Chrudim – Přes adventní čas pravidelné trhy na náměstí zřejmě letos neskončí. Starosta František Pilný (ANO 2011) se sešel s ředitelem Chrudimské besedy Martinem Dytrtem, aby se domluvili, jak umožnit trhovcům prodávat svoje zboží i v prosinci.

[[img:chrn_fullwidth:27486:Foto: Chrudimské noviny]]

[[img:chrn_fullwidth:27487:Ještě ve středu někteří stánkaři lidem vysvětlovali, že o adventních trzích tu nebudou.Foto: Chrudimské noviny]]

V prosinci byl v minulých letech vždy prostor na Resselově náměstí vymezen jen pro stánkaře s vánoční nabídkou. Shodou okolností ale den po zveřejnění naší fotoreportáže z trhů, která upozorňovala na poslední šanci si od nich něco koupit, se daly věci do pohybu: 

[[img:chrn_fullwidth:27489:Foto: Chrudimské noviny]]

„Právě proběhlo jednání s Chrudimskou besedou a našlo se řešení takové, aby v prosinci mohly být trhy i vánoční program,“ potvrdil starosta František Pilný. „V tuto chvíli Beseda začne obvolávat jednotlivé trhovce a řešit s nimi, kdo tu chce být,“ dodal.

[[img:chrn_fullwidth:27444:Pravidelní trhovci letos dostanou od města šanci prodávat svoje zboží i v prosinci.  Foto: Chrudimské noviny]]

Oproti dřívějšku tedy letos dostanou trhovci prostor prodávat svoje zboží i o adventních trzích, aniž by museli svůj sortiment přizpůsobit. Na odpověď ředitele Chrudimské besedy, kteří trhovci této možnost využijí, zatím čekáme.

[[img:chrn_fullwidth:27488:Foto: Chrudimské noviny]]

Konec mýtu o Braunovi

Podstatné je, že nová smlouva už neobsahuje formulaci o zavádějícím autorství připisováním Braunově dílně. Ve smlouvě uzavřené 11. listopadu 2025 (a zveřejněné 24.) už se píše jen o zhotovení dle originálů soch z Bezna.
Posudky odborníků Martina Pavlíčka i Pavla Panocha totiž opakovaně vyvrátily argumenty města pro odkup tím, že by originály z Bezna byly Braunovým dílem nebo dílem jeho dílny, jak se tvrdilo i při jednání na zastupitelstvu.

Vytracením této sporné zmínky ze smlouvy se město posunulo k transparentnímu přístupu a férovosti vůči veřejnosti – jasně deklarovalo, že jde o kopie soch ze zámku Bezno, s estetickou a expoziční funkcí.  

Ačkoliv i to může oprávněně budit kontroverze.

[[gal:27475]]Foto: Chrudimské noviny

Kapucínské zahrady ale byly bez soch

Je třeba připomenout, že původní kapucínské klášterní zahrady totiž nikdy takové sochy neměly. Kapucíni zahrady využívali hospodářsky – jako ovocný sad, zeleninové záhony či léčivou zahradu – a jejich prostý životní styl se neslučoval s okázalou barokní výzdobou.

Současné výdusky jsou tedy čistě moderním doplněním zahrad, nikoli návratem k jejich historické podobě. 

[[gal:27476]]Foto: Chrudimské noviny

Souhrn událostí

Chrudim / Vlkoš u Kyjova – O tom, že starosta František Pilný (ANO) vydražil dres po válečném hrdinovi, jsme minulý týden informovali. Nyní se strosta podělil se čtenáři i o další exkluzivní informace.

[[gal:27405]]

Když se minulý týden na listině úspěšných dražitelů dresů válečných hrdinů objevilo příjmení chrudimského starosty, ihned jsme zjišťovali podrobnosti a ptali jsme se, zda si dres ponechá, nebo ho někomu věnuje jako dárek. Starosta zůstal kromě potvrzení, že je hrdým majitelem dresu, tajuplný až do včerejška – aby nezkazil překvapení.

„Dres jsem vydražil, protože jsem chtěl podpořit dobrou věc – charitativní sbírku na válečné veterány a Jana Urbánka, se kterým jsem se na stadionu osobně setkal,“ uvedl starosta František Pilný. „Následně jsem dres daroval muzeu, kam byl včera doručen. Děkuji všem, kteří se zapojili a podpořili tuto charitativní akci,“ dodal.

A v Military muzeu generála Sergěje Jana Ingra bylo opravdu veselo, jak dokazuje i příspěvek, který zveřejnil zakladatel muzea Petr Něnička na facebooku. Muzeum oslavuje všechny své rodáky, kteří se v pravý čas zachovali správně bez ohledu na své pohodlí a bezpečí, čímž se stali vzory mnoha generacím.

Chrudimsko/Dvakačovice – Blažena Kohoutová je žena činu. Během týdne pendluje mezi Dvakačovicemi a Prahou, protože se stala po úspěšném působení v byznyse jako vrcholová manažerka nejen vyhledávanou headhunterkou, ale nakonec se shodou okolností vrátila i zpět ke svému původnímu poslání, tedy duchovní službě jako farářka. Vášeň pro módu a navrhování ji ale nikdy neopustila, což dokazuje její úspěšná módní značka NoblerStyle.

[[img:chrn_fullwidth:27363:Foto: Chrudimské noviny]]

Energická a akční žena s pronikavýma očima v pestrobarevných hedvábných šatech spíše boří mýty o představách většiny lidí, když řekne, že je farářka. Blažena Kohoutová je noblesní, má šmrnc, dokáže nadchnout, a když mi vypráví, jak se stalo, že se rozhodla vrátit k duchovní službě, řekne: „Prostě jsem odjela na dovolenou a vrátila jsem se s jasným rozhodnutím.“

Když přišel covid a na všechno začal platil lock-down, objevila se navíc vhodná příležitost začít se věnovat módě, což ji lákalo snad odjakživa. První klientkou se stala žena, co potřebovala ušít kabát. Zázemí jí ve svém skvostném ateliéru poskytla její kamarádka, známá návrhářka šperků Zdena Zingopi, a tím se zrodil nevšední módní byznys Blaženy Kohoutové. Navzájem se skvěle doplňují dodnes.

[[img:chrn_fullwidth:27374:Blažena Kohoutová v Dvakačovicích.  Foto: Chrudimské noviny]]

Co vás ze světa byznysu a módy v Praze přivedlo zpátky do Dvakačovic, ke službě farářky?

Sbor ve Dvakačovicích chtěli zavřít a přifařit ho ke Chrudimi. Stalo se to právě, když jsem byla po operaci, kterou jsem myslela, že nepřežiju.  A pak jsem měla dvě těžké sepse a já jsem si tak říkala, jestli já to přežiju a budu moct dovychovat ty moje druhé děti, tak já už budu uvažovat úplně jiným než manažerským prizmatem. A po více než měsíci pobytu v Motole přijdu domů, nemůžu ani dolézt do koupelny a volá mně jeden kluk z Dvakačovic a říká, hele, víš to, že chtějí zrušit náš kostel? Ty to tak necháš? No tak jasně, že to tak nenechám, že jo! To je můj kostel, náš tady.  A už to jelo.

[[img:chrn_fullwidth:27367:Foto:Chrudimské noviny]]

Byla pro vás duchovní služba vždy jasnou volbou?

Bylo to složitější. Původně jsem chtěla studovat módní návrhářství. Maminka mi nedovolila jít na textilku. Ještě ve druháku na gymplu jsem o tom uvažovala, ale pak najednou jsem byla aktivnější v církvi, tehdy v hluboké totalitě, a nebyli faráři. Tak jsem se rozhodla, že půjdu studovat teologickou fakultu a budu dobrý farář. S velkými iluzemi, jak všechno změním, samozřejmě. Vystudovala jsem a nedostala státní souhlas.

Nakonec vám pomohla náhoda…

Najednou byla revoluce a chrudimský církevní tajemník mi napsal, ať se dostavím, a řekl, že můžu pod dozorem pracovat. Takže jsem byla asi měsíc a půl v Chrudimi u faráře Gregora a potom přišel farář Hlaváč z Proseče za Gregorem, že ho povolává tatínek Michala Kocába, Fredy (Alfred, pozn. red.), na úřad pro dokumentaci zločinů komunismu, který budou zakládat, a že by za sebe rychle potřeboval náhradu. Jestli by mě neuvolnil. A Gregor takhle otevřel dveře (ukazuje rozšafné gesto, jako by se houpal na židli)) a povídá: Hele, šla bys do Proseče? A já říkám, no tak jo. (směje se)

[[img:chrn_fullwidth:27372:Foto:Chrudimské noviny]]

Co si při vzpomínce na svoje začátky v Proseči vybavíte jako první?

Moje zkušební kázání v Proseči, které probíhalo v revolučních dnech. Byl úplně narvaný kostel lidmi. Pod kazatelnou seděl můj přísný profesor řečtiny a Nového zákona. Ještě asi dva tři měsíce předtím mě drtil na poslední zkoušce. Vítali mě jak ze starých časů někde z filmů pro pamětníky. Hned po kázání vystupovali s pozdravy lidi, jako třeba místní ještě prvorepublikový pan učitel, pan varhaník a další vážení členové sboru, pak spisovatelka Eva Kantůrková, Zdeněk Jičínský nebo potomek bratří Mannů, Jindřich, jejich vnuk, kterým Proseč udělila čestné občanství. Všichni, co zrovna přijeli na Občanské fórum. Jindřich Mann ve své zdravici prohlásil, že moje kázání bylo pro něho koncertem krásné češtiny. Byla jsem z toho úplně paf.

Čím si vysvětlujete ten úspěch?

Moje babička, která se sem vdala, mi říkala, že na horách žijí úplně jiní lidé. Sama pocházela od Trhové Kamenice. A já jsem to pochopila, až když jsem přišla do Proseče, že je to tu trochu jiná mentalita než tady v Polabí a že je tu taky mnohem větší zbožnost. Tady si lidi z kostela pamatují všechna kázání a třeba i to, co jsem řekla před rokem.

[[img:chrn_fullwidth:27366:Foto: Chrudimské noviny]]

Jaký byl váš plán, když jste začala jako farářka dojíždět z Prahy do Dvakačovic?

Kupa věcí se děje jenom v městských sborech a na venkovských ne, jako jsou třeba biblické hodiny, které bývají opravdu v silných sborech. A já jsem je zavedla. A pořád mi to přišlo málo, tak jsem si řekla, aha, tak tomu dáme jiný formát! Já budu povídat nějaké biblické téma jako na biblické hodiny, ale aby mohli přijít i nevěřící a necítili se blbě, tak tomu dáme formát o cestování. Tím, že já na začátku budu vykládat tajemství modlitby Páně, protože to každý běžně slyší na pohřbech, na svatbách, na všem možném a nerozumějí tomu, když jsou nevěřící. A pozvu zajímavé osoby, co cestují, no a hned na první setkání přišlo padesát lidí.

[[img:chrn_fullwidth:27361:Foto: Chrudimské noviny]]

A na čem pracujete teď?

Kolik potřebujete, tři?

Potřebuji dva. Teda dva na střechu a jeden na zateplení. Tenhle týden dostanu od největšího sponzora půl milionu. Tak to zase poposkočí a už hledám další cesty, tak uvidíme, co vyjde, doufám, že to vyjde.

A já si myslím, že ty věci, když člověk dělá dobrou věc, tak že jsou požehnané. A že to přijde. Tak jako všechno. Tak doufám, že to tak bude.

Podle čeho vybíráte osobnosti, které na benefiční akce pozvete?

Spousta lidí se nabídne sama. Nebo někoho oslovím a řeknu, za jakých podmínek a jestli by to udělali i jako benefici, že sbírám prachy na střechu, a výjimečně dáme někomu třeba na cestu, ale výjimečně, většinou řeknou, že ani to ne. Takže pak jde všechno na ty sbírky. Na opravu varhan jsme vybrali za půl roku. Teď to bude horší. No ale dáme to!

[[img:chrn_fullwidth:27359:Foto: Chrudimské noviny]]

A co váš sbor?

Každý podporuje aktivity, které děláme pro veřejnost, a já si myslím, že o tom to je. Já nechci říct, že jsme kulturní středisko, ale ta služba faráře musí jít dneska za hranice sboru i církve. A myslím si, že čím dál tím víc, jaká je doba, jak se lidi potýkají s agresivitou, s nepochopením, se závislostmi, tak že církev je takové místo a taková jistota, nebo místo k povznesení. A oni jdou z bohoslužeb, z koncertu nebo z těch besed a teď mi říkají: já jsem si tady tak odpočinula, já jsem byla úplně někde jinde. Já se tady cítím tak dobře. Když mi ty lidi, nevěřící, kteří chodili na katechezi, a to já neříkám, že to je na popovídání si, oni mi řeknou: my se tady cítíme tak dobře. My se sem těšíme. Tak to je skvostné, ne?

Nabízí se otázka, jak tedy jako farářka vnímáte téma menšin a jinakosti?

My jsme měli v církvi o tom i diskuze, než se udělalo nějaké oficiální stanovisko, a jsou sbory na severu Čech třeba, kde asi ve třech sborech, a na Zlínsku byl taky jeden sbor, kde s tím nějaký problém nějací staroušci měli, ale například pan farář, můj předchůdce, patřil k menší komunitě a žil tady se svým přítelem, takže tenhle sbor je úplně otevřený, a já tady znám hned jeden pár z Prahy, který tu ale bydlí nedaleko, a když jsou tady, tak sem chodí do kostela a jsou zvaní i k večeři Páně, i jim jsem nabídla, že kdyby se chtěli vzít, že dostanou u nás požehnání.

Já s tím potíž vůbec žádnou nemám. Třeba jeden můj kamarád je jediný, který se mnou je ochoten chodit po obchodech (smích) a diskutovat, co má Dior nového za kolekci, takže to docela oceňuju. (upřímný srdečný smích)

Myslím, že my to považujeme za normální a respektujeme to plně. V katolické církvi to ještě nezvládli. Evangelíci si myslím vždycky byli takoví, o pár kroků napřed. A mají i úplně jinou mentalitu a vůbec to už neřešíme v takové té svobodě a svobodomyslnosti a myslím si, že se to i v tomhle projevuje, že si tu svobodu ceníme pro sebe a ceníme si jí i pro ty druhé, a to si myslím, že je dobře, a vážím si toho.

[[img:chrn_fullwidth:27373:Foto: Chrudimské noviny]]

A vnímáte dnes duchovní službu jinak než dřív, než jste pracovala ve firmách?

Já si myslím, že spíš vystupuji z řady a duchovní službu vnímám trochu jinak. Myslím, že je rozdíl, jak vnímá duchovní službu a kde stojí oficiálně katolická církev a kde stojí protestantské církve dneska.

Jo, v té otevřenosti, v tom přijetí a vůbec. Ale pro mě to není jen v tom, odkázat v neděli v kostele bohoslužbu.

A o čem to je?

[[img:chrn_fullwidth:27368:Foto: Chrudimské noviny]]

A teď k vaší roli módní návrhářky: Děláte taky nějakou módní osvětu?

Ano, dělám, workshopy, a jsou hrozně populární a vždycky pak mám strašně moc objednávek. Probíhají v ateliéru u Zdeničky Zingopi. A já jednak hodně ráda všechny ty trendy kreslím, i přinesu vzorky látek a ukázky, a povídáme si o tom...

Třeba workshop na zimní oblečení, na kabáty – mám tam typy kabátů, úžasné střihy –, a aby si to mohl každý na sobě vyzkoušet, než se rozhodne. A většinou je dělám třeba v černé. Ale pak vidím, že bledě modrá, šmolková, prostě sluší každému a najednou jste v ní o dvacet let mladší, že to je úplně úchvatné. A teď to tam vezmu a všechny řeknou, že si to musí taky vyzkoušet. Takže workshop má končit v jedenáct hodin a končí ve dvě, samozřejmě. Většina pak nazná, že to nutně potřebuje taky. A teď jsou tam Zdeniččiny šperky, na každém workshopu pak je ještě nějaká speciální nabídka šperků pro moje klientky, aby měly nějakou výhodu, takže fakt to trvá dlouho, ale mně to přijde dokonalé.

Taky ale semináře dělám zdarma v rámci Klubu žen. A to právě je vždycky velká účast. Sjede se z okolí kupa lidí, protože posílám pozvánky na obecní úřady k rozhlášení a vyvěšení, takže přijdou i lidé, které třeba vůbec neznám, a to je taky úžasné.

[[img:chrn_fullwidth:27369:Foto: Chrudimské noviny]]

Kdy si při tom všem stíháte vybírat látky na vaše návrhy?

Dnes je to tak, že mám asi šest firem, u kterých nakupuji. Někteří dodavatelé mi sami volají už dopředu, že přišlo zboží, většinou mi to i nafotí a já hned poznám, co je kolekce Dolce a Gabana nebo třeba Bluemarine, protože mám obrazovou paměť, a u těch významných návrhářů, kteří mě fascinují, když sedím v metru nebo kdekoliv, tak si sjíždím v mobilu jejich přehlídky. Než k dodavateli dojedu, tak už mám promyšlené, komu co nabídnu, vypočítám si metry, risknu to a koupím to. Když přijdu domů, hned kreslím návrhy a už píšu klientkám, k čemu by se jim to hodilo, jaká je odhadnutá cena a jestli mají zájem.

U exkluzivních dodavatelů mě něco tak nadchne, že nesnesu, aby to měl někdo jiný. (směje se) Teďka beru z role třeba, ve které byly desítky metrů, a já mám nějakých dvacet stálých klientek a každá z toho něco málo má, takže jsem vlastně vděčná za každou, které to můžu nabídnout, ale to je něco tak úchvatného, že prostě, no nekupte to.

Kde si mohou zájemci vaše návrhy vaší módní značky NoblerStyle prohlédnout?

Více než na web dávám příspěvky na facebook. Většinou mám šaty rovnou i na sobě, aby se dámy nebály, že nemají třeba ideální postavu. Většinou to funguje tak, že mi lidi hned volají a rovnou šaty chtějí.

Vaše klientela jsou hlavně doktorky, právničky, VIP?

Ano, a manažerky, hlavně HR a obchodní ředitelky. Chodí ke mně, abych jim ukázala, jaké mám nové látky, nakreslím vlastní návrhy, pak jim to šijeme. Mám nasmlouvané profesionální švadleny. U klientek, které známe, nám stačí jen jedna zkouška, u nových jsou to dvě. Většině z nich vlastně tvořím skladebný šatník.

[[img:chrn_fullwidth:27379:Foto: Chrudimské noviny]]

Na čem si v Noblerstyle zakládáte?

Naše klientky mají od nás kvalitní módu z pravého hedvábí, z kašmíru. Maximálně z vlny, ale třeba nic bych nedělala z plastu. To bytostně nesnáším. To si říkám: z plastu si můžete koupit za pár šupů. To šití je dneska poněkud drahá záležitost. Když už to budu dávat šít, tak to chci mít na pár roků, a to znamená, že to musí být nadčasové, dobře kombinovatelné, dokonale zpracované a dokonale na míru.

Děláme hodně velké okraje, takže většina věcí jde povolit. I jsem to třeba udělala tak, že jsem měla látky koupené do zásoby, protože když jsou moc hezké, tak si koupím ještě pro jistotu, kdyby se mi to zničilo nebo kdybych si třeba potřebovala dát ušít druhé o dvě čísla větší. A pak v tom vylezu a manžel řekne: No vidíš, vždyť ti to je. A já řeknu: No vidíš! (směje se)

Zaječice – Zapomněli jste se v Zaječicích? Nevadí, radar byl mimo provoz. Po několikaměsíční odstávce ale začne měřit znovu, a to velice brzy. Informoval o tom dnes vrchní strážník Petr Bláha z Hrochova Týnce, který má zmíněnou lokalitu na starosti.

V souvislosti se stavebními pracemi, které v Zaječicích probíhají už několik měsíců, se muselo hýbat se sloupy, na kterých původní zařízení měřicí rychlost zaznamenávalo.

[[img:chrn_fullwidth:27340:Momentka ze Zaječic 29. listopadu 2023.  Foto: Chrudimské noviny ]]

Vrchní strážník Petr Bláha vysvětlil, že zařízení sice rychlost zaznamenávalo, ale protože nemělo správnou kalibraci a čekalo se na nové osvědčení, bez kterého nemůže fungovat, řidiče žádné pokuty nečekaly.

„Radar byl uveden mimo provoz, protože za benzinovou pumpou proběhla překládka sloupu. Ale od pondělka 17. listopadu zase měřit začne,“ uvedl Petr Bláha, který chtěl tímto gestem předem upozornit všechny řidiče, aby raději dali na státní svátek nohu z plynu.

Chrudim – Práce na lávce L07, která vede ze Široké ulice k parčíku na Bídě, se prodlouží. Rozhodla o tom včera Rada města Chrudim, jak potvrdil i starosta František Pilný (ANO 2011).

[[gal:27311]]Foto: Chrudimské noviny

Když se stanovoval první termín dokončení opravy lávky, nepočítalo se s komplikacemi. Odkrytí prvních vrstev ale nakonec způsobilo, že z pouhé opravy se stala celková rekonstrukce. Původně se totiž nemělo jednat o žádné zásadní stavební zásahy, oprava měla jen prodloužit životnost původní konstrukce lávky.

Jak starosta oznámil, dokončení prací na lávce se posune ze 30. listopadu na 15. prosinec.

Pardubický kraj – Pardubický kraj uděluje takováto ocenění každoročně už od roku 2013. A oceňuje ty, kteří se z vlastní vůle nějak rozhodli pomoci, nebo se zasloužili o rozvoj kraje.  I letos můžete navrhnout, kdo by si podle vás ocenění zasluhoval. Za rok 2024 byla mezi oceněnými i Eva Prokopcová z Proseče.

[[img:chrn_fullwidth:27333:]]

Mezi ocenění udělované Pardubickým krajem patří Medaile hejtmana Pardubického kraje, Cena za zásluhy o Pardubický kraj a Cena Michala Rabase za záchranu.

Mezi oceněnými osobnostmi byla za rok 2024 i Eva Prokopcová z Proseče, která Cenu Michala Rabase obdržela za záchranu pohřešovaného souseda, pana Jiráska. Vydala se ho hledat z vlastní iniciativy, neohroženě na své 21leté kobyle a v doprovodu věrné fenky.

Třeba vás hned napadlo, kdo by si za svoje dobré skutky také zasloužil ocenit. Nominovat můžete do konce listopadu.

Chrudim – Dřevěné molo s vyvýšeným posezením v Parku Republiky má ta nejlepší léta za sebou. Město Chrudim zaplatí přes půl milionu korun za revitalizaci parku. Původní dřevěné molo zruší a nahradí jiným.

[[img:chrn_fullwidth:27332:Pohled na Park Republiky od městských hradeb.  Foto: Chrudimské noviny]]

Dřevěné molo v Parku Republiky s vyvýšeným posezením navazuje z jedné strany na Soukenickou ulici a ze druhé na nábřeží Karla Čapka. Svého času bývalo zajímavým architektonicko-krajinářským prvkem uprostřed městské zástavby. Dokud se na neošetřovaném dřevě nezačal projevovat zub času a celkový dojem nenarušila jeho provizorní oprava.

Podle projektové dokumentace ze srpna 2024 by měla být stará dlažba odstraněna a nahrazena štípanou žulou, což by mělo proběhnout nejpozději do 10. prosince. Dřevěné dubové pražce se také vymění za nové. Na výrobu a instalaci nového vyvýšeného posezení ale dostala prováděcí firma čas do konce května příštího roku. Město zaplatí za tuto revitalizaci přes 504 tisíc korun.

Chrudim – Právě dnes by mělo padnout rozhodnutí v soudním sporu mezi městem Chrudim a společností HOMA Holding. Starosta František Pilný (ANO 2011) se rozhodl o den dříve promluvit na kameru a odhalit, co přesně způsobuje průtahy v jednání a komplikuje rychlé vyřešení celé záležitosti. Bude záležet na tom, jak soud rozhodne: Je výpověď města dle uzavřené smlouvy s HOMA holding platná, či neplatná? To je oč tu momentálně běží.

Stále se vede soudní spor mezi firmou HOMA holding a městem Chrudim o smlouvě týkající se prostoru před hotelem. „Je to pozemek města Chrudim, nicméně HOMA holding na to má uzavřenou smlouvu na 50  let, kterou my jsme vypověděli právě z důvodů, že neprobíhá žádná činnost a podzemní parkoviště stále nefunguje,“ uvedl starosta František Pilný i na kameru v přiloženém videu.

[[img:chrn_fullwidth:27317:Foto: Chrudimské noviny]]

Ve smlouvě chybí, kdy musí parkoviště postavit

„Bohužel smlouva není úplně dobře pro město Chrudim napsaná. Když se připravovala před těmi více než deseti lety, tak jaksi uniklo, že nájemce musí to parkoviště vybudovat. Čili on tam má velmi jednoduchou klauzuli, že se mu to pronajímá na 50 let za účelem stavby a provozování podzemního parkoviště. Jestli to parkoviště bude stavět 49 let a jeden rok provozovat nebo obráceně, tam stanoveno není,“ vysvětlil starosta problematickou část smlouvy mezi městem a HOMA holding.

[[img:chrn_fullwidth:27318:Foto: Chrudimské noviny]]

Je výpověď smlouvy platná?

„My se domníváme, že nikdo nepředpokládal, že by ta stavba měla trvat tak dlouho, proto jsme dali výpověď z té smlouvy, a HOMA holding nás zažaloval, že výpověď je neplatná, protože on se naopak domnívá, že stavět to parkoviště může neomezeně dlouho a že vlastně na 50 let tam má volnou ruku. V tuto chvíli není znám výsledek toho soudního řízení. Rozhodnutí by měla padnout 5. listopadu, pokud nebude odročeno. Uvidíme, jak to tedy bude,“ uvedl starosta, podle výsledku bude o celé věci dál informovat.

Chrudim – Ulice Na Ostrově žije přípravami na zkulturnění veřejného prostoru. V místech, kde totiž ještě minulý týden byla jen zatravněná plocha, vznikne do půlky listopadu zbrusu nová zámková dlažba. 

Město Chrudim zaplatí za pokládku nové zámkové dlažby, včetně již proběhlých přípravných prací, přes 216 tisíc korun firmě NP ReStav.

[[img:chrn_fullwidth:27299:Foto: Chrudimské noviny]]

Vše souvisí s přípravou ke zvelebení celého prostoru v ulici Na Ostrově v přímé blízkosti nábřeží řeky Chrudimky.

[[img:chrn_fullwidth:27298:Foto: Chrudimské noviny]]

Předcházel tomu postřik plevele a další nutné úpravy terénu, včetně zhutnění hlíny a navezení drceného štěrku ke zpevnění podkladu.

[[img:chrn_fullwidth:27297:Foto: Chrudimské noviny]]