani s jedem. Nadarmo se neříká, že se chybička vloudí. Jako vždy, vše dobře dopadlo. Pro šerednou přijel princ a krasavici si odvezl jeho brácha.

[[img:chrn_fullwidth:24859:Kresba Jaroslava Korečka]]

Začala malá přestávka, při které Maminy odklidily své kulisy. Byla řada na Pokladu s Červenou Karkulkou. Nejdříve představili své marionety. Největší úspěch měl vlk a jeho kousání. Těsně před začátkem se přihlásila malá holčička, že tatínek šel na záchod. Tak se pokračovalo v kousání. To už i na vlka bylo dlouhé. Najednou si holčička vzpomněla, že tatínek šel koupit něco k pití. Však si ho také vlk vychutnal, když se snažil nenápadně vrátit. Scéna opět chaloupka jako z hlineckého Betlému, ale uprostřed hlubokého lesa. Otočením jsme se ocitli uvnitř babčiny chloupky. Při představení zaznělo několik písniček s veselým textem a chytlavou melodií. Už při druhé se připojili diváci. Vše zachránil myslivec. Po svěžím představení se vytvořila dlouhá řada, která čekala na vlčí kousání. 

První festivalový den na Loutkářské Chrudimi. V blížícím se večeru vystoupil v Pippichově divadle soubor La putyka.  Vzpomínám, jak v době kovidové bylo jeho představení ve sportovní hale zrušeno. Scéna představuje interiér hospody, který se nezměnil od středověku. Vlevo stůl štamgastů, za ním v rohu pódium kapely. V pravém rohu je mohutný kulečníkový stůl.

[[img:chrn_fullwidth:24858:La Putyka, kresba Jaroslava Korečka]]

Mezi tím se po jevišti pohyboval pojízdný bar s přiopitým hostinským. Ten komunikoval s diváky a vyplňoval prostor mezi jednotlivými výstupy. Hospodské strkanice přecházely v náročné gymnastické prvky. S příchodem dámy v červeném, na kterou čekal pán v bílém, začal taneční rej. Ten přerušila potyčka s tanečníkem. Zůstává ležet na zemi. Rej pokračuje s bílou figurínou.

Po té se rozhrne zadní rudá opona. Na trampolíně převádí sportovní pár několikanásobná salta. Nakonec na ně začaly padat třpytící se hvězdičky. Ty se odrážely od trampolíny zpět nahoru. Umělci se vznášeli na hvězdném nebi. To sklidilo velký aplaus, především od nejmenších diváků. Vše perfektně nasvíceno a ozvučeno. Špičkové umělecké a sportovní výkony. Celé představení považuji za velice vydařené. Bude se těžko překonávat.

Chrudim – 73. ročník festivalu amatérského loutkářství se bude konat od 28. června do 4. července. Na návštěvníky čekají loutková představení, semináře, výstavy, koncerty, dílničky, spousta zábavy a dobrého jídla.

Velký loutkářský průvod městem naznačí všem, kteří si ještě nevšimli, že je začátek prázdnin a hlavně začátek loutkářského festivalu. Od Divadla Karla Pippicha se „štrúdl“ vydá přibližně v 19.30 hodin. Do Klášterních zahrad půjde Širokou ulicí Divadlo 100 opic, což jsou skvělí chůdaři.

V Klášterních zahradách se můžete těšit nejen na zahájení festivalu, ale samozřejmě na divadelní představení, které uvede Soubor Čmukaři a Dřevěné divadlo Jana Hrubce. Nebude chybět občerstvení.

Chrudim – V pátek 1. července můžete během dne zhlédnout několik loutkových představení a v 19 hodin se připojit k loutkářskému průvodu, který projde městem od Divadla Karla Pippicha do Klášterních zahrad.

Průvod povede Teatro OCULUS (Cirkus trochu jinak), což je pouliční vizuální divadlo s obřími nafouknutými atrakcemi vznášejícími se nad hlavami diváků. V Klášterních zahradách pak vystoupí akrobaté z Cirkusu trochu jinak.

V Klášterních zahradách: Aladinova kouzelná lampa Dřevěného divadla Jana Hrubce, David a Goliáš divadla Toymachine, Praha a představení lidového loutkáře Jiřího Polehni.

Chrudim – Připravte se na Loutkářský průvod s Divadlem Kvelb, který se vydá ve čtvrtek 1. července v 19 hodin od Chrudimské besedy (Regionální muzeum) do Klášterních zahrad. Seznamte se se všemi místy, kde se bude festival odehrávat.

Loutkářský maraton pohádek, koncertů, rytmické hudby a dechberoucích vystoupení začne již ve čtvrtek v 9 hodin ráno za Divadlem Karla Pippicha klasickou pohádkou Tři prasátka v loutkovém provedení s autorskými písničkami. Následují další představení přímo v Divadle Karla Pippicha na Malé scéně, zajít můžete i do nedalekého Spolkového domu.

Největším lákadlem pro tento den bude zcela jistě vystoupení Cirku La Putyka, Praha, které se uskuteční pod širým nebem v areálu letního kina. Uvidíte šílené skoky na obřím teeterboardu, skupinové taneční choreografie, závěsnou akrobacii i lety na trampolíně.

V 19 hodin se od Chrudimské besedy do Klášterních zahrad vypraví hlavně dětmi očekávaný Loutkářský průvod, tentokrát s Divadlem Kvelb z Českých Budějovic. Průvod loutkářů projde ulicemi v čele s Nautrilusem ZŮM – obrovskou tříkolkou s vlekem a herci na chůdách.

Ve večerních hodinách, přesněji v 21.30, započne v Klášterních zahradách Ohňová show a závěrem dne se můžeme vrátit zpět za Divadlo Karla Pippicha, kde se v 22 hodin hraje Dobrodružná loutková inscenace beze slov na pokraji vyčerpání.

Podbný scénář provází další dny festivalu až do 6. července, program naleznete v letácích a na webu.

Chrudim – Dvě tradiční akce jsou symbolem léta v druhém největším městě Pardubického kraje. Letní prázdniny otevírá Loutkářská Chrudim, láme je na dvě polovice Salvátorská pouť. Nad jednou akcí vedení místní radnice vyřklo odsuzující ortel, druhé dalo palec nahoru. „Loutkárna“ se totiž konat bude.

Oba podniky jsou, samozřejmě co do počtu účastníků, nesrovnatelné. Loutkářská Chrudim zdaleka není divadýlkem pro nejmenší, ale spíše akcí loutkářů pro loutkáře, kde publikum je mnohdy jen trpěné, nutné zlo. Město se tento viditelný nedostatek snaží kompenzovat doprovodným programem v podobě koncertů více či méně známých kapel. Zda je letos radnice také povolí, není v tuto chvíli ještě jasné.

[[img:chrn_fullwidth:16120:]]

„69. loutkářská Chrudim bude!! Z pověření a za finančního přispění ministerstva kultury pořádá NIPOS-ARTAMA, Spolek pro vydávání časopisu Loutkář a město Chrudim prostřednictvím organizace Chrudimská beseda,“ uvádí tiskový mluvčí radnice Aleš Prokopec.

Část Chrudimáků samozřejmě nadzvedla, jako prakticky vždy v nedávné minulosti, vizuální stránka plakátů a poutačů na 69. „Loutkárnu“. Láká prý spíše na alternativní přehlídku pro dospělé než na představení určená dětem.

Chrudim – Přestože se minulé vedení města s diskutabilními výsledky snažilo o zatraktivnění východočeských Athén v očích turistů, příliš pozitivních výsledků si na svůj účet připsat nemůže. To současné v těchto pokusech pokračuje, ale naráží na celou řadu komplikací, s nimiž politická reprezentace nedokáže, nebo nechce hnout.

Než vytvářet něco nového, co by přilákalo případné turisty a také jejich peněženky, zkouší komise pro cestovní ruch rady města pod vedením svého předsedy, Tomáše Martinka, spíše vylepšit již existující. Na nové příležitosti samozřejmě také nezapomíná, ale velkou část energie věnuje festivalu, díky němuž je Chrudim známa v celé České republice.

[[img:chrn_fullwidth:14911:]]

Martinek své kolegy na posledním jednání komise seznámil s překážkami, jež brání vyšší návštěvnosti Loutkářské Chrudimi. V první řadě jsou to nedostatečné možnosti ubytování ve městě. Zakonzervovaný Hotel Bohemia se jen tak neotevře, je proto nutné hledat jiné cesty. Potenciální loutek chtiví diváci i účinkující loutkovodiči by proto mohli najít místo k přespání třeba v internátu místní zemědělky. Stanové městečko se na zahradu v Poděbradově ulici také snad vměstná.

[[img:chrn_fullwidth:13584:]]

Velkým problémem jsou prý také nedostatečné stravovací kapacity, protože u stánků s občerstvením musí stát hladoví diváci dlouhé fronty. Předseda komise Martinek proto vstoupí do jednání s poskytovateli gastronomických služeb a zkusí vyjednat lepší podmínky.

[[img:chrn_fullwidth:13585:]]

V neposlední řadě má k dokonalosti daleko také marketingové zajištění celé akce. Přestože byl Tomáš Martinek na posledním zasedání městského zastupitelstva bývalým starostou Petrem Řezníčkem (SNK – ED) obviněn z „marketingového selhání“, navrhl založení pracovní skupiny, jež lepší marketingové pokrytí „Loutkárny“ zkusí vymyslet. Předseda komise navíc osloví s žádostí o pomoc šéfa Chrudimské besedy Martina Dytrta a Michala Drtinu z Národního informačního a poradenského střediska pro kulturu. Vzniknout by měl marketingový plán festivalu Loutkářská Chrudim.

Chrudim - Na Resselově náměstí se i v úterý 2. července v 19 hodin koncertuje. Očekávaným hostem bude Věra Martinová s kapelou. Tato výrazná osobnost naší hudební scény svým nezaměnitelným stylem zaručeně okouzlí přítomné diváky a podpoří atmosféru letního festivalového dne.

Věra Martinová je absolventkou brněnské státní konzervatoře v oboru klasická kytara. Jako studentka začala vystupovat ve folkových klubech a účastnila se soutěží pro nové talenty. Nadané a  také půvabné dívky s kytarou si všiml i dirigent Gustav Brom, který jí dal prostor v programu svého orchestru.

Z Brna vedla pak její cesta do Prahy, do dívčí country skupiny Schovanky. Od roku 1982 vystupovala s touto kapelou čtyři roky. A po dvaceti letech si pak Schovanky s Věrou úspěšnou éru připomněly společným albem „Svět je plnej různejch řečí“. Rok 1986 byl pro interpretku zlomový. V televizním pořadu Sejdeme se na výsluní představila sólovou píseň „Malý dům nad skálou“, ze  které se doslova přes noc stal velký hit. Posluchači přijali novou tvář na hudebním nebi velmi vlídně a  během následujících tří let vznikla řada známých titulů jako „Dál jen vejdi“, „Až na vrcholky hor“ nebo „Toulavý džíny“.

Věra Martinová se cítí být především muzikantkou tělem a duší, která je otevřena všem hudebním inspiracím a vlivům. A chce své posluchače příjemně překvapovat pěknými písničkami s kvalitními texty.