Koncert na sobotní dernisáži s křestem nové knihy byl jedinečný hned z několika důvodů. Odehrálo se tu několik výjimečných momentů. Jeden z diváků musel nečekaně odejít ještě před začátkem koncertu v souvislosti s programem pomoci uprchlíkům a poslední divák přišel těsně po odehrání poslední písničky, tak stihl alespoň přídavek. Petr Nikl zahájil svoje improvizované vystoupení tím, že si od redaktorky nečekaně vypůjčil klobouk.

Melancholické melodie v podání Petra Korbeláře a Jana Kotulána prokládal Petr Nikl komickými prvky svého improvizovaného vystoupení od samého začátku. Hned při prvních tónech písničky se zadařilo: do improvizace vstoupil svým štěkotem pes, který právě s páníčky vegetoval v Café Atrium, a jeho pronikavý projev, jak zdravil Petra Nikla, se stal přirozenou a vítanou součástí vystoupení. „Nejde jen o ty jednotlivé hrané skladby, ale o to, co se děje ještě mimo to,“ vystihl podstatu a kouzlo improvizace a jedinečnosti této sobotní sešlosti Petr Nikl. 

„Některé písně zatoužili mít hudebníci otextované, a tak když už jsme spolu tiskli a knihařili, vznikla i tahle naše spolupráce. Poslali mi tady ty skladbičky do New Yorku a já jsem tam na ně napsal texty. Z mé strany jsou to takové rychlokvašky a z jejich vypilované skladby. Pak jsme měli jednu zkoušku v kuchyni u mě doma po návratu a pak jsme šli hned nahrávat desku,“ vysvětlil ve zkratce, jak to vše bylo.

„Ten pes byl teda neuvěřitelný. Zrovna jsme se chystali hrát písničku o psech a já slyším zakňourání psa,“ sdílel Petr Nikl svoje dojmy s diváky bezprostředně po koncertu, když si sedl mezi ně. „To není nijak nazkoušené, jak jste pochopili, nejde o ty jednotlivé hrané skladby, jako spíše o to, co se děje ještě mimo to. A tady bylo spoustu možností. Potom tu ještě krásně zhaslo to světlo,“ dodal. „Akorát se pak někdo hnul a fotobuňku spustil, ale je to pro mě mnohem více fascinující, než kdybychom se domlouvali s nějakým osvětlovačem.“ Součástí jedné skladby bylo dokonce to, že se Petr Nikl pokusil oběhnout galerii, aby se nečekaně ještě před koncem mezihry stihl vrátit a píseň dozpívat. Kromě toho Petr Nikl hru na hudební nástroje podpořil také důmyslným vrzáním na dveře nebo litím čaje, kterým později jako přípitkem pokřtil nový soupis grafického díla.

„Málokterý galerista vydává knížky, maximálně skládačku, nebo menší katalog, ale tohle je skutečně celý soupis mého díla od grafických pokusů 80. let, které jsou vydané v knížce z roku 2012 a po té, co díky Petrovi vznikla velká produkce dalších grafik, která by se nevešla do přílohy této knížky, tak se vydala knížka další, mapující těch dalších deset let. Ani nevím, kdo něco takového z dnešních galeristů dělá. Moc děkuji, že drží tradici první republiky a knížku křtím přípitkem tohoto čaje,“ řekl Petr Nikl a spustil se nadšený potlesk.

Více fotek z akce najdete ve fotogalerii.